5 As 134/2025 — Nejvyšší správní soud

5 As 134/2025- 10 - text  5 As 134/2025 - 12 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Bc. M. H., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2025, č. j. 41 A 39/2025-8, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2025, č. j. MSP768/2024-OSV-OSV/5, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu Praha-východ ze dne 13. 12. 2024, č. j. 43 Si 175/2024; tímto rozhodnutím byla odmítnuta žádost stěžovatele o poskytnutí informace v režimu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“). [2] Proti rozhodnutí žalovaného se stěžovatel bránil žalobou podanou k výše nadepsanému krajskému soudu. Součástí žaloby byla i žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků; v ní uvedl, že kromě zděděného spoluvlastnického podílu na rodinném domě ve V. B., do něhož mu není umožněn přístup, nedisponuje majetkem větší hodnoty. Kromě příspěvku na živobytí a na bydlení nemá žádný příjem, ze kterého by mohl soudní poplatek zaplatit. [3] Krajský soud žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků zamítl. K majetkovým poměrům stěžovatele předně poznamenal, že mu jsou známy z rozhodovací činnosti. V této souvislosti poukázal na usnesení téhož soudu ze dne 16. 5. 2025, č. j. 54 A 18/2025-20, a ze dne 20. 5. 2025, č. j. 54 A 27/2025-22, kterými byla rovněž zamítnuta žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků, a to z toho důvodu, že stěžovatel nesplnil povinnost osvědčit úplně, pravdivě a hodnověrně své majetkové poměry. Stěžovatel přitom k žalobě (a k žádosti o osvobození od soudních poplatků) doložil tytéž doklady. Krajský soud proto neshledal důvod odchylovat se od závěrů vyslovených ve výše označených usneseních. [4] Nadto krajský soud podotkl, že i kdyby stěžovatel prokázal, že jeho majetkové poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků, tak by mu osvobození nepřiznal, a to s ohledem na povahu sporu, který vede. Podle krajského soudu totiž nyní projednávaná věc nepředstavuje spor, který by měl vztah k podstatným okolnostem životní sféry stěžovatele. Z podané žaloby je patrné, že se stěžovatel domáhal poskytnutí zápisů, které obsahují vyhodnocení obsahu jeho podání podaného na soudní podatelnu Okresního soudu v Mělníku ke sp. zn. 12 Nc 851/2023 ze dne 22. 8. 2023. Tímto se stěžovatel snažil získat důkaz o existenci či neexistenci zápisů a jejich obsahu, za účelem podání návrhu na obnovu řízení a zproštění viny v trestním soudnictví. Stěžovatel však blíže nevysvětlil, z jakého důvodu se domnívá, že by požadovaná informace byla způsobilým podkladem pro zahájení obnovy trestního řízení v jeho věci. Krajský soud objasnil, že stěžovatel byl Okresním soudem Praha-východ uznán vinným přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, přičemž odvolání proti odsuzujícímu rozsudku bylo Krajským soudem v Praze zamítnuto. [5] Aniž by krajský soud hodnotil, zda stěžovatelem požadovaná informace měla či neměla být poskytnuta, na základě dosavadních poznatků dospěl k závěru, že vlastní obsah požadované informace nemůže představovat důvod pro obnovu řízení, neboť se zjevně týká toliko případného posouzení/interní kvalifikace/vyhodnocení podání žalobce ze strany Okresního soudu v Mělníku. Žádost o informace se netýká žádného (nového) podkladu, kterým by stěžovatel mohl zpochybnit obsah jeho vlastního podání ze dne 22. 8. 2023, které vyvolalo jeho trestněprávní odpovědnost. Způsob, jakým s oznámením Okresního soudu v Mělníku nakonec naložily orgány činné v trestním řízení, je nezávislý na tom, jak obsah podání ze dne 22. 8. 2023 posoudili zaměstnanci soudní podatelny. S ohledem na výše uvedené a v kontextu nespočtu soudních řízení, které stěžovatel v recentní době inicioval před krajským soudem, dospěl soud k závěru, že podanou žalobou se stěžovatel snaží zahájit další „řízení pro řízení“, aniž by mělo vztah k podstatným okolnostem jeho životní sféry. [6] V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že si krajský soud nepřípustně a bez oprávnění učinil vlastní předběžný úsudek případného budoucího meritorního rozhodnutí v trestní věci týkající se nezpůsobilosti skutečností nebo důkazů změnit původní rozhodnutí o vině v trestním soudnictví. Tato kompetence však náleží pouze trestnímu soudu. Tímto krajský soud překročil svoji pravomoc. Dále měl krajský soud dle názoru stěžovatele nepřípustně předjímat obsah požadovaných (ať již pořízených či nepořízených) zápisů, které podle soudu mohly obsahovat jen „názor/právní kvalifikaci.