5 Afs 133/2025 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 133/2025- 37 - text  5 Afs 133/2025 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Autodíly Tria s.r.o., se sídlem Libušina 248, Kladno, zast. JUDr. Ing. Jaroslavem Hostinským, advokátem se sídlem Vinohradská 2134/126, Praha, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2025, č. j. 41 Af 5/2024-89, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2024, č. j. 14789/24/5300-22443-713389; tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) vydanému Finančním úřadem pro Středočeský kraj dne 7. 12. 2022, č. j. 4987013/22/2110-52521-209631, za zdaňovací období listopad 2019, kterým byla stěžovatelce doměřena DPH ve výši 121 695 Kč a stanoveno penále ve výši 24 339 Kč. [2] Stěžovatelka je právnickou osobou zabývající se obchodem s náhradními díly pro osobní a nákladní automobily. Finanční úřad pro Kraj Vysočina (dále jen „správce daně“) zahájil u stěžovatelky dne 20. 8. 2020 daňovou kontrolu za zdaňovací období únor, listopad a prosinec 2019. Výsledkem daňové kontroly byl výše uvedený dodatečný platební výměr, jelikož stěžovatelka neprokázala nárok na odpočet DPH za zboží (náhradní díly do automobilů) od společnosti BARKAROLA TRADING s.r.o., posledně se sídlem Korunní 1208/74, Praha (dále jen „společnost BARKAROLA“ – pozn. již neexistující subjekt). [3] Pochybnosti správce daně spočívaly v tom, že v rámci zahájení trestního stíhání fyzických osob pro zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 věta druhá zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), a zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 trestního zákoníku, vyšlo najevo, že společnost BARKAROLA měla uplatňovat fiktivní faktury na vstupu a vykazovat fiktivní faktury na výstupu. Zároveň společnost BARKAROLA vykazovala řadu dalších nestandardních znaků – sídlila na hromadné adrese, neměla evidovanou provozovnu v živnostenském rejstříku, nezveřejňovala účetní závěrky ve sbírce listin obchodního rejstříku; neměla zaměstnance ani webové stránky a od 9. 6. 2020 byla nespolehlivým plátcem DPH (zveřejněno 13. 6. 2020). Z toho důvodu správce daně uzavřel, že stěžovatelka neunesla své důkazní břemeno ohledně prokázání uplatňovaného odpočtu daně. Za sporné nepovažoval samotné uskutečnění plnění, ale jeho průběh tak, jak jej stěžovatelka deklarovala. Tento závěr aproboval ve svém rozhodnutí i žalovaný, když zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správce daně. 2. Rozhodnutí krajského soudu [4] Stěžovatelka napadla rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou krajský soud v souladu s § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl. [5] Krajský soud se nejprve vyjádřil k pochybnostem vyvolaným trestním stíháním fyzických osob spojených se společností BARKAROLA. V rámci daňového řízení byl dne 13. 6. 2022 proveden výslech svědka P. B. (v šetřeném zdaňovacím období jednatel společnosti BARKAROLA) a dne 14. 2. 2022 svědka J. J. (účetní). Z obou těchto výpovědí bylo zjištěno, že alespoň část faktur vystavovaných společností BARKAROLA různým odběratelům neměla základ v reálně poskytnutém plnění. I takto vystavené fiktivní faktury účetní J. promítal do záznamů elektronické evidence tržeb (EET) a kontrolních hlášení DPH. Krajský soud nepřisvědčil námitce stěžovatelky ohledně nutnosti opakování svědeckých výpovědí. V případě svědka B. mělo být důvodem opakování výpovědi pochybení správce daně, který netrval na zodpovězení otázky týkající se postavení tohoto svědka jako spolupracujícího obviněného v rámci jeho trestního řízení (svědek uvedl, že má od svého advokáta zakázáno odpovídat). Krajskému soudu nebyla zjevná relevance takové otázky, jelikož odpověď na ni nemohla přispět k objasnění sporných transakcí. Mimo to byl svědek B. vzhledem k probíhajícímu trestnímu stíhání a pozici ve společnosti BARKAROLA v postavení, kdy mohl odepřít výpověď jako celek. Zároveň krajský soud poznamenal, že zástupce stěžovatelky přítomný u výslechu svědka B. nevyužil možnost klást doplňující otázky (mimo zmíněné) směřující k objasnění transakce a jeho