5 Ads 151/2025 — Nejvyšší správní soud

5 Ads 151/2025- 54 - text  5 Ads 151/2025 - 57 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: LEIB PERSONAL s.r.o., se sídlem Na Poříčním právu 1914/6, Praha, zast. Mgr. Lubomírem Hajkrem, advokátem se sídlem Wenzigova 1871/5, Praha, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2025, č. j. 30 Ad 7/2023-113, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2023, č. j. 6953/1.30/23-3. [2] Žalovaný tímto rozhodnutím zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj ze dne 15. 6. 2023, č. j. 2970/9.30/23-18. Prvostupňovým rozhodnutím byla stěžovatelka shledána vinnou ze spáchání těchto tří přestupků: a) přestupku podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), kterého se stěžovatelka dopustila tím, že umožnila výkon závislé práce podle § 5 písm. e) bod 2. zákona o zaměstnanosti celkem 6 cizincům na pracovišti společnosti RETEX a.s., se sídlem U nádraží 894, Moravský Krumlov (dále jen „společnost RETEX“), spočívající v pomocných pracích ve výrobě, bez povolení k zaměstnání, čímž došlo k porušení § 89 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, b) přestupku podle § 140 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti, kterého se stěžovatelka dopustila tím, že celkem 78 zaměstnancům zprostředkovala zaměstnání dočasným přidělením u společnosti RETEX na základě dohod o provedení práce, čímž porušila § 66 zákona o zaměstnanosti, a zároveň společnosti RETEX zprostředkovávala zaměstnání, aniž by v období od července 2021 do 11. 1. 2022 její odpovědný zástupce pro účely zprostředkování zaměstnání vykonával tuto funkci v pracovním poměru s pracovní dobou sjednanou v rozsahu nejméně 20 hodin týdně, čímž porušila § 60 odst. 10 zákona o zaměstnanosti, a c) přestupku podle § 33a odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“), kterého se stěžovatelka dopustila tím, že zprostředkovala zaměstnání dočasným přidělením k výkonu práce celkem 9 zaměstnancům u společnosti RETEX na základě písemných pokynů, které neobsahovaly dobu trvání dočasného přidělení, informaci o pracovních a mzdových nebo platových podmínkách srovnatelného zaměstnance uživatele, čímž porušila § 309 odst. 2 písm. c) a písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. [3] Za výše uvedené přestupky byla stěžovatelce v souladu s § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), uložena pokuta za přestupek nejpřísněji trestný [§ 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti] ve výši 1 650 000 Kč a zároveň povinnost uhradit náklady řízení v paušální výši 1 000 Kč. [4] Správní orgán I. stupně provedl dne 11. 1. 2022 kontrolu ve výrobním areálu společnosti RETEX na adrese jejího sídla podle § 5 odst. 1 písm. a) v rozsahu § 3 zákona o inspekci práce a podle § 125 v rozsahu § 126 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, čímž byla zahájena kontrola podle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů. Na základě výsledků kontroly bylo dne 9. 2. 2023 zahájeno přestupkové řízení doručením příkazu č. j. 2970/9.30/23-5, kterým byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 1 900 000 Kč. Proti tomuto příkazu podala stěžovatelka v zákonné lhůtě odpor, čímž došlo k jeho zrušení a v pokračujícím správním řízení byla stěžovatelka shledána vinnou z výše uvedených přestupků. Výši pokuty odůvodnil prvostupňový orgán závažností přestupků a jejich nemalým rozsahem [zejména ve vztahu k přestupku b)], okolnostmi jejich spáchání a zjištěnými majetkovými poměry stěžovatelky, když výše pokuty musí znamenat přiměřený zásah do její majetkové sféry. 