“ Stěžovatel se naopak domnívá, že požadované zápisy mohly uvádět podrobný a souvislý popis toho, jak čin probíhal, což mohlo přispět jeho obhajobě v trestní věci. Podle stěžovatele totiž § 40 odst. 2, 6 a 7 občanského soudní řádu nestanoví žádná omezení, co by v zápisech nemělo být uvedeno, k čemuž je správní soud povinen přihlédnout. Krajský soud dále neuvádí žádné důvody, ze kterých by vyplývala nesporná a jednoznačná nevyužitelnost požadovaných informací. K tomu stěžovatel doplňuje, že v situaci, kdy orgány činné v trestním řízení nehodlaly předvolat a vyslechnout přímé svědky (konkrétně soudkyni Mgr. Danielu Koulíkovou), bylo potřeba podrobně a souvisle zjistit, jak čin probíhal. K tomu mohly posloužit v režimu informačního zákona požadované zápisy pořízené přímými svědky, kteří údajně skutek sledovali již od počátku. [7] Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatele v tomto řízení o kasační stížnosti netíží povinnost být zastoupen advokátem ani poplatková povinnost. Kasační stížnost je totiž podána proti procesnímu usnesení, kterým se nekončí rozhodnutí o žalobě (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/201419, č. 3271/2015 Sb. NSS). [8] Kasační stížnost není důvodná. [9] Podstatu sporu tvoří nesouhlas stěžovatele se zamítavým rozhodnutím krajského soudu týkajícího se jeho žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků pro řízení vedené u krajského soudu pod sp. zn. 41 A 39/2025. Nejvyšší správní soud úvodem podotýká, že stěžovatel se v kasační stížnosti zaměřil toliko na jeden z důvodů, pro které krajský soud neshledal jeho žádost důvodnou. Tímto důvodem je zjednodušeně řečeno závěr krajského soudu o tom, že stěžovatelem vedený spor nemá vztah k podstatným okolnostem jeho životní sféry, neboť ani poskytnutím požadovaných informací nelze docílit obnovy trestního řízení. [10] Krajský soud však v napadeném usnesení rovněž konstatoval, že stěžovatel nesplnil povinnost osvědčit své majetkové poměry úplně, pravdivě a hodnověrně. Nejvyšší správní soud již v minulosti potvrdil, že tento důvod je dostačující k tomu, aby stěžovatelově žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků nebylo vyhověno. V této souvislosti lze příkladem poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2025, č. j. 7 As 105/2025-10, kterým bylo potvrzeno krajským soudem odkazované usnesení téhož soudu ze dne 20. 5. 2025, č. j. 54 A 17/2025-22, jehož účastníkem a současně žadatelem o osvobození od soudních poplatků byl stěžovatel; dále lze poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2025, č. j. 10 As 52/2025-15, v němž stěžovatel rovněž figuroval jako stěžovatel v řízení proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2025, č. j. 10 A 5/20215-13, jímž opět nebylo vyhověno jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud v souladu s citovanými rozhodnutími konstatuje, že povinnost tvrzení a důkazní břemeno ohledně majetkových osobních a výdělkových poměrů ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř. s. tíží žadatele o osvobození od soudních poplatků. [11] Lze shrnout, že krajský soud své rozhodnutí založil primárně na důvodu, že stěžovatel pravdivě a hodnověrně neosvědčil své majetkové poměry (bod 4. napadeného usnesení), což stěžovatel v kasační stížnosti nezpochybňuje. Dále krajský soud konstatoval, že „i kdyby žalobce prokázal, že jeho majetkové poměry odůvodňují osvobození od soudního poplatku, tak by mu soud toto osvobození nepřiznal.“ Následně se krajský soud zabýval povahou žádosti stěžovatele a využitelnosti jím požadovaných informací k zamýšlené obnově trestního řízení (body 5. a následující napadeného usnesení). Krajský soud přitom dospěl k závěru, že nyní projednávaná věc nepředstavuje spor, který by měl vztah k podstatným okolnostem životní sféry stěžovatele. Z napadeného usnesení je tedy zřejmé, že druhý zmíněný důvod, jež vedl soud k zamítnutí žádosti stěžovatele, krajský