21 As 226/2025 – Nejvyšší správní soud

21 As 226/2025- 78 - text  21 As 226/2025 - 86 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci navrhovatele: Ing. J. K., zastoupený Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti odpůrci: statutární město Brno, se sídlem Dominikánské náměstí 1, Brno, zastoupený Mgr. Sandrou Podskalskou, advokátkou se sídlem Údolní 567/33, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Občané za ochranu kvality bydlení v BrněBosonohách z.s., se sídlem Pražská 469/29, Brno, II) Ochránci Brněnské přehrady a okolí, z.s., se sídlem Laštůvkova 729/25, Brno, zastoupená Mgr. Lenkou Kotulkovou, advokátkou se sídlem Kopečná 241/20, Brno, III) Hostislav – společně pro Žebětín, z.s., se sídlem Chrpová 622/77, Brno, IV) A. H., V) Mgr. Ing. L. J., VI) J. K., VII) Ing. S. B., a VIII) D. K., v řízení o kasačních stížnostech navrhovatele a osoby zúčastněné na řízení II) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2025, č. j. 73 A 4/2025175, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2025, č. j. 73 A 4/2025175, se ruší. II. Opatření obecné povahy – územní plán města Brna, vydaný usnesením zastupitelstva města Brna ze dne 10. 12. 2024, č. Z9/22, se ruší v rozsahu vymezení plochy Po4: Sportovní areál Lužánky, a to dnem právní moci tohoto rozsudku. III. Kasační stížnost osoby zúčastněné na řízení II) se zamítá. IV. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy a o kasační stížnosti v celkové výši 46 809 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Davida Zahumenského, advokáta. V. Odpůrci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy a o kasační stížnosti vůči osobě zúčastněné na řízení II). VI. Osoby zúčastněné na řízení I) a III) až VIII) nemají právo na náhradu nákladů řízení o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy ani řízení o kasačních stížnostech. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek Krajského soudu v Brně [1] Usnesením zastupitelstva města Brna ze dne 10. 12. 2024 byl ve formě opatření obecné povahy vydán územní plán města Brna. Navrhovatel se domáhal zrušení územního plánu v rozsahu regulace plochy Po4: Sportovní areál Lužánky. [2] Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) návrh na zrušení části územního plánu rozsudkem ze dne 9. 9. 2025, č. j. 73 A 4/2025175, zamítl jako nedůvodný. [3] Nejprve krajský soud posuzoval, zda měl odpůrce při pořizování územního plánu postupovat podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon; dále jen „stavební zákon z roku 2006“), nebo podle zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon z roku 2021“). Klíčové podle krajského soudu bylo, že dle § 323 odst. 9 stavebního zákona z roku 2021, pokud bylo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno veřejné projednání, dokončí se proces pořizování územního plánu podle dosavadních právních předpisů. Podle § 334a odst. 2 věty druhé stavebního zákona z roku 2021 se za den nabytí účinnosti tohoto zákona považuje 1. 7. 2024. Rozhodnou otázkou tedy bylo, zda bylo veřejné projednání návrhu územního plánu zahájeno před 1. 7. 2024. [4] Krajský soud konstatoval, že záměrem zákonodárce bylo umožnit využití výsledků předchozí fáze přípravy návrhu územního plánu ukončené podle stavebního zákona z roku 2006. Zároveň zákonodárce stanovil, že k dokončení již zahájené fáze veřejného projednání má dojít podle právní úpravy, podle níž došlo k jejímu zahájení. Při výkladu pojmu zahájení veřejného projednání krajský soud vycházel z Metodického sdělení k postupu pořizování územních plánů a jejich změn po 30. 6. 2024 vytvořeného Ministerstvem pro místní rozvoj (dále jen „metodika MMR“), dle kterého se zahájením rozumí zveřejnění veřejné vyhlášky, přičemž postačuje vyvěšení (nikoliv doručení), jelikož projednávaná dokumentace se nemůže od okamžiku vyvěšení měnit. Metodika MMR je dle krajského soudu snahou o sjednocení správní praxe a interpretační pomůckou pro usnadnění rozhodování pořizovatelů územních plánů. Krajský soud souhlasil s navrhovatelem, že k zahájení řízení o územním plánu ve smyslu § 52 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006, ve spojení s § 172 odst. 1 a 3 správního řádu dochází doručením návrhu územního plánu a oznámení o konání veřejného projednání veřejnou vyhláškou. Zákonodárce nicméně přechodné ustanovení nenavázal na zahájení řízení o územním plánu, ale na zahájení veřejného projednání návrhu územního plánu. Tímto odlišením dal jasně najevo, že rozhodným okamžikem pro použití stavebního zákona z roku 2006 nemá být doručení návrhu územního plánu a oznámení o konání veřejného projednání, nýbrž dřívější okamžik, kterým je zahájena fáze veřejného projednání návrhu územního plánu. [5] Mezi účastníky není sporné, že veřejnou vyhlášku s návrhem územního plánu a oznámením o konání veřejného projednání odpůrce zveřejnil na úřední desce dne 26. 