21 Ads 219/2025 — Nejvyšší správní soud

21 Ads 219/2025- 36 - text  21 Ads 219/2025 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: V. V., zastoupený Mgr. Karin Poncza Hadwigerovou, advokátkou se sídlem Příčná 327/1, Havířov, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2025, č. j. 19 Ad 35/2023  128, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2025, č. j. 19 Ad 35/2023  128, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalované ze dne 10. 8. 2023 č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti v celkové výši 23 027,71 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně Mgr. Karin Poncza Hadwigerové, advokátky. Odůvodnění: [1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 13. 6. 2023, č. j. Y, přiznala žalobci starobní důchod podle § 29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), od 6. 2. 2023 ve výši 24 425 Kč měsíčně a od červnové splátky důchodu v roce 2023 ve výši 25 294 Kč měsíčně. Rozhodnutím ze dne 10. 8. 2023, č. j. X, poté žalovaná zamítla námitky, jimiž žalobce brojil proti způsobu stanovení výše starobního důchodu ve vztahu ke zvýšení procentní výměry starobního důchodu za vychované děti podle § 34a zákona o důchodovém pojištění (dále „výchovné“), a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. [2] Žalobu proti rozhodnutí o námitkách Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 17. 12. 2024, č. j. 19 Ad 35/2023 – 49 (dále jen „první rozsudek KS“), zamítl jako nedůvodnou. [3] Proti prvnímu rozsudku KS podal žalobce kasační stížnost, o které Nejvyšší správní soud rozhodl rozsudkem ze dne 18. 6. 2025, č. j. 21 Ads 14/2025 – 35 (dále jen „první rozsudek NSS“), tak, že první rozsudek KS zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Důvodem zrušení prvního rozsudku KS bylo, že krajský soud neprovedl důkaz listinami (rozhodnutími žalované v jiných věcech), které žalobce předložil k prokázání její odlišné ustálené správní praxe. [4] V dalším řízení krajský soud provedl žalobcem navrhované důkazy. Konkrétně se jednalo o listinu, kterou žalobce předložil v anonymizované podobě, rozhodnutí žalované ze dne 30. 6. 2021, č. j. Z; a ze dne 14. 4. 2023, č. j. A; a dále o oznámení žalované ze dne 30. 12. 2022, č. j. B. K návrhu žalované pak krajský soud provedl rovněž důkaz rozhodnutími žalované ze dne 31. 10. 2023, č. j. C; ze dne 22. 7. 2024, č. j. D; a ze dne 11. 7. 2025, č. j. E. Návrh žalobce na provedení důkazu listinou označenou jako Podmínky k přiznání starobního důchodu a kopií emailu JUDr. A. T., krajský soud pro nadbytečnost zamítl, neboť se jednalo o dokumenty zpracované právníkem Odborového svazu pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu, které podle krajského soudu pouze vyjadřovaly názor soukromého subjektu, a nebyly tedy pro posuzovanou věc relevantní. [5] Krajský soud následně rozsudkem ze dne 28. 8. 2025, č. j. 19 Ad 35/2023  128, žalobu znovu zamítl jako nedůvodnou. [6] Krajský soud předně uvedl, že z dokazování, které v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu dle prvního rozsudku NSS provedl, nevyplynuly žádné skutečnosti, ze kterých by mohla být dovozována ustálená správní praxe žalované či legitimní očekávání žalobce. [7] Z anonymizované listiny krajský soud zjistil toliko, že se nejedná o autentické rozhodnutí žalované a schází v ní jakékoli identifikační údaje, z nichž by bylo možné zjistit, zda žalovaná rozhodnutí tohoto obsahu vůbec vydala. [8] Z oznámení ze dne 30. 12. 2022, č. j. B, krajský soud zjistil, že R. V. (matce stěžovatele) žalovaná sdělila, že od 1. 1. 2023 zvyšuje vyplácené důchody podle § 4 nařízení vlády č. 290/2002 Sb. (správně nařízení vlády č. 290/2022 Sb. – pozn. NSS) a od lednové splátky 2023 zvyšuje dále procentní výměru starobního důchodu podle čl. II bodu 1 a 4 zákona č. 323/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „novela zákona o důchodovém pojištění z roku 2021“), za výchovu dvou dětí o 1 000 Kč měsíčně. [9] Rozhodnutí žalované ze dne 30. 6. 2021, č. j. Z, a ze dne 14. 4. 2023, č. j. A, se týkala případu L. B., kterému byl přiznán tzv. předčasný starobní důchod podle § 31 zákona o důchodovém pojištění, a to již od 1. 6. 2021 (tj. před 1. 1. 