5 As 106/2024 — Nejvyšší správní soud

5 As 106/2024- 54 - text  5 As 106/2024 - 61 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Ing. V. Š., proti žalovanému: ředitel sekce zabezpečení Vojenského zpravodajství, sídlem Tychonova 221/1, Praha 6, v řízení o kasačních stížnostech žalobce i žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2024, č. j. 10 Ad 4/2021-91, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2024, č. j. 10 Ad 4/2021-91, se ruší. II. Personální rozkaz žalovaného ze dne 16. 4. 2021, č. j. 2-10/2021-5847, a personální rozkaz vedoucího 611. oddělení finančního zabezpečení osob 603. provozního střediska Vojenského zpravodajství ze dne 19. 1. 2021, č. j. 2-3/2021-5847, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Kasační stížnost žalobce se odmítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti žalovaného částku 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žalobce. VI. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Věc se týká posouzení věcné příslušnosti služebního orgánu podle § 2 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, k rozhodnutí o odvolání proti personálnímu rozkazu, kterým jiný služební orgán rozhodl podle § 145a odst. 1 písm. m) tohoto zákona o stanovení nebo určení služebního platu bývalého příslušníka Vojenského zpravodajství, jemuž služební poměr zanikl v průběhu správního řízení. Tato věcná příslušnost byla určena rozkazem ministra obrany, předmětem sporu však bylo, který z několika v úvahu přicházejících rozkazů ministra obrany (nebo organizační řád Vojenského zpravodajství, na který jeden z těchto rozkazů odkazuje) byl rozhodný s ohledem na zjištěné okolnosti věci. S tím souvisí právní otázka, zda soud v případě, že rozhodnutí správního orgánu neobsahuje odůvodnění věcné příslušnosti k jeho vydání, má toto rozhodnutí zrušit pro nepřezkoumatelnost a věc vrátit správnímu orgánu k dalšímu řízení, nebo zda si má věcnou příslušnost správního orgánu posoudit sám. [2] Žalobce byl v minulosti vojákem z povolání, který byl služebně zařazen k Vojenskému zpravodajství. V období, kdy byl jeho plat stanoven platovým výměrem ředitele Vojenského zpravodajství ze dne 1. 5. 2008, č. j. 738/49-4480/2008-5847 (dále jen „platový výměr ze dne 1. 5. 2008“), byl rozkazy ředitele Vojenského zpravodajství ve věcech personálních ze dne 18. 8. 2008, č. 183, a ze dne 11. 9. 2008, č. 208, postupně přeřazen na jiné systemizované místo. V návaznosti na tyto změny ředitel Vojenského zpravodajství platovým výměrem ze dne 1. 10. 2008, č. j. 4-13/3-345/2008-5847 (dále jen „platový výměr ze dne 1. 10. 2008“), nově stanovil jednotlivé složky platu žalobce, byť každou z nich ponechal ve stejné výši. [3] Proti oběma rozkazům o přeřazení na jiné systemizované místo podal žalobce odvolání, na jehož základě ministr obrany tyto rozkazy rozhodnutími ze dne 30. 10. 2013, č. j. 9547/20121140 a č. j. 954-9/2012-1140, zrušil. K odvolání žalobce, který požadoval stanovení vyššího osobního příplatku, ministr obrany následně rozhodnutím ze dne 19. 12. 2014, č. j. 340-48/2013-1140, zrušil platový výměr ze dne 1. 10. 2008. Současně rozhodl o zastavení řízení, neboť dne 31. 10. 2010 žalobci zanikl služební poměr. [4] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 3. 10. 2018, č. j. 10 Ad 3/2015-100, zrušil posledně uvedené rozhodnutí ministra obrany. Jak vyplývá z § 158 zákona o vojácích z povolání, ve znění účinném do 30. 9. 2009 (nyní § 152 tohoto zákona, ve znění účinném od 1. 10. 2009), zánik služebního poměru nebyl důvodem pro zastavení řízení. Kasační stížnost ministra obrany proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) rozsudkem ze dne 16. 1. 2020, č. j. 8 As 370/2018-30, zamítl. Následně ministr obrany rozhodnutím ze dne 18. 8. 2020, č. j. MO 220630/2020-8694, znovu zrušil platový výměr ze dne 1. 10. 2008 pro nepřezkoumatelnost z důvodu chybějícího odůvodnění a věc vrátil řediteli Vojenského zpravodajství k novému projednání. [5] V dalším řízení rozhodl v prvním stupni o stanovení (určení) služebního platu (resp. jeho složek) ke dni 1. 10. 2008 vedoucí 611. oddělení finančního zabezpečení osob 603. provozního střediska Vojenského zpravodajství (dále jen „správní orgán prvního stupně“). Učinil tak personálním rozkazem ze dne 19. 1. 