10 Azs 28/2026 – Nejvyšší správní soud

10 Azs 28/2026- 54 - text  10 Azs 28/2026 - 56 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: G. A., zastoupený advokátem Mgr. Vladimirem Churcevem, Hybernská 20, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2025, čj. OAM282/ZAZA10P11R22022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu ze dne 9. 2. 2026, čj. 4 Az 23/202542, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (zákon o azylu), protože se obává návratu do Ruské federace, ve které by musel vykonat základní vojenskou službu, v jejímž rámci mu hrozí nasazení do ozbrojeného konfliktu. Žalovaný jeho žádosti nevyhověl, a proto žalobce podal žalobu k Městskému soudu v Praze, který zamítavé rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný následně doplnil skutková zjištění o žalobcově zemi původu a dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Rovněž proti tomuto zamítavému rozhodnutí se žalobce bránil žalobou, kterou městský soud nyní napadeným rozsudkem zamítl. [2] Žalobce (stěžovatel) se proti rozsudku městského soudu brání kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., tedy pro nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, pro vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, a pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. [3] Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku stěžovatel spatřuje v nedostatečném posouzení poměrů v zemi původu. Stěžovatel namítá, že městský soud sice v napadeném rozsudku uvedl, že bude vycházet ze skutkového stavu v době jeho rozhodování, nicméně své závěry opřel zejména o podklady datované k roku 2023 a 2024. Stěžovatel tvrdí, že žalovaný dostatečně nezjistil skutkový stav, nepatřičně zlehčoval poměry v Ruské federaci, jakož i nebezpečí, které mu v zemi původu hrozí. Při posuzování branné povinnosti žalovaný dospěl k nesprávnému závěru, že stěžovateli nehrozí zapojení do ozbrojeného konfliktu, tedy ani účast na válečných zločinech a zločinech proti lidskosti páchaných na území Ukrajiny, přičemž městský soud těmto závěrům přisvědčil. Stěžovatel ale bude po návratu do Ruské federace povinen vykonat vojenskou službu, v rámci které jsou branci vysíláni též do bojů na Ukrajině, pročež je zřejmé, že mu hrozí i účast na zločinech ve smyslu čl. 12 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. 12. 2011, o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (kvalifikační směrnice). Žalovaný a městský soud navíc nepřihlédli ani k tomu, že k odvodu k výkonu branné povinnosti může dojít též nezávisle na vůli stěžovatele, neboť k odvodům jsou využívány násilné a nelegální praktiky. [4] Stěžovatel dále uvádí, že účast na ozbrojeném konfliktu byla nesprávně posouzena též proto, neboť městský soud vyhodnotil, že se konfliktu účastní zásadně osoby, které uzavřely profesionální smlouvu. To se ale neslučuje s praxí ruských orgánů, které mnohdy nutí brance k podpisu takové smlouvy či podpis přímo padělají. Městský soud pochybil rovněž při posuzování případné náhradní civilní služby, neboť pouze formálně shrnul, že taková možnost přichází v úvahu, aniž by se však blíže zabýval tím, zda je pro stěžovatele tato alternativa skutečně dostupná. Žádost o náhradní civilní službu je totiž nutné podat 6 měsíců před počátkem odvodového období, stěžovateli ale bylo předvolání k výkonu povinné vojenské služby doručováno již v srpnu 2021, pročež již tuto žádost nemůže podat. Současně platí, že ačkoliv je v právních předpisech Ruské federace upravena náhradní civilní služba, neznamená to, že je její výkon též umožněn. [5] Městský soud pochybil rovněž při posuzování hrozby trestního stíhání a případného udělení trestu za odepření výkonu vojenské služby, neboť i samotné správní tresty mohou naplňovat definici pronásledování podle čl. 9 odst. 2 písm. e) kvalifikační směrnice. Jednání státních orgánů je totiž možné považovat za pronásledování i tehdy, kdy svou povahou či opakováním dosahuje dostatečné závažnosti. Stěžovatel též připomíná, že společně s uložením sankce za vyhýbání se