tvrzení, že o deklarovaných dodávkách nic neví, ponechal bez reakce. Stejně tak nepoložil doplňující otázky svědku J., z jehož výpovědi rovněž vyplynuly pochybnosti o průběhu plnění tak, jak bylo deklarováno. V tomto případě pak podle krajského soudu z žaloby nebyl zřejmý důvod, pro který stěžovatelka opakování výslechu svědka J. požadovala. [6] Dále krajský soud vypořádal námitky stěžovatelky směřující k jednotlivým dílčím pochybnostem o deklarovaném plnění, respektive nestandardním znakům společnosti BARKAROLA. Zdůraznil, že přestože v obecné rovině se o podezřelé znaky jednat nemusí, při komplexním hodnocení již kombinace virtuálního sídla, neexistence provozovny, absence zaměstnanců či hotovostní platby, pochybnosti založit mohou. Stejně tak krajský soud uvedl, že skutečnost, že společnost BARKAROLA získala statut nespolehlivého plátce DPH až po skončení šetřeného zdaňovacího období, k pochybnostem správce daně přispět mohla. Jedná se totiž o okolnost zpochybňující reálnou ekonomickou aktivitu společnosti BARKAROLA jako celku. [7] Stěžovatelka v žalobě rovněž rozporovala nekontaktnost společnosti BARKAROLA, když došlo k výslechu osob s ní spojených v rozhodném období. Podle krajského soudu bylo podstatné, že společnost BARKAROLA nereagovala na výzvu správce daně o součinnost. Následně pak správce daně prostřednictvím mezinárodního dožádání zjistil, že jednatel společnosti BARKAROLA (Dalibor Čambal – občan Slovenské republiky) byl zapsán do obchodního rejstříku bez jeho vědomí. Výslech svědka B., který byl zapsaným jednatelem v projednávaném zdaňovacím období do věci světlo nevnesl, v době daňové kontroly již funkci jednatele nevykonával a nic to tedy nemění na nekontaktnosti společnosti BARKAROLA vůči správci daně během daňové kontroly. [8] Podle krajského soudu rovněž daňové orgány nepochybily, když v rámci daňové kontroly vyšly z usnesení o zahájení trestního stíhání obou jmenovaných svědků a skutkového popisu v něm uvedeného. Podstatné bylo, že toto usnesení samo o sobě nepoužívaly jako důkaz, ale provedly vlastní výslechy svědků, jichž se účastnil i zástupce stěžovatelky a hodnotily je komplexně. Podle krajského soudu na základě výše uvedeného tak správce daně unesl své důkazní břemeno ve vztahu k pochybnostem o uskutečnění plnění tak, jak bylo deklarováno a bylo na stěžovatelce, aby tyto pochybnosti vyvrátila, k čemuž nedošlo. [9] Stěžovatelka v reakci na pochybnosti správce daně setrvala na svém tvrzení ohledně průběhu dodávek od společnosti BARKAROLA deklarovaným způsobem. Na důkaz toho přeložila faktury o prodeji zboží, doklady o stavu a hodnotě skladových zásob a fotodokumentaci dodaných dílů. Tím však dle krajského soudu prokázala pouze existenci plnění (kterou však správce daně nerozporoval), nikoliv jeho skutečný průběh. [10] Krajský soud rovněž nepřisvědčil námitkám směřujícím k prokázání uskutečnění zdanitelného plnění prostřednictvím záznamů EET společnosti BARKAROLA. Svědek J., který je stíhán právě za daňovou trestnou činnost spojenou mj. s touto společností ve své výpovědi uvedl, že on byl člověkem zadávajícím údaje do systému EET. O jejich správnosti tak panují značné pochybnosti. Totéž platí i pro kontrolní hlášení DPH. I ta podával za stěžovatelku svědek J. a jejich vypovídací hodnota je tudíž dosti omezená. [11] Závěrem krajský soud uvedl, že ani námitka stěžovatelky týkající se toho, zda skutečně nějaká daň nebyla uhrazena, není důvodná. Existence chybějící daně by připadala do úvahy až v případě, že by stěžovatelce nebyl uznán nárok na odpočet DPH z důvodu účasti na daňovém podvodu. K tomu v projednávané věci nedošlo a daňové orgány nebyly povinny se existencí chybějící daně zabývat. 3. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [12] Stěžovatelka proti rozsudku krajského soudu podala kasační stížnost z důvodu nesprávného právního posouzení věci krajským soudem a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného i rozsudku krajského soudu [§ 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.]. Navrhla proto, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízen