5 Azs 100/2025 – Nejvyšší správní soud

5 Azs 100/2025- 18 - text  5 Azs 100/2025 - 23 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: V. T. T., zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Moravské náměstí 754/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 4. 2025, č. j. 17 Az 14/202537, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 1. 2025, č. j. OAM-1728/BA-BA07-BA03-Z-2024, zajistil žalobce (stěžovatele) dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neboť stěžovatel podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v zařízení pro zajištění cizinců a dle žalovaného existovaly oprávněné důvody se domnívat, že tato žádost byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve. Dobu trvání zajištění žalovaný stanovil podle § 46a odst. 5 zákona o azylu do 16. 4. 2025. [2] Dne 11. 3. 2025 podal stěžovatel žádost o propuštění ze zajištění dle § 46a odst. 10 zákona o azylu. Svou žádost stěžovatel odůvodnil tím, že má zajištěné soukromé ubytování u pana L. X. G., se kterým se osobně zná a s nímž by v případě propuštění ze zajištění sdílel společnou domácnost. Pan G. by stěžovatele také finančně zabezpečoval (včetně prostředků na případné dojíždění na kontroly na pracoviště žalovaného). Stěžovatel dále navrhl, aby žalovaný dožádal u policejního orgánu provedení pobytové kontroly k ověření těchto skutečností. K žádosti o propuštění stěžovatel mimo jiné přiložil doklad o zajištění ubytování ze dne 7. 1. 2025 na adrese X, vyhotovený ovšem osobou uvedenou jako L. X. N., a prohlášení této osoby, podle kterého stěžovateli po propuštění ze zajištění poskytne ubytování a další finanční podporu a pomoc. [3] Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 14. 3. 2025, č. j. OAM-1728/BA-BA07-BA06-PŘZ-2024, rozhodl o žádosti stěžovatele o propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců, tak, že stěžovatel bude nadále zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců ze shodného důvodu [podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu], přičemž rovněž doba zajištění zůstane shodná. Žalovaný v uvedeném rozhodnutí konstatoval, že skutečnost, že si stěžovatel zajistil ubytování, nemohla být důvodem pro jeho propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců. Žalovaný zdůraznil, že stěžovatel přicestoval do ČR již v červenci 2021, byl si vědom svého nelegálního pobytu, a přesto se ani nepokusil ho legalizovat, naopak pokračoval i v nelegálním výkonu zaměstnání, zneužíval za tímto účelem i cizí identitu a rovněž až do doby zajištění nepožádal o mezinárodní ochranu, ačkoliv mu v tom objektivně nic nebránilo. Stěžovatel byl tedy zajištěn kvůli přesvědčení správního orgánu, že stěžovatel nebude poskytovat součinnost v řízení a bude se vyhýbat nucenému vycestování v případě zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany, přičemž tato důvodná obava stále trvá. Žalovaný připomněl, že stěžovatel v rámci řízení o jeho zajištění ani v rámci řízení o mezinárodní ochraně o údajné osobě, která mu má nyní nabízet ubytování, nehovořil, naopak opakovaně sdělil, že na území ČR nemá žádné rodinné ani jiné vazby. Stěžovatel neměl stálou adresu ani mu dosud nebyla přislíbena finanční pomoc. Dle žalovaného tak stěžovatel nemá k osobě uvedené v žádosti o propuštění ze zajištění pevnou osobní vazbu, která by zaručovala jeho setrvání na území ČR a součinnost v řízení o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Dle žalovaného přetrvává důvodná obava, že stěžovatel nebude poskytovat součinnost v řízení a bude se vyhýbat nucenému vycestování v případě zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany. [4] Proti rozhodnutí žalovaného o nepropuštění ze zařízení pro zajištění cizinců podal stěžovatel žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, který ji rozsudkem ze dne 4. 4. 