4 As 255/2023 — Nejvyšší správní soud

4 As 255/2023- 53 - text  4 As 255/2023-59 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: Heršpická – správa nemovitostí, spol. s r.o., se sídlem Strážní 852/7, Brno, zast. JUDr. Ondřejem Doležalem, advokátem, se sídlem Koliště 1912/13, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) M. B., II) L. B., III) F. P., zast. Mgr. Michalem Zahutou, advokátem, se sídlem Veveří 365/46, a IV) V. P., zast. Mgr. Michalem Zahutou, advokátem, se sídlem Veveří 365/46, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2017, č. j. JMK98052/2017, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2023, č. j. 30 A 190/2017361, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoby zúčastněné na řízení I) až IV) nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Ing. arch. M. T. – autorizovaný inspektor (původně taktéž žalobce), vydal dne 4. 3. 2010 certifikát č. j. 711007 (dále také jen „napadený certifikát“), podle § 117 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a § 10 vyhlášky č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního řádu. V něm stvrdil, že stavba „Brno – Ivanovice, Obchodní centrum – Hobby Market, na pozemcích č. parc. 965/1,965/112, 965/138,965/139, 965/140, 965/142, 965/143, 965/150, 965/152, 965/154, 965/155, 965/158, 965/159, 965/160, 965/161, 965/162, 965/164, 965/171, 965/206, 965/274,1126/2, 1126/4, 1126/5, 1126/12, 1126/13, 1126/23, 1126/33, vše v k. ú. Ivanovice“ (dále také jen „předmětná stavba“) může být podle ověřené dokumentace a připojených dokladů po právu provedena. [2] Proti napadenému certifikátu brojili žadatelé, mezi nimi i osoby zúčastněné na řízení I) až IV), žádostí o vydání deklaratorního rozhodnutí podle § 142 správního řádu o tom, že žalobkyni nevzniklo právo provést předmětnou stavbu, tudíž že právní vztah založený napadeným certifikátem nevznikl. Magistrát města Brna, odbor územního a stavebního řízení (dále jen „stavební úřad“), rozhodnutím ze dne 10. 3. 2017, č. j. MMB/0104559/2017 (dále jen „rozhodnutí stavebního úřadu“), rozhodl, že žalobkyni právo stavby stvrzené napadeným certifikátem nevzniklo. [3] Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 6. 2017, č. j. JMK 98052/2017, sp. zn. SJMK 66524/2017/OÚPSŘ (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání autorizovaného inspektora a žalobkyně (dále společně jen „původní žalobci“) a potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu. II. [4] Žalobami u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) se původní žalobci samostatnými žalobami domáhali zrušení napadeného rozhodnutí. Krajský soud nejprve usnesením ze dne 29. 1. 2019, č. j. 30 A 190/201787, spojil řízení o těchto žalobách ke společnému projednání a poté rozsudkem ze dne 25. 9. 2019, č. j. 30 A 190/2017179 (dále jen „první rozsudek“), žaloby zamítl. [5] Nejvyšší správní soud však rozsudkem ze dne 29. 4. 2022, č. j. 4 As 431/2019104 (dále jen „zrušující rozsudek“), v řízení o kasační stížnosti původních žalobců první rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem tohoto postupu byla skutečnost, že nebylo zřejmé, zda krajský soud disponoval při přezkumu napadeného rozhodnutí úplným správním spisem, který byl nezbytný pro posouzení řešených sporných otázek. [6] Krajský soud poté, co obstaral podle závazného pokynu kasačního soudu kompletní spisovou dokumentaci, a poté, co usnesením ze dne 10. 11. 2022, č. j. 30 A 190/2017293, odmítl žalobu autorizovaného inspektora Ing. M. T. z důvodu neodstranitelné překážky řízení na jeho straně, v záhlaví označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) žalobu žalobkyně zamítl. [7] Krajský soud především považoval napadené rozhodnutí za přezkoumatelné. Žalovaný v něm předestřel, jakými úvahami byl při své rozhodovací činnosti veden, jakými skutečnostmi se zabýval a jaké důvody jej vedly k vyslovení závěrů obsažených v napadeném rozhodnutí. [8] Následně krajský soud poukázal na to, že v řízení před správními orgány vystupovalo jedenáct žadatelů, mezi nimiž byly i osoby zúčastněné na řízení I) až IV). Pro rozhodnutí o tom, že nevzniklo právo provést předmětnou stavbu, postačovalo, aby i jen jedna tato osoba v postavení žadatele byla osobou, která měla být účastníkem „nezkráceného“ stavebního řízení. Podle krajského soudu takovými osobami byly bezpochyby