8 As 148/2024 — Nejvyšší správní soud

8 As 148/2024- 33 - text  8 As 148/2024-35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Jana Kratochvíla a Petra Mikeše ve věci žalobkyně: Recovera Využití zdrojů a. s., se sídlem Španělská 10, Praha 2, zastoupená JUDr. Lenkou Příkazskou, advokátkou se sídlem Vodičkova 31, Praha 1, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 13, Opava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2022, čj. 3907/1.30/19-16, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2024, čj. 31 Ad 1/2023-46, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Oblastní inspektorát práce rozhodnutím ze dne 9. 4. 2019 shledal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku na úseku bezpečnosti práce dle § 30 odst. 1 písm. f) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. Přestupek spočíval v nedodržení povinnosti při zajišťování bezpečnosti práce stanovené v § 101 odst. 1 zákoníku práce. Konkrétně žalobkyně nezajistila bezpečné couvání nákladního vozu svým zaměstnancem [§ 4 písm. a) ve spojení s přílohou č. 1 bodu 2 písm. c) nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky]. Řízení bylo iniciováno po smrtelném úrazu způsobeném jedním ze zaměstnanců žalobkyně při couvání s nákladním vozidlem na manipulační ploše pro nakládku a vykládku vozidel. [2] Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které ale Státní úřad inspekce práce svým rozhodnutím zamítl. Posléze podala žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který rozhodnutí žalovaného zrušil, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že je rozhodnutí v části nepřezkoumatelné, neboť se žalovaný dostatečně nezabýval otázkou přehlednosti v areálu, kde došlo k nehodě. [3] Oblastní inspektorát práce novým rozhodnutím ze dne 1. 6. 2022 uznal žalobkyni opětovně vinnou ze spáchání přestupku na úseku bezpečnosti práce podle § 30 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce. Přestupku se žalobkyně dopustila tím, že při zajišťování bezpečnosti práce nedodržela své povinnosti. Správní orgán shledal pracoviště, kde došlo k nehodě, jako nepřehledné. Pro nedostatečný rozhled měla žalobkyně zajistit bezpečné couvání nákladního vozu za pomoci dalšího zaměstnance. [4] Odvolání žalobkyně žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. [5] Žalobkyně podala i napodruhé správní žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Krajský soud tentokrát žalobu zamítl jako nedůvodnou. Ve svém rozhodnutí zdůraznil, že závěr o tom, že nebyla dostatečně zajištěna bezpečnost a ochrana zdraví při práci, musí vycházet z hodnocení konkrétní situace v konkrétnímu času nehody. Tomu inspektorát v novém rozhodnutí dostál. Inspektorát nejprve vymezil, z jakých důkazních prostředků vycházel při zjišťování přehlednosti na místě nehody. Dále se zaměřil na hodnocení výpovědí řidiče a kamerových záznamů. Veškeré závěry dle krajského soudu dostatečně zdůvodnil. Stejně tak se inspektorát vypořádal i s rozporností výpovědí řidiče ve svědecké výpovědi v rámci správního řízení a výpovědí před Policií České republiky. V návaznosti na výše uvedené, krajský soud zdůraznil, že rozhodnutí obou správních orgánů tvoří jeden celek, a z toho důvodu nebylo chybou, pokud se žalovaný stručně vypořádal s odvolací námitkou a odkázal se na posouzení této otázky správním orgánem prvního stupně. Krajský soud závěrem konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je zřejmé, jaké skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti uváděné žalobkyní za nesprávné a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. V neposlední řadě krajský soud shledal za nedůvodnou i námitku, že součástí spisu nebyla výpověď řidiče ze dne 13. 7. 2018, která nebyla uvedena ve spisovém přehledu. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků [6] Žalobkyně (stěžovatelka) v kasační stížností namítá, že se krajský soud nesprávně vypořádal s jejími žalobními námitkami. Nesprávné posouzení spočívá v nepřezkoumání konkrétní skutečnosti, že zaměstnanec stěžovatelky místo znal a nikdy stěžovatelce nesdělil, že by místo považoval za nepřehledné a nebezpečné. Stěžovatelka také poukazuje na subjektivní vnímání dopravní situace každým řidičem. Nelze nadměrně vymezovat povinnost zaměstnavatele v zajištění bezpečnosti práce. [7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti kasační stížnost považoval za nedůvodnou a ztotožnil se se závěry krajského soudu. