2 As 178/2025 – Nejvyšší správní soud

2 As 178/2025- 51 - text  2 As 178/2025 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Karla Šimky a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobců: a) JUDr. T. K., b) JUDr. H. K., oba zastoupeni Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem Špitálka 539/23e, Brno, proti žalovaným: 1) Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3, Brno, 2) Magistrát města Brna, se sídlem Dominikánské náměstí 196/1, Brno, proti rozhodnutí žalovaného 2) ze dne 23. 7. 2024, čj. MMB/0579332/2024, a proti sdělení žalovaného 1) ze dne 9. 4. 2025, čj. JMK 37483/2025 OKSÚ, o kasační stížnosti žalobců a) a b) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2025, čj. 62 A 37/202524, takto: I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2025, čj. 62 A 37/202524, se v části výroku I., jímž byla odmítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného 2) ze dne 23. 7. 2024, čj. MMB/0579332/2024, a v části výroku II., jíž bylo rozhodnuto o nákladech řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného 2) ze dne 23. 7. 2024, čj. MMB/0579332/2024, ruší a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Ve zbytku se kasační stížnost odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o té části kasační stížnosti, která byla odmítnuta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobci a) a b) se žalobou podanou dne 22. 6. 2025 domáhali zrušení společného souhlasu Magistrátu města Brna [také jako žalovaný 2)] ze dne 23. 7. 2024, vydaného podle § 96a zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, pro stavbu „Dostavba svislé zdvíhací plošiny k rodinnému domu“, a dále sdělení Krajského úřadu Jihomoravského kraje [také jako žalovaný 1)] ze dne 9. 4. 2025, obsahujícího reakci na jejich podání označené jako odvolání proti tomuto společnému souhlasu, posouzené žalovaným 1) jako podnět k přezkumnému řízení. [2] Krajský soud v Brně (krajský soud) žalobu odmítl. Uvedl, že proti společnému souhlasu lze podat toliko žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Na jeho soudní přezkum se po nabytí účinnosti zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen stavební zákon), vztahuje zvláštní jednoměsíční lhůta pro podání žaloby podle § 306 odst. 1 tohoto zákona. Ačkoliv žalobci tvrdili, že jim společný souhlas (coby opomenutým účastníkům správního řízení) nebyl doručen, z obsahu jejich vlastního podání ze dne 27. 1. 2025, jímž se domáhali jeho zrušení, i ze žaloby podle krajského soudu plyne, že se o vydání společného souhlasu dozvěděli nejpozději dne 9. 1. 2025, kdy jim bylo doručeno sdělení žalovaného 2). [3] Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba podaná dne 22. 6. 2025 byla i při zohlednění tohoto nejzazšího možného okamžiku seznámení se s napadeným rozhodnutím (9. 1. 2025) podána zjevně po uplynutí zákonné lhůty. V části směřující proti společnému souhlasu proto žalobu odmítl jako opožděnou. [4] Pokud jde o sdělení Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 9. 4. 2025, jímž bylo žalobcům oznámeno, že přezkumné řízení na základě jejich podnětu nebude zahájeno, nejde podle krajského soudu o rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., neboť sdělení žalobcům do jejich veřejných subjektivních práv nijak nezasahuje. Nejedná se ani o nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. Žalobu proto v této části odmítl jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s. II. Argumentace účastníků řízení [5] Proti usnesení krajského soudu brojí žalobci (stěžovatelé) kasační stížností, jejíž důvody lze podřadit pod § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. [6] Podle stěžovatelů je pro posouzení včasnosti žaloby rozhodující určení okamžiku oznámení rozhodnutí ve smyslu § 306 odst. 1 stavebního zákona. Zdůrazňují, že i když tento předpis stanoví kratší, jednoměsíční lhůtu k podání správní žaloby, neupravuje způsob oznamování rozhodnutí stavebního úřadu, a je proto nutno vycházet z obecné úpravy obsažené v § 72 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, popř. v § 72 s. ř. s. [7] Pro počátek běhu lhůty je rozhodující řádné oznámení rozhodnutí, typicky doručením stejnopisu jeho písemného vyhotovení, nikoli samotná právní moc či pouhá vědomost účastníka o existenci rozhodnutí. Stěžovatelé připouštějí, že se dozvěděli o vydání společného souhlasu, avšak namítají, že jim nikdy nebyl řádně oznámen zákonem předvídaným způsobem, protože jim nebylo doručeno jeho písemné vyhotovení, a společný souhlas tak nemají k dispozici. Smyslem doručování rozhodnutí je podle stěžovatelů umožnit účastníkovi seznámit se s jeho obsahem a odůvodněním (nikoli s pouhou jeho existencí), a teprve na tomto základě uplatnit kvalifikovanou procesní obranu. [8] Pokud by byl za oznámení považován již samotný poznatek o existenci rozhodnutí, došlo by podle jejich názoru k zásahu do práva na soudní ochranu garantovaného čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Z těchto důvodů stěžovatelé uzavírají, že společný souhlas jim nebyl řádně oznámen, lhůta k podání žaloby podle § 306 odst. 1 stavebního zákona jim dosud nezačala běžet, a žaloba byla proto podána včas. [9] Žalovaný 2) se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu a navrhl zamítnutí kasační stížnosti. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [10] Kasační stížnost je přípustná a lze ji projednat. [11] Kasační stížnost je důvodná. [12] Pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí, jímž byla žaloba odmítnuta, přichází v úvahu pouze kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby. Nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. může obecně spočívat v nesprávném posouzení právní otázky soudem, v nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů, zejména skutkových, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohlali mít taková vada za následek, že došlo k odmítnutí návrhu, a tím i odmítnutí soudní ochrany, ač pro takový postup nebyly splněny podmínky (rozsudek NSS ze dne 17. 2. 2016, čj. 6 As 2/2015128, bod 39). [13] Stěžovatelé argumentačně brojí toliko vůči závěru krajského soudu o opožděnosti žaloby proti společnému souhlasu, nikoli proti odmítnutí žaloby ve vztahu ke sdělení žalovaného 1) ze dne 9. 4. 2025. [14] Krajský soud přiléhavě aplikoval usnesení rozšířeného senátu ze dne 17. 9. 2019, čj. 1 As 436/201743, č. 3931/2019 Sb. NSS, bod 33, podle kterého souhlasy vydávané podle stavebního zákona (z roku 2006) nepředstavují rozhodnutí ve smyslu § 67 správního řádu, ale jsou způsobilé být předmětem přezkumu v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. Správně tedy krajský soud uzavřel, že proti společnému souhlasu je možné podat přímo správní žalobu. [15] Pro určení, zda byla žaloba podána včas, je nutné zjistit, od kterého dne počala lhůta pro její podání běžet. Obecné pravidlo stanoví § 72 s. ř. s., podle kterého lze žalobu podat ve lhůtě počítané ode dne, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem. Ustanovení § 306 odst. 1 stavebního zákona stanoví zvláštní délku lhůty (jeden měsíc oproti obecným dvěma), ale ve vztahu k počátku jejího běhu obsahuje obdobnou formulaci jako § 72 odst. 1 s. ř. s.; lhůta plyne poté, kdy bylo žalobci rozhodnutí oznámeno. [16] NSS již ve své judikatuře dovodil, že oznámení v sobě musí zahrnovat nejen informaci o tom, že bylo rozhodnutí vydáno, ale také vědomost o tom, co je jeho obsahem (rozsudek rozšířeného senátu ze dne 17. 2. 2009, č. j. 2 As 25/2007118, č. 1838/2009 Sb. NSS, body 57 a 60, či rozsudek NSS ze dne 15. 2. 2018, č. j. 1 As 311/201737, body 64 a 65). Osoba se s rozhodnutím musí seznámit prokazatelně a v rozsahu potřebném pro účelnou obranu proti němu. Nepostačí přitom povědomost o tom, že řízení probíhalo, ani že o faktu existence rozhodnutí osoba věděla. Okamžik, kdy se osoba měla možnost seznámit s obsahem rozhodnutí, které u soudu napadá, je určující pro počátek (a vlastně i konec) žalobní lhůty jak u osob, kterým podle zákona doručováno být mělo, tak u těch, kterým doručováno správně nebylo, neboť účastníky (resp. dotčenými osobami) řízení či postupu završeného žalovatelným aktem nebyly. Posuzování okamžiku faktického seznámení se s rozhodnutím je otázkou skutkovou. Lze dodat, že nelzeli s jistotou okamžik oznámení rozhodnutí určit, je třeba včasnost žaloby posoudit ve prospěch toho, kdo ji podal. [17] Krajský soud vycházel z toho, že okamžikem seznámení se stěžovatelů se společným souhlasem je den, kdy je Magistrát města Brna [žalovaný 2)] přípisem o vydání tohoto rozhodnutí informoval, tj. 9. 1. 2025. Za rozhodný tedy pokládá ten den, kdy se stěžovatelé dozvěděli o existenci společného souhlasu. Stěžovatelé naproti tomu tvrdí, že se sice dozvěděli o vydání společného souhlasu, ten jim však nebyl řádně oznámen, protože jim nebylo doručeno jeho písemné vyhotovení, a lhůta k podání žaloby jim tedy