8 As 178/2024 — Nejvyšší správní soud

8 As 178/2024- 58 - text  8 As 178/2024-63 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce a žalobkyně: a) Ing. P. S., b) Ing J. S., oba zastoupení JUDr. Františkem Divíškem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245/2, Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2024, čj. KUKHK-11829/UP/2023 (SH), o kasační stížnosti žalobce a) a žalobkyně b) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 6. 2024, čj. 30 A 25/2024-103, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce a) ani žalobkyně b) nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce a) a žalobkyně b) (společně „žalobci“) podali 5. 10. 2022 žádost o dodatečné povolení stavby označené jako „zahrádkářská chata Praktik – přístavba zahrádkářské chaty č. evid. X“ na pozemcích parc. č. XA, XB a XC vše v katastrálním území P. V dokumentaci platné pro přístavbu byl účel celé stavby vymezen tak, že „je určena k rekreačnímu užívání“. Podle dokumentace mělo jít o přístavbu zahradního skladu s přístřeškem parkovacího stání. V obsahu dokumentace je dále uvedena základní charakteristika stavby a jejího užívání: „Změna dokončené stavby - přístavba. Přístavba stávajícího objektu chaty v části přízemí. … - přístavba bude navazovat na stávající objekt. Objekt je rozšířen do zahrady severním směrem o pobytové místnosti chaty a sociální zázemí v rozsahu povolených zpevněných ploch. V západní části je prostor chaty rozšířen o prádelnu a technické zázemí, ve východní o garážový prostor. V jižní části je část původní terasy obezděna a využita pro zimní zahradu. Dále je doplněno nové schodiště do podkroví, přístavba na úrovni podkroví je řešena v rámci umístění tohoto schodišťového prostoru při severní fasádě. Nad zbylým obestavěným prostorem přístavby v 1. NP je umístěna střešní terasa přístupná z prostoru schodiště. V původní části podkroví jsou zachovány pokoje a sociální zázemí. Zastřešení objektu je původní sedlové, s rozšířením v západní části nad prostor prádelny a s částečným přesahem nad prostor venkovní terasy. Zpevněné plochy – nově navrhované zpevněné plochy od vjezdové brány k hlavnímu vstupu do objektu garáže. … Část zpevněných ploch (teras) je zastavěna přístavbou objektu v rozsahu dle původní plochy“ (dále „přístavba“). [2] Jelikož žádost byla podána před zahájením řízení o odstranění stavby, má se v souladu s § 129 odst. 2 věty třetí již neúčinného zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) (dále „stavební zákon 2006“), za to, že byla podána (a řízení o dodatečné povolení stavby zahájeno) v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby, k němuž došlo 12. 12. 2022. V souladu s § 330 odst. 1 nyní účinného zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, bylo uvedené řízení o dodatečné povolení stavby dokončeno podle stavebního zákona 2006. [3] Magistrát města Hradec Králové (dále „stavební úřad“) rozhodnutím ze 7. 3. 2023, čj. MMHK/051969/2023 ST1/JÍ (dále „prvostupňové rozhodnutí“) žádost o dodatečné povolení zamítl. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolání žalobců zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [4] Krajský soud v Hradci Králové výše uvedeným (nyní napadeným) rozsudkem žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl. [5] Předně dospěl k závěru, že správní rozhodnutí nejsou nepřezkoumatelná. Jejich nepřezkoumatelnost nelze dovozovat ani z toho, že stavební úřad i žalovaný z podstatné části (doslova) převzaly závěry závazných stanovisek (vydaných pro účely prvostupňového a následně odvolacího řízení), aniž k nim přidaly vlastní argumentaci. Rozhodnutí žalovaného vypořádává konkrétně a věcně námitky žalobců včetně jejich hlavní odvolací námitky týkající se charakteru přístavby a jejího souladu s Územním plánem města Hradec Králové (dále „územní plán“). Stejně tak podle krajského soudu není možné dovozovat nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného z toho, že se žalovaný, respektive (nadřízený) dotčený orgán – pro účely posouzení souladu přístavby s územním plánem – nezabýval dříve vydaným souhlasem s provedením ohlášené stavby z 9. 5. 