7 Ads 87/2024 — Nejvyšší správní soud

7 Ads 87/2024- 24 - text  7 Ads 87/2024 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Mgr. J. S., zastoupený Mgr. Jiřím Kaňkou, advokátem se sídlem Pod Hybšmankou 19/2339, Praha 5, proti žalované: Vláda České republiky, se sídlem nábřeží Edvarda Beneše 4, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2024, č. j. 8 Ad 16/202276, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Usnesením žalované ze dne 20. 7. 2022, č. 631 (dále jen „napadené rozhodnutí“), byl žalobce na základě návrhu ministra zemědělství odvolán ze služebního místa státního tajemníka v Ministerstvu zemědělství podle § 60 odst. 3 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“), a to ke dni 31. 7. 2022. II. [2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji zamítl rozsudkem ze dne 20. 3. 2024, č. j. 8 Ad 16/202276. [3] K namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí městský soud uvedl, že s ohledem na zásadu jednotnosti správního řízení je nutné návrh ministra zemědělství a napadené rozhodnutí posuzovat jako celek, přičemž dospěl k závěru, že rozhodnutí nepřezkoumatelná nejsou. Z jejich odůvodnění je zřejmé, z jakého skutkového stavu správní orgány vyšly, jak vyhodnotily pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudily. Rozhodnutí jsou řádně odůvodněna a jsou plně srozumitelná. Návrh ministra zemědělství obsahuje úvahy ve vztahu k žalobci, které jsou individualizovány ke zjištěným pochybením, a je zcela srozumitelně vysvětleno, jednak v čem pochybení žalobce spočívalo, jednak je vyložena jeho závažnost. Městský soud shledal úvahu o dopadech zaviněného jednání žalobce na fungování ministerstva a na další výkon jeho funkce představeného za zcela dostatečnou. Z návrhu ministra zemědělství ve spojení s napadeným rozhodnutím je tak nepochybně zřejmé, na základě jakých skutečností bylo ve věci žalobce rozhodnuto. [4] Pokud jde o namítaná procesní pochybení žalované, městský soud uvedl, že na rozhodování o odvolání ze služebního místa představeného se neuplatní úprava správního řízení obsažená v zákoně č. 500/2004 Sb., správním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Nelze tak na dané řízení nahlížet optikou požadavků na správní řízení obsažených ve správním řádu, a to včetně žalobcem požadované dvojinstančnosti řízení. Proces odvolání státního tajemníka podle § 60 odst. 3 zákona o státní službě je specifickým řízením sui generis v tom smyslu, že má zvláštní úpravu a požadavky, které byly v případě žalobce dodrženy. K námitce žalobce ohledně data a způsobu doručení napadeného rozhodnutí městský soud uvedl, že jeho právní účinky nastaly dnem 1. 8. 2022, tj. dnem kdy bylo žalobci nesporně doručeno. Pouhá skutečnost, že doručení napadeného rozhodnutí žalobci provedl na žádost příslušného správního orgánu jiný orgán, sama o sobě vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí nemá. [5] Co se týče odůvodnění napadeného rozhodnutí, městský soud konstatoval, že vzhledem ke specifickému charakteru napadeného rozhodnutí je nutno hledat důvody rozhodnutí v návrhu ministra zemědělství. Usnesení vlády je dokument, kterým žalovaná kolektivně rozhoduje v rámci svých ústavních pravomocí jako vrcholný orgán výkonné moci, přičemž co do struktury obsahuje pouze výrokovou část. Ministr zemědělství svůj návrh, který byl podkladem napadeného rozhodnutí, podrobně odůvodnil. Požadavky na odůvodnění správního rozhodnutí tak byly ve věci žalobce dodrženy, byť vzhledem ke specifičnosti s ním vedeného řízení je nelze nalézt přímo v napadeném rozhodnutí, ale v návrhu ministra zemědělství, na který je třeba nahlížet jako na esenciální součást napadeného rozhodnutí, a tato rozhodnutí je proto třeba posuzovat společně. Ministr zároveň svůj návrh řádně projednal s náměstkem ministra vnitra pro státní službu (nejvyšším státním tajemníkem) a takto projednaný návrh poté předložil žalované, která v souladu s právními předpisy rozhodla o odvolání žalobce ze služebního místa. Městský soud přitom přisvědčil žalované, že ze zákona o státní službě nevyplývala povinnost žalované (resp. ministra zemědělství) tento návrh se žalobcem nejdříve projednat, ani mu umožnit předkládat důkazy na svou obhajobu, které by měla žalovaná následně hodnotit. [6] Podle městského soudu se žalobce mýlí, pokud aplikuje na řízení o svém odvolání z pozice představeného pravidla kárného řízení. To se s ním totiž v projednávané věci nevedlo. V daném případě se s žalobcem nevedlo ani řízení o skončení služebního poměru, neboť odvoláním ze služebního místa představeného sice končí výkon služby státního zaměstnance na tomto služebním místě, nikoli však jeho služební poměr. Proto není argumentace těmito řízeními ve specifické situaci žalobce přiléhavá a zásady obecně platné v kárném řízení se v případě postupu podle § 60 odst. 3 zákona o státní službě neuplatní. [7] Důvodnou neshledal městský soud ani dílčí námitku ohledně způsobu přijetí napadeného rozhodnutí. V této souvislosti přisvědčil žalované, že z § 14 odst. 6 správního řádu vyplývá, že ustanovení předchozích odstavců (která řeší problematiku podjatosti) se nepoužijí pro vedoucí ústředních správních úřadů, tj. je pojmově vyloučena podjatost ministra zemědělství z titulu jeho postavení. Ministr zemědělství tak i přesto, že byl v pozici navrhovatele, o odvolání žalobce hlasovat mohl. Skutečnost, že žalovaná o odvolání žalobce hlasovala kolektivně a bez rozpravy, je pak v souladu s platnou a účinnou právní úpravou. [8] Důvodným soud neshledal ani žalobní bod, v němž žalobce namítal, že se nedopustil jednání, které by zakládalo úmyslné porušení služební kázně, narušení důstojnosti funkce a ohrožení důvěry v nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování, a nebyly tak splněny podmínky pro aplikaci nejpřísnější disciplinární sankce v podobě odvolání žalobce z funkce státního tajemníka. Městský soud k tomuto zdůraznil, že pro postup podle § 60 odst. 3 zákona o státní službě postačuje naplnění byť i jen jednoho z uvedených předpokladů. V jednání žalobce ministr zemědělství shledal jednak narušení důstojnosti funkce žalobce jako státního tajemníka, jednak ohrožení důvěry v jeho nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování. Své závěry ministr zemědělství srozumitelně vyložil na str. 8 až 10 návrhu. S těmito závěry stran jednání žalobce se městský soud ztotožnil a pro úplnost na ně odkázal. Městský soud tak dal za pravdu žalované, resp. argumentaci ministra zemědělství v návrhu, že žalobce svým zaviněným jednáním naplnil všechny předpoklady pro uplatnění § 60 odst. 3 zákona o státní službě. Městský soud k tomu poznamenal, že souhlasí se žalobcem, že v jeho jednání nelze bez dalšího shledat porušení služební kázně zvlášť závažným způsobem a že operování ministra zemědělství a žalované termínem „spáchání zvlášť závažného kárného provinění“ není vzhledem ke specifikům služebního postavení žalobce vhodné, neboť státní tajemník za kárné provinění neodpovídá, jak výslovně stanovuje § 88 odst. 2 zákona o státní službě. Žalobce tak sice nenaplnil první z důvodů pro uplatnění postupu podle § 60 odst. 3 zákona o státní službě a přistoupení k jeho odvolání ze služebního místa představeného, avšak svým zaviněným jednáním naplnil druhý a třetí důvod pro aplikaci uvedeného postupu. Důvody pro odvolání ze služebního místa podle § 60 odst. 3 zákona o státní službě jsou přitom stanoveny alternativně a mají stejnou váhu, tj. nejsou v zákoně seřazeny hierarchicky. [9] Závěrem městský soud nepřisvědčil ani žalobcem předkládanému závěru, že jeho odvolání bylo důsledkem dlouhodobého nátlaku na jeho osobu, aby z funkce odstoupil sám. Žalobce vyjma obecných tvrzení k této námitce nic bližšího neuvedl ani nedoložil, přičemž soudu nepřísluší za něj žalobní argumentaci dotvářet. Městský soud tak ve stejné rovině obecnosti uvedl, že v postupu ministra zemědělství a žalované ve vztahu k žalobci s ohledem na obsah správního spisu a na úvahy obsažené v návrhu ministra zemědělství na odvolání žalobce motivy „účelovosti“ jeho odvolání ani nátlak na osobu žalobce neshledal. III. [10] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [11] Podle stěžovatele se v posuzované věci nejedná o dvouinstančnost správního řízení. Návrh ministra zemědělství nemá povahu správního rozhodnutí, rozhodnutí žalované pak není rozhodnutím korigujícím. Návrh ministra zemědělství je pouze „žádostí“ o vydání rozhodnutí žalované a společně se správním spisem (osobním spisem stěžovatele) podkladem pro posouzení, zda návrh na vydání rozhodnutí je důvodný. Z napadeného rozsudku však vyplývá, že měst