4 Ads 11/2026 – Nejvyšší správní soud

4 Ads 11/2026- 22 - text  4 Ads 11/2026-25 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: M. M., zast. JUDr. Michalem Krýslem, advokátem, se sídlem náměstí Republiky 204/30, Plzeň, proti žalované: Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, se sídlem Jeremenkova 161/11, Ostrava, o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 12. 3. 2024, č. j. FP/SEV/VN2012_KZ/106553 a č. j. FP/SEV/VN2015_KZ/049334, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2025, č. j. 22 Ad 7/202486, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátu JUDr. Michalu Krýslovi se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v řízení o kasační stížnosti ve výši 6 134,70 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaná vydala výkazy nedoplatků ze dne 8. 2. 2024, sp. zn. VN2012 KZ/106553 (dále jen „první výkaz nedoplatků“), a ze dne 8. 2. 2024, sp. zn. VN2015_KZ/049334 (dále jen „druhý výkaz nedoplatků“), kterými vyměřila žalobci dlužné pojistné na veřejném zdravotním pojištění a penále. Proti oběma výkazům se žalobce bránil námitkami. Žalovaná se s námitkami neztotožnila. Rozhodnutím ze dne 12. 3. 2024, č. j. FP/SEV/VN2012_KZ/106553 (dále jen „první napadené rozhodnutí“), potvrdila první výkaz nedoplatků a rozhodnutím ze dne 12. 3. 2024, č. j. FP/SEV/VN2015_KZ/049334 (dále jen „druhé napadené rozhodnutí“), potvrdila druhý výkaz nedoplatků. [2] Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení obou napadených rozhodnutí. [3] Krajský soud o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 19. 3. 2025, č. j. 22 Ad 7/202458 (dále jen „rozsudek krajského soudu“). Výrokem I. zrušil první napadené rozhodnutí a výrokem II. žalobu ve zbytku (tj. ve vztahu k druhému napadenému rozhodnutí) zamítl. Výrokem III. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. [4] Proti výrokům II. a III. rozsudku krajského soudu podal žalobce kasační stížnost. [5] Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudkem ze dne 20. 11. 2025, č. j. 2 Ads 98/202527 (dále jen „zrušující rozsudek NSS“), zrušil rozsudek krajského soudu ve výrocích II. a III. a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. NSS přisvědčil námitce žalobce, že krajský soud měl druhé napadené rozhodnutí zrušit ze stejných důvodů, pro které zrušil první napadené rozhodnutí. Promlčecí lhůta uvedená v § 16 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, je svojí povahou prekluzivní, přičemž zánikem práva předepsat dlužné pojistné je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. Penále jakožto příslušenství dlužného pojistného sleduje jeho osud, tedy v případě, kdy je prekludováno dlužné pojistné, je prekludováno i penále k němu se vztahující. Krajský soud pominul, že součástí druhého výkazu nedoplatků je jednak penále, které se vztahuje k dlužnému pojistnému předepsanému k úhradě tímto výkazem nedoplatků, jednak penále, jež se týká ještě starších nedoplatků na pojistném, které byly předepsány k úhradě prvním výkazem nedoplatků. Penále, které je předmětem druhého výkazu nedoplatků, je počítáno vždy z aktuálního stavu účtu, tedy zahrnuje nejen penále z dlužného pojistného, které se stalo splatným v období, jež zahrnuje výkaz nedoplatků, tak penále přirostlé v tomto období z dlužného pojistného, které se stalo splatným v dřívějším období. Pokud krajský soud shledal důvod pro zrušení prvního napadeného rozhodnutí kvůli prekluzi části dlužného pojistného, nemohl dospět k opačnému závěru ve vztahu k druhému napadenému rozhodnutí, neboť jeho předmětem je i penále týkající se prekludované části pojistného, které sleduje osud tohoto pojistného. NSS dále zavázal krajský soud, aby v návaznosti na sdělení žalované, že byl v mezidobí zrušen druhý výkaz nedoplatků, prověřil, zda neodpadl předmět řízení o žalobě. [6] Krajský soud v dalším řízení usnesením ze dne 18. 12. 2025, č. j. 22 Ad 7/202486 (dále jen „usnesení krajského soudu“), výrokem I. žalobu ve vztahu k druhému napadenému rozhodnutí odmítl. Výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. [7] Krajský soud konstatoval, že žalovaná rozhodnutími ze dne 7. 5. 