2 Ads 204/2025 — Nejvyšší správní soud

2 Ads 204/2025- 25 - text  2 Ads 204/2025 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Mgr. Bc. Jaroslav Kubík, zast. JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem, se sídlem náměstí Republiky 2/2, Plzeň, proti žalovanému: státní tajemník v Ministerstvu zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2024, č. j. MZDR 10049/20247/ST, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 7. 2025, č. j. 57 Ad 4/202466, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 7. 2025, č. j. 57 Ad 4/202466, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobce je státním zaměstnancem zařazeným u Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje (dále jen „KHS“). Byl jmenován na služební místo představeného – vedoucího oddělení právního, kontrolního a personálního. S účinností od 1. 1. 2023 však byly pro výkon funkce představeného stanoveny další požadavky, a sice vykonání zvláštní části úřednické zkoušky pro tři obory služby. Žalobce však v minulosti složil úřednickou zkoušku pouze z jednoho z těchto tří oborů, a proto mu vznikla povinnost vykonat zvláštní část úřednické zkoušky i ze dvou zbývajících oborů. Dne 27. 12. 2022 byl poučen o povinnosti vykonat úřednickou zkoušku ze zbývajících dvou oborů služby, a to do 12 měsíců ode dne, kdy začal vykonávat službu v dalším oboru služby. Pokud tak neučiní, bude převeden na jiné služební místo. [2] Již v době, kdy byl poučen o povinnosti vykonat zkoušku, byl žalobce v dočasné neschopnosti k výkonu služby. Zůstal v ní i po celý rok 2023. Žalobce tak úřednickou zkoušku z dalších oborů služby v dané lhůtě nevykonal, a proto jej chtěl ředitel KHS převést na jiné vhodné služební místo, kde by mohl vykonávat službu i bez nutnosti složení zvláštní části úřednické zkoušky v daných oborech státní služby. Ředitel KHS nenalezl ve vlastním služebním úřadě žádné vhodné služební místo, a proto hledal vhodné místo v jiných služebních úřadech. Ředitel KHS nalezl dvě vhodná místa v jiných služebních úřadech, avšak neobdržel souhlas příslušného služebního orgánu s převodem žalobce ani na jedno z těchto míst, a proto rozhodl o zařazení žalobce mimo výkon služby z organizačních důvodů podle § 62 odst. 1 ve spojení s § 61 odst. 1 písm. h) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „zákon o státní službě“), a podle § 62 odst. 2 téhož zákona mu stanovil plat ve výši 80 % měsíčního platu. [3] Proti tomuto rozhodnutí ředitele KHS se žalobce odvolal. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále též „napadené rozhodnutí“) odvolání zamítl a rozhodnutí ředitele KHS potvrdil. [4] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou podanou ke Krajskému soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“). Krajský soud žalobu zamítl. [5] Krajský soud dospěl k závěru, že výrok I. rozhodnutí ředitele KHS nevykazuje formální vady, které by měly způsobovat jeho nepřezkoumatelnost, potažmo nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Výroková část tohoto rozhodnutí obsahuje všechny náležitosti a je srozumitelná a dostatečně určitá, neboť je z ní zřejmé, co bylo předmětem řízení, jakým způsobem bylo rozhodnuto a podle jakých právních ustanovení, tedy podle § 62 odst. 1 zákona o státní službě. Toto ustanovení přitom neupravuje konkrétní důvody, na které odkazoval žalobce. V odůvodnění je následně rozvedeno, že zákonným důvodem pro postavení žalobce mimo výkon služby byl důvod podle § 61 odst. 1 písm. h) zákona o státní službě, neboť žalobce nevykonal předepsanou úřednickou zkoušku do 12 měsíců ode dne, kdy začal vykonávat službu v dalších dvou oborech služby, a pro žalobce se nepodařilo nalézt jiné vhodné služební místo. Toto považuje krajský soud za dostačující. [6] Krajský soud dále dospěl k závěru, že z důvodu žalobcovy dočasné neschopnosti k výkonu služby nedošlo automaticky ke stavení či přerušení lhůty, ve které je státní zaměstnanec povinen vykonat úřednickou zkoušku. [7] Zákon o státní službě nestanoví, že by mělo po dobu překážek ve službě (typicky z důvodu dočasné neschopnosti k výkonu služby) docházet ke stavení či přerušení lhůty, ve které je státní zaměstnanec povinen vykonat úřednickou zkoušku. Dočasná neschopnost k výkonu služby je překážkou ve službě na straně státního zaměstnance. Takový státní zaměstnanec není