4 As 16/2025 — Nejvyšší správní soud

4 As 16/2025- 66 - text  4 As 16/2025-75 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: P. V., zast. Mgr. Jiřím Klegou, advokátem, se sídlem Bohumínská 1553, Rychvald, proti žalovanému: Městský úřad Bílovec, se sídlem 17. listopadu 411, Bílovec, zast. JUDr. Tomášem Panáčkem, advokátem, se sídlem Sborová 81, Fulnek, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Severomoravské vodovody a kanalizace a. s., se sídlem 28. října 1235/169, Ostrava, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v nezahájení řízení o odstranění specifikované stavby, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2024, č. j. 22 A 19/2023104, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2024, č. j. 22 A 19/2023104, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobce podal u Krajského soudu v Ostravě žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu, který spatřoval v nezahájení řízení o odstranění stavby vodovodu znázorněného na orientačním zákresu sítě ze dne 11. 12. 2017, nacházejícího se na jeho pozemku parc. č. XA v k. ú. B. Stavba vodovodu neměla být v žádném případě umístěna na tomto pozemku. Ve stavebním řízení totiž bylo schváleno jiné umístění (v okrajích komunikace, zeleném pásmu). Tato změna nebyla schválena žádným správním orgánem ani nebyla odsouhlasena tehdejším vlastníkem či uživatelem předmětného pozemku. [2] Krajský soud rozsudkem ze dne 20. 9. 2023, č. j. 22 A 19/202342, žalobu zamítl. [3] Proti rozsudku krajského soudu ze dne 20. 9. 2023 podal žalobce kasační stížnost. [4] Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 13. 9. 2024, č.j. 4 As 380/202342, rozsudek krajského soudu ze dne 20. 9. 2023 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Namítanou nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu neshledal. Shledal však, že krajský soud postupoval v rozporu s § 34 odst. 2 s. ř. s., když společnost Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a.s. (dále též „SmVaK a.s.“), která má jakožto vlastník dotčené stavby vodovodu postavení osoby zúčastněné na řízení, nevyrozuměl o probíhajícím řízení a nevyzval ji k oznámení, zda hodlá uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení podle § 34 odst. 3 s. ř. s. K výše popsané podstatné vadě řízení před krajským soudem, která sama o sobě musí vést ke zrušení kasační stížností napadeného rozsudku, přihlédl nad rámec kasačních námitek z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud se proto již nezabýval námitkami žalobce směřujícími do merita věci, a to i s přihlédnutím k tomu, že nelze vyloučit, že SmVaK a.s., pakliže na výzvu soudu výslovně oznámí, že hodlá svá práva osoby zúčastněné na řízení uplatňovat, předestře jako vlastník vodovodu další argumentaci či navrhne důkazy relevantní pro posouzení věci. [5] Krajský soud poté v dalším řízení vyzval SmVaK a.s., zda hodlá uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Tato společnost přípisem ze dne 30. 9. 2024 sdělila, že se soudního řízení hodlá účastnit. Poté krajský soud žalobu opět zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Nejprve popsal, jakým způsobem proběhla v osmdesátých letech výstavba vodovodu v obci Bítov a kde se nyní vodovod na pozemku žalobce nachází. Následně ve shodě s žalovaným dospěl k názoru, že nebyly splněny zákonné podmínky uvedené v § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) (dále též stavební zákon z roku 2006), k zahájení řízení o odstranění stavby vodovodu na pozemku žalobce. Ze spisové dokumentace soud ověřil, že část vodovodního vedení u východní hranice žalobcova pozemku byla povolena v I. etapě a postavena v souladu s projektovou dokumentací I. etapy. Tvrzení žalobce, že vodovod měl probíhat v okrajích komunikace, tedy mimo jeho pozemek, tak neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu. Úsek v západní části pozemku (od komunikace po odbočku) byl řádně povolen ve II. etapě a vybudován beze změn oproti projektové dokumentaci stavby II. etapy. Tvrzení žalobce, že vodovod neměl vůbec vést po jeho pozemku, tak neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu. Zbylá – střední – část trasy byla změněna oproti projektové dokumentaci I. etapy. Tato změna je zcela konkrétně popsána v kolaudačním protokolu stavby I. etapy a byla nepochybně vzata na vědomí tehdejším správním orgánem, neboť projektová dokumentace stavby II. etapy, která má na žalobcově pozemku přímou návaznost na změněnou trasu stavby I. etapy, byla schválena v podobě totožné s faktickým průběhem vodovodního vedení, na nějž poukazoval žalobce. Kolaudační rozhodnutí z 15. 