4 As 275/2024 — Nejvyšší správní soud

4 As 275/2024- 58 - text 4 As 275/2024-65 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Tomáše Herce a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: TP Insolvence, v.o.s., se sídlem Černokostelecká 281/7, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 27. 3. 2023, č. j. MSP-7/2023-ODKA-ROZ/3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2024, č. j. 10 A 89/2023-60, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2024, č. j. 10 A 89/2023-60, se ruší. II. Rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 27. 3. 2023, č. j. MSP-7/2023-ODKA-ROZ/3, a rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2022, č. j. MSP-2/2020-OINS-SRIS/8, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 8.000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Věc se týká přestupku insolvenčního správce podle § 36b odst. 1 písm. i) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, jehož se insolvenční správce dopustí tím, že při výkonu funkce závažným způsobem poruší nebo opakovaně porušuje povinnost stanovenou zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. O takovéto porušení může jít i v případě, kdy insolvenční správce v pochybnostech o tom, zda věřitel prokázal vykonatelnost jím přihlášené pohledávky, nepostupuje podle § 36 odst. 1 ve spojení s § 191 odst. 2 věty třetí insolvenčního zákona, tedy nepředloží insolvenčnímu soudu otázku vykonatelnosti této pohledávky před jejím přezkoumáním. Předmětem posouzení jsou především právní otázky, zda se uvedený postup vyžaduje na základě § 410 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona i v oddlužení, a pokud ano, zda je povinnost takto postupovat dána i za situace, kdy věřitel v přihlášce sice označí pohledávku za vykonatelnou a připojí k ní listinu, která má jako rozhodčí nález tuto pohledávku prokazovat, insolvenční správce však považuje za zjevné, že tato listina postrádá zákonné náležitosti rozhodčího nálezu, a i jinak by byla neplatná z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy. Od řešení těchto právních otázek se odvíjel závěr o odpovědnosti insolvenčního správce za přestupek. [2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) je insolvenční správkyní. Žalovaný ji rozhodnutím ze dne 23. 11. 2022, č. j. MSP-2/2020-OINS-SRIS/8, uznal vinnou ze spáchání přestupku podle § 36b odst. 1 písm. i) zákona o insolvenčních správcích, ve znění účinném od 1. 6. 2019, a uložil jí napomenutí (výrok I) a povinnost uhradit náklady správního řízení paušální částkou 1.000 Kč (výrok II). Zároveň zastavil řízení v části týkající se nároku na náhradu škody, který uplatnila obchodní společnost UNICREO s.r.o. v likvidaci jako právní nástupkyně původního věřitele obchodní společnosti NOCARIM s.r.o. v likvidaci (dříve obchodní společnost MIRACON s.r.o.; dále jen „společnost NOCARIM“) (výrok III), a odkázal tuto společnost s jejím nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních (výrok IV). Ministr spravedlnosti v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl rozklad stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí žalovaného. [3] Přestupku se měla stěžovatelka dopustit jako insolvenční správkyně v insolvenčním řízení vedeném před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 33 INS 970/2019 ve věci dlužníků manželů L. M. a K. M., jejichž úpadek byl řešen oddlužením. Dne 6. 5. 2019 stěžovatelka ze své vůle přezkoumala dílčí pohledávky č. 1, 2 a 3 věřitele č. 1 – společnosti NOCARIM – jako nevykonatelné, přestože je tento věřitel označil v přihlášce ze dne 26. 3. 2019, č. j. KSBR 33 INS 970/2019-P1-1, za vykonatelné. Tímto jednáním podle žalovaného porušila závažným způsobem povinnost předložit v pochybnostech, zda se pohledávka považuje pro účely jejího přezkoumání za vykonatelnou, tuto otázku insolvenčnímu soudu, kterou stanoví § 36 odst. 1 ve spojení s § 191 odst. 2 a § 410 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31. 5. 2019. II. Rozsudek městského soudu [4] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí ministra spravedlnosti. K jednání stěžovatelky uvedl, že podle § 177 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona věřitel prokazuje vykonatelnost pohledávky veřejnou listinou, za kterou je třeba považovat i rozhodčí nález, a to s ohledem na § 28 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“). Právě rozhodčím nálezem Mgr. Marie Pluhařové ze dne 11. 