5 Afs 282/2024 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 282/2024- 48 - text  5 Afs 282/2024 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: JUDr. Monika Šafářová, se sídlem Petýrkova 1991/26, Praha 4, zast. Mgr. Milanem Cápalem, advokátem se sídlem Na Příkopě 859/22, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2024, č. j. 11 A 143/202371, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí ze dne 20. 12. 2023, č. j. MZE-73296/2023-14112, jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále též „SZIF“) ze dne 19. 4. 2023, č. j. SZIF/2023/0309050. Tímto rozhodnutím SZIF podle § 11a zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), v relevantním znění (dále jen „zákon o SZIF“), uložil žalobkyni povinnost vrátit finanční prostředky ve výši 607 972 Kč. Tyto finanční prostředky byly žalobkyni poskytnuty jako dotace v Programu rozvoje venkova ČR v rámci operace 6.1.1 Zahájení činnosti mladých zemědělců. SZIF rozhodl o povinnosti vrátit finanční prostředky na základě kontroly, při níž shledal několik porušení podmínek poskytování dotace. [2] SZIF konstatoval, že pozemky nakoupené v rámci dotace byly na základě smlouvy o poskytnutí nepeněžitého příplatku – převodu závodu „prodány“ zpět původní společnosti příjemce dotace (dříve Nový Dvůr Brtev, s.r.o., od 5. 11. 2020 Šafářův Dvůr, s.r.o., IČ 24778907). Žalobkyně nepožádala SZIF o souhlas s převodem závodu, mezi ní a společností Šafářův Dvůr byly vždy personální vazby. Podle SZIF žalobkyně uměle vytvořila podmínky pro získání dotace. Tím došlo k porušení obecné části Pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty Programu rozvoje venkova na období 2014−2020 (dále jen „obecná část pravidel“), kapitoly 4 písm. ee). Porušení tohoto ustanovení pravidla spojují se „sankcí C“, tedy ukončením administrace, snížením dotace o 100 % a vymáháním dlužné částky [kapitola 14 písm. b)]. [3] SZIF konstatoval rovněž porušení Specifických podmínek pro poskytování dotace na základě Programu rozvoje venkova platných pro 2. kolo příjmu žádostí, opatření 6, podopatření 6.1, operace 6.1.1 (dále jen „specifická část pravidel“), kapitoly 3 (požadavků na mladého začínajícího zemědělce), kapitoly 7 bodu 2 (lhůty pro vázanost projektu na účel), preferenčního kritéria č. 2 (požadavku registrace ekologického podnikatele) a preferenčního kritéria č. 9 (požadavku na předmět podnikání). Se všemi těmito porušeními je podle SZIF spojena rovněž „sankce C“. SZIF žalobkyni vytkl rovněž změnu plnění smlouvy o dílo na stavební práce v rozporu s bodem 4.4.4 Příručky pro zadávání veřejných zakázek. Za toto pochybení je stanovena „sankce“ ve výši 25 % ze smluvní ceny původní zakázky. [4] Podle SZIF by i při povolení změny žadatele nebyla splněna podmínka mladého začínajícího zemědělce, neboť ve společnosti Šafářův Dvůr, s.r.o. působil prokurista, takže nebylo dodrženo, že mladý začínající zemědělec (žalobkyně) právnickou osobu samostatně řídí. SZIF zdůraznil, že žalobkyně oznámila změnu žadatele zpětně, přestože taková změna nesměla být provedena bez jeho předchozího souhlasu. V důsledku neschválené změny pak byly porušeny i podmínky registrace ekologického podnikatele a registrace v Integrovaném registru zvířat. [5] Ve zmiňovaném rozhodnutí ze dne 20. 12. 2023, č. j. MZE-73296/2023-14112, žalovaný k odvolacím námitkám žalobkyně poznamenal, že žalobkyně koupila pozemky, na něž obdržela dotaci, od společnosti Nový Dvůr Brtev, s.r.o. (nyní Šafářův Dvůr, s.r.o.). Jednatelem společnosti Nový Dvůr Brtev, s.r.o. přitom byl Robert William Seifert, prokuristou Robert Musil a 100% vlastníkem společnost SF Investments a.s., jejímž jediným členem představenstva byl Pavel Šafář (který byl od roku 2021 zapsán i jako skutečný majitel SF Investments a.s.). Tyto pozemky pak byly v rámci Smlouvy o příplatku převedeny ze žalobkyně zpět na Šafářův Dvůr, s.r.o. (dříve Nový Dvůr Brtev, s.r.o.). Společnost tedy nabyla zpět všechny pozemky, které prodala žalobkyni (na což žalobkyně obdržela dotaci), a to ještě v době vázanosti projektu na účel dotace. Stav před poskytnutím dotace byl stejný jako stav po poskytnutí dotace, šlo tedy o „fiktivní“ převod „tam a zpátky“. Z toho žalovaný dovodil, že skutečně