21 Azs 249/2025 — Nejvyšší správní soud

21 Azs 249/2025- 28 - text 21 Azs 249/2025 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: A. O., zastoupená JUDr. Dmitrijem Rožděstvenským, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 1535/4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 936/3, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2025, č. j. 3 A 142/2025  45, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalobkyně se u Městského soudu v Praze domáhala ochrany před tvrzeným nezákonným zásahem žalovaného ve smyslu § 82 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), jenž měl spočívat v tom, že žalovaný neuznal, že její dlouhodobé vízum za účelem studia č. 901601073 se považuje za platné do nabytí právní moci rozhodnutí o její žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem hledání zaměstnání či zahájení podnikatelské činnosti ze dne 7. 8. 2025, a v návaznosti na to dne 23. 9. 2025 vyznačil do jejího cestovního pasu výjezdní příkaz č. AKT0253331. Žalobkyně navrhovala, aby městský soud určil, že tento zásah žalovaného byl nezákonný. Současně se domáhala, aby soud žalovanému přikázal vyznačit jí osvědčení o oprávněnosti pobytu po dobu řízení o uvedené žádosti podle § 47 odst. 11 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). [2] Ze žaloby vyplývá, že žalobkyně měla dlouhodobé vízum za účelem studia platné do 31. 8. 2025, přičemž dne 7. 8. 2025 podala žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem hledání zaměstnání; žalovaný jí v návaznosti na to vyznačil osvědčení ve formě vízového štítku č. 902504594 (dále též jen „vízový štítek“) s platností od 7. 8. 2025 do 29. 11. 2025. Usnesením ze dne 21. 8. 2025, č. j. OAM279896/DP2025, žalovaný řízení o této žádosti zastavil podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu s odůvodněním, že žalobkyně žádost podala, aniž by v době jejího podání pobývala na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání; ve věci v době rozhodování soudu dosud nebylo rozhodnuto. [3] Dne 23. 9. 2025 žalobkyně podala další žádost o povolení k dlouhodobému pobytu, tentokrát za účelem sloučení rodiny s manželem A. L., nar. X, s nímž uzavřela manželství dne Y v T. Téhož dne vydal žalovaný usnesení č. j. OAM330707/MC2025, jímž zrušil osvědčení ve formě vízového štítku č. 902504594, neboť dovodil, že nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho vydání. Současně byl žalobkyni vydán výjezdní příkaz č. AKT0253331 s platností do 22. 10. 2025. [4] Žalobkyně namítala, že její pobyt na území České republiky je oprávněný, neboť se na ni vztahuje fikce platnosti dosavadního pobytového oprávnění podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců, a že vyznačení výjezdního příkazu představuje zásah do jejího rodinného života, neboť na území pobývá společně se svým manželem. [5] Městský soud vyzval žalobkyni k upřesnění žalobního typu. Usnesením ze dne 8. 10. 2025, č. j. 3 A 142/2025  7, ji poučil, že dle obsahu podané žaloby fakticky brojí proti rozhodnutí správního orgánu. Žalobkyně s ohledem na uvedené městskému soudu sdělila, že se domáhá přezkumu usnesení žalovaného ze dne 23. 9. 2025, č. j. OAM330707/MC2025, podle § 65 s. ř. s. Následně městský soud usnesením ze dne 17. 10. 2025, č. j. 3 A 142/2025  23, stěžovatelku poučil, že po bližší rešerši vývoje judikatury dospěl k závěru, že v daném případě je přípustná pouze žaloba proti nečinnosti správního orgánu dle § 79 s. ř. s. Žalobkyně podáním ze dne 20. 10. 2025 uvedla, že setrvává na žalobě na ochranu před nezákonným zásahem. [6] Městský soud se předně zabýval otázkou splnění podmínek řízení a hodnotil, zda tvrzené jednání žalovaného může představovat nezákonný zásah, pokyn či donucení správního orgánu. Dospěl k závěru, že žalobkyně fakticky brojí proti zrušení osvědčení ve formě vízového štítku, které však podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu nepředstavuje rozhodnutí ani jiný zásah způsobilý zasáhnout do veřejných subjektivních práv cizince, neboť jde toliko o administrativní osvědčení (ne)existence zákonné fikce oprávněnosti pobytu, nikoli o akt, jímž by se práva či povinnosti zakládaly, měnily či rušily. Ochrany proti nevydání či zrušení takového osvědčení se lze domáhat jiným žalobním typem, konkrétně žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 a násl. s. ř. s. Žalobkyni proto opakovaně vyzval k upřesnění žalobního typu a poučil