Nejvyšší správní soud 22 As 96/2026 – Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob

Obvodní báňský úřad pro území krajů Královéhradeckého, Pardubického, Libereckého a Vysočina rozhodnutím ze 7. 7. 2025, čj. SBS 34485/2025, uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku na úseku hornické činnosti dle § 44a odst. 2 písm. l) zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, za což jí dle § 44a odst. 4 písm. c) téhož zákona uložil pokutu ve výši 1 000 000 Kč, a povinnost uhradit náklady řízení 2 500 Kč.

Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolání žalobkyně zamítl podle § 92 odst. 1 správního řádu jako opožděné.

Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu žalobkyně zamítl.

Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala 19. 5. 2026 proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu 10. 6. 2026 vzala stěžovatelka podanou kasační stížnost v celém rozsahu zpět.

V souladu s dispoziční zásadou, jíž je správní soudnictví ovládáno, navrhovatel (zde stěžovatelka) disponuje řízením nebo jeho předmětem, a tedy může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl (§ 37 odst. 4 s. ř. s.). Podle § 47 písm. a) s. ř. s. vzalli navrhovatel svůj návrh zpět, soud usnesením řízení zastaví.

Vzhledem k tomu, že projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, je jednoznačný a nevzbuzuje žádné pochybnosti, Nejvyšší správní soud v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. řízení o kasační stížnosti zastavil.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl, za použití § 120 s. ř. s., podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s., podle níž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byloli řízení zastaveno.