6 As 180/2023 — Nejvyšší správní soud

6 As 180/2023- 42 - text  6 As 180/2023 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudců Filipa Dienstbiera a Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: J. K., zastoupen Ing. Mgr. Vlastimilem Calabou, advokátem, sídlem Havlíčkova 2788/135, Kroměříž, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) obec Chomýž, sídlem Chomýž 52, II) Mgr. L. K., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2020, č. j. KUZL 49043/2020, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2023, č. j. 29 A 160/2020133, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2023, č. j. 29 A 160/2020133, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2020, č. j. KUZL 49043/2020, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti částku 30.590,70 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Ing. Mgr. Vlastimila Calaby, advokáta. IV. Žalovaný a osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2020, č. j. KUZL 49043/2020, kterým žalovaný k jeho odvolání a odvolání Mgr. L. K. (dále jen „OZNŘ II“) částečně změnil a ve zbytku potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Bystřice pod Hostýnem (dále jen „stavební úřad“) ze dne 13. 2. 2019, č. j. MUBPH 4113/2019. Tímto rozhodnutím bylo podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), nařízeno odstranění rozestavěné stavby, která se v době rozhodování stavebního úřadu nacházela na pozemcích p. č. XA, XB a XC v katastrálním území Ch. (pozemek p. č. XB již nyní neexistuje, neboť byl sloučen s pozemkem p. č. XC). Dalšími výroky stanovil stavební úřad žalobci a OZNŘ II (dále též „stavebníci“) povinnost předložit návrh technologického postupu prací při odstraňování stavby, podmínky pro odstranění stavby a povinnost nahradit náklady řízení o odstranění stavby. Změna rozhodnutí stavebního úřadu žalovaným spočívala v úpravě povinnosti předložit návrh technologického řešení postupu prací tak, aby byl návrh předložen před započetím prací na odstranění stavby. [2] Ze spisové dokumentace vyplývá, že řízení o odstranění stavby bylo zahájeno dne 24. 8. 2018, a to v návaznosti na zjištění učiněná stavebním úřadem během dvou kontrolních prohlídek konaných na dotčených pozemcích. Žalobce dne 11. 5. 2018 ohlásil provádění udržovacích prací na stavbě stojící na pozemku p. č. XA, nicméně bezprostředně poté obdržel stavební úřad podnět obce Chomýž, z nějž vyplývalo, že žalobce na pozemcích neprovádí udržovací práce, ale demolici objektu. V rámci první kontrolní prohlídky konané dne 22. 5. 2018 stavební úřad ověřil, že stavba byla skutečně odstraněna, a to včetně jejích základů. Nařídil proto stavebníkům ve stavebních pracích nepokračovat. V rámci druhé kontrolní prohlídky konané dne 19. 6. 2018 stavební úřad zjistil, že na místě původní stavby je prováděna stavba nová. K provedení výkopu a nové stavby došlo dle zjištění stavebního úřadu nejen na pozemku p. č. XA, ale i na sousedních pozemcích p. č. XB a XC. I po druhé kontrolní prohlídce nařídil stavební úřad stavebníkům zastavení stavebních prací. V návaznosti na to rovněž stavebníkům sdělil, že nejsou splněny předpoklady mimořádného postupu podle § 177 stavebního zákona, jehož užití se stavebníci dovolávali z důvodu tvrzené obnovy původní stavby po havárii. Dle názoru stavebního úřadu se nejednalo o obnovu staré stavby, ale o její odstranění a zhotovení stavby nové. „Obnovená stavba“ má totiž půdorys o rozměrech 9x10 m, což neodpovídá původnímu půdorysu o výměře 59 m2, stavba nadto oproti stavbě původní stojí i na sousedních pozemcích a není zhotovena ze dřeva, ale z betonových tvárnic. Dne 13. 2. 2019 proto vydal stavební úřad rozhodnutí, jímž nařídil odstranit stavbu a proti kterému se stavebníci odvolali. OZNŘ II současně s odvoláním podala dne 21. 2. 