8 As 146/2025 — Nejvyšší správní soud

8 As 146/2025- 45 - text  8 As 146/2025-48 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaj) a soudců Petra Mikeše a Lenky Bursíkové v právní věci navrhovatelky: SV ENERGO a.s., se sídlem Rybova 1905/25, Hradec Králové, zast. Ing. Z. L., obecným zmocněncem, proti odpůrkyni: obec Leština u Světlé, se sídlem Leština u Světlé 51, Leština u Světlé nad Sázavou, zast. JUDr. Janem Brožem, Ph.D., advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – textové části územního plánu obce Leština u Světlé vydaného usnesením zastupitelstva obce ze dne 17. 7. 2024, č. 20240304, v řízení o kasační stížnosti odpůrkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 6. 2025, č. j. 30 A 23/2025-91, takto: I. Návrh odpůrkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá. II. Odpůrkyni se ukládá povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Odpůrkyně vydala opatření obecné povahy – Územní plán obce Leština u Světlé, a to usnesením zastupitelstva obce ze dne 17. 7. 2024, č. 20240304 (dále jen „územní plán“ nebo „OOP“). Navrhovatelka vlastní pozemek parc. č. 133/4 v k. ú. Leština u Světlé (dále jen „stavební pozemek“). Na tomto pozemku plánuje postavit velkoplošnou fotovoltaickou elektrárnu (dále též „elektrárna“ nebo „FVE“). Přijetí územního plánu mělo dle navrhovatelky zabránit uskutečnění jejího záměru. [2] U Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) proto podala návrh na zrušení části OOP. Krajský soud napadeným rozsudkem navrhovatelce částečně vyhověl a ve zbytku návrh zamítl. V textové části územního plánu zrušil pasáže v tomto rozsahu: 1) úvodní část kapitoly 6., část odstavce osm, ve znění: „velkoplošných fotovoltaických elektráren,“ a 2) část podkapitoly 6.3, oddíl Výroba lehká – VL, pododdíl Podmíněně přípustné využití, poslední řádek, ve znění: „- fotovoltaické elektrárny za podmínky, že se jedná o zařízení stávající“, a to ve vztahu k ploše Z.I9. [3] Odpůrkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti napadenému rozsudku kasační stížnost. Její součástí je také návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. II. Návrh na přiznání odkladného účinku a další vyjádření [4] Stěžovatelka předně uvádí, že zrušením části územního plánu krajský soud zrušil i jeden z obecných regulativů pro celé území obce en bloc bez náhrady. Regulativ ve vztahu k řešené ploše zrušil pro Z.I9 (plocha navrhovatelky), aniž by se zabýval její aktivní legitimací. Tím si atrahoval pravomoc věcně měnit územně plánovací dokumentaci stěžovatelky. Tímto derogačním zásahem přepracoval koncepci regulace obnovitelných zdrojů energie na území obce. Napadený rozsudek zasahuje do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv. Rozhodování o rozvoji území je totiž základním právem obce a výkonem práva na místní samosprávu. V důsledku výkonu rozsudku krajského soudu bude dle stěžovatelky možné vybudovat FVE v zásadě kdekoliv. Výstavbou FVE dojde k zásahu do podoby krajinného rázu. Funkční plocha tak bude zneužita k záměru nezamýšlenému novým územním plánem. [5] Stěžovatelka poukázala na potřebu zachování současného venkovského rázu a poměrů v obci, které by se výstavbou FVE značně proměnily. Stavební pozemek má výměru 11 302,2 m2. Při takovém rozměru by FVE byla schopna pokrýt spotřebu zhruba 500 domácností. Vzhledem k aktuálnímu počtu obyvatel obce – 553 obyvatel, FVE značně přesahuje její potřeby. Stěžovatelka si je navíc vědoma obav vlastníků nemovitostí sousedících se stavebním pozemkem z možného požáru elektrárny a jeho možného rozšíření na okolní zástavbu. Stěžovatelka nemá v úmyslu bránit přirozenému rozvoji na území obce. Ten však musí být udržitelný a musí respektovat venkovský charakter obce. [6] První podmínku pro přiznání odkladného účinku, jak je vymezena níže v bodě [12] tohoto usnesení, považuje stěžovatelka za splněnou. Obecnou a potenciální újmu spatřuje v tom, že krajský soud zrušil koncepční řešení solárních elektráren pro celé území. Připomněla, že nový územní plán je výsledkem několikaleté práce a následného konsensu, a to mimo jiné také v otázce regulace solárních elektráren. Krajský soud nerespektoval princip zdrženlivosti, zrušil-li obecnou regulaci území obce jako celek, čímž způsobil, že území není ve vztahu k elektrárnám nijak regulováno. To může vést k rozšíření umísťování podobných záměrů. [7] Újma je dle ní také konkrétní a bezprostřední. Dopravní a energetický stavební úřad v současnosti vede řízení o odvoláních proti územnímu rozhodnutí Městského úřadu Světlá nad Sázavou (dále jen „městský úřad“) ze dne 1. 