2014, čj. SZ MMHK/065052/2014 ST1/Vap, jímž byly dříve povoleny přístavba zahrádkářské chaty a zahradní sklad s přístřeškem pro parkovací stání, jelikož nesouvisí s nyní projednávanou věcí. [6] Krajský soud se ztotožnil se závěry dotčených orgánů následně převzatými správními orgány do správních rozhodnutí, že přístavba je v daném území nepřípustná pro nesoulad s územním plánem. Krajský soud vyšel z toho, že pozemky dotčené přístavbou se nacházejí v zastavěném území obce, ve stabilizované funkční ploše „Plochy zahrádkářských osad ZO“. Jako přípustné využití jsou mimo jiné stanoveny „stavby pro individuální rekreaci – zahrádkářské chaty“, a naopak jako nepřípustné využití jsou vymezeny „rekreační chaty“. Pojmy „zahrádkářská chata“ ani „rekreační chata“, jež podle právních předpisů účinných v době pořizování a přijetí územního plánu spadaly do kategorie staveb pro individuální rekreaci (podrobně bod 52 napadeného rozsudku), však nejsou v textové části územního plánu ani v právních předpisech stavebního práva definovány. [7] S ohledem na to byl podle krajského soudu pořizovatel územního plánu povinen, chtěl-li dotčené území regulovat, nastavit konkrétní kritéria pro jednotlivé typy těchto staveb a jednoznačným způsobem je v územním plánu definovat. Aby bylo možné aplikovat rozlišení staveb, musela by závazná část územního plánu obsahovat právní nástroj, který by naplňoval požadavky § 3 zákona č. 71/1967 Sb., zákona o správním řízení (správní řád), účinného v době pořizování územního plánu (nyní je obdobná úprava vtělena do § 2 správního řádu). Dále krajský soud uvedl, že územní plán je podle § 43 odst. 5 stavebního zákona 2006 závazný pro rozhodování v území a lze se dovolávat jen toho, co je v něm obsaženo. V daném případě si však Zastupitelstvo města Hradec Králové koncipovalo územní plán v části týkající se regulace území, do kterého má být nyní řešená přístavba umístěna, tak, že regulace stanovená pro Plochy zahrádkářských osad ZO umožňuje různou podobu výkladu pojmu „stavby pro individuální rekreaci“. Protože nedošlo k pořízení regulačního plánu pro dané území, který by mohl tyto pojmy vymezit a dané území zcela konkrétně regulovat, nezbývá, než že orgány územního plánování musí tyto pojmy pro účely vydávání závazných stanovisek podle § 96b stavebního zákona 2006 vymezit samy, neboť je jim dán prostor pro aplikaci správního uvážení. Krajský soud je povolán k přezkumu zákonnosti závazných stanovisek, nikoliv jejich věcné správnosti (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). [8] Krajský soud se tak ztotožnil se závěry závazného stanoviska vydaného pro účely odvolacího řízení, podle nichž je zahrádkářská chata vnímána jako stavba, která primárně slouží zahrádkářské činnosti, což vyplývá i z jejího slovního označení, a doprovází tak tedy činnost spojenou s obhospodařováním zahrádek a pěstitelskou činností. Je na ni nahlíženo jako na nižší formu individuální rekreace, a proto je velikost zahrádkářských chat, podle zavedené, ustálené správní praxe, usměrňována maximální zastavěnou plochou 50 m². Stavba po přístavbě tedy svými vlastnostmi (zastavěná plocha, podlažnost, výška, dispoziční a funkční uspořádání včetně skladby místností, vnější vzhled stavby, velikost otvorů odpovídajících účelu dané místnosti, charakter, účel a funkce stavby) neodpovídá požadavkům na zahrádkářské chaty, a není v souladu s cíli a úkoly územního plánování. K tomu krajský soud odkázal rovněž na svoji dosavadní judikaturu. [9] Dále krajský soud potvrdil závěr žalovaného, že dříve vydané souhlasy a povolení stavebního úřadu z let 2006 a 2014 jsou pro nynější posuzování přístavby bezpředmětné, neboť nyní je rozhodováno „nanovo“, tedy podle nové projektové dokumentace a s ohledem na nově vzniklý stav, tvar a vzhled stavebního záměru, a dřívější rozhodnutí tak nebyla schopná založit legitimní očekávání žalobců. K tomu krajský soud doplnil, že z jeho úřední činnosti je mu navíc známo, že stávající praxe stavebního úřadu a žalovaného dlouhodobě zastává výše uvedený výklad pojmu „zahrádkářská chata“. [10] Ohledně žalobní námitky, že přístavba, resp. (výsledná) stavba po přístavbě, se nevymyká okolní zástavbě, krajský soud prvně uvedl, že skutkový stav nebyl správními orgány zjištěn nedostatečně a v rozporu s § 3 správního řádu. Dále uvedl, že poměry v místě byly správním orgánům známy z jejich úřední činnosti a též z místa samého, kde 2. 12. 2022 stavební úřad zjišťoval skutečný stav věci, jak je zachyceno v protokolu z téhož dne, jež je součástí správního spisu. Z leteckých snímků provedených jako listinné důkazy při jednání krajského soudu je zřejmé, že stavba žalobců není jedinou, která se v da