5 Ads 201/2025 — Nejvyšší správní soud

5 Ads 201/2025- 42 - text  5 Ads 201/2025 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: A. V., zastoupený Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem se sídlem Pavelčákova 14, Olomouc, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 12. 8. 2025, č. j. 72 Ad 25/202516, takto: I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 12. 8. 2025, č. j. 72 Ad 25/2025-16, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Odměna a náhrada hotových výdajů advokáta Mgr. Stanislava Sochora s e u r č u j í částkou 12 269 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do třiceti (30) dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení [1] Kasační stížností se žalobce (stěžovatel) domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 12. 8. 2025, č. j. 72 Ad 25/202516, jímž krajský soud podle § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odmítl stěžovatelovu žalobu pro opožděnost. Tato žaloba směřovala proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2024, č. j. MPSV-2024/259433-922, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci ze dne 19. 9. 2024, č. j. 95570/2024/OLO. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně dle § 21 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v relevantním znění, nepřiznal stěžovateli příspěvek na péči, a to z důvodu neposkytnutí potřebné součinnosti při vyšetření jeho zdravotního stavu. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel dne 26. 6. 2025 osobně žalobu ke krajskému soudu. V ní odkazoval na to, že obdobnou žalobu chybně podal již dne 16. 5. 2025 k Okresnímu soudu v Olomouci a kopii této původní žaloby doložil v příloze (včetně razítka okresního soudu, podle něhož byla u tohoto okresního soudu skutečně podána osobně dne 16. 5. 2025), stejně jako usnesení ze dne 20. 5. 2025, č. j. 22 C 98/2025-5, jímž uvedený okresní soud řízení o žalobě stěžovatele podle § 104b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v relevantním znění (dále jen „o. s. ř.“), pro věcnou nepříslušnost zastavil a současně stěžovatele poučil o možnosti podat ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení k věcně a místně příslušnému soudu rozhodujícímu ve správním soudnictví žalobu proti rozhodnutí správního orgánu. V původní žalobě podané k okresnímu soudu stěžovatel uváděl, že mu bylo žalobou napadené rozhodnutí doručeno dne 17. 3. 2025, což dokládal přiloženou kopií příslušné doručenky. Stěžovatel tak vycházel z toho, že lhůta pro podání žaloby uplynula až dne 17. 5. 2025. [3] Krajský soud si k posouzení včasnosti žaloby nevyžádal správní spis. Vyzval žalovaného toliko k předložení fotokopie dokladu o doručení žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný předložil fotokopie obou stran celé obálky (originál se nachází ve správním spisu), v níž bylo žalobou napadené rozhodnutí doručováno. Z toho je zřejmé, že se doručovaná zásilka vrátila žalovanému. Z doručenky, která tedy nebyla od přední strany obálky oddělena, je zřejmé, že zásilka byla stěžovateli doručována na adresu t. S. , O., přičemž příslušný poštovní doručovatel potvrzuje, že nezastižený adresát (stěžovatel) byl vyzván k vyzvednutí zásilky, bylo mu v místě doručování zanecháno příslušné poučení a zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 13. 12. 2024. Na zadní straně obálky pak následně příslušná poštovní doručovatelka v prohlášení o vrácení zásilky ze dne 27. 12. 2024 doplnila jakožto „jiný důvod“ vrácení zásilky žalovanému (nad rámec těch předtištěných): „Nevyzvednuto v úložní době.“ Zároveň vyznačila jako den vrácení zásilky datum 27. 12. 2024, přičemž z jejího zápisu nevyplývá, proč nebyla zásilka po uplynutí úložní doby vložena do domovní schránky ani na jiné vhodné místo na adrese doručování (nebyla zaškrtnuta ani doplněna kolonka „zásilka byla připravena k vyzvednutí dne … a nebyla vyzvednuta. Bylo požádáno o vložení zásilky do schránky. Zásilku nebylo možné vložit do schránky ani na jiné vhodné místo.“.). [4] K popsanému doručování žalobou napadeného rozhodnutí krajský soud v posuzovaném usnesení konstatoval: „Z fotokopie doručenky (zaslané žalovaným) soud zjistil, že napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 23. 12. 2024 (vhozeno do schránky 13. 12. 