5 Ads 158/2025 — Nejvyšší správní soud

5 Ads 158/2025- 47 - text  5 Ads 158/2025 - 52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: G. V., zastoupená JUDr. Zbyňkem Kašpárkem, LL.M., advokátem se sídlem Pod Štěpem 5, Praha 15, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 6. 2025, č. j. 54 Ad 12/202470, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 7. 2024, č. j. XA; tímto rozhodnutím byly zamítnuty námitky stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 20. 5. 2024, č. j. XB. [2] Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), rozhodla o odnětí invalidního důchodu stěžovatelce. Rozhodnutí vycházelo z posudku posudkové lékařky ze dne 30. 4. 2024, jenž hodnotil stav stěžovatelky dle kap. II., odd. A, položky 1a přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), podle něhož zjištěný pokles stěžovatelčiných pracovních schopností činil 10 %. V případě stěžovatelky se tak nejednalo o invaliditu. [3] Stěžovatelka proti tomuto rozhodnutí podala námitky, neboť se domnívala, že její zdravotní stav odůvodňuje přiznání invalidního důchodu. V rámci námitkového řízení bylo provedeno další posouzení stavu stěžovatelky. Žalovaná vycházela z posudku posudkové lékařky ze dne 17. 7. 2024, dle něhož byl stav stěžovatelky hodnocen dle kap. II, odd. A, položky 1b vyhlášky o posuzování invalidity s poklesem pracovních schopností stěžovatelky o 25 % (neodpovídající uznání invalidity). Na základě toho byly námitky stěžovatelky zamítnuty a prvostupňové správní rozhodnutí potvrzeno. [4] Stěžovatelka brojila proti rozhodnutí žalované o námitkách žalobou, v níž namítala především nesprávně zjištěný skutkový stav, tj. nesprávné hodnocení zdravotního stavu a míry poklesu pracovních schopností. Dále namítala neúplnost a nepřesvědčivost závěrů správních orgánů a posudkových lékařů ve vztahu k průběžným změnám hodnocení jejího stavu. Stěžovatelka vycházela z toho, že její stav se nezměnil, a bylli v rámci dřívějšího rozsudku krajského soudu ze dne 28. 5. 2018, č. j. 55 Ad 1/201830, její stav posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) hodnocen dle kapitoly II., odd. A, položka 1 písm. c) vyhlášky o posuzování invalidity, pak při nezměněném stavu nemohou nynější závěry posudkových lékařů a správních orgánů obstát. [5] Krajský soud žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl jako nedůvodnou. Při svém rozhodování vycházel z protokolu o jednání a z posudku posudkové komise MPSV ze dne 4. 12. 2024, e. č. SZ/2024/830CB5, včetně doplnění ze dne 18. 3. 2025, e. č. SZ/2025/128CB3. Krajský soud zdůraznil, že posudková komise MPSV ve shodě s posudkem o invaliditě vypracovaným v řízení o námitkách dospěla k závěru, že se v případě stěžovatelky jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dle kapitoly II. odd. A, položky 1b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Závěr posudkové komise, dle něhož šlo v případě stěžovatelky o pokles pracovní schopnosti o 25 %, a proto se nejedná o invaliditu, krajský soud označil za úplný a přesvědčivý. Posudková komise ve svém posudku dle soudu reagovala na věcné námitky stěžovatelky, které byly odborného, medicínského rázu. Soud připomněl, že úkolem posudkové komise není primárně aktivně zjišťovat zdravotní stav, ale zjištěný stav stěžovatelky dle lékařské dokumentace hodnotit z pohledu posudkového lékařství a vyhlášky. Zatímco posudková komise opírá své závěry o konkrétní lékařské zprávy odborných lékařů, stěžovatelka předkládá komplexní odlišný pohled na hodnocení svého zdravotního stavu, který ale nemá oporu v konkrétních lékařských zprávách. [6] Posudková komise dle hodnocení soudu dostatečným způsobem vysvětlila i stěžovatelkou namítaný odlišný závěr od posudku z roku 2018. Aktuálně posudková komise vychází ze zpráv ze dne 9. 11. 2023, 16. 1. 