6 Azs 88/2025 — Nejvyšší správní soud

6 Azs 88/2025- 41 - text  6 Azs 88/2025 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Štěpána Výborného v právní věci žalobce: T. K. P., zastoupeného Mgr. Dianou Koťovou, advokátkou, sídlem Kollárova 1879/11, Teplice, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 1. 2024, č. j. MV2024764/SO2023, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2025, č. j. 75 A 4/202477, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2025, č. j. 75 A 4/202477, se ruší. II. Rozhodnutí žalované ze dne 29. 1. 2024, č. j. MV2024764/SO2023, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 36 620 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Diany Koťové, advokátky. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Žalobce se žalobou u krajského soudu domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalované, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a bylo potvrzeno usnesení Ministerstva vnitra ze dne 3. 10. 2023. Tímto usnesením správní orgán I. stupně podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zastavil správní řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání, neboť žalobce v určené lhůtě (ani ke dni vydání usnesení) nepředložil doklady nezbytné k meritornímu posouzení žádosti. [2] Krajský soud shledal žalobu nedůvodnou. Konstatoval, že v řízení zahájeném na žádost je primárně na žadateli, aby doložil podklady, které předepisuje zákon. Správní řád s žadatelovou nečinností spojuje následek zastavení řízení. Žalobce předepsané podklady nedoložil ani k žádosti, ani v dodatečné lhůtě určené výzvou, posléze dokonce na jeho žádost prodloužené. O následku zastavení řízení byl přitom žalobce poučen. S námitkou, že žalobce měl být vyzván opětovně, se krajský soud neztotožnil. [3] Krajský soud neshledal porušení § 9 správního řádu ani § 36 odst. 3 správního řádu. Jestliže žádost žalobce neobsahovala zákonem předepsané náležitosti, správní orgán I. stupně postupoval správně, když řízení o žádosti zastavil. Meritorní rozhodnutí správního orgánu I. stupně nebylo vydáno na základě podkladů, ke kterým by žalobce neměl možnost se vyjádřit, nýbrž pro jejich absenci. V případě, kdy nebylo rozhodováno o meritu věci, není zasažen smysl práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Krajský soud neshledal ani porušení § 2 odst. 3 a 4 a § 4 odst. 1, 2 a 4 správního řádu. [4] K podkladům, které žalobce předložil v mezidobí od okamžiku vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně do okamžiku jeho doručení, správní orgán z podstaty věci přihlédnout nemohl. Důvodnou neshledal krajský soud ani námitku, že předložené listiny měly být dodatečně posouzeny v rámci odvolacího řízení. Jestliže žalobce potřebné listiny doložil až po vydání usnesení správním orgánem I. stupně, učinil tak v rozporu se zásadou koncentrace řízení. [5] Krajský soud si byl vědom, že rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu byla předložena otázka týkající se posuzování dopadů procesních usnesení do soukromého a rodinného života cizince. Byl však přesvědčen, že posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí se uplatní pouze při rozhodování ve věci samé. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované [6] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž odkázal na důvody dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“). [7] Stěžovatel namítal, že krajský soud se s žalobními námitkami nevypořádal dostatečně. [8] Dále namítal porušení principu právní jistoty, předvídatelnosti a práva na spravedlivý proces, neboť krajský soud se nevypořádal s případným odchýlením se od budoucího názoru rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu. Rozsudek dle stěžovatele neodůvodnil, zda byly splněny podmínky pro zastavení řízení, resp. proč byly vady žádosti natolik podstatné, že zabránily pokračování v řízení. [9] Stěžovatel dále namítal, že rozsudkem krajského soudu bylo porušeno jeho právo na respektování rodinného a soukromého života. V případě vycestování do rodné země by přišel o práci a zázemí, které má v ČR, a s tím o možnost finančně podporovat rodinu. Vzhledem ke svému věku a systému kvót pro žádosti o povolení k pobytu v ČR na zastupitelských úřadech ve Vietnamu by neměl možnost se do ČR legálně vrátit. Není dán důvod, aby stát zasáhl do stěžovatelova práva na respektování rodinného a soukromého života. Pro absenci posouzení přiměřenosti dopadu rozhodnutí žalované do stěžovatelova rodinného a soukromého života je rozsudek nepřezkoumatelný a nezákonný. [10] Stěžovatel namítal rozpor s § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, správní orgán měl možnost žádost meritorně posoudit; stěžovatel svoji žádost minimálně částečně doložil. Krajský soud neodůvodnil, že vady žádosti stěžovatele byly natolik podstatné, že v řízení nebylo možné pokračovat. V souvislosti s námitkou, že zastavení řízení správním orgánem I. stupně nebylo zákonné, stěžovatel argumentoval porušením § 2 odst. 3 a 4, § 4 odst. 1, 2 a 4 a § 9 správního řádu. Dále stěžovatel zopakoval námitku porušení § 36 odst. 3 správního řádu. Pro uvedené vady měl krajský soud rozhodnutí žalované zrušit. [11] Stěžovatel dále brojil proti tomu, že mu v řízení před krajským soudem nebylo umožněno prokázat okolnosti, které zapříčinily, že nepředložil požadované dokumenty. Tyto okolnosti popsal. [12] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby rozhodl podle § 110 odst. 2 s. ř. s. [13] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že kasační stížnost stěžovatele by měla být shledána nepřijatelnou. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [14] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná. [15] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. [16] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností rozsudku krajského soudu. [17] Z judikatury vyplývá, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, jímž je nemožnost určité rozhodnutí přezkoumat (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/200674, č. 1566/2008 Sb. NSS). Nepřezkoumatelné ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. může být rozhodnutí soudu pro nesrozumitelnost či pro nedostatek odůvodnění. Zrušení napadeného soudního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost přichází v úvahu zejména tehdy, opomeneli správní soud na námitku účastníka zcela reagovat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/201245, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/201664). [18] Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku krajského soudu v uvedeném smyslu Nejvyšší správní soud neshledal. Krajský soud vypořádal všechny žalobní námitky, zřetelně vyjádřil své závěry i úvahy, na jejichž základě k závěrům dospěl. Krajský soud srozumitelně vysvětlil svůj náhled, podle nějž nedoložení požadovaných dokladů stěžovatelem znamenalo nemožnost tyto podklady z formálního i obsahového hlediska posoudit, tedy se meritorně zabývat samotnou žádostí. [19] Krajský soud se výslovně vyjádřil i k otázce, zda správní orgány byly povinny posoudit přiměřenost dopadů rozhodnutí o zastavení řízení. Konstatoval, že si je vědom nejednotné judikatury Nejvyššího správního soudu, nicméně výslovně uvedl, že zastává stanovisko, že posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí se uplatní toliko při rozhodování ve věci samé. Krajský soud však z povahy věci nemohl předpokládat, jak o věci v budoucnu rozhodne rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, a tedy ani nebyl povinen odůvodnit potenciální rozpor s možným budoucím názorem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, jak v kasační stížnosti požadoval stěžovatel. Skutečnost, že krajský soud se nevypořádal s případným odchýlením se od budoucího názoru rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, nezpůsobila nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku krajského soudu, jak se domnívá stěžovatel. [20] Jinou otázkou je ovšem věcná správnost otázky nutnosti posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí o zastavení řízení do stěžovatelova soukromého a rodinného života. [21] Obecně je možné potvrdit východisko krajského s