4 As 269/2025 – Nejvyšší správní soud

4 As 269/2025- 53 - text 4 As 269/2025-56 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: M. F., proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2025, č. j. 30 A 88/202538, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Žalobkyně podala dne 21. 2. 2025 u žalovaného stížnost na postup Nemocnice Milosrdných bratří související s operací kyčelního kloubu a následnou rehabilitací její matky, paní M. F.. Žalovaný žalobkyni informoval, že stížnost bude řešena v režimu zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), a ustanovil k vypracování nezávislého stanoviska k této stížnosti nezávislého odborníka prof. MUDr. Tomáše Trče, CSc., MBA, soudního znalce v odvětví ortopedie (se specializací ortopedie  traumatologie). Na základě uvedeného stanoviska žalovaný vyřídil stížnost žalobkyně sdělením ze dne 21. 7. 2025, sp. zn. S-JMK 28717/2025 OZ/Zem, č. j. JMK 104234/2025, tak, že ji shledal částečně nepřezkoumatelnou a částečně nedůvodnou. Žalobkyně poté zaslala e-mailem ze dne 13. 8. 2025 ustanovenému odborníkovi polemiku s jeho závěry a rovněž se dne 30. 7. 2025 obrátila na Ministerstvo zdravotnictví se stížností na postup žalovaného při vyřizování její stížnosti a s návrhem na přijetí opatření proti nečinnosti vůči žalovanému. Ministerstvo zdravotnictví stížnost usnesením ze dne 1. 9. 2025, č. j. MZDR19684/2025-15/OZP, postoupilo k vyřízení žalovanému jakožto správnímu orgánu příslušnému podle § 175 odst. 4 správního řádu. Žalovaný v přípise ze dne 30. 9. 2025, sp. zn. S-JMK125477/2025 OZ, č. j. JMK 135450/2025 (dále jen „sdělení žalovaného ze dne 30. 9. 2025“), shledal žalobkyní uplatněné stížnostní body týkající se postupu Nemocnice Milosrdných bratří a zdravotnické záchranné služby při péči o matku žalobkyně po úrazu, k němuž došlo dne 24. 2. 2023, buď nedůvodnými, nebo nepřezkoumatelnými. II. [2] Žalobkyně následně u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) brojila žalobou proti tvrzenému nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícímu v řádném a účinném neprošetření postupu Nemocnice Milosrdných bratří a zdravotnické záchranné služby při převozu, operaci a následné péči o její matku, konkrétně pak nesouhlasila s obsahem sdělení žalovaného ze dne 30. 9. 2025. [3] Krajský soud shora specifikovaným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) žalobu odmítl pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (ve znění účinném do 31. 12. 2025; shodně dále), neboť dospěl k závěru, že vyřízení stížnosti na poskytování zdravotní péče nepředstavuje zásah, který by mohl být předmětem žaloby ve správním soudnictví. [4] Pro úplnost krajský soud dodal, že i pokud by shledal žalobu přípustnou, musel by ji odmítnout pro opožděnost. Subjektivní lhůtu k podání zásahové žaloby podle § 84 odst. 1 s. ř. s. bylo totiž nutno počítat již od vyřízení původní stížnosti žalobkyně sdělením žalovaného ze dne 21. 7. 2025. III. [5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) nyní proti napadenému usnesení podává kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Navrhuje napadené usnesení zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [6] Stěžovatelka především v kasační stížnosti podrobně připomíná obsah sdělení žalovaného ze dne 30. 9. 2025 a svého vyjádření k němu uvedeného v žalobě (tuto část kasační stížnosti zde Nejvyšší správní soud nerekapituluje, neboť není pro posouzení věci v řízení o kasační stížnosti směřující proti usnesení o odmítnutí žaloby krajským soudem relevantní). Poté zdůrazňuje, že žalovaný byl povinen důkladně a řádně prošetřit všechny relevantní okolnosti spojené s namítaným postupem Nemocnice Milosrdných bratří a zdravotnické záchranné služby při převozu, operaci a následné péči o její matku, umožnit stěžovatelce hájit práva její zesnulé matky, práva stěžovatelky a její rodiny a případně k tomu zajistit důkazy. Jelikož tak žalovaný neučinil a nápravu nezjednalo ani Ministerstvo zdravotnictví, které věc postoupilo žalovanému, byla práva stěžovatelky i její rodiny porušena. Těchto práv se stěžovatelka a její rodina doposud nedomohla a důsledky postupu žalovaného vůči nim nadále trvají. Podle stěžovatelky se žalovaný uvedeným přístupem a vydáním sdělení ze dne 30. 9. 