10 As 199/2025 — Nejvyšší správní soud

10 As 199/2025- 82 - text  10 As 199/2025 - 86 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: L. C., zastoupen advokátem JUDr. Tomášem Vymazalem, Wellnerova 1322/3, Olomouc, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, třída Tomáše Bati 21, Zlín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 8. 2024, čj. KUZL 72904/2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2025, čj. 41 A 35/202463, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2025, čj. 41 A 35/202463, se ruší. II. Žaloba se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě i kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : 1. Vymezení věci [1] Městský úřad Bystřice pod Hostýnem uznal rozhodnutím ze dne 22. 11. 2023 žalobce vinným ze dvou přestupků podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů. První přestupek spočíval v tom, že žalobce dne 7. 11. 2022 v Bystřici pod Hostýnem nerespektoval výzvu policisty k zastavení vozidla. Žalobce se před policistou autem otočil a začal ujíždět až do katastru obce Stará Ves, kde ho policisté, kteří přijeli z protisměru z Přerova, zastavili přehrazením komunikace. Druhý přestupek spočíval v následném odmítnutí podrobit se orientačnímu a lékařskému vyšetření na alkohol a jiné návykové látky. Městský úřad žalobci uložil pokutu ve výši 35 000 Kč a zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců. [2] Dne 8. 12. 2023 oznámil advokát žalobce správnímu orgánu ukončení zastoupení. Shodný den podal žalobce poštou odvolání (na obálce byla uvedena adresa trvalého pobytu žalobce). V daný den měl žalobce aktivní datovou schránku (DS). [3] Dne 5. 1. 2024 si žalobce znepřístupnil DS a ve stejný den si v informačním systému evidence obyvatel uvedl doručovací adresu v Turecku. [4] V průběhu odvolacího řízení se žalovaný snažil doručit žalobci do Turecka výzvu k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí ze dne 29. 4. 2024 a předvolání k ústnímu jednání ze dne 17. 7. 2024. V obou případech se žalovanému vrátila písemnost z Turecka jako nedoručená. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný doručil žalobci rovněž na adresu trvalého pobytu. Tato písemnost byla žalobci doručena fikcí. [5] Žalovaný rozhodl dne 30. 8. 2024 tak, že odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí městského úřadu. V bodě 30, 39, 38 a 41 svého rozhodnutí uvedl, že kroky žalobce po podání odvolání – zrušení datové schránky, volba doručovací adresy v cizině a oznámení o ukončení zastoupení směřovaly k jedinému cíli, a to pokusit se paralyzovat přinejmenším proces doručování písemností v odvolacím řízení, případně dosáhnout zániku odpovědnosti za přestupek. Jedná se o typický příklad tzv. zneužití práva. Žalovaný si dále za pomocí mapového portálu googlemaps ověřil, kam si žalobce požádal o doručování písemností. Zjistil, že na doručovací adrese v Turecku se nachází třípodlažní objekt určený patrně k bydlení nebo jinému obdobnému účelu. Na první pohled nic nenasvědčuje tomu, že by objekt byl zanedbaný nebo neužívaný. V odvolacím řízení byly žalobci zaslány dvě písemnosti do Turecka, a to výzva k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí, jež byla vrácena žalovanému v obálce celá zpět z důvodu „adresát neznámý“. Dále žalovaný doručoval žalobci do ciziny předvolání k ústnímu jednání. Tato písemnost se vrátila žalovanému v obálce celá zpět jako nevyzvednutá. Vzhledem k pochybnostem o doručovací adrese v cizině žalovaný zaslal předvolání k ústnímu jednání žalobci na adresu trvalého pobytu, na kterou mu bylo doručeno fikcí. Na adresu trvalého pobytu byla žalobci doručena také informace o vyřizování věci (vypraveno dne 16. 1. 2024). Žalovaný uzavřel, že doručovací adresa nemá sloužit k obstrukčnímu jednání a jejím hlavním principem je urychlení řízení. Takové podmínce nemůže v posuzovaném případě doručovací adresa uvedená v registru obyvatel dostát. [6] Žalovaný doručil své rozhodnutí žalobci na adresu trvalého pobytu fikcí dne 14. 9. 2024. Následně požádal policii o spolupráci ohledně doručení rozhodnutí. Policie se pokusila žalobci doručit rozhodnutí osobně dne 25. 9. 2024. Žalobce odmítl písemnost převzít. [7] Dne 21. 11. 2024 (den před zánikem odpovědnosti žalobce za přestupek) advokát žalobce sdělil žalovanému, že znovu převzal zastoupení, a požádal o zaslání rozhodnutí žalovaného, které mu žalovaný zaslal tři dny po uplynutí promlčecí lhůty, tj. 25. 