4 As 41/2025 — Nejvyšší správní soud

4 As 41/2025- 23 - text 4 As 41/2025-27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Z. S., zast. Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem, se sídlem Čimelice 112, Čimelice, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, se sídlem Lannova 193/26, České Budějovice, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím ve vydání výzvy ze dne 1. 10. 2024, č. j. KRPC-128947-1/ČJ-2024-0200IZ, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 2. 2025, č. j. 65 A 1/2025-30, t a k t o : I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobce se žalobou na ochranou před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením dovolával ochrany před třemi tvrzenými zásahy: a) žalovanou provedenou odlišnou kategorizací věcí oproti znaleckému posudku doc. Skoupého ze dne 28. 7. 2021 a s tím souvisejícímu určování podmínek pro vrácení věcí žalobci; b) zadržování věcí, o jejichž vrácení bylo rozhodnuto Okresním soudem v Písku (usnesení ze dne 12. 1. 2024, čj. 8 T 85/2017-1519, a usnesení ze dne 20. 3. 2024, čj. 8 T 85/2017-1547), žalovanou; c) výzva ze dne 1. 10. 2024, č.j. KRPC-128947-1/ČJ-2024-0200IZ, kterou žalovaná vyzvala žalobce, aby ohlásil zbraň kategorie C-I. [2] V posuzované věci se krajský soud zabýval žalobcem tvrzeným nezákonným zásahem ad c) který vyloučil k samostatnému projednání usnesením ze dne 10. 1. 2025, č. j. 65 A 8/2024–22. Žalobce v žalobě požadoval jak deklaratorní výrok, že zásah byl nezákonný, tak i výrok, jímž by krajský soud zakázal žalované pokračovat v porušování jeho práv. [3] Krajský soud žalobu odmítl v záhlaví uvedeným usnesením podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Shledal, že projednávaná věc koresponduje s věcí, jíž se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 3. 2005, č.j. 2 Aps 1/2005-65, a uvedl, že předmětná výzva je v podstatě neformální úkon žalované, jež měla žalobce opakovaně upozornit na jeho povinnost. Z povahy a formy tohoto úkonu jednoznačně vyplývá, že se jedná o přímo nevynutitelnou výzvu, která nemohla přímo zasáhnout do veřejných subjektivních práv žalobce. [4] Žalobce doložil, že řízení o přestupku podle § 76a odst. 1 písm. f) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních), pro neohlášení zbraně kategorie C-I již bylo Městským úřadem Písek zahájeno, a to na podnět žalované. Ochrany svých veřejných subjektivních práv by se mohl žalobce domáhat žalobou proti rozhodnutí o přestupku a otázka správnosti kategorizace zbraní by byla k žalobní námitce předmětem soudního přezkumu. [5] Krajský soud uzavřel, že do žalobcových práv by mohlo zasáhnout až zadržení zbraně, příp. rozhodnutí o zajištění zbraně či rozhodnutí o spáchání přestupku. Předmětná výzva sice žalobce mohla znejistit v náhledu na jeho právní pozici a vyvolat pocit jistého ohrožení, právní řád však ochranu před takovým subjektivním pocitem ohrožení či nejistoty neposkytuje. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované [6] Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel”) kasační stížnost, v níž namítl, že krajský soud na výzvu žalované nahlíží bez souvislosti s kategorizací, která však měla vliv na postup při vydávání výzvy. Není proto možné výzvu posuzovat samostatně, bez vztahu k příslušné kategorizaci, kterou nezákonně provedla žalovaná. Pokud by totiž žalovaná nezákonně nekategorizovala předmětné věci kategorií C-I, pak by nebylo možno výzvu vůbec vydat. [7] Krajský soud sice odkázal na obdobné případy, avšak nevzal v úvahu odlišnosti stanovené zákonem o zbraních. Nezákonnou kategorizací došlo k významnému zásahu do veřejných subjektivních práv stěžovatele, který má negativní důsledky. Mění se tím jeho právní postavení a vznikají mu další významné povinnosti související s držením takové zbraně. Soud zjevně opomenul, že oblast zbraní a střeliva je zvlášť upravená, přičemž porušení právní úpravy zakládá