2. Rozhodnutí krajského soudu [5] Stěžovatelka napadla rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou krajský soud v souladu s § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl. [6] Krajský soud se zabýval argumentací stěžovatelky směřující výhradně proti výši uložené pokuty. Konstatoval, že prvostupňový orgán popsal, jakým způsobem byly přestupky spáchány, jak intenzivně byl dotčen veřejný zájem a způsob i okolnosti jejich spáchání. Stejně tak podle krajského soudu vyhodnotil následky jejich spáchání a polehčující a přitěžující okolnost. Nelegální zaměstnávání cizinců narušuje celou řadu veřejných zájmů (podmínky na trhu práce či jeho rovnováhu) a narušuje i právní jistotu cizinců samotných (účast na veřejném zdravotním pojištění, ochranu danou zákoníkem práce), a je třeba je tak důsledně potírat. Zároveň se stěžovatelka dopustila přestupků v poměrně značném rozsahu, což na výši pokuty muselo mít rovněž vliv. Správní orgány logicky a přesvědčivě odůvodnily výši pokuty, z toho implicitně vyplývá, proč nebyla uložena pokuta v jiné výši. Proto krajský soud neshledal důvodnou námitku stěžovatelky, že není zřejmé, proč jí nebyla uložena pokuta ve výši např. 1 000 000 Kč. [7] Stejně tak se podle krajského soudu správní orgány zabývaly osobními a majetkovými poměry stěžovatelky a dospěly ke správnému závěru, že pro ni pokuta nebude likvidační. Přestože výsledek hospodaření za rok 2021 činil 56 000 Kč a za rok 2022 pak 47 000 Kč, nelze při posuzování majetkových poměrů stěžovatelky vycházet pouze z něj. Za rok 2020 totiž činil celkový obrat stěžovatelky 5 179 000 Kč, v roce následujícím dokonce již 7 348 000 Kč. Zároveň v roce 2020 byla hodnota aktiv (a pasiv) stěžovatelky 2 821 000 Kč, v roce 2021 potom 1 916 000 Kč. Stěžovatelka tak dlouhodobě hospodařila se značným objemem finančním prostředků. Majetkové poměry přitom nemohou být jediným a nejdůležitějším kritériem při stanovování výše pokuty. Krajský soud dospěl k závěru, že takto stanovená výše pokuty s ohledem na závažnost přestupků zasáhne majetkovou sféru stěžovatelky přiměřeným způsobem. Zároveň poukázal na to, že žalovaný stěžovatelku poučil o možnosti požádat příslušný celní úřad o placení pokuty ve splátkách, případně posečkání s platbou. [8] Ohledně namítané rozdílné správní praxe a s tím spojeným porušením zásady předvídatelnosti ve vztahu k výši pokuty krajský soud uvedl, že stěžovatelka tuto námitku vznesla pouze v obecné rovině bez bližší konkretizace. Soulad s rozhodovací praxí přitom správní orgány nemusí podrobněji popisovat (pokud nedojde ke změně této praxe) a pokud s ním stěžovatelka polemizovala, bylo na ní, aby k tomu doložila příslušné důkazní prostředky, což neučinila. [9] Závěrem pak krajský soud nepřikročil ani k navrhované moderaci pokuty. K té je oprávněn pouze za předpokladu, že by pokutu shledal zjevně nepřiměřenou. K tomu však nedošlo a krajský soud proto pokutu moderovat nemohl. 3. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [10] Stěžovatelka proti rozsudku krajského soudu podala kasační stížnost z důvodu nesprávného právního posouzení věci krajským soudem a nepřezkoumatelnosti jeho rozsudku. Navrhla proto, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [11] V kasační stížnosti nejprve uvedla, že již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí a následně i v žalobě poukazovala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2016, č. j. 10 Ads 140/2014-58, ze kterého vyplývá, že v obdobném případě uložil prvostupňový správní orgán řádově nižší pokutu, a v projednávané věci tak postupoval v rozporu se zásadou předvídatelnosti. [12] Dále měla stěžovatelka za to, že krajský soud nedostatečně odůvodnil, proč pokutu nepovažoval za zjevně nepřiměřenou (a tudíž nepřistoupil k její moderaci). Podle stěžovatelky krajský soud pouze srovnal výši pokuty s její maximální sazbou, a jelikož pokuta činila 16,5 % jejího zákonného rozmezí, nelze mluvit o zjevné nepřiměřenosti. Krajský soud však nezohlednil přiměřenost ve vztahu k osobě stěžovatelky a jejím majetkovým poměrům. [13] Podle stěžovatelky krajský soud rovněž nesprávně vyhodnotil její námitku likvidačnosti pokuty. Nesouhlasila s tím, že by nepředložila důkazy o nemožnosti úhrady pokuty (cash-flow, výpisy z účtu či zprávu auditora), jak uvedl krajský soud. Naopak poukázala na řadu dokumentů, které k prokázání své finanční situace doložila již v řízení před správními orgány a ze kterých vyplývá, že pro ni pokuta likvidační nepochybně je. Pokud by ji stěžovatelka