5 As 285/2024 — Nejvyšší správní soud

5 As 285/2024- 35 - text  5 As 285/2024 - 39 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: JUDr. T. G., Ph.D., zast. JUDr. Markem Pourem, advokátem se sídlem Bartošova 9, Přerov, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3, Brno, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2024, č. j. 33 A 7/202385, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze 12. 7. 2023, č. j. JMK 106440/2023; tímto rozhodnutím žalovaný zamítl stěžovatelovo odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Brna (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 2. 11. 2022, č. j. ODSČ36902/2230, kterým byl stěžovatel uznán vinným spácháním přestupku provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném ke dni spáchání přestupku, a byla mu uložena pokuta ve výši 1500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení v paušální výši 1000 Kč. [2] Přestupku se stěžovatel dopustil tím, že porušil § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu, neboť jako provozovatel motorového vozidla nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci dne 7. 6. 2022 v 11:42 hod. byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, neboť řidič jeho vozidla, jehož totožnost není známa, nerespektoval dopravní značkou stanovený zákaz stání v době blokového čistění na ulici Jaselská v Brně. Tím byla porušena povinnost řídit se dopravními značkami [§ 4 písm. c) zákona o silničním provozu] a byly naplněny znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. [3] Proti rozhodnutí žalovaného brojil stěžovatel žalobou, kterou krajský soud podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), zamítl. Při jednání provedl důkaz veřejnou vyhláškou Úřadu městské části města Brna, Brnostřed (dále jen „úřad městské části“) ze dne 1. 3. 2022, č. j. MCBS/2022/0032144/POLL, kterou bylo vydáno opatření obecné povahy stanovující dočasný zákaz stání na místních komunikacích a byla na nich stanovena přechodná úprava provozu. Tato vyhláška byla vyvěšena na úřední desce úřadu. Z obsahu vyhlášky krajský soud zjistil, že uvedený úřad dočasně zakázal podle § 19a odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), státní mj. na ulici Jaselská dne 7. 6. 2022 od 10:00 do 14:30 hod. (stěžovatelovo vozidlo zde stálo po čase 11:30 hod.). Z grafické přílohy vyhlášky vyplývá, že bylo instalováno dopravní značení upozorňující účastníky silničního provozu na prováděné blokové čištění a související zákaz stání. Umístěné dopravní značení tedy mělo oporu v opatření obecné povahy a bylo způsobilé zavazovat účastníky silničního provozu. Opatření obecné povahy bylo vydáno orgánem k tomu pověřeným statutem města Brna. Není proto nicotné. Opatření obecné povahy rovněž mohlo vyvolávat účinky vůči adresátům, ačkoliv bylo zveřejněno na úřední desce z důvodu rozsahu pouze ve zkráceném znění. [4] Podle krajského soudu postupoval správní orgán I. stupně správně, pokud stíhal stěžovatele za přestupek provozovatele vozidla, ačkoliv stěžovatel v den spáchání přestupku volal na tísňovou linku městské policie s dotazem, kdy blokové čištění probíhalo, přičemž uvedl, že vozidlo zaparkoval on. Stěžovatel totiž informaci o totožnosti řidiče nesdělil v zákonem předvídaném čase předvídanému správnímu orgánu (§ 125h odst. 6 zákona o silničním provozu). [5] Krajský soud dále konstatoval, že obsah správního spisu prokazuje, že stěžovatelovo vozidlo stálo v ulici Jaselská v době, kdy zde bylo stání zakázáno dopravními značkami z důvodu blokového čištění. Stěžovatel sice správnímu orgánu I. stupně navrhl provedení důkazů fotografiemi a nahrávkou jeho hovoru s pracovnicí na tísňové lince, tyto důkazy však do vydání rozhodnutí vůbec nepředložil. Poprvé tak učinil až v odvolání formou odkazu na úložiště dat Google Drive. To však nebylo dostupné a soubory se na něm nepodařilo dohledat ani krajskému soudu, žalovaný se proto s těmito důkazy seznámit nemohl. S ohledem na okolnosti krajský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného není nezákonné, ačkoliv neobsahuje výslovnou reakci na předložené důkazy. Tím, že