4 As 257/2025 — Nejvyšší správní soud

4 As 257/2025- 95 - text 4 As 257/2025-103 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: Ing. P. K., zast. Mgr. Evou Láskovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Gajdošova 4392/7, Brno, proti žalovanému: Magistrát města Olomouce, se sídlem Hynaisova 34/10, Olomouc, o žalobě na ochranu proti nezákonným zásahům žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 10. 2025, č. j. 65 A 71/2025-13, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Žalobkyně se žalobou u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“) domáhala ochrany před nezákonnými zásahy žalovaného. Ty měly spočívat jednak v tolerování a umožnění stavby veřejného osvětlení nazvané „Prodloužení rozvodů veřejného osvětlení v Olomouci – N., v ul. Povelská a Zákřovská na pozemcích parc. č. 654 a 1209/1 v k. ú. N.“ (dále jen „stavba VO“), která byla dodatečně povolena rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 11. 2023, č. j. SMOL/343366/2023/OS/PS/Bui (dále jen „rozhodnutí o dodatečném povolení stavby“), a k níž žalovaný vydal kolaudační souhlas rozhodnutím ze dne 25. 1. 2024, č. j. SMOL/033101/2024/OS/PS/Bui (dále jen „kolaudační souhlas“), aniž dostatečně ověřil skutečný stav této stavby a bezpečnost jejího provozu (dále také jen zásah č. 1). Nezákonný zásah žalovaného žalobkyně spatřovala také v tom, že přestože se žalovaným jako budoucím kupujícím uzavřela jako budoucí prodávající dvě smlouvy o budoucích smlouvách kupních ze dne 25. 4. 2023 (dále jen „budoucí kupní smlouvy“), v nichž se zavázala k provedení stavby komunikace včetně obratiště, chodníku a veřejného osvětlení a dále stavby vodovodu a splaškové kanalizace), avšak žalovaný ji neinformoval o změně veřejného osvětlení, které není provedeno v souladu s normami a v souladu s projektovou dokumentací, ač její projektová dokumentace počítá s jinými parametry a s jiným místem napojení veřejného osvětlení, než jaký je skutečný stav. Tudíž nebude moci splnit své závazky z budoucích kupních smluv (zásah č. 2). Konečně za nezákonný zásah stěžovatelka považuje i procesní pochybení, kterých se měl žalovaný dopustit jednak tím, že zatajil probíhající řízení o dodatečném povolení stavby VO, v němž se žalobkyní nejednal jako s účastníkem řízení, dále že nezákonně v řízení doručoval zmocněnci žalobkyně, jemuž dne 14. 2. 2024 odvolala plnou moc, nevypořádal se s námitkami týkajícími se černé stavby veřejného osvětlení a manipuloval se spisem tak, aby zatajil existenci řízení o dodatečném povolení stavby VO a jeho kolaudaci (zásah č. 3). [2] Žalobkyně požadovala, aby krajský soud určil, že tímto jednáním žalovaný zasáhl do jejích práv a současně, aby žalovanému zakázal pokračovat v nezákonném zásahu spočívajícím v tolerování a umožnění provozu veřejného osvětlení a uložil mu povinnost předložit úplnou dokumentaci skutečného provedení stavby VO a zajistil nápravu nezákonného stavu postupem podle § 129 stavebního zákona či jiným zákonným opatřením. [3] Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) žalobu odmítl. Jednak dospěl k závěru, že zásah č. 1 nesplňuje pojmové znaky nezákonného zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s., když není zaměřen přímo proti žalobkyni, neboť v žalobě uvedla, že provoz stavby je nebezpečný pro ni i pro obyvatelstvo. Krajský soud poukázal i na to, že provoz stavby VO a soulad její projektové dokumentace se skutečným stavem byl předmětem řízení o dodatečném povolení této stavby a o vydání kolaudačního souhlasu, tudíž zmíněné námitky mohla účinně uplatnit v těchto řízeních. Skutečnost, že v nich neuspěla, neboť krajský soud její žalobu v části vztahující se ke zrušení rozhodnutí o dodatečném povolení stavby VO odmítl pro nevyčerpání opravných prostředků usnesením ze dne 20. 8. 2025, č. j. 65 A 2/2025-72, nemůže nyní obcházet prostřednictvím zásahové žaloby s ohledem na subsidiární povahu k žalobě proti rozhodnutí podle § 65 a násl. s. ř. s. Krajský soud dodal, že ač žalobkyně na mnoha místech žaloby zdůrazňovala, že její nynější žaloba nesměřuje vůči jednotlivým rozhodnutím, ale že míří na stále trvající stav obecného ohrožení v důsledku stavby VO, zdůraznil, že žalobkyni nepřísluší postavení všeobecného ochránce veřejných práv, a že tím pádem nemůže účinně brojit proti stavu stavby VO s poukazem na to, že způsobuje obecné ohrožení. Ve vztahu k zásahu č. 1 proto krajský soud shledal žalobu nepřípustnou a odmítl ji pro nepřípustnost podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (ve znění účinném do 31. 