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [8] Stěžovatelka ve své kasační stížnosti předkládá Nejvyššímu správnímu soudu kasační námitku v podobě nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předchozím řízení. Jako podklad pro tuto námitku předkládá dvě argumentační roviny. Prvním argumentem je skutečnost, že krajský soud a správní orgány ve svých řízeních opomenuly zkoumat konkrétní skutečnost, zda zaměstnanec, jenž způsobil smrtelný úraz, znal konkrétní areál, ve kterém k nehodě došlo. [9] S touto námitkou se však, dle názoru Nejvyššího správního soudu, dostatečně vypořádal již krajský soud ve svém rozsudku. Zdůraznil, že úkolem správního orgánu bylo zjistit a posoudit, jaký měl řidič nákladního vozu rozhled a jak byl areál přehledný v době, kdy došlo ke smrtelnému úrazu. Naopak není jeho úkolem, aby posuzoval, zda zaměstnanec areál zná a jestli jej považuje za obecně přehledný, jak se snažila nastínit stěžovatelka. Jak krajský soud uvedl již ve svém prvním zrušujícím rozsudku, tak i pokud by bylo možné obecně konstatovat, že areál je přehledný a skládá se z dostatečného prostoru, je vždy nutné posoudit konkrétní situaci v konkrétním čase, neboť nedostatečnost rozhledu řidiče či nepřehlednost prostoru může být ovlivněna celou řadou faktorů, včetně umístění jednotlivých vozidel a jejich množství, polohou nakládaných kontejnerů, jakož i počasím a dalšími vlivy (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2021, čj. 31 Ad 10/2019-68, bod 35). [10] Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem, že se nelze spokojit pouze s hodnocením obecné situace, ale je vždy potřeba brát při dokazování v úvahu jednotlivé konkrétní okolnosti, které nastaly v době nehody. Takové konkrétní okolnosti, respektive faktory, které mohly vnímání řidiče v tomto konkrétním případě ovlivnit, rekapituluje již krajský soud ve svém rozsudku. Krajský soud odkázal na rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, který svůj závěr o nepřehlednosti areálu v době nehody založil zejména na znaleckém posudku a shlédnutí kamerového záznamu. Záznam zachycoval situaci v areálu v době nehody. [11] Proto tedy skutečnost, že řidič nákladního vozu areál v minulosti pravidelně navštěvoval, nemůže převážit nad řádně zjištěnými specifickými okolnostmi případu, které řidiče mohly ovlivnit a přispět ke vzniku rizikové situace. Správní orgán při posuzování případu vycházel z konkrétních okolností, jež nastaly při posuzované nehodě. Tudíž při jiné kombinaci skutkových okolností by výsledek rizikové situace mohl být jiný, ale i stejný, avšak na předchozí znalosti areálu řidičem se nic nezmění. Z toho důvodu, byl správní orgán povinen dokazováním zjišťovat konkrétní specifické okolnosti případu, a nikoliv své rozhodnutí založit na obecné znalosti řidiče. Nejvyšší správní soud závěry krajského soudu v této části považuje za správné. [12] Druhým stěžovatelčiným argumentem je nesprávné vyložení ustanovení, na jejichž základě byla shledána vinnou ze spáchání samotného přestupku dle § 30 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce. Podle tohoto ustanovení se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku na úseku bezpečnosti práce tím, že nedodrží povinnosti při zajišťování bezpečnosti práce stanovené v § 101 až 103 zákoníku práce. [13] Podle § 102 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Pro provozování dopravních prostředků tohle ustanovení konkretizuje nařízení vlády č. 168/2002 Sb. Podle bodu 2 písm. c) přílohy č. 1 tohoto nařízení zaměstnavatel je povinen zajistit, aby zaměstnanec zabezpečil bezpečné otáčení nebo couvání za pomoci dalšího zaměstnance, vyžadují-li to okolnosti, zejména nedostatečný rozhled nebo terén mimo pozemní komunikace. [14] Dle judikatury Nejvyššího správního soudu právě „Povinnost zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců s ohledem na všechna hlediska týkající se bezpečnosti práce přitom tíži zaměstnavatele. To sice neznamená, že nemají zaměstnanci v rámci bezpečnosti práce žádné povinnosti, nicméně odpovědnost zaměstnavatele jimi není dotčena“ (rozsudek N