4 As 240/2025 — Nejvyšší správní soud

4 As 240/2025- 60 - text  4 As 240/2025-67 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: P. V., zast. Mgr. Jiřím Klegou, advokátem, se sídlem Bohumínská 1553, Rychvald, proti žalovanému: Městský úřad Bílovec, se sídlem 17. listopadu 411, Bílovec, zast. JUDr. Tomášem Panáčkem, advokátem, se sídlem Sborová 81, Fulnek, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a.s., IČO 451 93 665, se sídlem 28. října 1235/169, Ostrava, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v nezahájení řízení o odstranění stavby části vodovodu na pozemku parc. č. XA v k. ú. B. u B., o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2025, č. j. 22 A 19/2023150, takto: I. Kasační stížnosti žalovaného a osoby zúčastněné na řízení se zamítají. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení o kasační stížnosti 6.134,70 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce. III. Osoba zúčastněná na řízení je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení o kasační stížnosti 6.134,70 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobce podal u Krajského soudu v Ostravě žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu, který spatřoval v nezahájení řízení o odstranění stavby vodovodu znázorněného na orientačním zákresu sítě ze dne 11. 12. 2017, nacházejícího se na jeho pozemku parc. č. XA v k. ú. B. u B., obec B. Stavba vodovodu neměla být v žádném případě umístěna na tomto pozemku. Ve stavebním řízení totiž bylo schváleno jiné umístění (v okrajích komunikace, zeleném pásmu). Tato změna nebyla schválena žádným správním orgánem ani nebyla odsouhlasena tehdejším vlastníkem či uživatelem předmětného pozemku. [2] Krajský soud rozsudkem ze dne 20. 9. 2023, č. j. 22 A 19/202342, žalobu zamítl. [3] Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 13. 9. 2024, č.j. 4 As 380/202342, rozsudek krajského soudu ze dne 20. 9. 2023, č. j. 22 A 19/202342, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud totiž postupoval v rozporu s § 34 odst. 2 s. ř. s., když společnost Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a.s. (dále též „SmVaK a.s.“), která má jakožto vlastník dotčené stavby vodovodu postavení osoby zúčastněné na řízení, nevyrozuměl o probíhajícím řízení a nevyzval ji k oznámení, zda hodlá uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení podle § 34 odst. 3 s. ř. s. [4] Krajský soud poté žalobu v dalším řízení za účasti osoby zúčastněné na řízení opět zamítl rozsudkem ze dne 11. 12. 2024, č. j. 22 A 19/2023104. Nejprve popsal, jakým způsobem proběhla v osmdesátých letech výstavba vodovodu v obci B. a kde se nyní vodovod na pozemku žalobce nachází. Stavba byla zkolaudována v současném trasování, ačkoli původně byla povoleno jiné vedení. Tím byla odchylka legalizována. Ve shodě s žalovaným dospěl k názoru, že nebyly splněny podmínky uvedené v § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) (dále též stavební zákon z roku 2006), k zahájení řízení o odstranění stavby vodovodu na pozemku žalobce. Krajský soud ve shodě s žalovaným a osobou zúčastněnou na řízení poukázal na § 59a zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), který stanoví povinnost vlastníka pozemku strpět na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. 1. 2002 a jeho užívání. [5] Proti tomuto rozsudku podal žalobce opět kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 24. 7. 2025, č. j 4 As 16/202566, rozsudek Krajského soudu ze dne 11. 12. 2024, č. j. 22 A 19/2023104, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Z výkresu „SmVaK – VODOVOD I. a II. STAVBA B. PROVOZNÍ ŘÁD“ a výkresu „MěNV B., B., VODOVOD 2. STAVBA“ z 06/1985 zjistil skutečnou trasu vodovodu. Přisvědčil námitce žalobce, že vedení vodovodu přes jeho pozemek bylo realizováno v rozporu se schválenou projektovou dokumentací, neboť zkolaudovaná trasa vodovodu se liší od jeho umístění dle stavebního povolení, které vychází z projektové dokumentace. [6] Kolaudačním rozhodnutím Okresního národního výboru Nový Jičín ze dne 15. 6. 1987, č.j. VLHZ/4685/86/Pe235, bylo schváleno užívání vodovodu, včetně jeho části vybudované v rozporu se stavebním povolením. Obdobnou situací se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 5. 