povinen vykonávat službu a nemůže se dopustit ani porušení povinnosti, které mu vyplývají z jeho služebního poměru. Povinnost vykonat úřednickou zkoušku je však odborným předpokladem pro to, aby mohl zaměstnanec nadále vykonávat službu na konkrétním služebním místě. Nejde o povinnost státního zaměstnance v rámci plnění úkolů při výkonu služby. [8] Povinností vykonat úřednickou zkoušku nelze rozumět pouze účast na samotné zkoušce, ale také požádání o její vykonání. Předpokladem přihlášení k úřednické zkoušce je totiž podání písemné žádosti státním zaměstnancem. Přinejmenším podání žádosti o vykonání úřednické zkoušky a přípravu na její vykonání nelze hodnotit jako výkon služby. Dočasná neschopnost k výkonu služby tak nezbavuje žalobce povinnosti vykonat úřednickou zkoušku ve smyslu § 35 odst. 1 zákona o státní službě, resp. minimálně požádat o její vykonání tak, aby měl možnost ji včas složit. Žalobce však směrem k vykonání úřednické zkoušky nevyvinul žádné úsilí. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [9] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [10] Stěžovatel má za to, že ředitel KHS neuvedl ve výroku svého rozhodnutí zákonný důvod, na jehož základě rozhodnutí vydal. Nestačí, že odkaz na § 61 odst. 1 písm. h) zákona o státní službě byl pouze v odůvodnění jeho rozhodnutí. [11] Stěžovatel dále nesouhlasí s tím, že byly naplněny podmínky pro jeho zařazení mimo výkon služby podle § 62 odst. 1 zákona o státní službě. Výklad krajského soudu, že příprava a vykonání úřednické zkoušky není výkonem služby ve smyslu plnění povinností z jeho služebního poměru, odporuje § 107 zákona o státní službě označenému jako prohlubování vzdělání. Úřednická zkouška je v prohlubování vzdělání zařazena. Podle § 107 odst. 2 zákona o státní službě se prohlubování vzdělání považuje za výkon služby. Z tohoto důvodu není nutné, aby bylo v zákoně o státní službě přímo stanoveno, že po dobu překážek ve službě dochází ke stavení či přerušení lhůty, v níž je státní zaměstnanec povinen vykonat úřednickou zkoušku. [12] Na § 107 zákona o státní službě navazují i další ustanovení. Jde např. o poskytnutí studijního volna, proplacení cesty na úřednickou zkoušku, placení stravného či úhradu platu za dobu cesty a výkonu úřednické zkoušky. [13] Výklad krajského soudu je v rozporu se směrnicí Rady 2000/78/ES ze dne 27. 11. 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (dále jen „směrnice o rovném zacházení“). Krajský soud totiž dovodil, že zatímco dočasná pracovní neschopnost je podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, překážkou, pro kterou nemůže zaměstnanec konat práci, u státního zaměstnance ani dočasná neschopnost k výkonu služby takovou překážku netvoří, neboť i během ní měl stěžovatel zkoušku vykonat, případně se z ní omluvit. [14] Žalovaný neumožnil stěžovateli přístup do interního systému ISOSS, aby se i on sám mohl podílet na vyhledávání vhodného místa. Jde přitom o nutnou součást procesu vyhledávání vhodného místa. Aktuální znění zákona o státní službě tuto povinnost dokonce přímo ukládá. [15] Ředitel KHS nevydal rozhodnutí dne 2. 1. 2024, ač tak učinit měl a mohl. S ohledem na situaci stěžovatele vydal své rozhodnutí až 17. 2. 2024. Pozdějším vydáním rozhodnutí však mohl ředitel KHS zkrátit dobu zařazení mimo výkon služby, a to zejména za situace, kdy mohl mít informace o chystané změně systemizace a možnosti zařadit stěžovatele na nově vytvořené místo, jak se nakonec stalo. [16] Stěžovatel poukazuje na to, že o trvání své dočasné pracovní neschopnosti pravidelně informoval své nadřízené, což dokládá zaslanými SMS zprávami. O tom, že stěžovatelův stav není dobrý, svědčí rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu ze dne 2. 9. 2024. [17] Stěžovatel má za to, že krajský soud měl postupovat v souladu se závěrem rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2745/2013, podle něhož není přípustné zařadit zaměstnance mimo výkon služby při dočasné pracovní neschopnosti. Tímto žalobním bodem se přitom krajský soud vůbec nezabýval. [18] Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. [19] Postavení státního zaměstnance je odlišné od postavení zaměstnance v soukromé sféře. Ve služebním poměru je upozaděna autonomie vůle, převládá vztah nadřízenosti a podřízenosti. Nadřazenost služebního orgánu se projevuje i v