2025 zrušila první i druhý výkaz nedoplatků. Zdůraznil, že po zrušujícím rozsudku NSS zůstalo předmětem řízení jen druhé napadené rozhodnutí. Proto se krajský soud zabýval tím, zda odpadl předmět řízení, pouze ve vztahu k tomuto rozhodnutí. [8] Krajský soud dospěl k závěru, že předmět soudního řízení skutečně odpadl. Byť žalovaná zrušila druhý výkaz nedoplatků (svojí povahou prvostupňové rozhodnutí), a nikoliv druhé napadené rozhodnutí, je třeba vycházet z toho, že rozhodnutí prvního a druhého stupně spolu tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek. Proto pokud bylo dosud existující prvostupňové rozhodnutí zrušeno, postrádá pokračování v soudním přezkumu svůj smysl. Soud by v dalším řízení již nerozhodoval o konkrétních veřejných subjektivních právech, neboť žádné rozhodnutí, které by veřejná subjektivní práva žalobce mohlo zasáhnout, již neexistuje a „neobživlo“ by ani při zrušení druhého napadeného rozhodnutí. [9] Na závěr krajský soud konstatoval, že žalobce byl úspěšný se svou žalobou pouze ve vztahu k prvnímu napadenému rozhodnutí, přičemž ve vztahu k druhému napadenému rozhodnutí byla žaloba odmítnuta. Proto nepřiznal žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [10] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody nepodřadil pod jednotlivá písmena uvedená v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [11] Stěžovatel namítl, že z výroků usnesení krajského soudu je zřejmé, že krajský soud nerespektoval závazný právní názor uvedený v bodě 52 zrušujícího rozsudku NSS. Krajský soud měl zastavit řízení v části, která byla napadena předchozí kasační stížností, a zároveň přiznat stěžovateli náhradu nákladů řízení vůči žalované. Náhradu nákladů řízení měl krajský soud stěžovateli přiznat jak ve vztahu k řízení před krajským soudem, tak i ve vztahu k řízení před NSS, protože stěžovatel byl v obou těchto řízeních zcela procesně úspěšný. Zastavení řízení měla podle stěžovatele způsobit pouze žalovaná, a to následným zrušením druhého výkazu nedoplatků. Krajský soud fakticky nerozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti tak, jak mu to NSS uložil v bodě 53 zrušujícího rozsudku. [12] Žalovaná ve svém vyjádření navrhla, aby byla kasační stížnost zamítnuta. III. Posouzení kasační stížnosti [13] NSS nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem. [14] Projednávaná kasační stížnost je v pořadí druhou (opakovanou) kasační stížností podanou v téže věci. NSS se tedy zabýval tím, zda je přípustná ve smyslu § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. [15] Z § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. vyplývá, že opakovaná kasační stížnost v téže věci je přípustná pouze za předpokladu, že je jako její důvod namítáno, že se krajský soud neřídil závazným právním názorem NSS. Judikatura dovodila také další výjimky z obecné nepřípustnosti opakované kasační stížnosti v téže věci. V usnesení ze dne 5. 2. 2013, č. j. 8 Afs 47/201239, NSS uvedl: „Opakovaná kasační stížnost je přípustná, jeli v ní namítáno, že se krajský soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v předchozím zrušujícím rozsudku. Přípustnost takové kasační stížnosti je tedy omezena na důvody, které Nejvyšší správní soud v souladu se zákonným omezením svého přezkumu dosud v téže věci neřešil. Smyslem této úpravy je, aby se Nejvyšší správní soud nemusel opakovaně zabývat věcí, u které již jednou vyslovil svůj právní názor závazný pro krajský soud; to za předpokladu, že se krajský soud tímto názorem řídil“ (viz též usnesení NSS ze dne 9. 4. 2015, č. j. 4 As 45/201522). [16] NSS v rozsudku ze dne 29. 8. 2012, č. j. 8 As 2/201255, shrnul závěry plynoucí z judikatury Ústavního soudu a NSS, které se týkají dalších případů, kdy lze shledat přípustnost opakované kasační stížnosti. Jedná se o případy, které § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. sice konkrétně nezmiňuje, ale implicitně v sobě obsahuje. Nepřípustnost kasační stížnosti nelze konstatovat zejména v případech, kdy NSS vytkl krajskému soudu procesní pochybení nebo nedostatečně zjištěný skutkový stav, případně nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Odmítnutí kasační stížnosti za tohoto procesního stavu by znamenalo odmítnutí věcného přezkumu rozhodn