všechny osoby zúčastněné na řízení, neboť ty byly prokazatelně účastníky původně vedeného „nezkráceného“ stavebního řízení o předmětné stavbě, jež bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí žádosti ze strany žalobkyně, která následně využila k provedení stavby certifikátu autorizovaného inspektora. Ve vztahu k ostatním žadatelům, kteří nevystupovali v řízení o žalobě, krajský soud dodal, že jejich potenciálním účastenstvím ve správním řízení se detailně nezabýval, neboť přinejmenším vůči osobám zúčastněným na řízení obstojí závěry žalovaného vyslovené v napadeném rozhodnutí. [9] Krajský soud neshledal důvodnými ani námitky týkající se způsobu obrany žadatelů proti napadenému certifikátu a chybějící aktivní věcné legitimace žadatelů, resp. osob zúčastněných na řízení. V tomto směru odkázal krajský soud na svůj předchozí rozsudek ze dne 21. 1. 2016, č. j. 30 A 12/201499, a na něj navazující rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2016, č. j. 2 As 52/201684. V posledně uvedeném rozsudku Nejvyšší správní soud odkázal na závěry vyplývající z rozsudku téhož soudu ze dne 11. 5. 2016, č. j. 1 As 66/2016104, v němž se zabýval obdobnými otázkami, a především vypořádal rozpor mezi usnesením zvláštního senátu ze dne 6. 9. 2012, č. j. Konf 25/20129 (dále také jen „usnesení zvláštního senátu“), a usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. II. ÚS 439/16. Na základě zmíněné judikatury Nejvyššího správního soudu pak krajský soud dovodil, že osoby, které mohly být dotčeny vznikem práva stavby na základě certifikátu autorizovaného inspektora, mohou využít postup podle § 142 správního řádu. Prokázání nezbytnosti podání žádosti o vydání rozhodnutí podle tohoto ustanovení přitom automaticky vyplývá již z toho, že pro tyto dotčené osoby jde o jediný způsob obrany proti zásahům do jejich práv. Tvrdíli tedy žadatel v řízení podle § 142 správního řádu, že je osobou, jež byla ve zkráceném stavebním řízení opomenuta, jako ten, kdo má právo uplatnit námitky proti provádění stavby, považuje se pro účely vydání deklaratorního rozhodnutí podle § 142 správního řádu podmínka prokázání, že je takové rozhodnutí nezbytné pro uplatnění jeho práv, za splněnou. [10] Krajský soud poukázal na to, že § 117 stavebního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2012, počítá s participací osob, jež by byly účastníky stavebního řízení i na jeho zkrácené formě. Podmínkou účastenství totiž není, aby bylo vyhověno věcným námitkám. Správní orgány zkoumají reálnost zásahu do práv účastníka až v rámci věcného posouzení. Účastenství tak obstojí samo o sobě bez toho, aby následně muselo vést k příznivému rozhodnutí. Žadatelé, resp. osoby zúčastněné na řízení tudíž v nynější věci nemuseli již v žádosti o vydání deklaratorního rozhodnutí podle § 142 správního řádu uvést, jaké konkrétní námitky hodlají v případném navazujícím řízení vznášet. Stavební úřad měl pouze posoudit, zda by byli tito žadatelé účastníky stavebního řízení v materiálním smyslu a zda s nimi jako s účastníky bylo jednáno ve zkráceném stavebním řízení. V předmětné věci přitom nebylo sporu o tom, že s osobami zúčastněnými na řízení jako s účastníky řízení jednáno nebylo. [11] Krajský soud se dále věnoval splnění podmínky, zda osoby zúčastněné na řízení byly účastníky řízení v materiálním smyslu, neboť původní žalobci tvrdili, že účastníky stavebního řízení být nemohli. Odkázal zde na judikaturu týkající se výkladu § 109 písm. e) stavebního zákona ve znění účinném před i po 31. 12. 2012 a uzavřel, že nejméně ti z žadatelů, kteří jsou v tomto řízení osobami zúčastněnými na řízení, mohli být přímo dotčeni na svém vlastnickém právu, a to jak stavbou samotnou [podle znění § 109 písm. e) stavebního zákona účinného před 31. 12. 2012], tak jejím prováděním [podle znění § 109 písm. e) stavebního zákona účinného po 31. 12. 2012]. Krajský soud poměřoval změny stavu způsobeného výstavbou předmětné stavby, přičemž dospěl k závěru, že předmětnou stavbou došlo ke značné změně poměrů v dané lokalitě. Rodinné domy osob zúčastněných na řízení se nacházejí v její blízkosti (cca 50 m a 57 m od předmětné stavby). Předmětná stavba je přímo viditelná z těchto rodinných domů a ochranný val neplní funkci zabránění výhledu na stavbu, včetně doprovodných jevů (světelný smog, hluk ze stavby). Z rozsahu charakteru stavby