4 As 172/2025 — Nejvyšší správní soud

4 As 172/2025- 104 - text  4 As 172/2025-114 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: České Radiokomunikace a.s., IČO: 247 38 875, se sídlem Skokanská 2117/1, Praha 6, zast. Mgr. Karin Konstantinovovou, advokátkou, se sídlem Benediktská 690/7, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) ACEK BOHEMIA s.r.o., se sídlem Lucemburská 1496/8, Praha 3, zast. Mgr. Janem Cimbůrkem, advokátem, se sídlem Bořetín 73, Bořetín, II) VM project s. r. o., se sídlem B. Němcové 1692/38, České Budějovice, zast. Mgr. Lucií Štindlovou, advokátkou, se sídlem Lannova tř. 16/13, České Budějovice, III) Sirkárna s. r. o., se sídlem U Sirkárny 467/2a, České Budějovice, zast. Mgr. Michalem Majchrákem, Ph.D., advokátem, se sídlem U Sirkárny 467/2a, České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2023, č. j. KUJCK 73536/2023, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2025, č. j. 51 A 30/2023264, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2025, č. j. 51 A 30/2023264, se zrušuje. II. Usnesení Magistrátu města České Budějovice ze dne 10. 11. 2022, č. j. SU/4315/202149, a rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 21. 6. 2023, č. j. KUJCK 73536/2023, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupkyně na nákladech řízení o žalobě a řízení o kasačních stížnostech celkem 66.523,40 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani nákladů řízení o kasačních stížnostech. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Magistrát města České Budějovice (dále jen „stavební úřad“) usnesením ze dne 10. 11. 2022, č. j. SU/4315/202149, zastavil řízení o žádosti osoby zúčastněné na řízení I) označené jako „Návrh na revizi rozsahu a podmínek ochranného pásma 3 středovlnných vysílačů v majetku společnosti České Radiokomunikace a. s., IČO 24738875, na pozemku parc. č. 365/1 v k. ú. České Budějovice 4, vyhlášeného rozhodnutím Krajského národního výboru [v Českých Budějovicích, pozn. NSS] ze dne 13. 4. 1951, č. j. XI/1127, 621951“  tj. žádosti o změnu podmínek nebo zrušení ochranného pásma (dále též „řízení o revizi ochranného pásma“). Stavební úřad řízení zastavil dle § 66 odst. 1 písm. f) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť dospěl k závěru, že o změně ochranného pásma nelze rozhodnout z důvodu zániku původního vysílače, a tedy i zániku samotného ochranného pásma. [2] Žalovaný rozhodnutím specifikovaným v záhlaví zamítl odvolání žalobce a potvrdil usnesení stavebního úřadu. [3] Proti uvedenému rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který usnesením ze dne 29. 8. 2023, č. j. 51 A 30/202378, žalobu odmítl pro absenci aktivní věcné legitimace žalobce. [4] Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti žalobce toto usnesení krajského soudu zrušil rozsudkem ze dne 11. 7. 2024, č. j. 4 As 314/202341, neboť shledal, že nejde o případ, kdy je nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce zcela nesporný a nepochybný a výrok rozhodnutí stavebního úřadu není za žádných okolností způsobilý zasáhnout do práv žalobce. Ztotožnil se s žalobcem, že rozhodnutím správních orgánů mohlo být zasaženo do jeho právní sféry, a to mj. zpochybněním existence jeho práv vyplývajících z existence předmětného ochranného pásma. Krajský soud měl návrh „propustit do řízení“. Nebyly splněny podmínky pro odmítnutí návrhu dle § 46 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), neboť nelze dovodit zcela okamžitě a bez dalších úvah, že návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou. [5] Krajský soud následně ve věci znovu rozhodl nadepsaným rozsudkem tak, že žalobu zamítl. Žalobcem namítanou vadu plné moci pro osobu zúčastněnou na řízení I) pro zastupování ve správním řízení krajský soud neshledal, neboť z předložené plné moci vyplývá zmocnění jejího právního zástupce. Osoba zúčastněná na řízení I) prokázala svoji legitimaci k podání žádosti o změnu nebo zrušení ochranného pásma existencí svého stavebního záměru a uvedla rovněž, čeho se domáhala  eliminace dopadů ochranného pásma na své pozemky. [6] Krajský soud vycházel z toho, že ochranné pásmo bylo vymezeno konkrétní oblastí, zařízením a rozsahem. Na základě tohoto východiska odpovídajícího dobové vyhlášce Ministerstva techniky č. 572/1950 