6 As 53/2025 — Nejvyšší správní soud

6 As 53/2025- 28 - text  6 As 53/2025 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Filipa Dienstbiera, soudce zpravodaje Václava Štencla a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: MONETA Auto, s.r.o., sídlem Vyskočilova 1442/1b, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, sídlem nábř. Ludvíka Svobody 12, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2023, č. j. MD18823/2023150/3, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2025, č. j. 16 A 40/202340, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Magistrát hlavního města Prahy vydal dne 4. 4. 2023 rozhodnutí č. j. MHMP 704817/2023/MAC, kterým žalobkyni uznal vinnou ze spáchání přestupku dle § 83a odst. 1 písm. d) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel“). Toho se dopustila porušením § 8 odst. 2 písm. a) tohoto zákona [za použití § 4 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) bodu 1, § 5 odst. 1 věty druhé, odst. 2 věty první a § 8 odst. 1 písm. a)], neboť v zákonem stanovené lhůtě 10 pracovních dnů od převodu vlastnického práva k vozidlu jako jeho dosavadní vlastnice nesplnila zákonnou povinnost požádat společně s novým vlastníkem vozidla o provedení zápisu změny vlastníka v registru silničních vozidel, přičemž tento stav trval od 24. 8. 2019 do 16. 3. 2022. Za toto jednání magistrát žalobkyni uložil pokutu ve výši 10 000 Kč a povinnost k úhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím označeným v záhlaví a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [2] Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně správní žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl rozsudkem označeným v záhlaví. Rozhodnutí žalovaného shledal přezkoumatelným a dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnost dle § 8 odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel. Materiální stránka přestupku byla podle městského soudu naplněna a podání žádosti dle § 8a tohoto zákona po dvou a půl letech mělo liberační účinky pouze do budoucna. Námitkám šikany zaměřené na žalobkyni či odklonu od správní praxe městský soud nepřisvědčil. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [3] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, v níž namítá, že městský soud nesprávně vyhodnotil význam a účinek podání žádosti dle § 8a zákona o podmínkách provozu vozidel. Názor městského soudu není ničím podložen a je vnitřně rozporný. Pokud byl shledán liberační účinek, musí platit i zpětně. Výklad odporuje i nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20, podle něhož je třeba právo vykládat ústavně konformně a vyloučit odpovědnost vlastníka, který se pokusí napravit nesprávný stav v registru vozidel podáním této žádosti. Jde o apel směřující k vyloučení odpovědnosti zpětně. O nemožnosti stíhat trvající přestupek po jeho ukončení podáním uvedené žádosti není sporu. Liberace s účinky do budoucna by znamenala liberaci bez účinků liberace. Dále stěžovatelka poukazuje na to, že o přestupku se správní orgán dozvěděl až na základě její žádosti. Výklad žalovaného tak znamená, že výkon zákonného práva (snaha o nápravu nesprávné registrace) byl použit proti stěžovatelce a vedl přímo k jejímu postihu. To představuje porušení zákazu sebeobviňování. Původní vlastník je zákonem silně motivován k podání žádosti. Musí pak volit mezi setrváním v protiprávním stavu (což s sebou nese jiné sankční hrozby) a aktivním odhalením vlastního přestupku. Na závěr stěžovatelka namítá, že městský soud zlehčuje možné důsledky formalistického přístupu žalovaného. Stěžovatelka, vedena formální judikaturou, bude alibisticky preferovat automatizované zasílání cca 100 žádostí o zápis na jeden konkrétní úřad. To se může promítnout i do postupu jiných úvěrujících společností, které se budou chtít zbavit rizika pokuty. Městský soud sám postupuje formálně. V zájmu obecné spravedlnosti je nutné přistupovat k ukládání pokuty pouze tomu subjektu, který je zcela nečinný (zde klient úvěrující společnosti). [4] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnil s napadeným rozsudkem. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [5] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. [6] Jádrem sporu je otázka, jaký vliv na přestupkovou odpovědnost za porušení povinnosti stanovené v § 8 odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel má pozdější podání žádosti dle § 8a téhož zákona. Stěžovatelka má za to, že tento úkon má liberační účinky ex tunc s tím, že jejím podáním došlo k ukončení trvajícího přestupku, a proto již není co do budoucna liberovat. [7] Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, neníli totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem. [8] Podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu. [9] Pode § 8a odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel, došloli ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka. [10] Podle § 83a odst. 1 písm. d) zákona o podmínkách provozu vozidel právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že nepožádá v rozporu s § 8 odst. 2 o zápis změny vlastníka vozidla. [11] Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou, že názor městského soudu k liberačním účinkům žádosti dle § 8a zákona o podmínkách provozu vozidel není ničím podložen a je vnitřně rozporný. Této námitce nelze přisvědčit. [12] Městský soud velmi podrobně (v odstavcích 30 až 34) zdůvodnil, proč má za to, že podání žádosti dle § 8a zákona o podmínkách provozu vozidel má liberační účinky pouze do budoucna. Závěry městského soudu se stěžovatelce jeví jako vnitřně rozporné pouze proto, že stěžovatelka nepřipouští nesprávnost svého východiska, že liberace musí působit ex tunc, jinak se nejedná o liberaci. Jestliže městský soud zjevně vychází z východiska odlišného, nejsou pouze z tohoto důvodu jeho závěry vnitřně rozporné. Vnitřní rozpornost závěrů městského soudu by představovala objektivní překážku pro jejich věcný přezkum ze strany Nejvyššího správního soudu. Takovou objektivní překážku však Nejvyšší správní soud v daném případě neshledává. Je zřejmé, jaký právní názor městský soud k uvedené otázce zastává a proč. [13] Nejvyšší správní soud proto přistoupil k věcnému posouzení otázky, jaké jsou účinky podání žádosti dle § 8a zákona o podmínkách provozu vozidel na páchaný přestupek dle § 83a odst. 1 písm. d) téhož zákona. [14] Jak již Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací činnosti dříve uvedl, přestupek podle § 83a odst. 1 písm. d) zákona o podmínkách provozu vozidel má povahu přestupku trvajícího (rozsudek ze dne 19. 8. 2022, č. j. 2 As 167/202032, č. 4408/2022 Sb. NSS). Objektem přestupku je totiž zejména zájem na zachování souladu veřejnoprávní evidence vlastnických práv k silničnímu vozidlu s právním stavem v oblasti soukromého práva. Přestupek pak spočívá ve vyvolání a udržování protiprávního stavu spočívajícího v rozporu mezi evidencí a skutečností. [15] První otázkou, kterou je potřeba posoudit, je tak to, zda podání žádosti dle § 8a zákona o podmínkách provozu vozidel vede k ukončení tohoto trvajícího přestupku. Nejvyšší správní soud má za to, že tomu tak může být, jednáli se o žádost účinně směřující k ukončení protiprávního stavu, tj. žádost podanou nikoliv pouze účelově a zjevně bezúspěšně. Ačkoliv formální stránka přestupku by mohla být striktně vzato nadále naplňována (společná žádost dle § 8, na který skutková podstata odkazuje, nadále nebyla podána), v případě vážně míněné žádosti se jedná o krok směřující k ukončení protiprávního stavu. Nelze již proto dále hovořit o jeho udržování ze strany pachatele, které je nutným předpokladem trvání přestupku. [16] Správní orgány i městský soud v nyní posuzované věci dospěly k závěru, že přestupek stěžovatelky byl podáním žádosti dle § 8a zákona o podmínkách provozu vozidel dne 16. 3. 2022 ukončen. Stěžovatelka tento závěr nezpochybňuje, a Nejvyšší správní soud proto může s ohled