22 As 302/2025 — Nejvyšší správní soud

22 As 302/2025- 40 - text  22 As 302/2025-42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase, soudce Jana Kratochvíla a soudkyně Jitky Zavřelové ve věci žalobce: JUDr. M. G., zastoupený JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, Ph.D., advokátem se sídlem Kolínská 13, Praha 3, proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 4. 2024, čj. P 12/2024-0013, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2025, čj. 8 Ad 12/2024-115, takto: I. Kasační stížnost s e zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce, JUDr. PhDr. Stanislava Balíka, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Tento případ se týká pozastavení výkonu advokacie žalobce z důvodu jeho trestního stíhání. Nejvyšší správní soud ve věci rozhoduje již podruhé. Poprvé rozsudek městského soudu zrušil pro nepřezkoumatelnost, neboť městský soud neposoudil proporcionalitu zásahu do základního práva žalobce na podnikání. Tuto chybu již městský soud v druhém rozsudku napravil. Nejvyšší správní soud nyní shledal, že městský soud proporcionalitu posoudil správně, a proto tuto druhou kasační stížnost zamítl. [2] Česká advokátní komora rozhodnutím ze dne 16. 4. 2024 rozhodla o pozastavení výkonu advokacie žalobce z důvodu naplnění podmínek § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Podkladem pro rozhodnutí žalované bylo usnesení Policie ČR o zahájení trestního stíhání žalobce pro přečin přijetí úplatku podle § 331 odst. 2 trestního zákoníku. Toho se měl žalobce dopustit dne 19. 5. 2021, kdy si z pozice člena kontrolní rady ČAK v rámci kontroly advokáta řekl o 400 000 Kč, které dne 26. 5. 2021 přijal. [3] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce k Městskému soudu v Praze žalobu, který ji rozsudkem ze dne 12. 2. 2025, čj. 8 Ad 12/2024-49, zamítl jako nedůvodnou. Městský soud předně uvedl, že nebylo úkolem žalované posuzovat kvalitu či důvodnost vzneseného obvinění vůči žalobci. Správně vyšla pouze z toho, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání. Zároveň městský soud konstatoval, že není nutné provést test proporcionality zvažující újmu advokáta, která nastane po pozastavení výkonu jeho činnosti a újmy veřejnosti, jejíž důvěra v řádný výkon byla ohrožena. [4] Tento rozsudek zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 12. 9. 2025, čj. 22 As 44/2025-25. Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou námitku, že žalovaná měla přezkoumávat, zda žalobce úmyslný trestný čin skutečně spáchal. Žalovaná ani soudy ve správním soudnictví nejsou oprávněny posuzovat kvalitu, popřípadě důvodnost vzneseného obvinění, ale jsou povinny vycházet z toho, že bylo zahájeno trestní řízení pro úmyslný trestný čin. Nejvyšší správní soud však vyhověl kasační námitce, že městský soud opomenul posoudit proporcionalitu zásahu do práva žalobce na podnikání. [5] Městský soud v novém rozsudku proporcionalitu posoudil. Zásah však shledal přiměřeným. Podle městského soudu závažnost zásahu vůči advokátovi odpovídá závažnosti důvodu jeho použití. Tím je zachování veřejného zájmu na tom, aby výkon advokacie vykonávala výlučně osoba, o jejíž bezúhonnosti ve smyslu zákona o advokacii nebylo pochyb. Podezření z trestného činu přijetí úplatku podle § 331 odst. 2 trestního zákoníku, kterého se podle skutkové věty měl žalobce dopustit v souvislosti s výkonem své funkce člena kontrolního orgánu žalované, je velice závažné obvinění, které pochyby o jeho bezúhonnosti vzbuzuje. Žalobce jako člen kontrolní komise vykonával jménem komory funkci kontrolora jiných advokátů a jejich činnosti, co se týče dodržování zákonných povinností spojených s advokátními úschovami. A právě při výkonu této činnosti si měl požádat o úplatek s tím, že zařídí příznivější závěr kontroly. Pokud by komora na podezření z takového jednání nijak nezareagovala, byla by ohrožena důvěra v advokacii jako celku. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků [6] Žalobce (stěžovatel) v kasační stížnosti vznesl následující kasační námitky: 1. Městský soud chybně posoudil přiměřenost zásahu do základních práv stěžovatele. 