2023 a dalších, až k roku 2017, ze kterých se podává vývoj stavu stěžovatelky v čase. Rozporujeli stěžovatelka zjištění komise z nejnovější zprávy, pak její protichůdná tvrzení nemají oporu v její lékařské dokumentaci, a to ani v kontextu stěžovatelkou odkazovaných standardů ATA/ETA, neboť tyto jsou rozhodné pro samotnou volbu léčebných postupů, nikoli pro hodnocení stavu stěžovatelky v kontextu vyhlášky o posuzování invalidity. [7] Krajský soud s ohledem na uvedené považoval posudek posudkové komise MPSV za úplný, srozumitelný a přesvědčivý, a souhlasil tedy s žalovanou, že stěžovatelka nárok na invalidní důchod neměla. Stěžovatelkou navrhované důkazy týkající se jejího zdravotního stavu v roce 2025 krajský soud pro nadbytečnost neprováděl. [8] Stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatelka má za to, že kasační stížnost je důvodná, přípustná a rovněž přijatelná, neboť v případě napadeného rozsudku se jedná o zásadní pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. [9] Stěžovatelka spatřuje nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem především v nesprávném vymezení role soudu při přezkumu rozhodnutí žalované. Pokud krajský soud konstatoval, že „úkolem soudu není zjišťovat zdravotní stav žalobkyně“, jednal v přímém rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 15. 9. 2004, č. j. 3 Ads 7/200470 a ze dne 18. 9. 2013, č. j. 6 Ads 62/201329) a rezignoval na povinnost kontrolovat úplnost, konzistenci a odbornou přesvědčivost posudku. Tím porušil nejen § 75 odst. 2 s. ř. s, který mu ukládá přezkoumávat napadené správní rozhodnutí v mezích žaloby, ale i § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., protože soud nesprávně vyložil právní otázku týkající se rozsahu soudního přezkumu odborného posudku. [10] Krajský soud rovněž nesprávně posoudil změnu míry poklesu pracovní schopnosti z 40 % (2018) na 25 % (2024), ačkoli rozhodující diagnóza – T2N0M0 po totální tyreoidektomii – zůstala po celou dobu nezměněná. Stěžovatelka zmiňuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 13. 7. 2023, č. j. 72 Ad 14/2023, podle něhož papilární karcinom štítné žlázy představuje podle posudkové praxe závažné postižení, které může dosahovat nejvyššího stupně invalidity. Soud se opomenul vyjádřit k hodnotám parathormonu a jejich výkyvům, které mohou mít vliv na funkční způsobilost a posouzení invalidity. Neprovedl srovnání relevantních údajů z posudků z let 2018 a z let 2024 a nevysvětlil, proč dva odlišné posudky k témuž zdravotnímu stavu vedou k odlišnému závěru o míře invalidity. V případě nyní projednávané věci byla změna posudkového hodnocení odůvodněna pouze obecnou formulací o „optimální substituci“, aniž by 1) byly předloženy srovnatelné laboratorní a klinické údaje, 2) bylo vysvětleno, v čem konkrétně spočívá údajné zlepšení zdravotního stavu, 3) bylo odůvodněno, proč stejná diagnóza nyní představuje pouze „lehké postižení“. Krajský soud převzal posudkový závěr bez kritické analýzy jeho změny oproti předchozímu posouzení. [11] Dále stěžovatelka namítá podstatnou vadu řízení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť krajský soud paušálně zamítl důkazní návrhy stěžovatelky bez individualizovaného posouzení. Nevymezil přitom, které konkrétní skutečnosti považuje za nadbytečné, ani jakým způsobem by každý z předložených důkazních návrhů duplicitně zachycoval existující důkazní materiál. Současně soud v bodě 35. napadeného rozsudku přiznal, že posudky obsahují vady a vzájemné rozpory, avšak i přes tento závěr neučinil žádné konkrétní opatření k jejich odstranění. Uvedeným postupem vznikl dle stěžovatelky rozpor s judikaturou Nejvyššího správního soudu (č. j. 10 As 24/201571 a č. j. 7 Afs 50/201060). [12] Podle názoru stěžovatelky krajský soud pochybil, když označil jako „nadbytečné“, dokazování podle mezinárodních standardů ATA (American Thyroid Association) a ETA (European Thyroid Association) pro léčbu karcinomu štítné žlázy. Tím přehlédl, že při posuzování invalidity nelze vycházet pouze z aktuálního klinického stavu, ale je nutné zohlednit i dlouhodobé dopady léčby, ri