žalovaný konstatoval, že provedené dokazování vedlo ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, implicitně vyloučil potřebu dalších důkazů. Krajský soud při jednání provedl k důkazu stěžovatelem předložené fotografie a nahrávku hovoru s tísňovou linkou, fotografie však byly pořízeny s časovým odstupem téměř dvou hodin od spáchání přestupku a předmětem telefonického hovoru bylo stanovení přesného okamžiku ukončení blokového čištění, tyto důkazy tedy neměly reálný potenciál na stavu věcí zjištěném správními orgány cokoliv změnit. [6] S ohledem na to, že bylo fotografiemi založenými ve správním spise spolehlivě prokázáno, že stěžovatelovo vozidlo stálo v rozporu s dopravním značením na pozemní komunikaci v době a místě blokového čištění, přičemž ve věci nevyšly najevo žádné skutečnosti nasvědčující nutnosti provádět další dokazování, nebylo nutné ani nařízení ústního jednání ve správním řízení. Stěžovatel měl možnost být přítomen dokazování mimo ústní jednání. [7] Materiální stránkou přestupku řidiče se správní orgány zabývat nemusely. Posuzovaly přestupek provozovatele vozidla a materiální stránkou tohoto přestupku se zabývaly dostatečně; i podle krajského soudu byla společenská škodlivost přestupku stěžovatele bezpochyby naplněna. Za nepodstatné krajský soud považoval stěžovatelem uváděné okolnosti (předčasné odstranění zákazových značek a vyčištění místa přestupku), které by bylo namístě hodnotit v případě přestupku řidiče vozidla, nikoliv provozovatele. Okolnosti snižující či vylučující společenskou škodlivost se musejí vztahovat k povinnosti provozovatele vozidla zajistit, aby při užití na pozemní komunikaci byly dodrženy povinnosti řidiče a pravidla silničního provozu (§ 10 odst. 3 zákona o silničním provozu). Stěžovatelem uváděné důvody přitom prima facie nemohou mít vliv na dodržení povinností provozovatele vozidla a nepředstavují ani zákonné liberační důvody. [8] Žalovaný nepochybil ani tím, že stěžovatele podle § 36 odst. 3 zákona č 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), nevyzval, aby se seznámil s podklady rozhodnutí. Vycházel totiž výhradně z podkladů rozhodnutí správního orgánu I. stupně a nové podklady do spisu nezařadil. Sice do spisu přibylo stanovisko správního orgánu I. stupně k odvolání, to ovšem nebylo způsobilé na zjištěné skutkové situaci cokoli změnit. [9] V kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatel nesouhlasil s názorem krajského soudu, že opatření obecné povahy stanovující zákaz stání nebylo nicotné. Podle stěžovatele nemohl úřad městské části vydat opatření, kterým se upravují podmínky provozu, neboť taková kompetence náleží pouze obecním úřadům obcí s rozšířenou působností. V souladu se statutem města Brna měl opatření obecné povahy vydat správní orgán I. stupně, nikoliv úřad městské části, ten byl k vydání opatření absolutně věcně nepříslušný. Stěžovatel poukázal na to, že nebyla způsobem umožňujícím dálkový přístup uveřejněna celá grafická příloha opatření obecné povahy. [10] Správní orgány neměly vést řízení o přestupku provozovatele vozidla. Jak bylo prokázáno při jednání u krajského soudu, stěžovatel v den spáchání přestupku volal na linku Městské policie Brno a sdělil, že řidičem vozidla byl on a nemá povinnost sdělovat správním orgánům tutéž informaci opakovaně. S ohledem na zásadu procesní ekonomie a součinnosti správních orgánů měly z jím poskytnuté informace správní orgány vycházet. V řízení se stěžovatelem coby provozovatelem vozidla pak správní orgány měly posuzovat materiální stránku přestupku. Již ve správním řízení stěžovatel namítal, že bylo parkovací místo viditelně vyčištěno, a jeho jednání tedy nebylo společensky škodlivé. [11] Stěžovatel též zpochybnil závěr krajského soudu, že ústní jednání ve správní řízení nebylo třeba nařizovat. Žádost o nařízení ústního jednání lze zamítnout jen zcela výjimečně. Správní orgány ani krajský soud ovšem nevysvětlily, z jakých důvodů ústní jednání nebylo třeba nařizovat, neuvedly ani, z jakých konkrétních důvodů jím navržené důkazy nemohly zvrátit zjištěný skutkový stav. Krajský soud nevysvětlil, proč tvrzen