8 As 106/2025 – Nejvyšší správní soud

8 As 106/2025- 77 - text  8 As 106/2025-85 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaj) a soudců Petra Mikeše a Kateřiny Kopečkové v právní věci žalobců: a) MUDr. J. Ř b) Ing. P. Ř., c) P. K. a d) M. K., a e) M. T., , všichni zast. Mgr. Ing. Tomášem Menčíkem, advokátem se sídlem K Starým valům 442/10, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Mgr. P. K., II) Ing. B. L., III) doc. MUDr. R. Ř, CSc., IV) Ing. J. P. a V) M. P., VI) K. Ř., VII) L. V. a VIII) Ing. Š. L., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 9. 2024, č. j. PKRR/5350/24, o kasační stížnosti žalobců a), c) a e) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 5. 2025, č. j. 57 A 70/2024-132, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] K žádosti osoby zúčastněné na řízení I) [dále jen „stavebník“] ze dne 19. 7. 2023 vydal Obecní úřad Štěnovice (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutí ze dne 23. 10. 2023, č. j. Výst. OŠ/239/23/15, kterým schválil stavební záměr „Novostavba dvou rodinných domů ve Štěnovicích“ na pozemcích p. č. XA a XB v k. ú. Š. (dále jen „stavební záměr“), dle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „starý stavební zákon“). Žalovaný rozhodl o podaných odvoláních nejprve rozhodnutím ze dne 18. 12. 2023, č. j. PK-RR/7145/23 (dále jen „zrušující rozhodnutí“), kterým zrušil shora uvedené rozhodnutí stavebního úřadu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [2] Stavební úřad v rámci nového projednání vyzval stavebníka k doplnění podkladů a provedl ústní jednání spojené s ohledáním na místě. Následně vydal dne 22. 4. 2024 nové rozhodnutí, č. j. Výst. OŠ/043/24/40, kterým opětovně schválil stavební záměr. Proti druhému rozhodnutí stavebního úřadu podali žalobci společné odvolání, které žalovaný v záhlaví citovaným rozhodnutím zamítl. Správní orgány vycházely z kladného závazného stanoviska Městského úřadu Přeštice ze dne 8. 8. 2023, potvrzeného závazným stanoviskem žalovaného ze dne 23. 8. 2024. [3] Žalobci proti napadenému rozhodnutí žalovaného brojili žalobou, kterou Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) nyní napadeným rozsudkem zamítl. Kromě částí odůvodnění krajského soudu rekapitulovaných v části III. tohoto rozsudku se krajský soud vyjádřil i k otázkám nevypořádání odvolacích námitek; aktuálnosti závazných stanovisek a k podjatosti úřední osoby. Tyto okruhy žalobci již dále nenamítali v podané kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) je proto blíže nerekapituluje. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení [4] Žalobci napadají rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž navrhují jeho zrušení z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). NSS připomíná, že žalobce b) a žalobkyně d) na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nezaplatili soudní poplatek. NSS vůči nim řízení zastavil usnesením ze dne 9. 7. 2025, č. j. 8 As 106/2025-40, a dále v řízení pokračoval pouze s žalobci a), c) a e) [(dále „stěžovatelé“)]. [5] Stěžovatelé uplatnili následující čtyři okruhy kasačních námitek: 1) stavební záměr je v rozporu s úkoly a cíli územního plánování; 2) dokumentace stavebního záměru obsahuje nesprávný výpočet zastavěnosti pozemku; 3) nadřízený správní orgán nerozhodoval konstantně a svůj vlastní právní názor nedůvodně a neodůvodněně měnil; a 4) v místě realizace stavebního záměru existuje veřejně přístupná účelová komunikace (dále jen „VPÚK“). [6] Jednotlivé kasační námitky, stejně jako argumentace krajského soudu, která se k nim vztahuje, včetně vyjádření žalovaného a stavebníka, jsou detailněji rozvedeny níže. [7] Stěžovatelé nad rámec konkrétních námitek uvedli, že považují napadený rozsudek za přezkoumatelný a velice precizně odůvodněný, neboť v něm krajský soud dostatečně reagoval na všechny žalobní body. To nicméně neznamená, že je jeho posouzení správné a zákonné. S vypořádáním některých žalobních bodů se však ztotožňují, a proto nežádají NSS o jejich přezkum. Za přepjatě formalistické považují závěry krajského soudu ohledně své nedostatečné aktivity ve správním řízení, jelikož prý dostatečně netvrdili a nedokazovali dotčení vlastnického práva. Stěžovatelé však nebyli v prvním stupni správního řízení právně zastoupeni. Obsah jejich