6. 2024. V totožný den byla veřejná vyhláška vyvěšena také na úředních deskách všech městských částí odpůrce. Proto bylo třeba při veřejném projednání postupovat podle stavebního zákona z roku 2006. [6] Dále se krajský soud zabýval tvrzenou nezákonností regulace lokality Po4 Sportovní areál Lužánky. Původně se jednalo o plochu ZO – ostatní městská zeleň, zčásti o plochu komunikací a prostranství místního významu, z větší části o stabilizovanou zvláštní plochu pro rekreaci. Nyní se jedná o plochu přestavby, funkční využití je stanoveno jako plocha smíšená obytná všeobecná s maximální přípustnou výškou zástavby 22 m. [7] Krajský soud upozornil na zásadu zdrženlivosti správních soudů při přezkumu územně plánovací dokumentace, podle které není úlohou soudů dotvářet územní plány, nýbrž ochránit jednotlivce před excesy v procesu územního plánování a nedodržením stanovených zákonných mantinelů. Dle krajského soudu je z odůvodnění textové části územního plánu zjevné, že odpůrce vycházel z odborných podkladů, urbanistických koncepcí a dlouhodobých strategií města. Strategií města je naplňování potřeb bydlení, služeb a obchodu a intenzifikace městského centra a lokálního subcentra, s preferováním intenzifikace a transformace přestavbových území. Lokalita Po4 je rozvojovou lokalitou, z větší části jde o nevyužívané území. V územním plánu byla vymezena jako SU – plocha smíšená obytná všeobecná. Její hlavní využití je pro bydlení, občanské vybavení (objekty pro maloobchod jsou přípustné do 1 500 m2 prodejní plochy), služby, nerušící výrobu a sport. Přípustné je využití související, podmiňující nebo doplňující hlavní využití. Podmíněně přípustné jsou pak objekty pro maloobchod o prodejní ploše od 1 500 m2 do 5 000 m2, pokud jsou realizovány v patrových objektech při současném integrování parkování v objektu, a jiné využití, pokud je zachována polyfunkčnost v ploše a využití je slučitelné s využitím navazujícího území. Nepřípustné je využití pro areály, pro které se vymezují plochy občanského vybavení jiného. Rovněž územní plán stanovil minimální plošné zastoupení zeleně v rozsahu 30 % pro disponibilní pozemky stavebního záměru, přičemž nejméně 30 % ze stanoveného rozsahu musí být na terénu, a pokud bude výsledný plošný rozměr zeleně na terénu menší než 16 m2, musí být pro zeleň na terénu využitých minimálně 16 m2 z celkové plochy disponibilních pozemků stavebního záměru. Stanovená výšková hladina (9 až 22 m) dle krajského soudu nepřevyšuje okolní zástavbu a dodržuje pravidla pro stanovení výškové hladiny v lokalitě. [8] Krajský soud dále uvedl, že územní plán je koncepčním dokumentem územního plánování v odpovídajícím měřítku a podrobnosti. Konkrétní uspořádání území, jakož i negativní vlivy spojené s případnou výstavbou, budou podrobně popsány v navazujících procesech územního plánování, zejména v řízení o povolení záměru. Z územního plánu nevyplývá, že by ke změně regulace došlo svévolným či diskriminačním způsobem a že by postup odpůrce byl nezákonný. V takovém případě krajský soud nemohl zasáhnout do rozhodnutí učiněného v rámci územní samosprávy města Brna. [9] Co se týče vypořádání námitky navrhovatele k územnímu plánu, rozhodnutí odpůrce o námitce dle krajského soudu obstojí. Přestože se odpůrce s námitkou vypořádal stručně, je seznatelné, z jakých důvodů ji považoval za vyvrácenou. Odpůrce odpověděl na otázku, jak postupoval při rozhodování o změně funkčního využití lokality Po4, a uvedl, že konkrétní využití území bude řešeno v rámci „soutěžního dialogu“. [10] Argumentaci týkající se veřejného zájmu odpůrce v rozhodnutí o námitce nevypořádal. Nicméně ze závazné textové části územního plánu vyplývá, že územní plán využití dotčeného území ve veřejném zájmu umožňuje a že v lokalitě mohou být umístěny i navrhovatelem zmiňované objekty pro sociální či zdravotní služby nebo rekreaci. Rovněž na námitku stran environmentál