22 Afs 38/2025 — Nejvyšší správní soud

22 Afs 38/2025- 77 - text  22 Afs 38/2025 - 80 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Tomáše Foltase a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: HDL Automation, s. r. o., se sídlem Hvězdova 1734/2c, Praha 4, zastoupena JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Chodská 1366/9, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2018, čj. 55073/18/520011432709409, o kasační stížnosti žalobkyně proti výrokům II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2025, čj. 5 Af 12/2019147, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2025, čj. 5 Af 12/2019147, se v rozsahu výroků II. a III. ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2018, čj. 55073/18/520011432709409, se ruší v části, jíž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 6. 2. 2018, čj. 578598/ 18/200252523108865 v části, v níž byla žalobkyni doměřena za zdaňovací období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 daň z příjmů právnických osob ve výši 2 432 000 Kč, a věc se v tomto rozsahu vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti částku 76 486 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně JUDr. Mgr. Petry Novákové, Ph.D., advokátky. IV. Žalobkyni se k rukám její zástupkyně JUDr. Mgr. Petry Novákové, Ph.D., advokátky, vrací soudní poplatek 5 000 Kč za podanou kasační stížnost. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil dodatečný platební výměr z 6. 2. 2018, jímž Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) žalobkyni doměřil za zdaňovací období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 daň z příjmů právnických osob ve výši 2 432 000 Kč a rozhodl o povinnosti uhradit penále z doměřené daně. [2] Městský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem napadené rozhodnutí a dodatečný platební výměr v části, v níž bylo rozhodováno o povinnosti žalobkyně uhradit penále, zrušil. Ve zbytku však žalobu zamítl. Nejprve obsáhle shrnul dosavadní průběh daňového a soudního řízení včetně podstatného obsahu rozsudku Nejvyššího správního soudu z 27. 6. 2024, čj. 8 Afs 45/202347 (dále jen „zrušující rozsudek“), jímž Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti žalobkyně zrušil předchozí rozsudek městského soudu v této věci z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti. [3] Městský soud se primárně zaměřil na posouzení otázky daňové uznatelnosti nákladů dle § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Uvedl, že správce daně i žalovaný dovodili závažné pochybnosti o tom, zda žalobkyně skutečně přijala plnění v podobě průzkumu trhu od dodavatelů Cittalis czech s. r. o. (dále jen „Cittalis“) a Calvera s. r. o. (dále jen „Calvera“). V reakci na tyto pochybnosti žalobkyně k prokázání svého tvrzení o přijetí a rozsahu daného plnění předložila správci daně důkaz v podobě 7 svazků listin, které měly dokládat plnění od společnosti Cittalis, a dále 10 svazků listin prokazujících plnění od společnosti Calvera. Všechny listiny byly sepsány v anglickém jazyce. Městský soud dále popsal postup správce daně při ústním jednání, kdy správce daně do listin nahlédl a pořídil si kopie určité části z nich, jež založil do daňového spisu. Podle městského soudu správce daně následně pochybil, pokud předmětné listiny nehodnotil jako důkaz z důvodu jejich cizojazyčného obsahu, aniž by zároveň nejprve vyzval žalobkyni k pořízení jejich překladu. Městský soud však uvážil, že právě popsané pochybení správce daně bylo odstraněno žalovaným, který listiny k důkazu de facto provedl, neboť se jejich obsahem v napadeném rozhodnutí zabýval a uzavřel, že součástí listin nejsou pravidelné měsíční reporty, resp. že dané listiny nepředstavují závěrečnou zprávu. Nejedná se tedy o výsledek plnění, který byl sjednán ve smlouvách uzavřených mezi stěžovatelkou a danými společnostmi. Městský soud nadto upozornil na skutečnost, že předpokladem pro vznik nároku dodavatele vůči žalobkyni na zaplacení úplaty za provedení díla bylo předložení reportů, které budou obsahovat všechny náležitosti sjednané ve smlouvě, smlouva žalobkyně se společností Cittalis však žádné vymezení podoby reportů neobsahuje. K argumentaci žalobkyně, že žalovaný neměl k dispozici listiny