2023). V tomto případě tedy bylo dle krajského soudu aplikováno přechodné ustanovení článku II bodu 1. novely zákona o důchodovém pojištění z roku 2021, a již přiznaný starobní důchod byl od 10. 1. 2023 zvýšen o 500 Kč za jedno vychované dítě. Procentní výměra byla v případě tohoto pojištěnce rovněž přiznána ve „standardní“ výši, nikoliv v „hornické“ výši podle § 37c odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Podle krajského soudu se tedy jednalo o skutkově odlišnou věc od věci žalobce. [10] Co se týče rozhodnutí ze dne 11. 7. 2025, č. j. E, v něm dle krajského soudu žalovaná vysvětlila nesprávnost svých předchozích rozhodnutí ze dne 31. 10. 2023, č. j. C, a ze dne 22. 7. 2024, č. j. D, kterými žalovaná stanovila A. L. výši starobního důchodu chybně. K přiznání starobního důchodu došlo až od srpna 2023, výchovné proto nemohlo náležet od lednové splátky 2023, jak je uvedeno v rozhodnutí ze dne 22. 7. 2024. Částka výchovného navíc „mohla být zhodnocena pouze při výpočtu procentní výměry starobního důchodu dle § 37c odst. 2 věty první zákona o důchodovém pojištění, nikoliv ve výpočtu tohoto důchodu dle § 4 odst. 1 věty druhé zákona č. 76/1995 Sb., stanoveného v nejvyšší možné částce 5 100 Kč k datu 31. 12. 1995, následně opakovaně zvýšené podle valorizačních předpisů (nikoliv však o částku výchovného) k datu přiznání výplaty důchodu, tj. k 14. 9. 2024“. [11] Krajský soud následně shrnul postup žalované při stanovení výše starobního důchodu žalobce. Uvedl, že žalobci byl přiznán důchod podle § 29 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění od 6. 2. 2023, v případě žalobce se tedy nejedná o starobní důchod přiznaný před 1. 1. 2023 (na který by dopadalo přechodné ustanovení podle čl. II bod 1 novely zákona o důchodovém pojištění, podle něhož se starobní důchody přiznané ode dne před 1. 1. 2023 zvýší o 500 Kč za každé vychované dítě, a to od splátky důchodu splatné v lednu 2023, přičemž toto navýšení náleží k procentní výměře – pozn. NSS). Procentní výměru starobního důchodu žalobce stanovila žalovaná podle § 34 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění na 15 970 Kč. Tuto částku následně na žádost žalobce zvýšila o výchovné ve výši 1 000 Kč za dvě vychované děti, tedy na částku 16 970 Kč. Takto stanovenou procentní výměru žalovaná dále zvýšila v souladu s § 37c odst. 2 větou první zákona o důchodovém pojištění podle vládních nařízení od roku 1996 (naposled podle nařízení vlády č. 290/2022 Sb.) na částku 66 472 Kč. Jelikož však podle věty druhé citovaného ustanovení toto zvýšení nesmí přesáhnout nejvyšší výměru, která v době přiznání starobního důchodu žalobci činila 20 385 Kč, stanovila žalovaná procentní výměru žalobcova starobního důchodu na částku 20 385 Kč. K takto stanovené výši procení výměry starobního důchodu pak žalovaná přičetla základní výměru starobního důchodu ve výši 4 040 Kč. Celková výše starobního důchodu přiznaného žalobci od 6. 2. 2023 tedy činila 24 425 Kč. Od červnové splátky v roce 2023 pak žalovaná zvýšila procentní výměru starobního důchodu žalobce podle § 67ca odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění o 2,3 % a o 400 Kč. K datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí tedy žalobci náležel starobní důchod ve výši 25 294 Kč. [12] S uvedeným postupem žalované se krajský soud ztotožnil. Podle jeho názoru je možné navýšení procentní výměry starobního důchodu o výchovné provést pouze jednou s tím, že navýšená procentní výměra se následně bude dle příslušné právní úpravy valorizovat. Podle krajského soudu naopak není možné výchovné přičítat k procentní výměře starobního důchodu znovu i po valorizaci (zvýšení podle § 37c odst. 2 zákona o důchodovém pojištění – pozn. NSS). Krajský soud rovněž přisvědčil žalované v tom, že výchovné není příplatek ke starobnímu důchodu, který se valorizuje zvlášť o stejná procenta jako zbytek procentní výměry, ale jde o zvýšení procentní výměry, která se následně valorizuje jako celek včetně výchovného. [13] Proti rozsudku krajského soudu podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody lze podřadit pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [14] Stěžovatel má za to, že je jeho kasační stížnost přijatelná, neboť napadený rozsudek má zásadní dopad do hmotně právního postavení stěžovatele. Krajský soud dle stěžovatele nerespektoval ustálenou judikaturu a ne