11. 2024. Shodný den podal žalobce prostřednictvím zástupce žalobu ke krajskému soudu. [8] Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl. Krajský soud se zabýval otázkou doručování ve vztahu k promlčení odpovědnosti za přestupek. Uvedl, že rozhodnutí žalovaného nemohlo být doručeno policií, neboť k tomu není zákonné zmocnění (srov. § 19 odst. 1 správního řádu). To však nemá podle krajského soudu vliv na zákonnost rozhodnutí. Žalobce se podle krajského soudu pokusil obejít smysl a účel pravidel doručování, kterým je umožnit účinně doručovat účastníkům řízení. Kroky stěžovatele směřovaly přesně opačným směrem – aby se mu nedalo účinně doručovat. Cíl byl jasný, a to docílit promlčení odpovědnosti za přestupek. Pokud účastník řízení zvolí adresu pro doručování v zahraničí proto, aby mařil účel řízení, může správní orgán k této volbě nepřihlížet a doručovat na adresu trvalého pobytu. Po neúspěšných pokusech o doručení písemností do Turecka žalovaný zasílal písemnosti na adresu trvalého pobytu žalobce. Na tuto adresu žalobci zaslal i své rozhodnutí, které mu bylo doručeno fikcí dne 14. 9. 2024, tedy více než dva měsíce před uplynutím promlčecí lhůty (22. 11. 2024). Odpovědnost žalobce za přestupek tedy nebyla promlčena. Z tohoto důvodu nemá podle krajského soudu na odpovědnost žalobce za přestupek vliv ani doručování policejním orgánem dne 25. 9. 2024, ani skutečnost, že zástupce žalobce obdržel rozhodnutí žalovaného až dne 25. 11. 2024. 2. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného [9] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. [10] Podle krajského soudu bylo rozhodnutí žalovaného stěžovateli doručeno fikcí dne 14. 9. 2024 poté, co žalovaný zaslal rozhodnutí na adresu trvalého pobytu stěžovatele. To však dle stěžovatele nemá oporu ve spise, neboť žalovaný vyznačil na rozhodnutí doložku právní moci, ze které vyplývá, že rozhodnutí bylo doručeno (nabylo právní moci) až dne 25. 9. 2024, tedy při doručení policejním orgánem. Krajský soud proto přisvědčil žalovanému v tom, že doručeno bylo již fikcí na adresu trvalého pobytu. Žalovaný však sám původně toto doručení za účinné nepovažoval a následně přistoupil k opětovnému doručování prostřednictvím policejního orgánu. Takový postup by zjevně postrádal smysl, jestliže by žalovaný měl za to, že již dříve bylo jeho rozhodnutí řádně doručeno. Nadto stěžovatel podotkl, že pokud by rozhodnutí žalovaného bylo doručeno již dne 14. 9. 2024, byla by žaloba podána opožděně a krajský soud ji měl odmítnout. To činí rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelným. Stěžovatel dodal, že na adresu jeho trvalého pobytu nemohlo být účinně doručováno, neboť má zřízenou doručovací adresu v Turecku, na niž mu orgány veřejně moci běžně písemnosti doručují. Nemůže se tedy jednat o zneužití práva. Stěžovatel legitimně očekával, že v jeho případě bude žalovaný postupovat podle § 22 správního řádu (srov. rozsudek krajského soudu ze dne 10. 2. 2023, čj. 22 A 27/202232). [11] Stěžovatel dále namítl místní nepříslušnost, nesprávně zjištěný skutkový stav a procesní vady. Navrhl, aby NSS zrušil rozsudek krajského soudu i rozhodnutí žalovaného. [12] Žalovaný odkázal na své rozhodnutí, vyjádření k žalobě a spisový materiál. Má za to, že po skutkové ani procesní stránce nepochybil. Navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl, případně odmítl. [13] V replice stěžovatel uvedl, jakých zásadních pochybení se žalovaný dopustil. Na to reagoval žalovaný tím, že stěžovatel neuvádí nic nového ani stěžejního. Domnívá se, že rozhodl v souladu s právním řádem a judikaturou NSS. Uvedl, že stěžovatel nemá žádný respekt k pravidlům silničního provozu, o čemž svědčí jeho evidenční karta řidiče a skutky, které se v dané věci posuzují. Dodal, že městský úřad ani žalovaný neupustili v dané věci od výkonu zbytku uloženého správního trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel. Stěžovatel bude muset vykonat celý správní trest až do konce. Jako podmínku pro vrácení řidičského oprávnění bude muset prokázat, že je odborně, zdravotně a psychicky způsobilý k řízení motorových vozidel. 3. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [14] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele, a je tedy přijatelná (§ 104a s.