v plném rozsahu, městský soud uvedl, že žalobkyni v soudním řízení vyzval k předložení kompletních svazků příslušných listin, žalobkyně to však neučinila. [4] Zbylé rozhodovací důvody městského soudu obsažené v napadeném rozsudku nejsou rekapitulovány, neboť proti nim kasační stížnost nesměřuje. II. Kasační stížnost a další podání [5] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku městského soudu kasační stížnost. Podle stěžovatelky předně městský soud nerespektoval závazný právní názor vyjádřený ve zrušujícím rozsudku. V daném rozsudku Nejvyšší správní soud zdůraznil, že městský soud pochybil, pokud z rozsudku NSS z 8. 6. 2020, čj. 3 Afs 19/201847, týkajícího se doměření DPH stěžovatelce, dovodil závěr, podle nějž „reporty nemohou prokazovat realizaci díla, nejsouli ve smlouvě stanoveny náležitosti těchto reportů.“ Stěžovatelka upozornila na to, že tuto (nezákonnou) úvahu městský soud opětovně převzal do napadeného rozsudku. [6] Stěžovatelka dále zdůraznila, že městský soud učinil závěr rozporný s obsahem daňového spisu, jestliže dovodil, že žalovaný se s reporty (tj. se všemi svazky listin) seznámil a hodnotil je jako důkaz. Takový postup nebyl podle stěžovatelky možný, neboť svazky předmětných listin nebyly součástí spisu. Jediným, kdo listiny mohl provést k důkazu, byl správce daně, jemuž byly předloženy v rámci ústního jednání, ten se však jimi odmítl zabývat z důvodu jejich anglického znění. V daňovém spise, z něhož vycházel žalovaný, byly podle stěžovatelky toliko nahodile okopírované fragmenty (jednotlivé strany) daných reportů. Poukazujeli městský soud na nepřeložení listin k jeho výzvě, stěžovatelka uvedla, že v napadeném rozsudku chybí reakce na důvody, které v reakci na tuto výzvu městskému soudu sdělila. Tyto důvody spočívaly v tom, že povaze správního soudnictví odporuje, aby městský soud byl první, kdo se s daným důkazem seznámí a bude jej hodnotit. [7] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že argumentace stěžovatelky stran rozporu se závazným právním názorem obsaženým ve zrušujícím rozsudku je značně obecná, a proto toliko odkázal na rozhodovací důvody formulované v rozsudku městského soudu. K námitce hodnocení neprovedeného důkazu žalovaný konstatoval, že skutkový stav byl řádně zadokumentován a následně komplexně zhodnocen jak žalovaným, tak městským soudem. Jestliže stěžovatelka namítá, že správce daně okopíroval z reportů nic nevypovídající části, nic jí nebránilo, aby žalovanému předložila listiny vhodné a vypovídající. [8] Stěžovatelka se v replice ohradila proti tvrzení žalovaného týkajícího se obecnosti její kasační argumentace stran nerespektování závazného právního názoru. Stěžovatelka rovněž upozornila na skutečnost, že jí žalovaným nebyl dán prostor cokoliv předkládat, neboť jediným úkonem v odvolacím řízení bylo vydání napadeného rozhodnutí. [9] Žalovaný v dalším vyjádření zdůraznil, že meritem sporu je unesení důkazního břemene stěžovatelkou stran prokázání daňové uznatelnosti uplatněných nákladů od deklarovaných dodavatelů. Dané břemeno přitom stěžovatelka podle žalovaného neunesla, neboť správce daně, resp. žalovaný, poukázali na řadu rozporů mezi předloženými reporty a ostatními shromážděnými důkazy. [10] Stěžovatelka v triplice poukázala na skutečnost, že argumentace žalovaného v jeho dalším vyjádření se zcela míjí s podstatou důvodů kasační stížnosti – stěžovatelka nesporuje otázku unesení důkazního břemene, ale postup žalovaného (soudu) spočívající v hodnocení neprovedeného důkazu. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [11] Kasační stížnost je důvodná. Přípustnost opakované kasační stížnosti [12] V této věci jde již o druhou kasační stížnost stěžovatelky. Nejvyšší správní soud se tedy nejdříve zabýval její přípustností. [13] Podle § 104 odst. 3 písm. a) soudního řádu správního je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, jeli jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. [14] Judikatura nicméně dovodila další důvody přípustnosti opakované kasační stížnosti. Smyslem tohoto ustanovení je, aby se Nejvyšší správní soud nemusel znovu zabývat věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor na výklad hmotného práva závazný pro nižší soud vyslovil, a to v si