3 As 53/2024 — Nejvyšší správní soud

3 As 53/2024- 37 - text  3 As 53/2024 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobců: a) nezl. L. B. a b) T. B. oba zastoupeni JUDr. Radislavem Bražinou, Ph.D., advokátem se sídlem Ostrava, Českobratrská 1403/2, proti žalované: Základní škola Letovice, příspěvková organizace, se sídlem Letovice, Komenského 902/5, zastoupena Mgr. Bohuslavem Novákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 843/4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně a) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2024, č. j. 30 A 62/2023301, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně a), co do části směřující proti výrokům I. a II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2024, č. j. 30 A 62/2023301, se odmítá. II. Kasační stížnost žalobkyně a), co do části směřující proti výrokům III., IV. a V. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2024, č. j. 30 A 62/2023301, se zamítá. III. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 4 114 Kč k rukám zástupce žalované Mgr. Bohuslava Nováka, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [1] Žalobce b) je rodič nezletilé žalobkyně a). Ta obdržela ve dnech 30. 6. 2021 a 30. 6. 2022 v Základní škole Letovice vysvědčení za 1. a 2. ročník. V odpovídajících kolonkách „zmeškané hodiny“ na zadní straně listu A obou vysvědčení je za 1. ročník vyznačeno celkem 8 zameškaných neomluvených hodin za první pololetí, a za 2. ročník je vyznačeno 93 zameškaných neomluvených hodin za první pololetí, a 126 těchto hodin za druhé pololetí. [2] Žalobci se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně domáhali postupem podle § 79 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), ochrany proti nečinnosti žalované. Požadovali, aby bylo žalované přikázáno (i) vydat rozhodnutí ve věci „řízení o opravě údajů uvedených na osvědčení o výsledku a splnění povinné školní docházky žalobkyně a) za první a druhý ročník základní školy, zahájeného dne 30. 6. 2022 na základě návrhu žalobce b)“ a (ii) vydat žalobkyni ona opravená osvědčení. [3] Krajský soud výše uvedeným rozsudkem žalobu ve vztahu k žalobci odmítl (výrok I.) a ve vztahu k žalobkyni zamítl (výrok III). [4] V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že byť § 79 s. ř. s. výslovně neuvádí, že by žalobce musel tvrdit jakékoli dotčení na svých právech, je i u nečinnostní žaloby nezbytné zkoumat, zda se namítaná nečinnost na právech žalobců nějak projevila. To vyplývá již z obecného vymezení role správních soudů v § 2 s. ř. s., podle nějž ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob. Krajský soud tedy musel zhodnotit, zda mohla mít tvrzená nesprávnost obou vysvědčení nějaký dopad na práva každého ze žalobců. Pouze pokud by takové dotčení shledal, mělo by smysl, aby se zabýval věcí samou. V případě žalobce dospěl k závěru, že nedostatek dotčení na jeho právech je zřejmý a nepochybný, neboť jej, jakožto otce žalobkyně, nemohl údaj o neomluvených hodinách nijak přímo poškodit na jeho právech. Proto jeho žalobu odmítl pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [5] Pokud jde o žalobkyni, krajský soud uvedl, že Nejvyšší správní soud se již v rozsudku ze dne 26. 5. 2023, č. j. 3 As 325/202275 (řízení o zásahové žalobě – pozn. NSS) zabýval možným zásahem do jejích práv v souvislosti s chybně uvedeným počtem zameškaných hodin na vysvědčení, přičemž dospěl k závěru, že takový zásah rozhodně nelze předem a z povahy věci vyloučit; definitivní odpověď na možnost dotčení jejích práv údajem o neomluvených hodinách však nedal. Krajský soud nicméně po provedeném jednání ani u žalobkyně neshledal žádný přímý zásah do jejích veřejných subjektivních práv; nesprávný údaj o počtu neomluvených hodin ji totiž nezkrátil na právech tak vážně, aby jí bylo nutné poskytnout soudní ochranu. K tomu uvedl, že soudy sice v minulosti shledaly, že každý má právo, aby údaje, které o něm shromažďuje a vede v evidenci stát, odpovídaly pravdě, vždy však šlo o evidenci, jejíž výstupy sloužily veřejnosti nebo orgánům veřejné moci pro jejich rozhodování, a údaj, o který se jednalo, byl vždy pro dotčenou osobu zásadní, takže jeho (ne)správnost měla na právní postavení žalobce značný vliv. K tomu odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. II. ÚS 599/02, ve kterém se řešil údajně nesprávně evidovaný daňový nedoplatek, a na několik rozsudků Nejvyššího správního soudu, ve