2024 a nevyzvednuto v úložní době). Žalobce netvrdil, že by žádal o zneplatnění doručení.“ Na základě tohoto závěru krajský soud dovodil, že lhůta pro podání žaloby dle § 72 odst. 1 s. ř. s. marně uplynula dne 24. 2. 2025. Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal žalobu k okresnímu soudu až dne 16. 5. 2025 a následně ke krajskému soudu dne 26. 6. 2025, krajský soud uzavřel, že v obou případech byla žaloba podána zjevně opožděně, „[p]roto zdejší soud nezjišťoval, jestli Okresní soud v Olomouci vydal usnesení o zastavení řízení a poučil žalobce, že může podat žalobu ke krajskému soudu ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení podle § 104b odst. 1 o. s. ř.“ (pozn. NSS: to ovšem vyplývá právě z takového usnesení okresního soudu, které stěžovatel přiložil k žalobě – viz výše). Krajský soud závěrem poznamenal, že stěžovatel může podat novou žádost o příspěvek na péči a pro řízení může udělit plnou moc. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Stěžovatel podal proti usnesení krajského soudu osobně dne 8. 9. 2025 u krajského soudu kasační stížnost. V ní namítal, že dne 23. 12. 2024 od žalovaného žádnou zásilku neobdržel, jeho rozhodnutí si převzal až dne 17. 3. 2025 od správního orgánu I. stupně, jak podle něj vyplývá z doručenky, kterou doložil k žalobě. Žalobu stěžovatel podal u okresního soudu dne 16. 5. 2025, tedy včas. [6] V doplnění kasační stížnosti formulované jemu ustanoveným zástupcem stěžovatel dále namítá, že rozhodnutí žalovaného bylo doručováno do vlastních rukou, tedy tuto písemnost nebylo možné doručit „vhozením“ do schránky, ale pokud by měl stěžovatel jako adresát schránku, bylo třeba dodržet postup dle § 23 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v relevantním znění (dle jen „správní řád“), který stanoví řadu podmínek, jejichž splnění je třeba k tomu, aby bylo možné konstatovat, že písemnost byla řádně doručena uplynutím úložní doby. Tím se krajský soud vůbec nezabýval ani nevysvětlil, jak konkrétně dospěl k závěru, že písemnost byla řádně doručena. Navíc jeho tvrzení, že žalobou napadené rozhodnutí bylo „vhozeno do schránky“, je podle stěžovatele zmatené a rozporné se zákonem. I pokud stěžovatel přehlédne terminologickou nepřesnost („vhozeno“ namísto „vloženo“), je zřejmé, že vložením do schránky nemohlo být žalobou napadené rozhodnutí doručeno ani by takovým případným vložením nemohla začít běžet úložní doba. V napadeném usnesení krajského soudu není podle stěžovatele vůbec popsán způsob, jakým mu mělo být rozhodnutí žalovaného doručeno. [7] Stěžovatel navíc namítá, že mu v prosinci 2024 nemohlo být doručováno na adresu jeho „trvalého bydliště“, neboť na této adrese bydlel pouze do března 2023 a od té doby se vzhledem k tomu, že mu měl být odňat příspěvek na péči, stal bezdomovcem. Současně mu byla na uvedené adrese zrušena domovní schránka, proto mu podle jeho názoru nemohla být na tuto adresu doručována žádná písemnost ani výzva k jejímu vyzvednutí. Stěžovatel je přesvědčen, že ho za této situace bylo třeba považovat za osobu, které se ve smyslu § 25 odst. 1 správního řádu prokazatelně nedaří doručovat, a proto mu mělo být dle tohoto ustanovení doručováno veřejnou vyhláškou. [8] Stěžovatel dále upozorňuje na to, že mu některé zásilky byly doručovány na adresu Štursova 1, Olomouc, a to prostřednictvím sociálního pracovníka, který zajistil jejich předání stěžovateli. Takto mělo být stěžovateli doručeno zmiňované usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 2025, č. j. 22 C 98/2025-5, či nyní napadené usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby. Také správnímu orgánu I. stupně byla tato praxe dle stěžovatele známa. Rovněž žalovaný dle tvrzení stěžovatele věděl o uvedených problémech s doručováním stěžovateli, přesto mu doručoval na formální adresu jeho trvalého pobytu. Navíc stěžovatel tvrdí, že ho žalovaný (jeho územní pracoviště v Olomouci) informoval, že mu jeho rozhodnutí bude doručeno prostřednictvím správního orgánu I. stupně, což se v březnu 2025 skutečně stalo, proto byl stěžovatel překvapen, když se až z nyní napadeného usnesení krajského soudu dozvěděl, že mu žalovaný zároveň doručoval „na formální adresu jeho trvalého bydliště“. Stěžovateli je dle jeho slov rovněž známo, že na této adrese (t. S., O.) v minulosti někteří poštovní doručovatelé porušovali pravidla doručování, k č