důsledky, a to nejen ty, které soud v kasační stížností napadeném usnesení uvedl. [8] Vzhledem k chování žalované lze důvodně předpokládat, že by se tato výzva mohla opakovat anebo že by mohlo dojít k dalším zásahům, popř. podnětům (např. orgánům činným v trestním řízení). Žaloba na ochranu proti nezákonnému zásahu by měla sloužit jako preventivní nástroj ochrany veřejných subjektivních práv stěžovatele. Není možné akceptovat, že správní orgán zasáhne do jeho veřejných subjektivních práv a bude se následně vyčkávat, až do těchto práv bude zasaženo ještě významněji tak, aby došlo k další škodě na jeho právech. Krajským soudem předestřený postup (vyčkání na vydání rozhodnutí, proti kterým bude možné brojit žalobou, či dalšího zásahu), povede k omezení nakládání s věcmi či dalšímu zatížení stěžovatele v důsledku povinnosti dostavit se ke správnímu orgánu, a z toho pramenícího vyššího psychického a finančního zatížení. Stát je povinen striktně dodržovat právo v jeho ideální (škodu nepůsobící) interpretaci, nevydávat nezákonná rozhodnutí a nepostupovat nezákonným způsobem. Je proto nepřípustné nezakázat správnímu orgánu nezákonné jednání a nechat ho vygradovat do stádia, kdy bude působit mnohem větší materiální a nemateriální újmu a, až k tomu dojde, tak ji následně prohlubovat (např. soudní řízení správní, řízení o náhradě škody), a to za situace, kdy žalovaná bude nadále nezákonně zadržovat zbraně. [9] V situaci, kdy bezprostředně dochází ke škodě, nebo již ke škodě došlo, má soud povinnost zasáhnout a zabránit v dalším pokračování nezákonného jednání. V tomto případě již nesprávným postupem došlo k bezprostřednímu zásahu do práv stěžovatele, což krajský soud okrajově zmiňuje, ale nesprávně vyhodnocuje. Krajský soud pominul, že nejde o žádný subjektivní pocit ohrožení. Pakliže výzva a postup žalované zásadně mění právní postavení, nejde o subjektivní pocit stěžovatele, ale o objektivní navození stavu ohrožení a zásahu do základních práva a svobod. [10] Předmětná výzva je přímou výzvou k donucení k podřízenosti vůli správního orgánu. Žalovaná již stěžovatele zatížila náklady v souvislosti s podáním vysvětlení u Městského úřadu Písek, jelikož došlo k zásahu do sféry stěžovatele v důsledku právní nejistoty a strachu z případné sankce, ale i k majetkové škodě v důsledku vzniku nákladů na právní zastoupení. [11] Z rozsudku NSS ze dne 17. 1. 2024, č. j. 6 As 262/2022–44, stěžovatel dovozuje, že proti nezákonné kategorizaci provedené žalovanou je možné se bránit žalobou proti nezákonnému zásahu. Stejně tak je možné se touto žalobou bránit i proti zápisu do registrů. Pakliže je Nejvyšším správním soudem připuštěno se žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu bránit proti zápisu v registru ohledně kategorie zbraně, vlastníka atp., pak je možné se touto žalobou bránit i proti nucení ze strany žalované k takovému zápisu. Postup spočívající v tom, že by se stěžovatel nezákonné výzvě podrobil a nechal se zapsat a následně nechal vymazat jak zbraň, tak i sebe, je nelogický, zdlouhavý a nákladný. U věcí, které ze zákona nesplňují požadavek na ohlášení, jej nelze k ohlašování vyzývat ani nutit. [12] Předmětná výzva žalované svědčí o její urputnosti prosazovat svůj nesprávný a nezákonný názor, přičemž svévolně odmítala respektovat závazný právní názor soudu v trestní věci a vydat zbraně, o nichž znalec v trestním řízení došel k závěru, že jsou to zbraně kategorie D, a trestní soud proto rozhodl o jejich vydání. Lze se tudíž oprávněně domnívat, že by stěžovatel mohl být přímo dotčen na svých právech dalším nezákonným jednáním a že by žalovaná mohla přistoupit k dalším prostředkům vynucení své nezákonné výzvy. Tento přímý zásah vyplývá z výše uvedeného rozsudku NSS, logiky věci a z § 56 odst. 1 zákona o zbraních. [13] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení kasační stížnosti [14] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž