7 As 323/2023 — Nejvyšší správní soud

7 As 323/2023- 47 - text  7 As 323/2023 - 55 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Krupičkové a soudců Petra Šuránka a Davida Hipšra ve věci žalobkyň: 1) H. S. a 2) BUILDING S, s.r.o., zastoupených advokátkou JUDr. Štěpánkou Mikovou, sídlem 28. října 1001/3, Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, za účasti: I) městská část Praha 5, sídlem náměstí 14. října 1381/4, Praha 5, a II) Residence Barrandov, a.s., sídlem Baarova 1026/2, Praha 4, zastoupena advokátem JUDr. Michalem Bernardem, PhD., sídlem Klokotská 103, Tábor, o kasační stížnosti žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2023, č. j. 8 A 24/202283, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2023, č. j. 8 A 24/202283, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 1. 2022, č. j. MHMP 2084077/2021, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit každé ze žalobkyň náhradu nákladů řízení ve výši 23 411 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupkyně JUDr. Štěpánky Mikové, advokátky. Odůvodnění: I. Předcházející řízení [1] Osoba zúčastněná na řízení II (dále jen „stavebník“) požádala dne 23. 4. 2019 o vydání společného povolení na stavbu označenou „Novostavba bazénu, Residence B. – H.“ na pozemcích p. č. XA, 829/4, XB, 829/6, XC a XD v k. ú. H., obec P., za domem na adrese B. (poznámka soudu: všechny dále uváděné pozemky a stavby se nacházejí v tomtéž katastrálním území). V návaznosti na upozornění žalobkyň jakožto vlastníků sousedních pozemků p. č. XE, XF a XG s domem na adrese B., že stavba je již ve značném stadiu rozestavěnosti, a navíc s odchylkami od předložené projektové dokumentace, Úřad městské části Praha 5, odbor stavební úřad (dále jen „stavební úřad“), dne 10. 7. 2019 společné územní a stavební řízení postupem podle § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zastavil, neboť se žádost stala zjevně bezpředmětnou. [2] Dne 6. 9. 2019 stavebník požádal o dodatečné povolení stavby „Residence Barrandov –novostavba bazénu“ na pozemcích p. č. XA, 829/4, XB a 829/6 (dále jen „sporná stavba“). Poté, co stavebník na jeho výzvu doplnil žádost o vyjádření a závazná stanoviska dotčených orgánů, stavební úřad provedl dne 17. 6. 2020 pod spisovou značkou řízení o dodatečném povolení stavby (MC 05/OSU/57978/2019/Krp/Hl.1236) kontrolní prohlídku sporné stavby za přítomnosti zástupce stavebníka, během níž pořídil fotografickou dokumentaci. Oznámením z téhož dne vypraveným dne 25. 6. 2020 pak stavební úřad oznámil ostatním účastníkům (včetně žalobkyň) zahájení řízení o dodatečném povolení stavby podle § 129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 1. 2020 (dále jen „stavební zákon“), na což žalobkyně reagovaly včasným podáním obsáhlých námitek. Stavební úřad nicméně rozhodnutím ze dne 11. 5. 2021, č. j. MC05 60254/2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), spornou stavbu obsahující bazén umístěný na stropní konstrukci stávajících garáží včetně zázemí technologie na pozemcích p. č. 829/4, XB a 829/6 a sklad zahradního nábytku, hygienické zázemí, zpevněné plochy, opěrné stěny a venkovní vyrovnávací schodiště na pozemku p. č. XA dodatečně povolil za podmínky upravení a dokončení podle předložené projektové dokumentace, zatímco námitky žalobkyň zamítl jako nedůvodné. [3] Žalobkyně své námitky v podstatné míře zopakovaly (a doplnily o námitku absence ohledání stavby) v odvolání, které žalovaný poté, co si postupem podle § 149 odst. 7 správního řádu vyžádal závazná stanoviska od nadřízených dotčených orgánů, rozhodnutím ze dne 3. 1. 2022, č. j. MHMP 2084077/2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [4] Žalovaný předeslal, že z jeho úřední činnosti je mu známo, že rozhodnutím ze dne 6. 11. 