5 As 204/2024 — Nejvyšší správní soud

5 As 204/2024- 28 - text  5 As 204/2024 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: Ecommerce Trade s.r.o., se sídlem Bělehradská 858/23, Praha 2, zastoupená Mgr. Jiřím Maškem, advokátem se sídlem Pod Všemi svatými 427/17, Plzeň, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2024, č. j. 5 Af 14/2022-52, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2024, č. j. 5 Af 14/2022-52, a rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2022, č. j. 26211-2/2022-900000-314, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 24 456 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Jiřího Maška, advokáta se sídlem Pod Všemi svatými 427/17, Plzeň, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Věc se týká rozhodování o zničení zboží podezřelého z porušení práva duševního vlastnictví podle čl. 23 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 608/2013 ze dne 12. 6. 2013 o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 (dále jen „nařízení č. 608/2013“). Celní orgán může rozhodnout o tomto opatření, jestliže držitel rozhodnutí o schválení žádosti o přijetí opatření celních orgánů ve vztahu k tomuto podezřelému zboží (dále jen „držitel rozhodnutí“) písemně potvrdí, že podle jeho přesvědčení bylo porušeno právo duševního vlastnictví. Také musí vyslovit souhlas se zničením zboží. Řešená právní otázka spočívá v tom, zda je rozhodnutí o zničení zboží přezkoumatelné, nevyplývá-li z něj, že osoba, která takto postupovala, je držitelem rozhodnutí. Předmětem posouzení jsou také důvodnost podezření, že zboží porušuje práva duševního vlastnictví, a správní uvážení celních orgánů při rozhodování o zničení zboží. [2] Společnost Federal Express Czech s.r.o. (dále jen „deklarant“; vymazána z obchodního rejstříku dne 1. 3. 2022) dopravovala pro žalobkyni (dále jen „stěžovatelka“) zboží, kterým bylo 60 ks mobilních telefonů značky Apple a 20 ks mobilních telefonů značky Samsung. Mobilní telefony značky Apple byly opatřeny slovní ochrannou známkou IPHONE, zapsanou v rejstříku vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví pod č. 1303517 pro vlastníka společnost Apple Inc., se sídlem One Apple Park Way, Cupertino, California, Spojené státy americké. Mobilní telefony Samsung byly opatřeny slovní ochrannou známkou SAMSUNG, zapsanou v uvedeném rejstříku pod č. přihlášky 12082772 pro vlastníka společnost Samsung Electronics Co., Ltd., se sídlem Samsung-ro, Yeongtong-gu, Suwon-si, Gyeonggi-do, Korejská republika (obě společnosti dále též „držitelé práv“). [3] Celní úřad Praha Ruzyně (dále jen „celní úřad“) zjistil dne 24. 1. 2022 kontrolou při vstupu zboží na celní území Evropské unie, že způsob jeho balení a druh přepravy neodpovídají tomu, co lze očekávat u originálních výrobků. Rovněž kvalita, způsob zpracování a značení nejevily znaky originálu a zásilka neobsahovala žádné doprovodné dokumenty vztahující se k zobrazeným ochranným známkám. Celní úřad proto pojal podezření, že dopravované zboží porušuje právo duševního vlastnictví, konkrétně právo k ochranné známce [čl. 2 odst. 1 písm. a) nařízení č. 608/2013]. Toto zboží následně postupem podle čl. 17 odst. 1 nařízení č. 608/2013 za použití § 22 odst. 2 zákona č. 355/2014 Sb., o působnosti orgánů Celní správy České republiky v souvislosti s vymáháním práv duševního vlastnictví, ve znění účinném do 30. 6. 2025, zadržel. [4] Zadržení zboží celní úřad oznámil držiteli práv, kteří do 10 pracovních dní ode dne oznámení písemně potvrdili, že zadržené zboží porušuje jejich práva duševního vlastnictví [čl. 23 odst. 1 písm. a) nařízení č. 608/2013], a požádali o jeho zničení [čl. 23 odst. 1 písm. b) nařízení č. 608/2013]. Oproti tomu deklarant se ve stejné lhůtě k zadržení zboží nevyjádřil [čl. 23 odst. 1 písm. c) nařízení č. 608/2013]. Celní úřad následně rozhodl rozhodnutím ze dne 8. 2. 2022, č. j. 3210-13/2022-650000-81, o zničení zadrženého zboží podle čl. 23 odst. 1 nařízení č. 608/2013. [5] Odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí celního úřadu zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 6. 