22 As 40/2025 — Nejvyšší správní soud

22 As 40/2025- 49 - text  22 As 40/2025 - 57 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Tomáše Foltase a Lukáše Pišvejce v právní věci žalobce: M. K., zastoupený Mgr. Ludvíkem Novotným, LL.M., advokátem se sídlem Václavské náměstí 76, Letohrad, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245/2, Hradec Králové, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Městys Doudleby nad Orlicí, se sídlem Dukelská 68, Doudleby nad Orlicí, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 7. 2024, čj. KUKHK22887/DS/20243 (Ma), o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2025, čj. 30 A 64/2024103, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Společnost PIZZA Taverna, s. r. o., IČO: 25253000, se sídlem U Stadionu 1066, Rychnov nad Kněžnou (dále „žadatelka“), podala 22. 7. 2020 Městskému úřadu Kostelec nad Orlicí (dále „prvostupňový správní orgán“) žádost podle § 142 správního řádu o určení existence veřejné přístupové účelové komunikace na pozemku parc. č. XA v k. ú. X. [pozn. NSS: po dělení jde o pozemek parc. č. XB]. Tento pozemek žalobce nabyl do svého vlastnictví ve veřejné dražbě v roce 2017. [2] Prvostupňový správní orgán postupně vydal tři rozhodnutí, z nichž první dvě žalovaný zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V pořadí třetím rozhodnutím z 23. 4. 2024, čj. MUKO34439/2024nk (dále „prvostupňové rozhodnutí“), prvostupňový správní orgán určil, že na části pozemku parc. č. XB (před dělením pozemek parc. č. XA) v k. ú. X. existuje veřejně přístupná účelová komunikace o šířce 6 metrů a délce 120 metrů; v jejím průběhu určil pro vlastníky okolních pozemků celkem šest přístupů k jejich nemovitostem; umístění a rozsah veřejně přístupné účelové komunikace vymezil současně odkazem na grafickou přílohu, kterou učinil nedílnou součástí prvostupňového rozhodnutí (grafickou přílohu níže Nejvyšší správní soud převzal z napadeného rozsudku, přičemž ověřil, že se shoduje s grafickou přílohou uvedeného prvostupňového rozhodnutí nacházející se ve správním spise): [OBRÁZEK] [3] V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaný změnil výrok prvostupňového rozhodnutí, obsahující slovní popis umístění a rozsahu veřejně přístupné účelové komunikace a šesti přístupů k okolním nemovitostem, tak, že jej nahradil slovy „na p.p.č. XB (před dělením poz.č.parc. XA) se nachází veřejně přístupná účelová komunikace a to v místě a rozsahu dle grafické přílohy rozhodnutí“. Ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Umístění a rozsah deklarované veřejně přístupné účelové komunikace tedy žalovaný vymezil pouze odkazem na grafickou přílohu. [4] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. [5] Krajský soud se prvně zabýval otázkou (ne)existence souhlasu s obecným (veřejným) užíváním jako jedním ze čtyř definičních znaků veřejné přístupné účelové komunikace. Předně uvedl, že správní orgány netvrdily, že by souhlas s veřejným užíváním dotčeného pozemku udělila společnost PERLA, bavlnářské závody, a. s. (dále „společnost PERLA“), jež jej vlastnila do prosince 2006. Potvrdil závěr správních orgánů, že v období od prosince 2006 do května 2017 byl udělen konkludentní souhlas. Podle krajského soudu totiž bylo jednoznačně prokázáno, že různé osoby vlastnící dotčený pozemek v uvedené době (tedy před nabytím vlastnictví žalobcem) umožňovaly přístup, resp. nebránily přístupu relativně velkému okruhu osob na pozemek, neboť nevytvářely žádné zábrany omezující vstup veřejnosti do (bývalého) areálu za účelem příjezdu k různým provozovnám. [6] Souhlas udělený předchozími vlastníky dotčeného pozemku v souladu s judikaturou přešel i na žalobce jako nynějšího vlastníka, jenž jej nemůže jednostranně odvolat. Krajský soud rovněž odmítl aplikovat výjimku z přechodu dříve uděleného souhlasu, formulovanou Ústavním soudem pro specifický případ restituce, na nynější situaci nabytí vlastnictví na základě nedobrovolné dražby. Jednou udělený souhlas nemůže zvrátit ani to, že žalobce od okamžiku nabytí pozemku do svého vlastnictví aktivně bránil vstupu dalších osob na tento pozemek, a to instalací brány a dokončením oplocení areálu. Skutečnost, že v tomto smyslu správní orgány uzavření areálu nezohlednily, nepředstavuje porušení zásady rozhodování podle skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. [7] Podle