6. 1987 neobsahovalo žádnou grafickou část. Výkres, na který poukazoval žalobce (s diagonální modrou čárou), krajský soud vyhodnotil jako podkladový, pomocný materiál, který vyznačuje spojnici bodů A1 a A4, avšak skutečný průběh trasy byl tehdy znám jak správnímu orgánu, tak stavebníkovi. [6] S ohledem na rozsah celé stavby vodovodu (téměř 5 km) a tehdejší právní úpravu krajský soud dospěl k závěru, že změna dílčí části trasy na žalobcově pozemku se mohla správnímu orgánu jevit jako drobná. Namítaným stavem územního plánu obce Bítov se soud nezabýval, neboť nemá žádný vliv na otázku, zda žalovaný měl či neměl zahájit řízení o odstranění stavby. K návrhu žalobce na provedení důkazu regulačním plánem obce krajský soud uvedl, že žalobce neupřesnil, o jaký konkrétní dokument by mělo jít. Navíc je podstatné, kde se stavba skutečně nachází a zda byla povolena ve smyslu tehdejších právních předpisů, nikoli kudy stavba měla vést. Žalobcem uvedené judikáty vycházejí z jiných skutkových okolností, a proto nejsou pro posuzovanou věc přiléhavé. Krajský soud ve shodě s žalovaným a osobou zúčastněnou na řízení poukázal na § 59a zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), který stanoví povinnost vlastníka pozemku strpět na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. 1. 2002 a jeho užívání. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření stran [7] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spatřuje v tom, že krajský soud nedostatečným způsobem vyložil své úvahy a přesvědčivě své rozhodnutí neodůvodnil. Krajský soud nezdůvodnil, proč neprovedl důkazy navržené stěžovatelem, které měly zásadní význam pro řádné objasnění skutkového stavu. Opomenul řadu klíčových důkazů navržených stěžovatelem, včetně dokumentace k územnímu plánu obce Bítov a dalších grafických podkladů. Tyto důkazy byly zásadní pro posouzení, zda trasa vodovodu odpovídá schválené dokumentaci. Nepřezkoumatelnost rozsudku spočívá rovněž v nevypořádání argumentu stěžovatele, že změna umístění vodovodu byla v rozporu s veřejným zájmem na dodržování územního plánování. V rozsudku chybí podrobná analýza důvodů, proč byla změna trasování vodovodu považována za drobnou odchylku. Umístění vodovodu na pozemek stěžovatele bylo realizováno v rozporu se schválenou projektovou dokumentací, čímž mu byla omezena možnost nakládat s majetkem. Krajský soud pochybil, když neprovedl důkaz územně plánovací dokumentací pro lokalitu obce Bítov platnou v letech 1985 až 1987, neboť mohla zásadním způsobem objasnit, zda umístění vodovodu v současné trase odpovídá tehdejšímu územnímu plánu a zda je stavba v souladu s veřejným zájmem, zejména s cíli a záměry územního plánování. Opomenutí klíčového důkazu přispělo k nepřezkoumatelnosti rozsudku, neboť soud své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil a nesprávně omezil žalobní návrh. [8] Procesní pochybení krajského soudu spatřuje stěžovatel v jeho závěru, že stěžovatel v důkazním návrhu regulačním plánem obce neupřesnil, o jaký konkrétní dokument by mělo jít, neboť právní zástupce při ústním jednání dne 11. 12. 2024 jednoznačně upřesnil, že návrh směřoval na provedení důkazu územně plánovací dokumentací pro lokalitu obce Bítov platnou v letech 1985 až 1987. Navzdory upřesnění stěžovatele, že jako důkaz požaduje provedení dokumentace platné v letech 1985 – 1987, soud uvedl, že stěžovatel žádal provést důkaz pouze regulačním plánem z roku 1987, což je v rozporu s jeho návrhem. [9] Krajský soud nesprávně posoudil otázku, zda mělo být zahájeno řízení o odstranění černé stavby. Stěžovatel v této souvislosti upozornil na rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/201939, č. 4178/2021 Sb. NSS (dále též „rozsudek ŽAVES“), podle kterého pokud je stavba provedena v rozporu s projektovou dokumentací, územním rozhodnutím nebo stavebním povolením, je stavební úřad povinen zahájit řízení o odstranění stavby. Krajský soud se však nezabýval otázkou, zda předmětná stavba odpovídá těmto klíčovým dokumentům. Místo tohoto dospěl k závěru, že změna trasy vodovodu představuje drobnou odchylku, aniž by tento závěr opřel o konkrétní důkazy či analýzu provedených změn. Judikatura navíc zdůrazňuje, že stavba v rozporu s územně plánovací d