branné povinnosti bude povinen vojenskou službu splnit. [6] Konečně stěžovatel namítá, že bylo nesprávně posouzeno nebezpečí, které mu v Ruské federaci hrozí z důvodu jeho sexuální orientace. Ruské úřady pod záminkou prosazování tradičních hodnot zintenzivnily represe vůči osobám LGBT+. Nejvyšší soud dokonce v listopadu 2023 legalizoval policejní zásahy v LGBT+ podnicích, které se následně staly běžnou praxí. Stěžovatel je bisexuál a obává se, že by svou orientaci musel v zemi původu skrývat. [7] Žalovaný ke kasační stížnosti uvádí, že podrobně vyhodnotil poměry v zemi původu a řádně vypořádal všechny tvrzené okolnosti. K otázce splnění branné povinnosti si zjistil právní úpravu i jiné rozhodné informace, posoudil možnost trestního stíhání, procesní záruky a případné ukládání administrativních či trestních sankcí v případech, kdy se osoby vyhýbají výkonu vojenské služby. [8] NSS připomíná, že v řízení před městským soudem rozhodovala specializovaná samosoudkyně, z čehož plyne, že se musí podle § 104a odst. 1 s. ř. s. nejprve zabývat tím, zda kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Neníli tomu tak, soud ji odmítne jako nepřijatelnou. V souladu s ustálenou judikaturou se o přijatelnou kasační stížnost může jednat tehdy, 1) dotýkáli se právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně judikaturou zdejšího soudu řešeny; 2) jednáli se o právní otázky řešené judikaturou rozdílně; 3) existujeli důvodná potřeba učinit judikaturní odklon; anebo 4) byloli v rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Přijatelnost kasační stížnosti je tedy třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Proto platí, že teprve jeli kasační stížnost přípustná i přijatelná, NSS posoudí její důvodnost. [9] Stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatečné posouzení poměrů v zemi původu, neboť závěry městského soudu jsou opřeny o informace a podklady datované k roku 2023 a 2024, které již neodráží skutečný stav. NSS se proto nejprve zabýval touto námitkou, jelikož bylali by tato námitka důvodná, mohlo by se jednat o důvod přijatelnosti ve smyslu zásadních pochybení městského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele, a NSS by napadený rozsudek zrušil, aniž by zkoumal další kasační námitky. [10] Z napadeného rozsudku je však zřejmé, že městský soud přihlédl jak k dostupným informacím o zemi původu v době rozhodování, tak posoudil, zda tyto informace naplňují podmínky dovozené zdejší judikaturou, tedy zda jsou v maximální možné míře 1. relevantní, 2. důvěryhodné a vyvážené, 3. aktuální a ověřené z různých zdrojů, a 4. transparentní. Městský soud též vyhodnotil, že i žalovaný své rozhodnutí opírá o velké množství různých podkladů. Z napadeného rozsudku je rovněž seznatelné, jaké okolnosti považoval městský soud za rozhodné a jakými úvahami se řídil. Vypořádal všechny žalobní body, přihlédl k obsahu spisu a dospěl k závěru, že žalovaný neučinil žádné zásadní pochybení při posuzování poměrů v Ruské federaci, ani při posuzování následků vyhýbání se branné povinnosti či případné účasti na ozbrojeném konfliktu při výkonu vojenské služby. Řádně a srozumitelně vysvětlil, proč dospěl k závěru, že stěžovateli v zemi původu nehrozí nebezpečí pronásledování pro uplatňování politických práv či z důvodu jeho sexuální orientace. Lze proto uzavřít, že rozsudek městského soudu je přezkoumatelný. [11] Zdejší soud se dále zabýval tvrzeným pochybením městského soudu, které mohlo mít za následek závažný zásah do stěžovatelova hmotněprávního postavení. To stěžovatel spatřuje především v nedostatečném vyhodnocení závažnosti postihu při vyhýbání se nástupu do vojenské služby, samotném výkonu branné povinnosti a případném povolání k bojům na Ukrajině, které je neodvratně spojeno též s pácháním vojenských zločinů a zločinů proti lidskosti. [12] K tomu NSS konstatuje, že se s touto argumentací městský soud obsáhle vypořádal v bodech 35 až 47 napadeného rozsudku. V souladu s ustálenou judikaturou dovodil, že branná povinnost sama o sobě nepředstavuje důvod pro ud