10 As 188/2025 — Nejvyšší správní soud

10 As 188/2025- 40 - text  10 As 188/2025 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: Glomex MS, s. r. o., Průběžná 74a, Praha, zastoupené advokátem JUDr. Vítem Hrnčiříkem, Ph.D., LL.M., Šrobárova 40, Praha, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: I. Česká republika – Ministerstvo obrany, Tychonova 1, Praha, II. DAJBYCH plus, s. r. o., Na Výsluní 33, Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 6. 6. 2023, čj. ÚOHS20341/2023/161, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2025, čj. 55 Af 7/202392, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] OZNŘ I (zadavatel) zahájil dne 24. 6. 2022 užší řízení na veřejnou zakázku „Toyota Hilux – komplexní zabezpečení AOT“, jež skončilo výběrem dodavatele – OZNŘ II (vybraný dodavatel). Žalobkyně proti rozhodnutí podala námitky, neboť měla za to, že vybraný dodavatel nesplňuje zadávací podmínky. Zadavatel rozhodnutí zrušil a po doplnění rozhodných skutečností vydal rozhodnutí nové, proti kterému se žalobkyně rovněž bránila námitkami. Těmto námitkám však zadavatel nevyhověl, pročež podala návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Ani s tímto návrhem nebyla ve správním řízení úspěšná, a proto rozhodnutí předsedy žalovaného napadla žalobou u Krajského soudu v Brně, který ji nyní napadeným rozsudkem zamítl. 2. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [2] Žalobkyně (stěžovatelka) rozhodnutí krajského soudu napadá kasační stížností podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. [3] Stěžovatelka namítá, že čestná prohlášení předložená vybraným dodavatelem neobsahují informace, ze kterých by bylo možné dovodit, že disponuje požadovanou technickou kvalifikací, a současně obsahují tvrzení, která jsou zjevně nepravdivá. Podle § 73 ve spojení s § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (zákon o zadávání veřejných zakázek), je zadavatel povinen posoudit, zda vybraný dodavatel splňuje podmínky účasti v zadávacím řízení, popř. zda splňuje podmínky technické kvalifikace, nikoli zdali je dodavatel schopen je teprve splnit. Stěžovatelka shledává, že z dokumentace předložené vybraným dodavatelem zřejmě vyplývá, že dodavatel: I. neměl k dispozici zaměstnance, kteří by splňovali podmínky odborné způsobilosti a byli proškoleni z hlediska dodržení technologií a norem daných výrobcem techniky; II. neměl k datu podání nabídky ani v době tomuto datu předcházející přístup k popisu technologií a norem daných výrobcem techniky. Nemohl proto sám své zaměstnance proškolit způsobem požadovaným zadavatelem. Dovozuje tak ze skutečnosti, že z předložených dokumentů nelze seznat identitu osoby, která měla školení zaměstnanců vybraného dodavatele provést, a proto nelze ani posoudit, zda k tomu vůbec měla dostatečnou kvalifikaci. Z těchto důkazů je dále evidentní, že školení proběhla až v září a v listopadu 2022, tedy po podání samotné nabídky. Zadavatel proto nemohl dospět k závěru, že vybraný dodavatel splňuje podmínky technické kvalifikace. [4] Podle stěžovatelky dospěl krajský soud k nesprávnému závěru též co do otázky splnění technické kvalifikace podle bodu 3.3 písm. b) zadávací dokumentace. Stěžovatelka ve správním řízení prokázala, že vybraný dodavatel nedisponuje jedním ze servisních bodů, neboť jej v rámci rozdělení společnosti převedl na třetí osobu. Toto tvrzení ale správní orgány ani krajský neposuzovaly, neboť je vyhodnotily jako nepřípustné ve smyslu § 251 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek. O této skutečnosti se ale stěžovatelka mohla dozvědět až při nahlédnutí do spisu, a proto měly správní orgány a následně rovněž krajský soud tuto námitku posoudit jako novou skutečnost podle § 251 odst. 4 stejného zákona. Krajský soud dále pochybil, když vyhodnotil, že splnění technického předpokladu podle bodu 3.3 písm. b) zadávací dokumentace má pouze zajistit, že dodavatel bude schopen provádět služby na čtyřech místech. Plně vyhovuje zadávacím podmínkám, pokud dodavatel prokázal, že provozovnami na jednotlivých místech disponuje, přičemž není nutné, aby ve všech provozovnách byl provoz zajištěn vždy současně. To je však v rozporu s přímým textem zadávací dokumentace, podle které zadavatel nevyžadoval pouze