8 As 126/2024 — Nejvyšší správní soud

8 As 126/2024- 41 - text  8 As 126/2024-46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: I. T., zast. Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem se sídlem Lochotínská 1108/18, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 1760/18, Plzeň, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Státní pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, II) H. C., III) N. C., obě zast. JUDr. Tomášem Havlem, advokátem se sídlem Martinská 608/8, Plzeň, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 9. 2023, čj. PK-RR/3643/23, a čj. PK-RR/3649/23, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 4. 2024, čj. 57 A 76/2023-76, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval otázkou, zda kolaudační souhlas nahrazuje soulad provedené stavby se schválenou dokumentací a zda kolaudační souhlas zakládá v tomto ohledu dobrou víru stavebníka. [2] V nyní projednávané věci nastal následující spor. Rozhodnutím z 18. 8. 2010 (dále „stavební povolení“) povolil Městský úřad Plasy (dále „stavební úřad“) umístění a stavbu fotovoltaické elektrárny. Tato stavba zahrnovala mj. i stavbu podzemní kabelové elektro přípojky, která podle projektové dokumentace měla procházet pozemky parc. č. 362/2, XA, 362/1 a 363/3 v k. ú. P. Stavební úřad dne 11. 11. 2010 provedl kontrolní prohlídku stavby, o níž pořídil protokol, a téhož dne vydal kolaudační souhlas s jejím užíváním. Dne 7. 3. 2023 nicméně stavební úřad zahájil řízení o odstranění přípojky v té části, v níž odporovala stavebnímu povolení. Podle geometrického plánu totiž přípojka procházela pozemkem parc. č. XB, jímž procházet vůbec neměla [tento pozemek je ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení II) a III) (dále jen „OZNŘ“)], a pozemkem parc. č. 362/1, jímž vedla jinudy, než podle povolení vést měla [tento pozemek je ve vlastnictví státu, jejž zastupuje OZNŘ I)]. [3] Rozhodnutím z 15. 5. 2023 nařídil stavební úřad odstranění přípojky v těch částech, ve kterých odporovala stavebnímu povolení. Opravným usnesením z 18. 5. 2023 opravil stavební úřad zřejmou nesprávnost ve výrokové části III. rozhodnutí o odstranění. Proti rozhodnutí o odstranění podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím čj. PK-RR/3643/23 (dále „rozhodnutí žalovaného“). Odvolání proti opravnému usnesení stavebního úřadu žalovaný zamítl pro nepříslušnost rozhodnutím čj. PK-RR/3649/23. Proti těmto rozhodnutím podal žalobce žaloby, které Krajský soud v Plzni zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. [4] Krajský soud shledal, že stavební úřad dokázal díky geometrickému plánu a situačnímu výkresu popsat, kudy přípojka ve skutečnosti prochází. Námitky o tom, zda stávající trasa přípojky zasahuje do práv vlastníků dotčených pozemků, zda žalobce vydržel k těmto pozemkům nějaké právo či zda přípojka ohrožuje bezpečnost okolí, uplatnil žalobce opožděně. To platí i pro námitku, v níž žalobce dezinterpretuje vyjádření zástupce OZNŘ II) a III). Ten neuvedl, že by hranice daných pozemků byla v terénu zřejmá; pouze uvedl, že přípojka byla zjevně provedena na nesprávném pozemku. [5] Krajský soud dále zmínil judikaturu Nejvyššího správní soudu, z níž vyplývá, že lze nařídit odstranění i již zkolaudované stavby. Kolaudační souhlas totiž nemůže zhojit případný rozpor stavby se stavebním povolením a ani jej nelze považovat za dodatečné povolení takové stavby. Krajský soud tak nepřistoupil na žalobní argumentaci, že existence kolaudačního souhlasu brání odstranění přípojky. Žalobcem odkazovaná judikatura NSS (usnesení rozšířeného senátu z 17. 9. 2019, čj. 1 As 436/2017-43, č. 3931/2019 Sb. NSS) a Nejvyššího soudu (rozsudek z 11. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 611/2020), není na nyní projednávanou věc přiléhavá. Tato judikatura se týká otázek, zda lze kolaudační souhlas napadnout žalobou podle § 65 s. ř. s. a zda stát odpovídá za škodu vydanou kolaudačním souhlasem. Práva založená kolaudačním souhlasem jsou tedy irelevantní pro posouzení, zda byla přípojka provedena v souladu s povolením. [6] Krajský soud nesouhlasil ani s tím, že by žalobci svědčila dobrá víra. Z judikatury vyplývá, že ke vzniku dobré víry nestačí pouze nevědomost o protiprávním stavu, ale také objektivní nemožnost rozpoznat skutečný stav věci (rozsudek NSS z 20. 9. 