5 Azs 129/2025 – Nejvyšší správní soud

5 Azs 129/2025- 22 - text  5 Azs 129/2025 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: X. Y., zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 5. 2025, č. j. 17 A 21/2025-15, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 5. 2025, č. j. 17 A 21/2025-15, s e r u š í. II. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 23. 4. 2025, č. j. OAM-450/BA-BA07-BA06-Z-2025, s e r u š í. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 404 Kč do šedesáti (60) dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Matěje Šedivého, advokáta. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Žalobce se žalobou u Krajského soudu v Plzni domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 23. 4. 2025, č. j. OAM-450/BA-BA07-BA06-Z-2025, kterým žalovaný rozhodl o zajištění žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Dobu trvání zajištění žalovaný stanovil podle § 46a odst. 5 zákona o azylu do 1. 8. 2025. [2] Ze správního spisu vyplývá, že se žalobce dne 11. 4. 2025 dobrovolně dostavil na Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále též „policejní orgán“), aby řešil svůj pobyt na území ČR. Policejní orgán zjistil, že žalobce na území ČR pobývá od téhož dne neoprávněně, neboť ke dni 11. 3. 2025 bylo pravomocně ukončeno řízení o zrušení platnosti jeho povolení k trvalému pobytu, přičemž doba stanovená k vycestování mu uplynula dne 10. 4. 2025. Žalobce je rovněž od 8. 3. 2023 veden v Schengenském informačním systému (SIS II) s platností záznamu do 18. 3. 2028 jako nežádoucí osoba z důvodu odsouzení za trestný čin v Maďarsku, které tedy vložilo daný záznam do SIS II. Žalobce byl dne 11. 4. 2025 zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. [3] Z obsahu spisu dále vyplývá, že žalobci bylo ke dni 11. 3. 2025 pravomocně zrušeno povolení k trvalému pobytu a současně byla žalobci stanovena třicetidenní lhůta k dobrovolnému vycestování. Dne 1. 4. 2025 byl žalobci vydán výjezdní příkaz s platností do 9. 4. 2025. Žalobce se dne 10. 4. 2025 dostavil k policejnímu orgánu s cílem vyřešit svou pobytovou situaci. Policejní orgán mu měl na místě sdělit, že doba platnosti výjezdního příkazu nebyla stanovena správně, neboť konec třicetidenní lhůty k vycestování připadá až na 10. 4. 2025. Dne 10. 4. 2025 se tedy žalobce na území ČR nacházel oprávněně, nicméně byl upozorněn na povinnost vycestovat ještě téhož dne. Následujícího dne, tedy dne 11. 4. 2025, se však žalobce k policejnímu orgánu dostavil znovu, aby svou pobytovou situaci řešil. [4] Při podání vysvětlení téhož dne žalobce uvedl, že si je vědom své evidence v SIS II, a sdělil, že v Maďarsku byl odsouzen k trestu odnětí svobody na dva a půl roku za nelegální přepravu osob. Z výkonu trestu odnětí svobody byl v jeho polovině propuštěn a bylo mu uloženo vyhoštění na pět let. Do ČR žalobce přicestoval naposledy v roce 2003 a od té doby se zde nepřetržitě nachází se svou rodinou (s výjimkou doby výkonu trestu odnětí svobody v Maďarsku). Pobývá na adrese Xa, kde bydlí se svou matkou a bratrem. Žalobce si nebyl vědom toho, že zde nemůže vykonávat výdělečnou činnost bez příslušného povolení. Je svobodný a bezdětný. Žalobce nesdílí společnou domácnost s občanem Evropské unie, nemá zde žádnou vyživovací povinnost, nicméně má „dluhy z pojišťovny“, které splácí, a je proti němu vedena exekuce. Žalobce rovněž platí nájem. Žalobce také vypověděl, že nemá kam vycestovat a matka je již staršího věku, takže se o ni stará. Žalobce pracuje pouze brigádně na statku, nemá dostatek finančních prostředků k případnému vycestování. V ČR ani jinde v EU do té doby nežádal o mezinárodní ochranu. Na dotaz, proč nevycestoval, když si je vědom své evidence v SIS II, žalobce odpověděl, že se stará o svou rodinu. Žalobce sdělil, že mu nebrání žádná překážka ve vycestování a v případě nutnosti vycestuje. V zemi původu mu nic nehrozí a v případě návratu by mohl být několik dní u své tety, poté by si musel najít vlastní bydlení. [5] Následně byl žalobce rozhodnutím policejního orgánu ze dne 11. 4. 2025, č. j. KRPA118507-11/ČJ-2025-000022-ZZC, zajištěn za účelem (výkonu) správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Doba zajištění byla stanovena na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. [6] Dne 14. 4. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany a následně byl zajištěn výše uvedeným rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 4. 2025, č. j. OAM-450/BA-BA07-BA06-Z-2025. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný konstatoval, že po zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu a udělení výjezdního příkazu byl žalobce povinen učinit veškeré potřebné kroky k vycestování, což neučinil. Dne 11. 4. 2025 se tedy již žalobce nacházel na území členských států Evropské unie neoprávněně. Žalovaný připomněl, že žalobce má záznam v SIS II s platností do 18. 3. 2028, který do tohoto systému zadalo Maďarsko v souvislosti s trestnou činností spáchanou žalobcem na území tohoto státu. Žalobce neuvedl žádné objektivní překážky bránící jeho vycestování do země původu, nic mu tam podle jeho tvrzení nehrozí a nemá tam žádné problémy. Z jednání žalobce je podle žalovaného zřejmé, že svou žádost o mezinárodní ochranu podal toliko ve snaze znemožnit realizaci vyhoštění, neboť hrozba nuceného návratu do země původu se po jeho zajištění stala reálnou, a že pokud by k jeho zajištění policejním orgánem nedošlo, sám žalobce by tento krok v ČR neučinil. [7] K možnosti uložení zvláštního opatření podle § 47 zákona o azylu žalovaný konstatoval, že žalobce nemá možnost získat finanční prostředky legálním způsobem, a proto podle žalovaného nelze očekávat ani možnost jeho pravidelného docházení na pracoviště žalovaného za účelem kontroly jeho součinnosti, což si rovněž vyžaduje určité finanční náklady. Tím, že nerespektoval ani výjezdní příkaz vydaný po zrušení povolení k trvalému pobytu a páchal trestnou činnost na úseku převaděčství, za niž byl v Maďarsku odsouzen, žalobce vyjádřil nulový respekt k dodržování právních předpisů ČR, takže nelze podle názoru žalovaného očekávat, že v případě jeho umístění do otevřeného pobytového střediska by se na tomto jeho jednání cokoli změnilo a že by žalobce zůstal k dispozici pro provedení řízení o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany a dále do doby následného vycestování z ČR v případě jejího zamítnutí. K délce zajištění žalovaný konstatoval, že nevylučuje, že žalobcovu žádost bude nezbytné posuzovat standardně podle § 12 až § 14b zákona o azylu. Zároveň však lze v případě žalobce předpokládat ukončení řízení ve věci mezinárodní ochrany ve lhůtě 90 dnů. Vzhledem k tomu, že lhůta pro podání případné žaloby proti rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany činí u osob umístěných v zařízení pro zajištění cizinců 15 dnů, a vzhledem k průměrné době pro doručování v soudním řízení, kterou žalovaný odhadl na 5 dní, žalovaný stanovil dobu zajištění žalobce na 110 dnů s tím, že v případě potřeby může být rozhodnuto o jeho prodloužení v rámci zákonného limitu 180 dnů. [8] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, který ji rozsudkem ze dne 7. 5. 2025, č. j. 17 A 21/2025-15, zamítl. Krajský soud shrnul, že žalobce po celou dobu pobytu na území České republiky nepožádal o mezinárodní ochranu, dokud nebyl zajištěn za účelem realizace správního vyhoštění, a to z důvodu, že zde pobýval bez platného povolení k pobytu poté, co mu byl zrušen trvalý pobyt a uplynula platnost výjezdního příkazu. Neuvedl přitom žádné okolnosti, které by mu v dřívějším podání žádosti bránily. Dle krajského soudu je přirozenou reakcí člověka prchajícího před nebezpečím, že požádá o poskytnutí útočiště (o mezinárodní ochranu), jakmile se ocitne mimo dosah tohoto nebezpečí. Krajský soud dodal, že žalobce je nadto veden v SIS II, a zdůraznil, že žalobce nerespektoval právní řád ČR, když pobýval na území schengenského prostoru bez platného pobytového oprávnění a nevycestoval z ČR na základě výjezdního příkazu, přestože věděl, že kvůli jeho předchozí trestné činnosti v Maďarsku mu bylo v ČR zrušeno povolení k trvalému pobytu. Tímto jednáním se žalobce vystavil hrozbě, že může být vyhoštěn, tudíž byly splněny podmínky pro jeho zajištění dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. [9] Krajský soud dále shledal, že by uplatnění zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu v případě žalobce nebylo účinné, neboť