2022, č. j. 26211-2/2022-900000-314. Bylo nesporné, že společnosti Apple Inc. A Samsung Electronics Co., Ltd. jsou na základě svých žádostí také držiteli rozhodnutí ve smyslu nařízení č. 608/2013. Žalovaný připomněl institut tzv. tichého souhlasu podle čl. 23 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení, který se uplatnil tím, že deklarant ve stanovené lhůtě neoznámil celnímu úřadu nesouhlas se zničením zboží. Byly tak beze zbytku naplněny veškeré zákonné podmínky k rozhodnutí celního úřadu o zničení zboží. Žalovaný naopak neshledal důvodnými námitky stěžovatelky spočívající v tvrzeném nedostatečném zkoumání pravosti zadrženého zboží, neboť takové zkoumání celním orgánům nepřísluší. II. Rozsudek městského soudu [6] Městský soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného. Stěžovatelka v ní poukázala na to, že pouze držitelé rozhodnutí jsou oprávněni vůči celnímu úřadu postupovat podle čl. 23 odst. 1 písm. a) a b) nařízení č. 608/2013. Zároveň namítala, že v rozhodnutí žalovaného není řádně specifikováno konkrétní rozhodnutí o schválení žádosti, od něhož celní úřad odvozoval, že držitelé práv jsou zároveň držiteli rozhodnutí. Tomu přisvědčil také městský soud, který však odmítl, že by chybějící označení rozhodnutí o schválení žádosti znamenalo jeho neexistenci, a tudíž i nezákonnost postupu celního úřadu. Stěžovatelka ostatně netvrdila, že by držitelé práv neměli podanou žádost o přijetí opatření, a i v takovém případě by bylo možné postupovat podle čl. 18 nařízení č. 608/2013. Z rozhodnutí žalovaného je zřejmé, co je předmětem práva duševního vlastnictví, a držitelé rozhodnutí jsou řádně a jednoznačně konkretizováni. Celní úřad byl oprávněn postupovat podle čl. 17 tohoto nařízení č. 608/2013. [7] Pochybení celního úřadu nelze spatřovat ani v tom, že si neučinil závěr o porušení či neporušení práva duševního vlastnictví. K rozhodnutí o existenci práva duševního vlastnictví jsou oprávněny pouze soudy v občanském soudním řízení. Celní orgány nemohou rozhodovat o tom, zda zboží je či není originálním, ani za tímto účelem obstarávat další důkazy. Námitka nesprávného právního posouzení věci na základě neúplně zjištěného skutkového stavu a nerespektování zásady materiální pravdy, tak není důvodná. Postup celního úřadu, který učinil předběžný úsudek o podezření na porušení práva duševního vlastnictví ze způsobu balení zboží a absence doprovodných dokumentů, byl v souladu s § 22 odst. 1 zákona č. 355/2014 Sb. [8] Celní úřad po zadržení zboží podezřelého z porušení práva duševního vlastnictví sepsal protokol obsahující veškerá zákonná poučení. Deklarant jej převzal dne 24. 1. 2022. Současně byl (jako zástupce stěžovatelky v celním řízení) poučen o tom, že může do 5 pracovních dní ode dne oznámení zadržení podat u celního úřadu námitku proti zadržení a že nepotvrdí-li celnímu úřadu svůj souhlas se zničením, ani mu neoznámí svůj nesouhlas ve lhůtě 10 pracovních dní od oznámení o zadržení zboží, bude mít celní úřad za to, že souhlas potvrdil. Stěžovatelka se až dne 17. 2. 2022, tedy po marném uplynutí uvedených lhůt, obrátila na žalovaného se žádostí o navrácení v předešlý stav, námitkou proti zadržení věci a nesouhlasem se zničením věci. Svou nečinnost odůvodňovala tím, že oba její jednatelé předtím procházeli těžkým průběhem onemocnění covid-19, což nijak nedoložila. Rozhodl-li celní úřad o zničení zboží poté, co bylo držiteli rozhodnutí vyjádřeno, že zadržené zboží je neoprávněně opatřené ochrannými známkami, postupoval v souladu s čl. 23 nařízení č. 608/2013. [9] Důvodnými nebyly ani námitky nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů a vnitřní rozpornosti či námitka, že celní orgán nemusí „slepě vyhovět“ žádosti držitelů rozhodnutí, ale má posuzovat, zda zničení zboží nezpůsobí nedůvodně majetkovou újmu třetí osobě. Z čl. 17 a čl. 23 nařízení č. 608/2013 vyplývá možnost celního orgánu zničit zabavené věci, které je vyjádřeno slovesem „může“. Žalovaný neměl povinnost takto postupovat, ve svém rozhodnutí nicméně podrobným popisem a odůvodněním svého postupu jasným a určitým způsobem vyložil, jakým směrem se při výkonu své diskreční pravomoci vydal. Rozhodnutí žalovaného zcela vyhovuje požadavkům uvedeným v § 67 a násl. správního řádu. Byla-li stěžovatelka přesvědčena o tom, že zboží neporušuje práva k ochranné známce a nelze je zabavit (potažmo vystavit riziku zničení), měla postupovat nařízením předpokládaným způsobem a vyvolat civilněprávní spor. III. Kasační stížnost [10] Stěžovatelka napadla rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů, které