2025, č. j. 17 Az 14/202537, zamítl. Krajský soud neshledal důvodnou námitku, že žalovaný stěžovateli neumožnil vyčerpat opravný prostředek v podobě rozkladu. V této souvislosti soud odkázal na § 46a odst. 6 zákona o azylu, dle kterého není rozklad v řízení o zajištění žadatele o mezinárodní ochranu ani v řízení o prodloužení doby trvání zajištění přípustný. Krajský soud připomněl, že zákonodárce klade právní úpravou důraz na rychlost řízení týkající se zajištění, a to bez ohledu na to, zda se jedná o řízení vedené z moci úřední, anebo řízení o žádosti. [5] K námitce ohledně možnosti ubytování na soukromé adrese se krajský soud ztotožnil se žalovaným, že pouhé uvedení takové adresy či čestné prohlášení případného nového ubytovatele nenaplňuje podmínky pro uplatnění zvláštního opatření dle § 47 zákona o azylu. Takové opatření totiž neskýtá záruku, že stěžovatel bude na určené adrese skutečně pobývat a spolupracovat se správními orgány. Bylo přitom na stěžovateli, aby prokázal, že pobyt na určité adrese představuje záruku, že se na ní bude trvale zdržovat z důvodu osobních vazeb, což stěžovatel neučinil. Zárukou není sama o sobě skutečnost, že stěžovatel žalovanému nabídne doklady o možném ubytování v ČR. [6] Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku porušení povinnosti umožnit stěžovateli seznámení se s poklady pro rozhodnutí před jeho vydáním dle § 36 odst. 3 správního řádu. Z dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu dle krajského soudu vyplývá, že z povinnosti aktivně poučit účastníka o tomto právu a vyzvat jej k jeho uplatnění existují výjimky, a to zejména v případě, je-li účastník se všemi podklady obeznámen nebo pokud je rozhodnutí prvním úkonem v řízení anebo pokud tak stanoví zákon. V daném případě bylo podle krajského soudu žalobou napadené rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Stěžovatel tak měl možnost se s podklady pro vydání rozhodnutí seznámit dodatečně po jeho vydání tím, že by využil práva nahlédnout do spisu před podáním žaloby. [7] Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž namítá, že krajský soud neměl o žalobě meritorně rozhodovat, ale měl ji dle § 46 odst. 5 s. ř. s. odmítnout a věc postoupit k vyřízení opravného prostředku (rozkladu) příslušnému správnímu orgánu. Stěžovatel se totiž řídil nesprávným poučením žalovaného a podal přímo proti jeho rozhodnutí žalobu. Žádné zákonné ustanovení však nevylučuje možnost podat rozklad proti rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení pro zajištění cizinců podle § 46a odst. 10 zákona o azylu. Podání opravného prostředku je dle § 46a odst. 6 zákona o azylu vyloučeno pouze u rozhodnutí o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany a o prodloužení doby trvání zajištění. Pokud tedy stěžovateli nebylo umožněno podat rozklad, bylo mu odepřeno právo na opravný prostředek. [8] Stěžovatel dále namítal, že mu ve správním řízení mělo být umožněno vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu. Stěžovatel zdůraznil, že obecnou úpravu ve správním řádu zákon o azylu pro rozhodování o žádosti o propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců nevylučuje a vlastní procesní úpravu k tomuto řízení neobsahuje. Z rozhodnutí žalovaného není zřejmé, z jakých protokolů žalovaný vycházel, když konstatoval, že ani před cizineckou policií ani v řízení o mezinárodní ochraně stěžovatel neuvedl, že má v ČR známého. Není rovněž zřejmé, proč dal žalovaný přednost údajům z jiných řízení před údaji ze žádosti stěžovatele o propuštění a písemného prohlášení pana L. X. N. V žádosti o propuštění ze zajištění stěžovatel přislíbil součinnost žalovanému a navrhl pobytovou kontrolu na adrese zajištěného ubytování. Žalovaný se však k tomu v rozhodnutí nevyjádřil. Postup žalovaného je proto nepřezkoumatelný. [9] Krajský soud dospěl podle stěžovatele k nesprávnému závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného je prvním úkonem v řízení. Tím je však žádost o propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců. Formulaci „první úkon správního orgánu ve správním řízení“ zákon neobsahuje. Rozhodnutí je prvním úkonem pouze v řízení o zajištění a o jeho prodloužení. Z rozhodnutí žalovaného vyplývá, že podkladem pro žalobou napadené rozhodnutí byly i nějaké dokumenty, které měly zachycovat výpovědi stěžovatele v řízení před cizineckou policií a řízení o žádosti o mezinárodní ochranu. I s těmito podklady měl být stěžovatel seznámen a měl být vyrozuměn o tom, že z nich bude žalovaný vycházet při rozhodování o jeho žádosti o propuštění. [10] Stěžovatel se domnívá, že má-li zajištěno bezplatné ubytování a finanční zabezpečení, jedná se o takovou změnu skutkového stavu, která odůvodňuje propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců za současného uložení zvláštního opatření dle § 47 zákona o azylu. D