2021, č. j. 2-3/2021-5847, vydaným podle § 145a odst. 1 písm. m) zákona o vojácích z povolání. V jeho záhlaví je uvedeno, že správní orgán prvního stupně vydal rozhodnutí jako služební orgán podle § 2 odst. 2 zákona o vojácích z povolání ve spojení s čl. 36 odst. 9 písm. c) organizačního řádu Vojenského zpravodajství ze dne 15. 12. 2020, jiné ev. ozn. D39/2020/EO-4730-VP (dále jen „organizační řád Vojenského zpravodajství“), účinného od 1. 1. 2021. Všechny složky platu byly stanoveny ve stejné výši, jak tomu bylo podle platových výměrů ze dne 1. 5. 2008 a ze dne 1. 10. 2008. [6] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) k odvolání žalobce personálním rozkazem ze dne 16. 4. 2021, č. j. 2-10/2021-5847 (dále jen „rozhodnutí stěžovatele“), podle § 145a odst. 8 zákona o vojácích z povolání ve spojení s § 90 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zrušil personální rozkaz správního orgánu prvního stupně a řízení zastavil. Ve výrokové části rozhodnutí uvedl, že tak činí jako příslušný odvolací služební orgán podle § 2 odst. 2 zákona o vojácích z povolání ve spojení s § 89 odst. 1 správního řádu a čl. 33 odst. 2 organizačního řádu Vojenského zpravodajství. [7] Žalobce tvrdil v odvolání nicotnost personálního rozkazu správního orgánu prvního stupně a odkázal na přechodné ustanovení čl. II odst. 1 zákona č. 122/2012 Sb., kterým byl novelizován zákon o vojácích z povolání. Na jeho základě měl ve věci po zrušení původního platového výměru rozhodovat stejný služební orgán, tedy ředitel Vojenského zpravodajství. Stěžovatel s tímto závěrem ale nesouhlasil. Uvedené ustanovení totiž – na rozdíl od přechodného ustanovení § 179 odst. 1 věty druhé správního řádu – výslovně neobsahuje pravidlo, podle něhož se podle dosavadních právních předpisů postupuje při zrušení pravomocného rozhodnutí služebního orgánu, kterým bylo skončeno řízení ve věcech služebního poměru. [8] Dále podle stěžovatele žádný z rozkazů ministra obrany neobsahuje přechodné ustanovení, které by tuto někdejší příslušnost ředitele Vojenského zpravodajství ve věci žalobce zachovávalo ke dni vydání personálního rozkazu. Rozkaz ministra obrany ze dne 17. 1. 2020, č. 3/2020 Věstníku Ministerstva obrany, o působnosti služebních orgánů ve věci peněžních náležitostí (dále jen „rozkaz ministra obrany č. 3/2020“), v čl. 1 odst. 2 stanoví, že se nevztahuje na Vojenské zpravodajství. Stěžovatel zastává názor, že jeho příslušnost odvolacího služebního orgánu v posuzované věci je založena v čl. 33 odst. 9 organizačního řádu Vojenského zpravodajství (důvod, pro který stěžovatel odkazuje v záhlaví rozhodnutí na čl. 33 odst. 2, zatímco v odůvodnění na čl. 33 odst. 9 organizačního Vojenského zpravodajství, není v rozhodnutí vysvětlen). [9] Platové výměry byly služebními orgány v roce 2008 i v letech předcházejících vydávány při každém novém služebním zařazení vojáka bez ohledu na to, zda vydáním platového výměru byla změněna některá ze složek platu. Zároveň na ně tehdy služební orgány nenahlížely jako na rozhodnutí vydaná ve věcech služebního poměru. Podle § 48 odst. 2 správního řádu lze přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost z téhož důvodu téže osobě pouze jednou. Platový výměr ze dne 1. 10. 2008 neměnil žádnou ze složek platu jmenovaného oproti předešlému platovému výměru ze dne 1. 5. 2008, pročež bylo jeho vydání nadbytečné. Odlišně nebyla stanovena žádná ze složek platu žalobce ani personálním rozkazem správního orgánu prvního stupně. Podle stěžovatele tak nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení podle § 66 odst. 2 správního řádu, neboť odpadl důvod vedení tohoto řízení z moci úřední, respektive žádný důvod pro jeho vedení nikdy nebyl. II. Rozsudek městského soudu [10] Městský soud napadeným rozsudkem k žalobě žalobce zrušil rozhodnutí stěžovatele (výrok I.), odmítl návrh na zrušení organizačního řádu Vojenského zpravodajství (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.). [11] Posouzení žaloby se odvíjelo od právní otázky, zda stěžovatel i správní orgán prvního stupně byli příslušní k rozhodnutí ve věci stanovení (určení) služebního platu (resp. některých jeho složek) žalobce podle § 145a odst. 1 písm. m) zákona o vojácích z povolání. Neobstojí závěr stěžovatele, že po zrušení původního