krajského soudu by bylo nadbytečné provádět výslechy žalobcem navržených svědků, z nichž dle názoru žalobce mohly vyplývat informace o případných jednáních o uzavření nájemních smluv či věcných břemen. Krajský soud uvedl, že žádné takové smlouvy předloženy nebyly a žalobcem nebyly ani nijak specifikovány, jelikož pouze uvedl, že „je dost dobře možné, že by tito svědci řekli, že jednání probíhala …”. Rozhodně tak z ničeho nevyplynulo (a nebylo prokázáno), že by všichni vlastníci nemovitostí nacházejících se uvnitř bývalého areálu měli zajištěn přístup soukromoprávními tituly, ze kterých by bylo možno dovodit vůli vlastníků dotčeného pozemku, v době od prosince 2006 do nabytí vlastnictví žalobcem v květnu 2017 [pozn. NSS: žalobce dotčený pozemek nabyl do svého vlastnictví zpětně ke dni vydání usnesení o příklepu, tj. 21. 2. 2017, nikoli až provedením ], nedat souhlas s veřejným užíváním pozemku. Potřeba přístupu širšího okruhu osob tak nebyla uspokojena žádným soukromoprávním titulem. V tomto duchu dle krajského soudu adekvátně vypořádal návrh na provedení svědeckých výpovědí i žalovaný. K obecné polemice žalobce o větší vypovídací hodnotě svědecké výpovědi oproti čestnému prohlášení (o neexistenci soukromoprávního institutu zajišťujícího komunikační spojení) krajský soud poznamenal, že čestná prohlášení založená ve správním spise nebyla nikterak zpochybněna či dokonce vyvrácena. [8] Uvedenou dobu cca deseti let (prosinec 2006 až květen 2017) krajský soud považoval za zcela dostatečnou k udělení konkludentního souhlasu s obecným užíváním dotčeného pozemku. Odmítl tak úvahy žalobce o paralele mezi trváním konkludentního souhlasu nutného ke vzniku veřejně přístupné účelové komunikace a vydržecí dobou (deset až dvacet let). Jde totiž o dva naprosto odlišné právní instituty, jež nelze takto poměřovat. [9] Ohledně žalobních námitek stran neexistence nutné komunikační potřeby, jako dalšího definičního znaku veřejně přístupné účelové komunikace, krajský soud uvedl následující. Ze správního spisu, potažmo i z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí (str. 17) jednoznačně plyne, že nejen pro samotnou žadatelku, ale i pro pana L. S., jako vlastníka pozemku parc. č. XC a č. p. XG, je přístup přes pozemek parc. č. XB nutnou komunikační potřebou. Ke svým nemovitostem totiž nemá jiný přístup zajišťující jeho podnikatelskou činnost (nákladní doprava), neboť nově vytvořený sjezd z ulice K. nepostačuje pro nákladní auta nad 3,5 tuny. Krajský soud se tedy ztotožnil se žalovaným, že otázku nutné komunikační potřeby, a tedy i minimální parametry pro takovou cestu je nutno odvozovat od typu napojované nemovitosti a účelu, ke kterému je určena. [10] Důvodnou dle krajského soudu není ani námitka stran vnitřní rozpornosti a neurčitosti rozhodnutí žalovaného, a to z důvodu, že z rozhodnutí, resp. z grafické přílohy, není zřejmé přesné vymezení veřejně přístupné účelové komunikace. Korekce prvostupňového výroku provedená žalovaným byla dle krajského soudu opodstatněná (bez faktického vlivu na vymezený rozsah komunikace). Byť krajský soud připustil, že komunikaci bylo možné vymezit přesněji, výrok ve spojení s grafickou přílohou shledal v zásadě dostačujícím a pro účastníky řízení srozumitelným. [11] Dále krajský soud neshledal libovůli žalovaného při vypořádání žalobcových odvolacích námitek ani v tom, že by různě přistupoval k dalším účastníkům, vlastníkům sousedních nemovitostí. Žalobci krajský soud nepřisvědčil ani v tom, že pro účely nynějšího řízení bylo potřeba zjišťovat soulad užívání stavby žadatelky s povoleným způsobem užívání. K námitce žalobce, že se žalovaný nezabýval veřejnou prospěšností, krajský soud uvedl, že veřejná prospěšnost není definičním znakem veřejně přístupné účelové komunikace. [12] Požadavek žalobce, jakož i osoby zúčastněné na řízení (dále „OZNŘ“), že věc měla být řešena institutem nezbytné cesty ve smyslu § 1029 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, krajský soud odmítl s tím, že taková možnost by přicházela v úvahu (jako jedno z dalších řešení) až při neexistenci veřejně přístupné účelové komunikace v daném místě. II. Obsah kasační stížnosti [13] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, jíž navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Eventuálně, aby z