2019 žádost o dodatečné povolení stavby. Žalovaný v důsledku toho přerušil odvolací řízení. [3] Stavba byla v žádosti o dodatečné povolení stavby vymezena tak, že je umístěna výlučně na pozemku p. č. XA, tedy na pozemku, na kterém stála původní chata a který je v katastru nemovitostí veden jako druh pozemku „zastavěná plocha a nádvoří“. V průběhu řízení OZNŘ II svoji žádost prostřednictvím projektové dokumentace přiložené k žádosti o koordinované závazné stanovisko konkretizovala tak, že žádá o legalizaci části stavby, která se nachází na pozemku p. č. XA, a zbylé části stavby, které se nachází na pozemcích plnících funkci lesa, hodlá řešit samostatně. Žádost OZNŘ II byla rozhodnutím stavebního úřadu zamítnuta a stejně tak bylo žalovaným zamítnuto i odvolání proti tomuto rozhodnutí. [4] Jakmile nabylo právní moci rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby, rozhodl žalovaný o odvolání stavebníků proti rozhodnutí stavebního úřadu o nařízení odstranění stavby. [5] OZNŘ II podala žalobu proti rozhodnutí žalovaného ve věci dodatečného povolení stavby, žalobce v nyní projednávané věci vystupoval v tomto soudním řízení jako osoba zúčastněná na řízení. Krajský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 29. 3. 2023, č. j. 29 A 104/202060. OZNŘ II podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, jíž bylo ze strany Nejvyššího správního soudu rozsudkem ze dne 29. 2. 2024, č. j. 2 As 197/202339, vyhověno. Spolu s rozsudkem krajského soudu Nejvyšší správní soud zrušil i rozhodnutí žalovaného a stavebního úřadu. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku uvedl, že správní orgány vedl k zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby nesprávný předpoklad, že v řízení o dodatečném povolení stavby lze posuzovat stavbu pouze v rozsahu, jak byla vymezena v řízení o odstranění stavby. Stavebník sice nemůže ve své žádosti překročit předmět řízení o odstranění stavby, může ho však zúžit, což stavebníci v nynější věci učinili. Žalovaný měl k dispozici dvě navzájem rozporná závazná stanoviska. Dle závazného stanoviska orgánu státní správy lesů byl záměr stavebníků v rozporu s územně plánovací dokumentací, neboť se částečně nacházel na pozemcích, které dle katastru nemovitostí a územního plánu jsou vedeny jako pozemky plnící funkci lesa. Toto závazné stanovisko bylo v odvolacím řízení potvrzeno nadřízeným orgánem státní správy lesů. Stejný názor zaujal i orgán územního plánování. Jeho závazné stanovisko však bylo nadřízeným orgánem změněno tak, že záměr je přípustný, neboť stavebníci žádají legalizaci stavby pouze na pozemku druhu „zastavěná plocha a nádvoří“, na němž je územním plánem vymezena plocha pro rekreaci, a záměr tudíž není v rozporu s územním plánem. Nejvyšší správní soud uvedl, že žalovaný (a potažmo i krajský soud) se tímto rozporem nezabýval a nadto žádost (stejně jako stavební úřad) posuzoval ve vztahu ke všem třem pozemkům, načež zamítnutí žádosti opřel nesprávně pouze o negativní závazné stanovisko orgánu státní správy lesů. Stavební úřad kromě toho v rozporu se závazným právním názorem žalovaného (řízení o žádosti bylo původně stavebním úřadem zastaveno, usnesení o zastavení řízení však bylo v odvolacím řízení zrušeno) stavebníky nevyzval k doplnění projektové dokumentace o potřebná závazná stanoviska. Zažádal o ně dotčené orgány sám, přičemž vymezil rozsah záměru v rozporu se zněním žádosti tak, že zasahuje na všechny tři dotčené pozemky. Paralelně s tím OZNŘ II iniciovala vydání koordinovaného závazného stanoviska k záměru, které bylo rovněž negativní, ale stavební úřad z něj nevycházel a žalovaný si v odvolacím řízení nevyžádal jeho přezkum. Odňal tím OZNŘ II příležitost doplnit projektovou dokumentaci ve smyslu znění její žádosti, a vymezit tak předmět řízení. [6] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného ve věci nařízení odstranění stavby žalobu. V řízení před krajským soudem žalobce uvedl, že jeho manželka (OZNŘ II) podala žádost o dodatečné povolení stavby pouze z procesní opatrnosti, jelikož v prvé řadě jsou oba stavebníci toho názoru, že řízení o odstranění stavby nemělo být vůbec zahájeno. Žalobce namítl, že stavebnímu úřadu řádně oznámil záměr provést opravu stavby, na které však před zahájením prací došlo k závažné havárii (sesuvu svahu, na němž stavba stála, a následnému propadu objektu do sklepních prostor a narušení obvodových zdí) a bylo nutno provést opatření ke zmírnění nebo odvrácení jejích dopadů ve smyslu § 177 odst. 1 a 3 stavebního zákona, konkrétně pak mělo jít o obnovu obvodového zdiva stavby. Provedení opatření žalobce oznámil starostovi obce a poté stavebnímu úřadu (dne 19. 6. 2018). Jelikož měl na toto oznámení stavební úřad reagovat v sedmidenní lhůtě, což neučinil, pokračovali stavebníci v provád