2 As 144/2025 — Nejvyšší správní soud

2 As 144/2025- 40 - text  2 As 144/2025 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: V. G., zast. JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, advokátem, se sídlem Ondříčkova 1304/9, Praha 3, proti žalovanému: Magistrát města FrýdekMístek, se sídlem Radniční 1148, FrýdekMístek, na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2025, č. j. 22 A 56/2022125, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobce dne 21. 7. 2022 opakovaně skládal zkoušku z praktické jízdy, která je součástí zkoušky z odborné způsobilosti žadatele o řidičské oprávnění. Zkoušku konal za účelem osvědčení odborné způsobilosti k řízení vozidel skupiny B (osobní automobil). Zkušební komisařka (zaměstnankyně žalovaného) mu však neumožnila tuto zkoušku v plném rozsahu vykonat. Před samotnou jízdou totiž měl žalobce prokázat znalosti a dovednosti úkonů přípravy vozidla před jízdou. Žalobce začal kontrolou pneumatik. Komisařka se jej zeptala, jak zkontroluje hloubku vzorku pneumatik. Žalobce odpověděl, že hloubkoměrem. Na doplňující otázku, jak by to učinil bez hloubkoměru, již nedokázal dostatečně odpovědět. Komisařka proto ukončila zkoušku z praktické jízdy s hodnocením „neprospěl“, aniž by s žalobcem přistoupila k samotné jízdě. [2] Žalobce se zásahovou žalobou domáhal u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) určení, že ukončení zkoušky z praktické jízdy v průběhu její první části bez toho, aby žalobce řídil motorové vozidlo, a její hodnocení stupněm „neprospěl“ bylo nezákonné. Krajský soud žalobě rozsudkem ze dne 24. 5. 2023, č. j. 22 A 56/2022 50, vyhověl. Tento rozsudek zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 4. 2024, č. j. 6 As 161/202323 (dále jen „první zrušující rozsudek“), a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajský soud následně rozsudkem ze dne 12. 6. 2024, č. j. 22 A 56/202286, žalobě opět vyhověl. Tento rozsudek Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem ze dne 27. 11. 2024, č. j. 2 As 159/202429 (dále jen „druhý zrušující rozsudek“), a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajský soud se totiž neřídil závazným právním názorem formulovaným v prvním zrušujícím rozsudku. Nejvyšší správní soud výslovně uvedl, že se krajský soud musí zabývat tím, zda komisařka mohla dospět k závěru, že žalobce neprokázal základní znalosti, dovednosti či chování podle § 42 zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel (dále jen „zákon o získávání odborné způsobilosti“). Pokud ano, ukončila zkoušku v souladu se zákonem. [3] V záhlaví označeným rozsudkem krajský soud žalobu zamítl. V řízení bylo prokázáno, že žalobce během zkoušky uvedl, že opotřebení pneumatik lze měřit hloubkoměrem. Ten však neměl k dispozici. Žalobcem prokázaná znalost byla tedy pouze teoretická. Potřeba ověřit žalobcovu odbornou způsobilost proto stále trvala. Komisařka vedla žalobce k tomu, aby zkontroloval opotřebení pneumatik pomocí bodu opotřebení. Nešlo o alternativní postup, ale o základní znalost aplikovatelnou v dané situaci. Pro účely zkoušky bylo třeba posoudit, zda je žalobce za daných podmínek, které nebyly nikterak extrémní, schopen zkontrolovat vozidlo před jízdou. V běžném provozu řidič vozidla zpravidla nemá hloubkoměr k dispozici. Žalobce však tuto dovednost neprokázal. [4] To, že byl žalobce zkoušen pouze ze základních znalostí, které spadají pod úkony podle § 42 odst. 3 písm. a) zákona o získávání odborné způsobilosti, ačkoliv toto ustanovení zahrnuje více úkonů, není podstatné. Při neprokázání základní znalosti lze totiž zkoušku ukončit. Právě to se podle krajského soudu v daném případě stalo. [5] Žalobce poukazuje na nedostatky záznamu o zkoušce (byť ve svém podání uvedl, že nejde o předmět žaloby). Náležitosti záznamu o zkoušce jsou podle krajského soudu pouze formálním výrazem výsledku zkoušky, jejíž průběh byl dostatečně prokázán výpověďmi komisařky i žalobce. Ve vztahu k faktickému průběhu zkoušky považuje krajský soud záznam o zkoušce za irelevantní. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [6] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [7] Krajský soud nesprávně posoudil otázku, zda komisařka mohla dospět k závěru, že žalobce neprokázal základní znalosti, dovednosti či chování podle § 42 zákona o získávání odborné způsobilosti. [8] Zkouška z praktické jízdy je zkouškou praktickou, nikoliv ústní. Ústní forma zkoušky je stanovena výhradně pro zkoušku ze znalosti ovládání a údržby vozidla podle § 41 zákona o získávání odborné způsobilosti. Stěžovatel však měl odpovídat slovně. Stěžovatel při zkoušce uvedl, že hloubku dezénu zkontroluje hloubkoměrem. Následný dotaz komisařky na alternativní způsob byl nadbytečný, neboť stěžovatel již prokázal základní znalost a použití správného nástroje. [9] To, že stěžovatel neměl k dispozici hloubkoměr, nemůže jít k jeho tíži. Z výslechu komisařky navíc vyplývá, že šlo patrně o důsledek toho, že se zkoušky neúčastnil učitel autoškoly. [10] Krajský soud na jedné straně tvrdí, že průběh zkoušky byl zaměřen na praktické znalosti a dovednosti. Na druhou stranu však akceptoval postup komisařky, která požadovala verbální odpovědi. Stěžovatel měl samostatně provést kontrolu vozidla v zákonem požadovaném rozsahu a následně měl být hodnocen. Jeho činnost v této části zkoušky neměla spočívat v odpovědích na položené otázky. Stěžovateli proto nelze přičítat k tíži, že neprokázal svoji způsobilost zkontrolovat vozidlo před jízdou. [11] Za nedostatek základní znalosti je třeba považovat situaci, kdy by stěžovatel neměl žádnou představu o tom, jak má pneumatiky zkontrolovat, případně pokud by nerozpoznal zjevnou vadu na vozidle, s níž by byla jízda nebezpečná. Stěžovatel tak základní znalost prokázal. [12] Ustanovení § 42 odst. 3 zákona o získávání odborné způsobilosti vymezuje osm okruhů, v nichž má žadatel prokázat znalosti a dovednosti v přípravě vozidla před jeho použitím. Komisařka ověřovala znalost pouze jednoho z těchto okruhů. Nebylo tak možné tvrdit, že stěžovatel neprokázal základní znalosti v první části zkoušky jako celku. I z jazykového výkladu je zřejmé, že musí jít o neprokázání základních znalostí (množné číslo). Máli být zkouška ukončena, musí se jednat skutečně o základní znalosti, nikoli jednu znalost, kdy navíc šlo o první z okruhů, v němž měl své znalosti a dovednosti prokazovat. [13] Součástí úkonů přípravy vozidla před jeho použitím je i prověření stavu pneumatik. Pod tento pojem nespadá pouze přesné změření vzorku, nýbrž i správný tlak v pneumatikách a také to, zda není pneumatika poškozená. Hodnocení komisařky neodpovídá zásadě proporcionality, neboť stěžovateli nebylo umožněno provést celou kontrolu vozidla před jízdou, byť by kontrola vykazovala vady. Nejvyšší správní soud v prvním zrušujícím rozsudku uvedl, že zkoušku je možné ukončit, pokud žadatel neprokáže základní znalosti u jakékoliv ze dvou částí zkoušky z praktické jízdy, nikoliv však u jednotlivé položky některé z těchto částí zkoušky. [14] Na „rozhodování“ zkušebního komisaře se vztahují základní zásady činnosti správních orgánů podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Komisařka se těmito zásadami neřídila. To se týká přinejmenším zjištění takového stavu věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu), poučení (§ 4 odst. 2 správního řádu) a nestranného přístupu (§ 7 odst. 1 správního řádu). [15] Mezi tvrzením komisařky a stěžovatele se vyskytují stěží odstranitelné rozpory. Stěžovatel uvedl, že se jej komisařka zeptala, jak změří hloubku dezénu, když nemá hloubkoměr. Uvedl, že vzorkem, načež na něj komisařka zakřičela „cože?“. Stěžovatel uvedl, že se asi špatně vyjádřil a že myslel hloubku dezénu vyznačenou výrobcem. Následně komisařka zkoušku ukončila. Tvrzení stěžovatele je uvěřitelné a nelze jej vyvrátit jednostranným tvrzením komisařky. Pokud by byla zkouška ukončena tak, jak stěžovatel tvrdí, nemohlo ani dojít k dalším výzvám ze strany komisařky. [16] Záznam o zkoušce není irelevantní, jak se domnívá krajský soud. Má totiž odrážet, co se při zkoušce skutečně dělo. Záznam je však vyplněn naprosto nedostatečně, a proto je nepřezkoumatelný. V záznamu je pouze zakroužkováno slovo pneu, aniž by byla připojena jakákoliv poznámka. Záznam není ani podepsán stěžovatelem, ačkoliv jde o zákonnou náležitost. Podpis učitele autoškoly smí být připojen jen v případě, kdy žadatel odmítne záznam podepsat. Stěžovateli však nebyl záznam k podpisu vůbec předložen. Na záznamu chybí i údaj o době trván