10. 2013, sp. zn. 536/2013-2013002806, doložila společnost NOCARIM vykonatelnost pohledávek, které přihlásila v insolvenčním řízení. [5] V řízení o žalobě stěžovatelka namítla, že tento rozhodčí nález měl u elektronického podpisu uveden text „Signature Not Verified Digitally signed by Marie Pluharova Date: 2014.03.03 18:05:40+01:00 Location: V plzni“, ačkoli podpis rozhodce je podstatnou náležitostí rozhodčího nálezu podle § 25 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení. Městský soud uznal, že za této situace nemohla stěžovatelka učinit jednoznačný závěr, zda rozhodčí nález není nicotný z důvodu chybějícího podpisu, nebo zda sice byl podepsán, v okamžiku tisku dokumentu však vypršela časová doložka elektronického podpisu. Vykonatelnost pohledávek proto měla být považována za spornou a měl ji posoudit insolvenční soud. Při formální vadě listiny, pro kterou není zřejmé, zda listina byla podepsána v souladu se zákonem, nelze mluvit o zjevné nevykonatelnosti, ale toliko o pochybnosti o vykonatelnosti. O spornosti svědčí i to, že se stěžovatelka v této souvislosti zabývala platností rozhodčí smlouvy. Nebylo podstatné, že v oddlužení již přezkumné řízení neprobíhá před soudem. Stěžovatelka by postupovala správně jen v případě, že by věřitel v přihlášce označil pohledávky za vykonatelné, do doby přezkumného jednání by však vůbec nedoložil veřejnou listinu prokazující jejich vykonatelnost. [6] Pro posouzení odpovědnosti za přestupek nebyly podstatné okolnosti věci týkající se osob věřitele a rozhodce, pročež městský soud neshledal důvod provést dokazování všeobecnými obchodními podmínkami společnosti NOCARIM, pokyny k uzavření rámcové smlouvy a rozhodčí smlouvy nebo rozhodčím nálezem (tyto listiny jsou navíc součástí správního spisu, kterým se nedokazuje). Stěžovatelka se nedopustila přestupku nesprávným posouzením platnosti rozhodčí smlouvy či vykonatelnosti rozhodčího nálezu, nýbrž tím, že v rozporu s § 191 odst. 2 insolvenčního zákona nepředložila otázku vykonatelnosti k posouzení insolvenčnímu soudu. Porušila tak svou povinnost postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí, kterou stanoví § 36 odst. 1 insolvenčního zákona. Ke vzniku pochybností předpokládaných v § 191 odst. 2 insolvenčního zákona postačuje, že insolvenční správce vykonatelnost pohledávky z nějakého důvodu zpochybnil. Má jít o pochybnosti objektivní povahy, které musí odstranit insolvenční soud, a nikoli insolvenční správce pouhým subjektivním přesvědčením. Tyto závěry lze bez větších obtíží dovodit nejen z textu uvedeného ustanovení, ale i za pomoci judikatury, komentářové literatury a důvodové zprávy k novele insolvenčního zákona provedené zákonem č. 294/2013 Sb. (Poslanecká sněmovna, 6. volební období, 2010-2013, sněmovní tisk č. 929/0). [7] Objektem přestupku insolvenčního správce podle § 36b odst. 1 písm. i) zákona o insolvenčních správcích je veřejný zájem na řádném výkonu činnosti insolvenčního správce, neboť právě on má být jako vysoce kvalifikovaná osoba v insolvenčním řízení garantem toho, že žádný z věřitelů a dlužníků nebude nedůvodně poškozen nebo naopak zvýhodněn. Stěžovatelka ale vytýkanou povinnost porušila, a to při přezkoumávání pohledávek, tedy ve stěžejní fázi insolvenčního řízení, která má zásadní dopad na následnou účast věřitele (a rozsah této účasti) v dalším průběhu řízení. V této stěžejní fázi nejednala s odbornou péčí, čímž na věřitele nedůvodně přenesla povinnost podat žalobu na určení. Svým postupem jej znevýhodnila a podstatně mu ztížila realizaci práva na soudní ochranu. Není rozhodné, že pohledávka patrně skutečně vykonatelná nebyla a vykazovala vady. Svým jednáním porušila povinnost insolvenčního správce stanovenou insolvenčním zákonem závažným způsobem. [8] Městský soud neshledal, že by skutek vymezený ve výroku I prvostupňového rozhodnutí nevykazoval žádný znak protiprávnosti. Z celého jeho znění vyplývá, že protiprávní jednání bylo shledáno v nepředložení otázky vykonatelnosti insolvenčnímu soudu. Ve výroku je jednoznačně vymezeno protiprávní jednání stěžovatelky včetně všech povinností, které porušila. Porušení se týkalo také povinnosti předložit otázku vykonatelnosti pohledávek insolvenčnímu soudu podle § 191 odst. 2 ins