2023, čj. 4 As 309/2022-61). Nehledě na to, zda žalobce věděl o nesprávné trase přípojky, mohl a měl tuto trasu zjistit, neboť jak sám argumentuje, trasa přípojky měla být jednoduše zjistitelná při kontrolní prohlídce. Kolaudační souhlas se vztahuje k užívání přípojky, nikoliv k jejímu provedení. Také z protokolu z kontrolní prohlídky či z předávacích protokolů nelze dovodit dobrou víru žalobce ve správnou trasu přípojky. [7] Krajský soud dále shledal, že v době kontrolní prohlídky nebyly vytyčeny hranice všech dotčených pozemků. Ačkoliv tedy stavební úřad mohl díky viditelnému zásypu výkopu určit, kudy vede přípojka, nemohl zjistit, v jakém konkrétním pozemku byl výkop učiněn. Námitku, že hranice pozemků by měly být znatelné díky plastovým mezníkům, uplatnil žalobce až v replice, a tedy opožděně. Krajský soud zopakoval, že kolaudační souhlas ani protokol z kontrolní prohlídky nemají význam pro rozhodnutí o nařízení odstranění stavby. Nad rámec nutného odůvodnění uvedl, že ačkoliv žalobce konstatoval, že odlišná trasa přípojky je nepodstatnou odchylkou od schválené dokumentace, tak na tuto odchylku při kontrolní prohlídce neupozornil, ačkoliv tak podle § 121 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), učinit měl. Žalobce také mohl předložit dokumentaci skutečného průběhu přípojky. On však naopak protokolem z 10. 11. 2010 tvrdil, že skutečný průběh přípojky má odpovídat schválené dokumentaci. [8] Na nyní projednávanou věc nelze aplikovat závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu z 11. 2. 2021, čj. 2 As 45/2019-29. Jednak se tento rozsudek týkal rozhodnutí o předčasném užívání stavby. Dále byly správní orgány informovány o tom, že skutečné provedení stavby se liší od její schválené podoby, přičemž stavebník musel doložit dokumentaci skutečného provedení stavby. Žalobce však v nyní posuzované věci netvrdil, že by stavba měla nepodstatné odchylky od projektové dokumentace, a ani nedoložil novou dokumentaci. Krajský soud nepřisvědčil ani tomu, že by rozsudek NSS z 14. 5. 2008, čj. 3 As 11/2007-92, byl překonán rozsudkem téhož soudu čj. 2 As 45/2019-29. Závěry rozsudku čj. 3 As 11/2007-92 potvrdil NSS i v nedávném rozsudku z 24. 11. 2023, čj. 10 As 90/2022-87. Na nyní projednávanou věc lze naopak aplikovat rozsudek Krajského soudu v Praze z 26. 9. 2022, čj. 55 A 25/2022-44. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku zamítl NSS rozsudkem z 24. 1. 2023, čj. 10 As 285/2022-32. Krajský soud, na základě citace bodu 14 posledně jmenovaného rozsudku, nepřisvědčil žalobci v tom, že by v dané věci šlo o úpravy stavby až po kolaudaci. [9] Krajský soud shledal, že se správní orgány zabývaly tím, zda kolaudační souhlas vylučuje zahájení řízení o odstranění stavby. Shledal také, že podnět k zahájení řízení o odstranění přípojky nemohl mít vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného. Jde totiž o řízení zahajované z moci úřední podle § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, které nemusí navazovat na podnět podle § 42 správního řádu. Je tak irelevantní, kdo či kdy takový podnět podal. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [10] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Má za to, že krajský soud nesprávně vypořádal otázku účinků kolaudačního souhlasu. Nezohlednil totiž část IV. bod 20 stavebního povolení, v němž se uvádí: „V souladu s § 122 stavebního zákona požádá stavebník po dokončení stavby o vydání kolaudačního souhlasu a k žádosti opatří závazná stanoviska dotčených orgánů k užívání stavby vyžadovaná zvláštními předpisy.“ Z toho vyplývá, že kolaudační souhlas navazuje na stavební povolení, resp. je jeho zakončením. Kolaudační souhlas je tedy relevantní a je třeba jej zohlednit při aplikaci § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Citovaná část stavebního povolení znamená, že kolaudační souhlas potvrzuje, že stavba byla provedena v souladu s povolením. Stavební úřad v protokolu z kontrolní prohlídky stavby neuvedl žádné závady či nedostatky, tj. nedošlo k podstatné a výrazné změně stavby. Nelze tedy souhlasit s krajským soudem v tom, že stavební úřad nijak nepotvrdil, že přípojka byla provedena bez podstatných a výrazných změn. Pokud by tyto změny existovaly, pak by je stavební úřad jistě uvedl v protokolu. Krajský soud tedy nesprávně zhodnotil důkazy, které je třeba hodnotit ve vzájemné souvislosti. Argumentace kr