šlo o umělé vytvoření podmínek, a takový převod pozemků nemůže být hrazen z dotace. Na tom nic nemění ani fakt, že žalobkyně v době obdržení dotace nebyla jednatelkou ani společnicí společnosti Nový Dvůr Brtev, s.r.o. Podle žalovaného nemělo vliv ani to, že pozemky byly na společnost převedeny bezúplatně. SZIF sice nepřesně uvedl, že pozemky byly „prodány“, z kontextu však vyplývá, že porušením byla samotná skutečnost, že pozemky se dostaly zpět do vlastnictví společnosti, nikoli konkrétní způsob, jakým se tak stalo. [6] Vzhledem k tomu, že k převodu došlo bez souhlasu SZIF, žalovaný potvrdil, že podmínky měla dodržovat přímo žalobkyně. Převodem závodu na společnost tudíž došlo k nedodržení lhůty vázanosti projektu na daný účel. Dotace byla fakticky poskytnuta společnosti Nový Dvůr Brtev s.r.o. (nyní Šafářův Dvůr), přestože v době uzavření dohody o poskytnutí dotace nesplňovala podmínky pro její poskytnutí. Žalovaný zdůraznil, že hlášení o změnách č. 18 podala žalobkyně až dne 21. 2. 2021, tedy až po uzavření smlouvy o příplatku ze dne 30. 12. 2020 a po zahájení kontroly dne 3. 12. 2020. [7] Žalovaný nepovažoval za relevantní otázku, zda společnost mladého zemědělce může mít prokuristu, neboť SZIF změně nevyhověl. Argumentace týkající se prokuristy byla uvedena pouze nad rámec nutného odůvodnění. Stejně tak žalovaný nepovažoval za nutné zabývat se problematikou výše finanční opravy v souvislosti se stavební zakázkou, neboť žalobkyně musela v každém případě vrátit 100 % vyplacené dotace. Tento důsledek je podle žalovaného přiměřený, neboť dotace byla vyplacena za plnění podnikatelského plánu a pořízení pozemků od společnosti Nový Dvůr Brtev, s.r.o., na niž žalobkyně v době udržitelnosti převedla pozemky bez souhlasu SZIF zpět. Žalovaný zdůraznil, že společnost by neměla na dotaci nárok vůbec. [8] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze, v níž převážně zopakovala text svého odvolání. Namítala, že pozemky neprodala, ale bezúplatně převedla prostřednictvím smlouvy o příplatku v prosinci 2020 (původně se společností přestala mít vazby v březnu 2016). Zdůraznila, že společnost v mezidobí vůbec nepodnikala v zemědělství a většinu pozemků ani nevlastnila v době podání žádosti o dotaci. Žalobkyně uvedla, že převod celého podnikání na společnost řádně nahlásila. Prokurista podle ní neměl jakýkoli rozhodující vliv, neboť jí jako jednatelce společnosti byl podřízen. Podle žalobkyně se správní orgány dopustily i řady dalších chyb ve skutkovém posouzení i procesním postupu. SZIF podle ní nedostatečně odůvodnil, jak žalobkyně porušila pravidla pro zadávání veřejných zakázek, a vůbec se nevypořádal s jejím vysvětlením ohledně smlouvy o dílo. Žalobkyně byla toho názoru, že nadále plnila podmínky dotace, byť prostřednictvím společnosti. Předchozí krátká období bez registrace byla způsobena administrativním pochybením, fakticky podmínky živočišné výroby i ekologického zemědělce splňovala. Podle žalobkyně SZIF rovněž nesprávně určil lhůtu k vrácení dotace. [9] V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně tvrdila, že změnu žadatele konzultovala s pracovníky SZIF, kteří jí telefonicky potvrdili, že bude schválena po vložení smlouvy do sbírky listin obchodního rejstříku. Hlášení žalobkyně podala až v únoru 2021, protože systém neumožňoval podat další hlášení před vyřízením předchozího. Správní orgány podle ní chybně vykládaly pojem „vedoucí podniku“. Prokurista tuto definici nesplňuje, neboť není statutárním orgánem. Závěrem žalobkyně namítala rovněž nedostatečné posouzení přiměřenosti „sankce“. Nebyl podle ní totiž posouzen reálný dopad – převedením závodu na společnost nedošlo fakticky k žádné změně podnikání – změnila se pouze vlastnická struktura (při zachování 100% kontroly ze strany žalobkyně). [10] Městský soud shora uvedeným rozsudkem podle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl. Podle městského soudu si žalovaný pro závěr o umělém vytvoření podmínek opatřil dostatečné množství podkladů. Své rozhodnutí neopřel pouze o skutečnost, že žalobkyně byla v minulosti jednatelkou společnosti Nový Dvůr Brtev, s.r.o. Žalobkyně požádala o dotaci na koupi pozemků, které nabyla od společnosti, kde byla dříve jedna