3. 2024, kterým byl umístěn navrhovatelčin stavební záměr. V rámci odvolacího řízení městský úřad vydal závazné stanovisko, kterým shledal navrhovatelčin záměr nepřípustným. Nepřizná-li Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) kasační stížnosti odkladný účinek, bude potenciálně v důsledku napadeného rozsudku v odvolacím řízení potvrzeno výše zmiňované územní rozhodnutí. Nabytím právní moci územního rozhodnutí dojde k nezvratnému umístění stavebního záměru. Ani následné rozhodnutí NSS jej nezvrátí. [8] Druhá podmínka je dle stěžovatelky také splněna. Je jediná, komu vznikne v důsledku napadeného rozsudku újma. Zrušením části územního plánu totiž bude území obce regulováno v rozporu se stěžovatelčinou vůlí a celkovou koncepcí rozvoje daného území. V posuzované věci by měl soud dát přednost ochraně práv obce na samosprávu před soukromým zájmem navrhovatelky. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka dosud nezačala s výstavbou FVE, nemůže jí přiznáním odkladného účinku objektivně vzniknout jakákoliv újma. Již v době koupě pozemku si musela být navrhovatelka vědoma připravované regulace dle nového územního plánu. [9] Stěžovatelka ve vztahu ke třetí podmínce shledává veřejný zájem v zachování práva obce na samosprávu, udržitelném rozvoji obce a ochraně vlastnického práva vlastníků nemovitostí sousedících se stavebním pozemkem. Přitom neexistuje žádný jiný důležitý veřejný zájem, který by mohl být v rozporu s důsledky přiznání odkladného účinku. [10] Navrhovatelka ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku nevznesla žádné konkrétní argumenty. Uvedla pouze, že odpůrkyně v návrhu vymezila důvody, které spadají do posouzení věcné stránky sporu. Stěžovatelka dle ní absolutizuje své právo na samosprávu s cílem ochrany práv občanů obce. [11] Stěžovatelka na její vyjádření reagovala stručnou replikou. K tvrzení, že důvody, o které opírá svůj návrh na přiznání odkladného účinku mají věcný charakter, uvádí, že pro posouzení NSS jsou zásadní věcné důvody. Tomu odpovídají i zákonné požadavky na přiznání odkladného účinku. Z vyjádření navrhovatelky je zřejmé, že jeho přiznání fakticky podporuje. Nesouhlasí s navrhovatelkou, která bez bližšího odůvodnění namítá jakousi absolutizaci práva na místní samosprávu. To je nutné poměřovat s dalšími právy. Nechránila-li by své právo na samosprávu, popírala by legitimní důvody pro přijetí napadeného územního plánu. Stěžovatelka uvedla, že předestřela relevantní důvody pro přiznání odkladného účinku, a trvá na svém původním návrhu. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [12] Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. NSS jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. přiměřeně aplikovatelného na řízení o kasační stížnosti, se odkladný účinek přizná, jsou-li splněny tři materiální předpoklady stanovené v usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bodu 24: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. [13] Odkladný účinek jako dočasná procesní ochrana odpůrce jako stěžovatele před okamžitými právními následky soudního rozhodnutí může vést k zamezení nepříznivým důsledkům rozsudku krajského soudu, jímž bylo zrušeno opatření obecné povahy vydané obcí nebo jeho část, po dobu kasačního řízení (usnesení NSS ze dne 6. 10. 2022, č. j. 1 As 211/2022‑33, bod 12). Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je však mimořádným institutem, kterým soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, vyjádřené v § 73 odst. 2 s. ř. s. Břemeno tvrzení i břemeno důkazní leží na stěžovateli. Zákon neukládá soudu zjišťovat splnění výše uvedených podmínek z úřední povinnosti. [14] Opatření obecné povahy, na rozdíl od správních rozhodnutí, proti nimž lze podat žalobu a na něž prvotně