12. 2025; shodně dále) ve spojení s § 85 téhož zákona. [4] Stran zásahu č. 2 spočívajícího v nemožnosti splnit závazky z budoucích kupních smluv pro odchylky skutečného stavu stavby VO od projektové dokumentace krajský soud připomněl, že již jednou rozhodoval o zásahové žalobě žalobkyně, v níž uplatnila stejnou argumentaci týkající se povinností plynoucích z těchto smluv a kontraktačního procesu. Tehdy žalobu odmítl podle § 46 odst. 2 s. ř. s. usnesením ze dne 22. 1. 2025, č. j. 65 A 6/2025-8, neboť dospěl k závěru, že o těchto otázkách přísluší rozhodovat soudům v občanském soudním řízení podle § 7 o. s. ř. Obě budoucí kupní smlouvy byly uzavřeny podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a žalovaný v nich nevystupoval vůči žalobkyni jako správní orgán ve vrchnostenském postavení. Jednalo se tedy o vztahy soukromoprávní, pro něž je charakteristická rovnost stran, byť v některých ohledech podmíněná veřejnoprávními normami týkajícími se výstavby. Ačkoliv se žalobkyně dovolávala nemožnosti splnit povinnosti z těchto budoucích kupních smluv kvůli nesouladu projektové dokumentace se skutečným stavem a nedostatečné informovanosti o změně technických parametrů veřejného osvětlení, podle krajského soudu šlo stále o soukromoprávní povinnosti (a případnou soukromoprávní odpovědnost žalovaného), ke kterým se žalobkyně dobrovolně zavázala. Krajský soud uzavřel, že tvrzená nemožnost splnit povinnosti z těchto budoucích kupních smluv má vliv na kontraktační proces, jehož přezkum náleží soudům v občanském soudním řízení. Z tohoto důvodu žalobu v této části odmítl podle § 46 odst. 2 s. ř. s. [5] Ve vztahu k namítaným zásahům do procesních práv žalobkyně (zásah č. 3) krajský soud především podotkl, že ač žalobkyně neupřesnila, v jakém řízení mělo dojít k těmto zásahům, je mu z jeho úřední činnosti zřejmé, že se jednalo o územní řízení sp. zn. SMOL/228880/2023/OS/US/Sem, týkající se umístění jejího stavebního záměru zahrnujícího soubor staveb čtyř řadových rodinných domů, včetně přípojek technické infrastruktury, pozemní komunikace, vodovodu, splaškové kanalizace a veřejného osvětlení na pozemcích parc. č. X, č. 868/5, č. 1209/1 a č. 654, vše v k. ú. N., obec Olomouc, ulice Zákřovská (dále jen „stavební záměr“). [6] Krajský soud zdůraznil, že přezkum rozhodnutí vydaného v tomto územním řízení [rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 15. 1. 2024, č. j. KUOK 3177/2024 (dále jen „rozhodnutí ze dne 15. 1. 2024“), kterým bylo pro opožděnost zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2023, č. j. SMOL/228880/2023/OS/US/Sem (dále jen „územní rozhodnutí“)], byl předmětem řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. 65 A 2/2025. V něm usnesením ze dne 19. 3. 2025, č. j. 65 A 2/2025-50, její žalobu podanou dne 31. 12. 2024 odmítl pro opožděnost, neboť rozhodnutí ze dne 15. 1. 2024 bylo doručeno jejímu zmocněnci dne 18. 1. 2024, žalobkyni pak dne 20. 1. 2024. Tvrzení o nezákonném doručování zmocněnci žalobkyně, jemuž odvolala dne 14. 2. 2024 plnou moc, označil krajský soud za mimoběžné, protože k odvolání této plné moci došlo až po doručení rozhodnutí ze dne 15. 1. 2024 (jak tomuto zmocněnci, tak i žalobkyni). Krajský soud dodal, že závěr o opožděnosti žaloby proti rozhodnutí ze dne 15. 1. 2024 následně potvrdil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 7. 2025, č. j. 9 As 52/2025-44. Jedná-li se o vydaný kolaudační souhlas ke stavbě VO, jeho přezkum je předmětem řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. 65 A 62/2025. Ten tudíž bude podroben samostatnému soudnímu přezkumu včetně posouzení otázky účastenství žalobkyně v daném řízení. [7] Z hlediska možného zásahu namítaných procesních pochybení do veřejných subjektivních práv žalobkyně však krajský soud považoval za stěžejní, že tvrzené nesprávné doručování v územním řízení, stejně jako ostatní tvrzená pochybení žalovaného (nepřezkoumatelnost územního rozhodnutí, chybějící listiny ve správním spise, nejednání se žalobkyní jako s účastníkem řízení o dodatečném povolení stavby a v kolaudačním řízení) se týkala řízení, v nichž bylo možné jejich výsledná rozhodnutí napadnout žalobou podle § 65 s. ř. s. Krajský soud i zde poukázal na subsidiaritu zásahové žalob