2025 dopustil nezákonného zásahu, proti kterému je přípustná žaloba podle § 82 s. ř. s. [7] Stěžovatelka tedy nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že v případech shodných s tím jejím nemůže dojít k zásahu do subjektivních práv podatele a že se stěžovatelka domáhala přezkumu takového postupu, který do působnosti správních soudů nespadá. Stěžovatelka namítá, že v případě přijetí výkladu podaného krajským soudem by mohly správní úřady postupovat, jak uznají za vhodné, aniž by byly za své jednání postižitelné. Šetření stížností bez možnosti následné kontroly by pak postrádalo jakýkoliv smysl a dalo by to správním orgánům prostor pro libovůli. [8] Stěžovatelka rovněž žalovanému vytýká, že byl fakticky nečinný a že ačkoliv učinil jisté formální kroky, nejednalo se o zákonný postup, resp. správný úřední postup, a řádné prověření stěžovatelkou doložených skutečností. [9] Stěžovatelka dále namítá, že ač v žalobě požádala, aby případně byla vyzvána k přizpůsobení obsahu žaloby, resp. ke změně žalobního typu, krajský soud takto před vydáním napadeného usnesení nepostupoval. Tato povinnost přitom vyplývá z judikatury, např. z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2019, č. j. 1 As 436/2017-43, nebo z nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3523/20. V nynějším případě totiž podle stěžovatelky připadalo v úvahu také podání žaloby proti rozhodnutí, popřípadě podání žaloby na ochranu proti nečinnosti. [10] Stěžovatelka nesouhlasí ani se závěrem krajského soudu, že i pokud by byla žaloba přípustná, byla by opožděná. Vycházeje z nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 985/20, má za to, že její zásahová žaloba neobsahuje pouze prvky deklaratorní zásahové žaloby, ale rovněž zásahové žaloby zápůrčí, kterou se domáhá, aby soud zakázal správnímu orgánu pokračovat v porušování jeho povinností. V takovém případě se počátek dvouměsíční lhůty k podání zásahové žaloby odvíjí až od její vědomosti o vyřízení jiného právního prostředku nápravy ve smyslu § 85 s. ř. s., za který stěžovatelka považovala stížnost k Ministerstvu zdravotnictví. Stěžovatelka zdůrazňuje, že její první stížnost nebyla řádně vyřízena sdělením žalovaného ze dne 21. 7. 2025, neboť následně v přípisech ze srpna či září 2025 žalovaný nereaguje na další stížnost stěžovatelky ohledně neúplného a nepřesvědčivého znaleckého posudku. Subjektivní lhůtu k podání zásahové žaloby podle § 84 odst. 1 s. ř. s. tedy podle stěžovatelky nebylo možné počítat již od vyřízení její původní stížnosti sdělením žalovaného ze dne 21. 7. 2025, ale až od vyřízení její následné stížnosti podané Ministerstvu zdravotnictví, k čemuž došlo dne 30. 9. 2025. [11] Stěžovatelka je také přesvědčená o tom, že krajským soudem citovaná judikatura není v jejím případě použitelná. Nezabývá se totiž porušením práva na řádné a účinné prošetření věci a právem na spravedlivý proces, ani povinností znalce zpracovat úplný a přesvědčivý znalecký posudek a povinností správního orgánu tyto náležitosti znaleckého posudku řádně vyhodnotit, než na základě takového posudku vydá své rozhodnutí, vyjádření, sdělení či stanovisko, ani otázce nápravných opatření, která mají chránit práva stěžovatelky a její rodiny na řádnou péči a nevěnuje se ani systémovému problému spádovosti nemocnic v České republice. [12] Stěžovatelka nakonec vytýká krajskému soudu i to, že při rozhodování o nákladech řízení nepřihlédl k závěrům nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 9. 2023, sp. zn. III. ÚS 1167/23. IV. [13] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti předesílá, že stěžovatelčinu stížnost směřující proti Nemocnici Milosrdných bratří prošetřil dvakrát. Poprvé ji po podání samotnou stěžovatelkou vyhodnotil jako stížnost podle zákona o zdravotních službách a podruhé jako doplnění dříve podané stížnosti poté, co mu stížnost k vyřízení postoupilo Ministerstvo zdravotnictví. Ztotožňuje se s právním názorem vysloveným v napadeném usnesení, že vyřízením stížnosti nemohlo být za žádných okolností zasaženo do veřejných subjektivních práv stěžovatelky. [14] Žalovaný ve vyjádření rovněž uvádí, že u něj stěžovatelka jen za rok 2025 podala celkem 12 stížností na různé poskytovatele zdravotních služeb, přičemž v textu kasační stížnosti zaměňuje a dohromady propojuj