2012 byl na tehdejším pozemku p. č. XA umístěn objekt garáže zapuštěný do paty svažitého pozemku, na němž měla být terasa na východní části střechy zastřešená dřevěnou pergolou a travnatá plocha na západní části střechy. Jihozápadní půdorysná stopa garáže měla být umístěna na společné hranici s tehdejším pozemkem p. č. XH. Odměřením lze ovšem zjistit, že stavba garáží je reálně umístěna cca 1 m od hranice pozemků, což je i okótováno v situačním výkresu. Bazén je vybudován na střeše garáží na pozemcích p. č. XB a 829/6 namísto terasy s pergolou a namísto travnaté plochy se na pozemku p. č. 829/4 nachází umělý travní koberec. [5] K námitce absence ohledání sporné stavby žalovaný sdělil, že v praxi stavebních úřadů je zcela běžné, že ohledání na místě stavby je řešeno výzvou stavebníkům k účasti na kontrolní prohlídce podle § 133 stavebního zákona, u níž právní úprava stavebnímu úřadu neukládá, aby na ni zval účastníky vedených řízení. Jedná se o speciální správní úpravu vůči žalobkyněmi zmiňovanému § 51 odst. 2 správního řádu. O konání kontrolní prohlídky stavební úřad účastníky řízení informoval v oznámení o zahájení řízení o dodatečném povolení stavby, kde je i poučil o možnosti seznámení s obsahem správního spisu. Z protokolu a pořízené fotodokumentace se žalobkyně mohly seznámit s průběhem kontrolní prohlídky. Ani jejich případná účast na kontrolní prohlídce by nijak neovlivnila výsledek řízení. Odkazy žalobkyň na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2014, č. j. 2 As 69/201457, a ze dne 23. 5. 2019, č. j. 5 As 93/201832, žalovaný nepovažoval za přiléhavé, neboť na nařízení odstranění stavby se vztahuje obecná úprava správního řádu (včetně § 51) bez speciální procesní úpravy stavebního zákona (kontrolní prohlídka), tj. i bez možnosti upustit od ústního jednání. [6] Pokud jde o námitky narušení památkové zóny, žalovaný odkázal na závazné stanovisko Ministerstva kultury ze dne 21. 10. 2021, které potvrdilo závazné stanovisko odboru památkové péče žalovaného ze dne 3. 2. 2020, podle nějž realizovanými odchylkami od původně projednaného záměru nedojde k ohrožení hodnot památkové zóny. Proč se odbor památkové péče žalovaného neztotožnil s posouzením Národního památkového ústavu (dále jen „NPÚ“), bylo podrobně zdůvodněno již v závazném stanovisku ze dne 3. 2. 2020 – jedná se o obligatorní podklad, jímž dotčený orgán není vázán. Ministerstvo kultury přitom závěr, že provedené práce jsou v souladu s hodnotami chráněnými památkovou péčí, vyhodnotilo jako věcně správný. Posuzování estetičnosti krajiny pak nepřísluší účastníkům, ale dotčenému orgánu. Z hlediska zásahu do krajinného rázu žalovaný s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2011, č. j. 7 As 2/201152, uvedl, že bazén není umístěn na zdaleka viditelném místě, je pod svahem při relativně úzké ulici na stávající garáži, takže žádnou zástavbu nezahušťuje, a že se v okolí nenachází žádný les, vodní tok ani nezastavěný svah. V daném případě se ani o krajinu ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 31. 1. 2022 (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) nejedná, protože jde o urbanizované prostředí, kde prvky krajiny absentují. [7] Také v oblasti namítaného nesouladu s územním plánem žalovaný odkázal na závazné stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 22. 11. 2021, jímž bylo obsahově potvrzeno závazné stanovisko odboru územního rozvoje žalovaného ze dne 21. 11. 2019 (změněno bylo jen vypuštěním odkazu na pozemky p. č. 829/2, XC a XD). V souladu s pododdílem 3c) odst. 9 větou třetí regulativů Územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy schváleného usnesením Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 10/05 ze dne 9. 9. 1999 účinného od 1. 1. 2000 (dále jen „Územní plán Prahy“) bylo namístě stavby bazénu včetně zázemí technologie, zastřešení bazénu, skladu zahradního nábytku, hygienického zázemí s venkovní sprchou, terasy, opěrných stěn a zábradlí jakožto nevyjmenované využití stabilizované plochy pro bydlení OB posoudit jako akceptovatelné podmíněně přípustné využití, neboť svým charakterem odpovídají a souvisí s plochami staveb pro bydlení a z funkčního hlediska neohrožují využitelnost dotčených pozemků a ani neodporují charakteru území. Inženýrské sítě, zpevněné plochy a venkovní schodiště (pěší komunikace a prostory) jsou pak vyjmenovány jako přípustné využití plochy OB. Záměr je sice navržen v území se zvýšenou ochranou zeleně, jedná se ovšem jen o informativní prvek, který není pro rozhodování o změnách v území závazný. Územní plán Prahy nestanoví maximální přípustnou výškovou hladinu zástavby ani podlažnost, přičemž záměr se nevymyká stavební činnosti již v daném území realizované. [8] Z hlediska ohrožení dřevin žalovaný poukázal na str. 16 souhrnné technické zprávy, kde jsou navržena opatření pro ochranu zeleně včetně kořenového systému, a na vyjádření odboru ochrany životního prostředí Úřadu městské části Praha 5 (dále jen