2 Afs 229/2025 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 229/2025- 66 - text  2 Afs 229/2025 - 76 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: AGRS, a. s., se sídlem Přívozní 1054/2, Praha 7, zast. JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2024, č. j. 33437/24/530021443711275, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2025, č. j. 15 Af 1/202558, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (správce daně) na základě daňové kontroly daně z přidané hodnoty (DPH) provedené Finančním úřadem pro kraj Vysočina pro zdaňovací období července až listopadu 2021 žalobkyni pěti dodatečnými platebními výměry doměřil tuto daň včetně penále. Neuznal totiž její nárok na odpočet DPH u přijatých zdanitelných plnění od společnosti SALI Praha s. r. o. (dále „Sali“), neboť žalobkyně neprokázala splnění podmínek podle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále „zákon o DPH“). Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a dodatečné platební výměry potvrdil. Žalobkyně podle něj neprokázala, že tato plnění skutečně přijala. [2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila u Městského soudu v Praze, který žalobu zamítl. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [3] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) v kasační stížnosti namítá, že v daňovém řízení prokázala fakticitu plnění od společnosti Sali. Stěžovatelka využívala služeb dodavatelů v oblasti propagace a reklamy. Jedním z nich byla společnost NIKA Group, spol. s r. o. v likvidaci, vymazána z obchodního rejstříku dne 7. 11. 2025 (dále „Nika“), která stěžovatelce zprostředkovala přímou obchodní spolupráci s dodavateli inzerce CZECH NEWS CENTER a. s. (dále „CNC“) a A 11 s.r.o. (dále „A 11“) za výhodné ceny. V roce 2017 se stěžovatelka a společnost Nika dohodly, že po dobu pěti let bude stěžovatelka společnosti Nika hradit provizi ze zdanitelných plnění od dodavatelů CNC a A 11, neboť jí Nika přenechala své dominantní postavení u těchto dodavatelů a zároveň se zdržela budoucích obchodů s nimi. V roce 2021 přešla práva a povinnosti ze zprostředkovatelské smlouvy ze společnosti Nika na společnost Sali. [4] Daňové orgány se podle stěžovatelky v řízení dopustily pochybení při dokazování. Skutkový stav nebyl zjištěn dostatečně, existují rozpory mezi důkazy a závěry správce daně v nich nemají oporu. Správce daně i žalovaný odmítali vysvětlení obsahu obchodního vztahu stěžovatelky se společností Sali, v němž odměna nebyla vyplácena za konkrétní aktivní činnost. Stále po ní požadovali prokázat zprostředkování inzerce, ačkoli byli opakovaně upozorněni na odlišný charakter obchodního vztahu. Na tom pak založili svůj závěr, že stěžovatelka neunesla důkazní břemeno. Stěžovatelka však vysvětlila, co bylo důvodem vyplácení provizí společnosti Sali. Správce daně nerespektoval rozložení důkazního břemene ve smyslu § 92 odst. 3 a 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. [5] Stěžovatelka podrobně vysvětlila principy kontrolovaných obchodních vztahů a doložila mj. daňové doklady, potvrzení o jejich úhradě, smluvní dokumentaci ke spolupráci se společností Nika, oznámení o postoupení práv a povinností na společnost Sali a ceník a srovnávací kalkulaci prokazující výhodnost získaných cen. V žalobě odkázala také na protokol o svědecké výpovědi pana Kolmana, o němž žalovaný věděl. Pochybnosti, které ohledně těchto důkazů vyjádřily daňové orgány, nejsou pro jejich zpochybnění dostačující a nemohlo dojít ani k (re)aktivaci důkazního břemene stěžovatelky. [6] Nekontaktnost a další nedostatky zjištěné ohledně společnosti Sali nemají ve vztahu ke kontrolovaným transakcím vypovídací hodnotu. Tato společnost vstoupila do práv a povinností společnosti Nika. V době úhrady faktur byla vůči stěžovatelce kontaktní a nevykazovala rizikovost. Ani rizikové faktory týkající se společnosti Nika by nic nevypověděly o fakticitě uskutečněných plnění. Městský soud těmto okolnostem přikládá vypovídací hodnotu, ale současně neshledává pochybení žalovaného, který je poprvé uvedl až v napadeném rozhodnutí, aniž došlo k postupu podle § 115 odst. 2 daňového řádu; jeho argumentace je rozporná. Správce daně ani žalovaný se v průběhu řízení nezabývali plněním daňových povinností ze strany společností Sali a Nika. Správný není ani závěr městského soudu, že stěžovatelka v žalobě proti těmto skutečnostem neargumentovala; odkázat lze na body 15 a 16 žaloby. Nebyloli zřejmé, z čeho daňové subjekty dovozovaly nekontaktnost, mohla stěžovatelka stěží věcně argumentovat. [7] Vyjádření společností CNC a A 11 měla podle stěžovatelky vést k dalšímu šetření ze strany daňových orgánů, nikoli k popření důkazů předložených stěžovatelkou. Obsahovaly totiž nepřesné informace. Tvrzení anonymního zaměstnance o tom, že při dojednání zakázek mezi stěžovatelkou a dodavatelem nebylo využito zprostředkování, bez dalšího neprokazuje, že ke zprostředkování ceny skutečně nedošlo. Vyjádření rovněž částečně potvrzují stěžovatelčina tvrzení o postavení společnosti Nika, což nezohlednily daňové orgány ani městský soud. Kolizi protichůdných tvrzení byly daňové orgány povinny odstranit dalším dokazováním. Městský soud jejich postoj obhajoval s tím, že nemají tuto povinnost a nemusí ani nahrazovat důkazní povinnost daňového subjektu, což je v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (NSS) citovanou v bodě 25 žaloby, kde stěžovatelka rovněž vyložila, co z daných rozhodnutí dovozuje. [8] Ceník společnosti CNC měl být podle daňových orgánů důkazem toho, že stěžovatelka čerpala standardní slevy za objem inzerce. Tak tomu ale nemohlo být, pokud slevy v některých případech přesahovaly 90 %. Daňové orgány měly provést analýzu ceníku, aby ověřily, zda stěžovatelka čerpala standardní ceníkovou slevu nebo slevu vyšší, a také to, na jakou slevu by měla na začátku spolupráce nárok, pokud by se postupovalo podle ceníku bez přispění společnosti Nika. Důvodem odmítnutí analýzy nemůže být argument žalovaného, že z daňových dokladů nelze zjistit nezbytné podrobnosti. Faktury totiž není nutné propojit s konkrétní inzercí. Daňové orgány se však ani nepokusily zjistit, za jaké ceny nakupovaly v rozhodném období inzerci srovnatelné subjekty. Městský soud přisvědčil žalovanému, že předmětem dokazování nebylo ověření adekvátnosti ceny inzerce. Stěžovatelčina argumentace však směřovala k potvrzení toho, že společnost Nika plnění poskytla. [9] Stěžovatelka nesouhlasí s tvrzením městského soudu o tom, že se snaží přenést své důkazní břemeno na žalovaného. Pokud si stěžovatelka dohodla individuální cenu inzerce přímo se společností CNC na základě objemových slev podle ceníku, a nikoli díky činnosti zprostředkovatele, měl to správce daně prokázat. [10] Oporu v provedeném dokazování nemá ani argument žalovaného, že o nedůvěryhodnosti stěžovatelčiny argumentace svědčí smluvní dokumentace. Žalovaný provedl vlastní interpretaci dokumentů, aniž vedl další dokazování zaměřené na získání informací přímo od společností Nika a Sali a jejich jednatelů v rozhodném období. Jeho tvrzení je nepřezkoumatelné. Stěžovatelka připomněla zákaz libovůle při hodnocení důkazů. Městský soud opět neposoudil judikaturu, kterou k tomu citovala. [11] S ohledem na nedostatečná skutková zjištění, rozpory mezi provedenými důkazy a pro podložení vlastních tvrzení měl žalovaný vést další dokazování. Zejména měl vyslechnout jako svědky pana J., zástupce společnosti CNC, který se stěžovatelkou jednal, pana Kolmana, zástupce společnosti Nika, a pana Búše, který byl jednatelem společnosti Sali v době, kdy vstupovala do práv a povinností společnosti Nika. Svědecké výpovědi mohly odstranit rozpory mezi důkazy a nejasnosti ohledně smluvní dokumentace. [12] V daňovém řízení mělo být také ověřeno, jak byla vykázána a zdaněna plnění poskytnutá stěžovatelce u společností Nika a Sali. Bylo by porušením zásady neutrality daně, pokud by u toho subjektu, který má odvést daň, byla na základě daňové kontroly plnění potvrzena, a u subjektu, který uplatňuje odpočet daně uhrazené prvnímu subjektu, by byla plnění označena za neprokázaná. [13] Stěžovatelka nesouhlasí s městským soudem, podle něhož měla svědecké výpovědi navrhnout jako důkaz, neboť z jejího vyjádření a obsahu správního spisu nebylo možné dovodit, že jde o relevantní svědky. Stěžovatelka odkázala na judikaturu, kterou citovanou již v bodě 25 žaloby, a dále na rozsudek NSS ze dne 4. 5. 2023, č. j. 8 Afs 262/202155. [14] S poukazem na rozsudek NSS ze dne 8. 7. 2025, č. j. 6 Afs 16/202558, stěžovatelka namítá, že daňové orgány nemohou trvat na svých z hlediska hmotn