to, aby vybraný dodavatel prokázal schopnost poskytovat služby na čtyřech rozdílných místech, ale i to, že na čtyřech různých místech disponuje opravárenskou a servisní kapacitou. [5] Krajský soud chybně posoudil i splnění podmínky podle bodu 3.3 písm. c) zadávací dokumentace, neboť hodnotil, zda má vybraný dodavatel možnost získat požadované pomůcky a informace, nikoli zda těmito pomůckami a informacemi disponoval k okamžiku podání nabídky. Vybraný dodavatel ale informace uvedené v čestném prohlášení nijak skutečně neprokázal. Na tom nemění nic ani doložené printscreeny ze systému výrobce, neboť z nich není seznatelné, k jakému datu byly pořízeny, a zda se jedná o printscreeny z uživatelského účtu vybraného dodavatele. NSS by proto měl určit, že dodavatelé jsou povinni prokazovat splnění technické kvalifikace již k okamžiku podání nabídky, neboť v opačném případě není zadávací řízení pro účastníky zadávacího řízení transparentní. [6] Žalovaný uvádí, že stěžovatelkou předestřené závěry z napadeného rozsudku nevyplývají. Stěžovatelka přistupuje k odůvodnění krajského soudu selektivně, opomíjí relevantní části a neuvádí ani argumentaci, která by s ní polemizovala. Žalovaný tvrdí, že zadavatel stanovil alternativní způsob prokazování splnění technické kvalifikace podle bodu 3.3 písm. a) zadávací dokumentace, a to buď certifikátem od autorizované osoby (servisu), nebo čestným prohlášením. Prokázání technické kvalifikace předložením čestného prohlášení je tak zcela v souladu se zadávací dokumentací. Se stěžovatelkou nelze souhlasit ani co do námitky, že nepostačuje prokázat, že zaměstnanci vybraného dodavatele byli proškoleni v rámci školení, které bylo realizováno samotným dodavatelem. Je totiž zjevné, že zadávacího řízení se mohly účastnit autorizované i neautorizované servisy, a proto bylo možné provést školení bez vazby na autorizovaného výrobce. Nic tedy nebránilo tomu, aby alternativou provedení školení autorizovaným výrobcem bylo interní školení realizované dodavatelem. Stěžovatelce nelze přisvědčit ani co do námitky, že vybraný dodavatel splňoval podmínky technické kvalifikace až po podání nabídky, neboť z doložených záznamů je zřejmé, že školení proběhla v časovém intervalu od února do listopadu 2022. [7] Žalovaný nesouhlasí ani s námitkou proti posouzení splnění technické kvalifikace podle bodu 3.3 písm. b) zadávací dokumentace a proti nesprávnému označení části stěžovatelčiny argumentace jako nepřípustné. Stěžovatelka v rozporu se zadávací dokumentací uvádí, že dodavatelé jsou povinni disponovat servisní a opravárenskou kapacitou ve všech servisních bodech současně. Ze znění zadávací dokumentace ale vyplývá, že zadavatel po dodavateli požaduje celkovou servisní a opravárenskou kapacitu, která umožní tyto služby realizovat alespoň ve 4 servisních bodech. K označení některých námitek jako nepřípustných pak žalovaný připomíná, že se správní orgány a následně rovněž krajský soud vypořádaly i s argumentací proti předloženým printscreenům, a to zejména v bodě 158 rozhodnutí žalovaného a v bodech 46 a 47 rozhodnutí předsedy žalovaného. [8] Ze spisového materiálu nelze dovodit ani to, že vybraný dodavatel nesplnil podmínku podle bodu 3.3 písm. c) zadávací dokumentace, z něhož se podává, že dodavatel musí disponovat pomůckami a informacemi nutnými k realizaci oprav a údržby. Stěžovatelka neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, které by zpochybňovaly, že vybraný dodavatel těmito pomůckami a informacemi disponuje, a pouze popírá výpovědní hodnotu předložených dokumentů. Stěžovatelka tedy neuvádí žádné relevantní skutečnosti, které by vyvracely závěry krajského soudu nebo kterými by se krajský soud v napadeném rozsudku nezabýval. 3. Posouzení věci NSS [9] NSS se nejprve zabýval tvrzenou nezákonností spočívající v nesprávném posouzení, že vybraný dodavatel splnil podmínky technické kvalifikace podle bodu 3.3 písm. a) zadávací dokumentace. Stěžovatelka namítá, že vybraný dodavatel nedisponuje zaměstnanci, kteří by splňovali podmínky odborné způsobilosti, a že ke dni podání nabídky neměl vybraný dodavatel přístup k popisu technologií a norem daných výrobcem techniky a nemohl tedy ani zaměstnance proškolit sám způsobem, který zadavatel požadoval. Stěžova