ji o vhodném procesním postupu. Žalobkyně přesto setrvala na zásahové žalobě. Za této procesní situace městský soud uzavřel, že žaloba nesplňuje podmínky řízení, neboť zvolený žalobní typ neodpovídá povaze napadaného správního úkonu, a tento nedostatek nebyl přes výzvu soudu odstraněn. Žalobu proto odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [7] Proti usnesení městského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost z důvodů, které lze obsahově podřadit pod důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [8] Stěžovatelka uvádí, že se původní žalobou nedomáhala ochrany výlučně proti zrušení osvědčení ve formě vízového štítku, nýbrž proti souboru faktických a trvajících zásahů žalovaného, spočívajících zejména v neuznání fikce platnosti jejího dosavadního pobytového oprávnění podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců, ve vyznačení výjezdního příkazu do cestovního dokladu, v označení jejího pobytu jako neoprávněného v informačních systémech a v navazujících postupech a sděleních žalovaného, jimiž byla nucena území České republiky opustit. Městskému soudu vytýká, že žalobní tvrzení nesprávně a formalisticky zúžil toliko na přezkum zrušení vízového štítku, ačkoliv z obsahu žaloby i jejích následných podání bylo zřejmé, že brojí proti trvajícím účinkům faktických úkonů žalovaného majících povahu nezákonného zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s. Podle jejího názoru městský soud pochybil, pokud bez věcného posouzení věci uzavřel, že jediným přípustným žalobním typem je žaloba na ochranu proti nečinnosti, a žalobu odmítl, aniž by se zabýval tvrzenými zásahy do jejích práv. [9] Dále stěžovatelka namítá, že judikatura, na niž městský soud odkázal, se vztahuje k situacím, kdy se cizinec domáhá vydání osvědčení, nikoli k případům aktivního a trvajícího postupu správního orgánu, jímž je pobyt cizince považován za neoprávněný a je mu ukládána povinnost území opustit. Takový postup podle stěžovatelky nelze účinně napadnout žalobou na ochranu proti nečinnosti, nýbrž právě žalobou zásahovou. [10] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěrem městského soudu, že stěžovatelka zvolila nesprávný žalobní typ, neboť se ochrany proti tvrzenému postupu správního orgánu měla domáhat žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, nikoli žalobou zásahovou. Poukázal na to, že ač městský soud stěžovatelku opakovaně poučil o vhodném procesním postupu, přesto setrvala na žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, což vedlo k jejímu odmítnutí. [11] Dále žalovaný uvedl, že stěžovatelka pobývala na území České republiky na základě dlouhodobého víza za účelem studia, nikoli na základě povolení k dlouhodobému pobytu. Podle jeho názoru proto nebyla oprávněna podat žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem hledání zaměstnání podle § 42 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, a nemohla jí tak ani svědčit fikce platnosti pobytového oprávnění podle § 47 odst. 4 téhož zákona. Z tohoto důvodu žalovaný zastavil řízení o žádosti a následně zrušil osvědčení o oprávněnosti pobytu vydané ve formě vízového štítku jako vydané v rozporu se zákonem. Uzavřel, že za této situace byly i navazující úkony, zejména vyznačení výjezdního příkazu do cestovního dokladu stěžovatelky a vyznačení zániku jejího pobytového oprávnění v evidencích, učiněny v souladu se zákonem a nepředstavují nezákonný zásah. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. [12] Stěžovatelka v replice k vyjádření žalovaného odmítá názor, že nebyla oprávněna podat žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem hledání zaměstnání, pobývalali v době jejího podání na území pouze na základě dlouhodobého víza za účelem studia. Tento právní názor byl totiž mezitím překonán rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“) ze dne 17. 12. 2025, č. j. MV1805855/SO2025, jímž bylo usnesení žalovaného ze dne 21. 8. 2025 (ve věci žádosti stěžovatelky o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem hledání zaměstnání) zrušeno a věc vrácena k novému projednání. Komise současně vyslovila závazný právní názor, že stěžovatelka byla oprávněna předmětnou žádost podat. Za situace, kdy řízení o žádosti dosud nebylo pravomocně skončeno, pobývá stěžovatelka na území oprávněně na základě fikce dle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Úkony žalovaného spočívající ve