2008, č. j. 3 As 11/200792, který vyloučil možnost legalizace stavby postavené v minulosti v rozporu se stavebním povolením kolaudací dle stavebního zákona z roku 1976. Jestliže vodovod byl zkolaudován v odlišné trase od stavebního povolení, nepředstavuje to legalizaci změny trasy vodovodu oproti stavebnímu povolení, a to tím spíš, že ve výroku ani v odůvodnění kolaudačního rozhodnutí k tomu stavební úřad nic neuvedl. Stavební úřad nemohl konkludentně zhojit rozpor stavby se stavebním povolením. Stavební úřad kolaudačním rozhodnutím schválil užívání vodovodu provedeného v rozporu se stavebním povolením, což odporovalo tehdy platné právní úpravě [§ 81 a § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976]. [7] Účelem § 59a vodního zákona je ochrana existujících vodních děl ve veřejném zájmu, nikoliv legalizace staveb, které byly zjevně realizovány v rozporu s právními předpisy. Toto ustanovení vodního zákona nemá žádný vliv na to, zda jsou splněny podmínky pro zahájení řízení o odstranění stavby uvedené § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 2006, resp. § 250 odst. 1 písm. b) nového stavebního zákona, a nelze z něj tudíž ani dovozovat, že žalovaný nebyl povinen zahájit řízení o odstranění stavby. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 8. 2024 sp. zn. II. ÚS 433/24 vyplývá, že § 59a vodního zákona se týká soukromoprávní problematiky tzv. neoprávněných staveb, tj. staveb zřízených na pozemku jiného vlastníka bez potřebného právního titulu. V projednávané věci jde naproti tomu o posouzení, zda předmětná část vodovodu je stavbou nepovolenou. [8] Krajský soud následně ve věci znovu rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem. Na základě výše uvedených závěrů Nejvyššího správního soudu výrokem I. určil, že bylo nezákonným zásahem žalovaného nezahájení řízení o odstranění stavby části vodovodu na pozemku parc. č. XA v rozsahu, který je v rozporu se stavebním povolením z 31. 1. 1985 (trasa vodovodu znázorněná na výkresu SmVaK – VODOVOD I. A II. STAVBA B. PROVOZNÍ ŘÁD z 11/1986 mezi bodem A2 a A4 a od bodu A4 ve směru k bodu A5 po hranici pozemku parc. č. XA s pozemkem parc. č. XB, vše v k. ú. B. u B., obec B.). Výrokem II. přikázal žalovanému zahájit řízení o odstranění části vodovodu uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Obsah kasačních stížností a vyjádření účastníků řízení II. a) Kasační stížnost žalovaného [9] Žalovaný proti tomuto rozsudku krajského soudu podal kasační stížnost, v níž namítl, že krajský soud určil nezákonný zásah v rozporu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, neboť odlišně vymezil část stavby (vodovodu) provedenou v rozporu se stavebním povolením. Závěry Nejvyššího správního soudu se vztahují na celou stavbu, tudíž nelze nařídit odstranění pouze její části. Postupem dle rozsudku krajského soudu by i nadále docházelo k dotčení práv žalobce ochranným pásmem vodovodního řadu u hranice pozemků parc. č. XA a XC v k. ú. B. u B. Takový postup zakládá opětovný nezákonný zásah stavebního úřadu do práv žalobce. Stavební úřad se tedy nemůže rozhodnutím krajského soudu řídit. [10] Nejvyšší správní soud ve svém předchozím rozsudku aplikoval současný právní rámec ošetřující dotčení vlastnických práv žalobce na případ, kdy zákonem platným v době povolování kolaudace stavby tato práva zohledněna nebyla. Jedná se o retroaktivní zneužití práva bránit se proti správnímu orgánu, který nezahájí řízení z moci úřední, osobou, která není věcně legitimována k podání žaloby. Tuto legitimaci nelze retroaktivně zakládat tím, že žalobci jsou přiznána práva, jimiž jeho právní předchůdce nedisponoval. V době povolování a kolaudace stavby nebyl vlastník stavebního pozemku daného charakteru (zemědělsky obdělávaná půda) účastníkem stavebního řízení ve věci povolení staveb daného charakteru (podzemní technická infrastruktura). Tudíž i v hypotetickém případě, kdy by byl dotčen pozemek žalobce daného charakteru nad rámec pozemků vymezených ve stavebním povolení, nebyl by žalobce účastníkem projednání této změny. Postulát Nejvyššího správního soudu, že změna stavby oproti projektové dokumentaci pro stavební povolení zasáhla do práv tehdejšího vlastníka stavebního pozemku, je zcela mylný a hrubě zasáhl do práv třetí strany. Posouzení Nejvyššího správního soudu je ryze účelové a ignorující tehdejší právní rámec a z něj vyplývají