2. Městský soud si nepoložil otázku pochybností o stěžovatelově úhonnosti. V trestním řízení zjištěné skutečnosti nenasvědčující tomu, že stěžovatel trestný čin spáchal. [7] Žalovaná navrhla kasační stížnost odmítnout. Jde o opakovanou kasační stížnost, která je nepřípustná. Věcně považovala kasační stížnost za nedůvodnou. Měla za to, že rozsudek městského soudu je přezkoumatelný a zákonný. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem III.1 Kasační stížnost je částečně přípustná [8] V této věci jde již o druhou kasační stížnost stěžovatele. Nejvyšší správní soud se tedy nejdříve zabýval její přípustností. [9] Podle § 104 odst. 3 písm. a) soudního řádu správního je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. [10] Judikatura nicméně dovodila další důvody přípustnosti opakované kasační stížnosti. Smyslem tohoto ustanovení je, aby se Nejvyšší správní soud nemusel znovu zabývat věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor na výklad hmotného práva závazný pro nižší soud vyslovil, a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil (nález sp. zn. IV. ÚS 136/05 ze dne 8. 6. 2005). Text zákona však nezohledňuje, že první zrušovací rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se k věci samé nebo přinejmenším k části argumentů krajského soudu nemuselo nijak vyjádřit. V opakované kasační stížnosti tak může účastník řízení také zpochybnit otázky, které nemohly být předmětem první kasační stížnosti (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2011, čj. 1 As 79/2009-165, bod 28). [11] Tato situace nastala právě v tomto případě. Nejvyšší správní soud v prvním rozsudku rozsudek městského soudu zrušil pro částečnou nepřezkoumatelnost. Městský soud se totiž ve svém prvním rozsudku opomenul zabývat proporcionalitou zásahu do práva stěžovatele na podnikání. V novém rozsudku proporcionalitu zásahu městský soud již posoudil. Stěžovatel nyní v druhé kasační stížnosti namítá nesprávnost tohoto posouzení. Této otázce se však Nejvyšší správní soud ve svém prvním rozsudku logicky nevěnoval. Bylo by tedy proti smyslu zákazu opakované kasační stížnosti, aby Nejvyšší správní soud nyní celou kasační stížnost shledal nepřípustnou. Tím by stěžovateli odepřel právo na přezkum této otázky kasačním soudem. Kasační stížnost je tedy přípustná ohledně námitek týkajících se proporcionality zásahu do práv stěžovatele. [12] Nepřípustné jsou však námitky, kterými stěžovatel zpochybňuje závěr žalované a městského soudu ohledně toho, zda v jeho případě skutečnosti nasvědčují tomu, že spáchal trestný čin. Touto otázkou se již Nejvyšší správní soud zabýval ve svém prvním rozsudku a tyto kasační námitky shledal nedůvodnými. Jde tedy o opakované kasační námitky, které jsou nepřípustné. III.2 Pozastavení výkonu advokacie bylo v souladu s principem proporcionality [13] Jak Nejvyšší správní soud uvedl již ve svém prvním rozsudku, rozhodnutí žalované o pozastavení výkonu advokacie je zásahem do práva stěžovatele na svobodu podnikání podle čl. 26 Listiny základních práv a svobod. Tento zásah musí být proporční vůči zachování veřejného zájmu na tom, aby výkon advokacie vykonávala výlučně osoba, o jejíž bezúhonnosti ve smyslu zákona o advokacii nebylo pochyb. Tím je chráněn i veřejný zájem na řádném výkonu advokacie jako celku. [14] Jak opakovaně vyslovil Ústavní soud, princip proporcionality je metodologicky vystavěn na třech krocích (viz např. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 78/06, bod 23; či sp. zn. I. ÚS 1587/15, bod 27): 1. Opatření omezující základní právo je vůbec způsobilé dosáhnout sledovaného cíle (test vhodnosti). 2. Sledovaného cíle není možno ve stejné nebo podobné míře dosáhnout jinými prostředky, které by méně zasahovaly do základního práva (test potřebnosti). 3. Zásah je přiměřený, tedy závažnost zásahu do základního práva je v dané konkrétní situaci vyvážena významem sledovaného cíle, neboli oběť přinesená v podobě omezení základního práva se nedostává do nepoměru s užitkem, který omezení přineslo (proporcionalita v užším smyslu). [15] Městský soud závazný právní názor vyslovený ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu respektoval, test proporcionality provedl a zmíněné protichůdné zájmy poměřil (viz bod [5] výše). Dospěl k závěru, že závažnost zásahu vůči stěžovateli odpovídá závažnosti veřejného zájmu na tom, aby výkon advokacie vykonávala výlučně osoba, o jejíž