Ú. l. a znění rozhodnutí Krajského národního výboru v Českých Budějovicích z roku 1951 (dále též „rozhodnutí o ochranném pásmu“) dospěl krajský soud k závěru, že pro trvání ochranného pásma dle tohoto rozhodnutí je nutné, aby existovalo na daných pozemcích radioelektrické zařízení tak, jako tomu bylo při samotném zřízení ochranného pásma. Existenci takového radioelektrického zařízení však žalobce neprokázal, neboť modernizace, kterou argumentuje, vedla ke změně umístění stožárů, a tedy i vysílacích jednotek mimo pozemky, od kterých se ochranné pásmo odvíjelo. Radioelektrické zařízení jako celek, včetně stožáru a vysílací jednotky, se již v historických hranicích pozemků p. č. 791/2 a 789/4 nenachází, což vede k závěru o zániku ochranného pásma stanoveného rozhodnutím o ochranném pásmu. Nepřisvědčil proto žalobci, že došloli k přesunu stožáru v rámci ochranného pásma, nemá takový přesun na trvání ochranného pásma vliv. Argumentace žalobce liniovou stavbou elektrického vedení není přiléhavá. Důvodnou krajský soud neshledal ani námitku žalobce, že usnesení o zastavení řízení nevymezuje, jaké radioelektrické zařízení mělo zaniknout, a proto není rozhodnutí vykonatelné, jelikož řízení je plně identifikované podanou žádostí a okamžik zániku ochranného pásma nebylo nutno explicitně stanovovat, neboť koresponduje s odstraněním stožáru JUCHO 47 m. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření stran [7] Žalobce (dále též „stěžovatel“) proti tomuto rozsudku krajského soudu podal kasační stížnost. Vyjádřil přesvědčení, že radioelektrické zařízení dosud nezaniklo, v důsledku čehož i nadále trvá také ochranné pásmo zřízené rozhodnutím o ochranném pásmu. Podstatné části radioelektrického zařízení jako celku – hlavní budova, vysílače, vysílací sál s vlastním vysílačem, anténní přepínač ve vysílacím sále a zemní síť jsou i nadále provozovány, přičemž došlo pouze k modernizaci technologie odpovídající současným trendům a vývoji. Závěr správních orgánů, že radioelektrické zařízení se zde již nenachází, je nesprávný a v rozporu se skutečným stavem. [8] Krajský soud ani správní orgány si nedaly zpracovat znalecký posudek anebo alespoň odborné posouzení, které by potvrdilo údajný zánik radioelektrického zařízení. Nebylo provedeno žádné znalecké nebo odborné posouzení toho, jak radioelektrické zařízení funguje, které jeho části jsou podstatné a nezbytné pro provoz a odstranění kterých částí může způsobit ukončení jeho provozu. Správní orgány ani krajský soud nemohou odborně posoudit fungování radioelektrického zařízení a jeho jednotlivých částí. Návrh stěžovatele na doplnění dokazování znaleckým posudkem krajský soud odmítl jako nadbytečný. Skutkový stav věci takto nemohl být a nebyl řádně zjištěn. [9] Pokud se ochranné pásmo zřizuje k radioelektrickému zařízení jako celku, nemůže odstranění (výměna) pouze jedné části celku způsobit zánik ochranného pásma. V takovém případě by nebyl žádný rozdíl mezi tím, zda se ochranné pásmo zřizuje k radioelektrickému zařízení jako celku, nebo pouze k anténnímu stožáru, který tvoří součást radioelektrického zařízení, jelikož v obou případech by odstraněním stožáru došlo k zániku ochranného pásma pro celé radioelektrické zařízení. Krajský soud opomenul, že radioelektrické zařízení se i po odstranění původního stožáru a zřízení nových stožárů dále v celém rozsahu nachází na pozemcích v ochranném pásmu (nedošlo k jeho rozšíření na pozemky mimo ochranné pásmo). Není proto důvod, aby došlo k jeho zrušení či zániku. [10] Závěr krajského soudu, že ochranné pásmo je vymezeno k radioelektrickému zařízení jako celku, je zcela v rozporu s rozhodnutím žalovaného, které uvádí, že ochranné pásmo bylo vymezeno pouze pro stožár 47 m. Přestože žalovaný posuzuje existenci ochranného pásma odlišně od krajského soudu, krajský soud takový rozpor žádným způsobem nezmiňuje a nevysvětluje. Skutečnost, že po zřízení stožárů 60 m a 107 m (dále též „nové stožáry“) v rámci rozšíření a změn vysílače v padesátých letech nebylo současně nezbytné rozšiřovat ochranné pásmo, nemůže v konečném důsledku způsobit zánik ochranného pásma. Krajský národní výbor jakožto správní orgán již před výstavbou nových stožárů posoudil a vyhodnotil, že ani umístěním těchto dalších stožárů nedochází k rozšíření ochranného pásma