kterých se tento soud (dle interpretace krajského soudu) vždy zabýval tím, jak konkrétní záznam ve veřejném registru mohl ovlivnit právní postavení žalobce, a až poté řešil otázku, zda nesprávný údaj v tomto registru může představovat přímý zásah do žalobcových práv; pokud šlo o zásah, vždy se jednalo o veřejnoprávní evidenci a zároveň o jeden ze stěžejních údajů. [6] Oproti tomu v nynějším sporu se žalobci dovolávají paušálního veřejného subjektivního práva žákyně na to, aby veškeré údaje, které o ní základní škola vede ve své vnitřní evidenci, byly správné. Podle krajského soudu však takové právo neexistuje; ne všechny údaje, které škola o žácích vede, jsou natolik důležité, že by se jejich nesprávnost mohla jakkoli projevit na právech žáka. Soud přitom musí zkoumat právě konkrétní dopady daného údaje, a nikoli abstraktní tvrzení o právu na informační sebeurčení. Počet neomluvených hodin uvedených na vysvědčení se dle krajského soudu nemůže na životě žalobkyně žádným právně relevantním způsobem přímo odrazit. Z vysvědčení nevyplývá, že by žalobkyně nesplnila povinnou školní docházku; právě naopak. Ani její právo na další vzdělávání nemůže být předmětným údajem zkráceno, neboť o kázeňském hodnocení žáka vypovídá známka z chování, přičemž žalobkyně byla vždy hodnocena známkou 1. Tvrzení, že škola, na kterou se žalobkyně údajně hodlá hlásit, zohlední počet neomluvených zameškaných hodin, krajský soud zhodnotil jako nepodloženou spekulaci. Provedl dokazování ve směru, jaká jsou kritéria přijímacího řízení na žalobcem označená gymnázia v okolí bydliště žalobců a rovněž na uměleckou školu v Letovicích. Zjistil, že na žádné z těchto škol se počet neomluvených hodin při přijímacím řízení nijak nezohledňuje; uchazeči ani nepředkládají vysvědčení z prvního a druhého ročníku základní školy. Studijní výsledky žalobkyně z těchto ročníků, ani její docházka, tedy nebudou v přijímacím řízení nikoho zajímat. Pokud by snad k ovlivnění přijímacího řízení došlo, žalobkyně by měla možnost se bránit odvoláním proti rozhodnutí o nepřijetí a následně i správní žalobou. Údajný zásah do osobnostních práv, na který zřejmě mířilo žalobní tvrzení o „stigmatu záškoláctví“, které si s sebou žalobkyně ponese, krajský soud označil za hypotetický. Stejně tak neshledal souvislost mezi údajem o počtu neomluvených hodin a postavením žalobkyně v třídním kolektivu. Její postavení zapříčinilo, jak dlouho byla výuce fakticky nepřítomna, nikoli skutečnost, zda byla její absence hodnocena jako omluvená či neomluvená. Podle názoru krajského soudu byla absence žalobkyně natolik dlouhá, že není překvapivé, že poté měla potíže se mezi ostatní děti zpět začlenit. Úlevy, které žalobkyně dostala od třídní učitelky kvůli dlouhé nepřítomnosti, také nesouvisí s počtem neomluvených hodin. Konečně, ani vedení žalobkyně v evidenci orgánu sociálněprávní ochrany dětí není přímý důsledek jejího vysvědčení. Žalobkyně se může domáhat ochrany přímo proti svému vedení v evidenci, nikoli však proti aktu, který subjektivně považuje za „primární zásah“; ostatně tak již v jiném řízení činí. Krajský soud uzavřel, že i kdyby shledal určitý vliv údaje o neomluvených hodinách na vysvědčení do práv žalobkyně, šlo by o zásah tak nepatrné intenzity, že by nebylo možné hovořit o dotčení jejích veřejných subjektivních práv. [7] Proti tomuto rozsudku žalobci (dále též jen „stěžovatelé“) podali kasační stížnost, jejíž důvody lze formálně podřadit pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [8] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 25. 4. 2024, č. j. 3 As 53/202421, zastavil řízení o kasační stížnosti stěžovatele pro nezaplacení soudního poplatku. Nadále bylo tedy v tomto řízení rozhodováno výlučně o kasační stížnosti stěžovatelky. [9] Stěžovatelka uvedla, že krajský soud namísto posouzení toho, zda je žalovaná nečinná při vyřizování žádosti o přezkum věcné správnosti vysvědčení, jednak aproboval nesoulad údajů vedených školou a nemožnost přezkumu tohoto nesouladu ve správním soudnictví, jednak vyloučil procesní práva stěžovatelky plynoucí ze správního řádu při činnosti školy. Krajský soud rovněž nevypořádal celý žalobní návrh, neboť se nezabýval požadavkem, aby bylo žalované přikázáno vydat „rozhodnutí ve věci řízení o opravě údajů uvedených na osvědčení, zahájeného na základě návrhu žalobce T. B. dne 30. 6. 2022“. Závěry krajského soudu se věnují především otázce nevydání opravné