podání nelze snižovat jen kvůli tomu, že jsou právními laiky. Posuzovaný stavební záměr se stěžovatelů bezprostředně dotýká, jelikož s ním přímo sousedí. Přístup krajského soudu k jejich námitkám je extrémně přísný v porovnání s jeho hodnocením správních rozhodnutí. Navrhují, aby NSS zrušil napadený rozsudek a obě správní rozhodnutí pro jejich nezákonnost. [8] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatelé, jakožto účastníci stavebního řízení dle § 94k písm. e) starého stavebního zákona, formulovali své námitky a argumenty vždy obecně bez bližší specifikace. Neuváděli konkrétní dotčení svých práv. Nepřisvědčil jejich argumentaci o důsledcích toho, že byli právně zastoupeni až na druhém stupni správního řízení. Správní orgány je řádně poučily o jejich procesních právech a možnosti zvolit si zástupce v celém průběhu řízení. V obecné rovině zůstala rovněž jejich následná žalobní tvrzení. Průběh správního řízení byl dle žalovaného spravedlivý a srozumitelný. Napadený rozsudek považuje za zákonný a přezkoumatelný. Navrhuje, aby NSS kasační stížnost zamítl. [9] Stavebník ve svém vyjádření tvrdí, že kasační námitky nelze podřadit pod důvody dle § 103 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatelé na začátku V. části kasační stížnosti připouštějí, že se kasační námitky překrývají s těmi žalobními. Odkázal přitom na ustálenou judikaturu NSS ohledně nepřípustnosti námitek, které alespoň v minimální míře nereagují na rozsudek krajského soudu. Navrhuje zamítnutí kasační stížnosti. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [10] NSS posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Takové vady NSS neshledal, přistoupil tedy k posouzení kasačních námitek. [11] NSS předznamenává, že stěžovatelé ve značné míře v kasační stížnosti opakují námitky již dříve uplatněné v žalobě. V každé z níže navazujících částí odůvodnění se proto NSS předně vyjádří k nepřípustnosti jednotlivých kasačních námitek a následně vypořádá ty námitky, které shledá přípustnými. [12] Pro větší srozumitelnost NSS uvádí obecná východiska ohledně posuzování přípustnosti kasačních námitek podle § 104 odst. 4 s. ř. s. pouze v této části rozsudku. Řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční. Z tohoto hlediska kasační námitky, které v podstatě jen opakují žalobní tvrzení a alespoň v minimální míře nereagují na argumentaci krajského soudu, nepředstavují důvody podle § 103 s. ř. s., a jsou proto nepřípustné ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. Stejně tak jsou podle posledně citovaného ustanovení nepřípustné námitky, které stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem, ač tak mohl učinit (rozsudek NSS ze dne 3. 9. 2008, č. j. 1 Afs 102/2008-39). [13] NSS dále zdůrazňuje, že kasační stížnost obsahuje mnoho dílčích námitek. V této souvislosti uvádí, že přestože je povinností soudu vypořádat jednotlivé kasační námitky, tento závazek nemůže být chápán tak, že vyžaduje za všech okolností podrobnou odpověď na každý jednotlivý argument účastníka. Podstatné je, že NSS vypořádá podstatu kasační argumentace (rozsudky NSS ze dne 25. 3. 2010, č. j. 5 Afs 25/2009-98, č. 2070/2010 Sb. NSS, nebo ze dne 23. 12. 2015, č. j. 2 As 44/2013-125, a ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013-19). [14] Nad rámec níže vymezených kasačních okruhů se NSS vyjádří k obecné námitce, v níž stěžovatelé vyčítali krajskému soudu, že k jejich podáním (zejména těm učiněným ve správním řízení bez právní pomoci) přistupoval extrémně přísně v porovnání s hodnocením správních rozhodnutí. NSS s touto námitkou nesouhlasí. Z odůvodnění krajského soudu nijak neplyne, že by nabourával zásadu rovnosti stran před soudem a hodnotil jejich argumentaci přísněji. Vycházel přitom z ustálené judikaturní praxe, když v bodě 84 napadeného rozsudku uvedl, že „obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu, kdy není úlohou soudu, aby za žalobce žalobní argumentaci dotvářel“. Stěžovatelé byli ostatně správními orgány řádně poučeni o svých procesních právech. Kvalita podání v průběhu správního i soudního řízení proto šla k tíži samotných stěžovatelů. III. a. K rozporu stavebního záměru s úkoly a cíli územního plánování [15] Stěžovatelé v prvním okruhu kasačních námitek namítají nesoulad stavebního záměru s územním p