5 As 285/2025 – Nejvyšší správní soud

5 As 285/2025- 25 - text  5 As 285/2025 - 27 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Viktora Kučery a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: Share CAR!, z. s., sídlem Příbramská 67, Verneřice, zastoupený Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou sídlem Husovo náměstí 139, Ledeč nad Sázavou, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 12. 2025, č. j. 52 A 14/2025-36, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím ze dne 4. 4. 2024, č. j. MDOB 22237/2024/Pet, sp. zn. MDOB/8795/2022/OSA, uznal Městský úřad Dobříš žalobce vinným ze spáchání přestupků dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2023 („zákon o silničním provozu“). Přestupků se měl žalobce dopustit tím, že v rozporu s § 10 odst. 3 téhož zákona nezajistil, aby při užívání několika různých jím provozovaných vozidel byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích blíže neurčenými řidiči těchto vozidel celkem v 24 případech v období od 5. 4. 2022 do 18. 11. 2023. Za spáchané přestupky městský úřad uložil žalobci správní trest pokuty ve výši 8 000 Kč. Dále mu uložil povinnost nahradit náklady správního řízení v paušální výši 1 000 Kč. Městský úřad doručil rozhodnutí dne 12. 4. 2024 zmocněnci žalobce J. O. Učinil tak na základě plné moci ze dne 23. 11. 2023, kterou od zmocněnce obdržel dne 21. 12. 2023. [2] Dne 6. 3. 2025 žalobce požádal žalovaného o učinění opatření proti nečinnosti městského úřadu v řízení vedeném pod sp. zn. MDOB/8795/2022/OSA. Žalovaný žádosti nevyhověl usnesením ze dne 19. 3. 2025. Dospěl totiž k závěru, že městský úřad ve věci vydal rozhodnutí již dne 4. 4. 2024. Toto rozhodnutí bylo řádně doručeno zmocněnci žalobce na základě plné moci založené ve správním spisu a nabylo právní moci dne 30. 4. 2024. Přestože je v plné moci uvedeno, že je udělena pro řízení zahájená v budoucnu, lze ji v rámci již probíhajících správních řízení považovat za procesní plnou moc. [3] Žalobce následně dne 24. 3. 2025 podal proti rozhodnutí městského úřadu odvolání, v němž uvedl, že J. O. jej v daném řízení nezastupoval. Byla mu totiž udělena prezidiální plná moc pouze pro nově zahájená řízení. O existenci meritorního rozhodnutí se žalobce dozvěděl až nyní. Současně požádal o jeho doručení do datové schránky. [4] Žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 4. 2025, č. j. 053050/2025/KUSK/OSŽPS/RAU, odvolání zamítl pro opožděnost. V odůvodnění uvedl, že předložená plná moc byla udělena k řízením zahájeným v budoucnu, avšak v rámci již probíhajících řízení je považována za procesní plnou moc. To odpovídá i závěru poradního sboru ministerstva vnitra ke správnímu řádu č. 141/2014. Městský úřad tak správně doručil rozhodnutí zmocněnci žalobce. Od tohoto doručení běžela lhůta k uplatnění řádných opravných prostředků. Po jejím marném uplynutí nabylo rozhodnutí právní moci. [5] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou. Na jejím základě Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 12. 2025 rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že plná moc předložená v prvním stupni správního řízení splňuje všechny zákonem předepsané náležitosti tzv. prezidiální plné moci dle § 33 odst. 2 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Podstatná je vůle zmocněnce a zmocnitele. V tomto ohledu přitom krajský soud považoval za klíčový text plné moci, dle něhož je udělena „pro všechna řízení, která budou zahájena bez omezení v budoucnu.“ Plná moc byla časově omezena pouze určením zániku plné moci. Jednalo se o výstup z autorizované konverze listinné plné moci opatřené ověřovací doložkou podpisu zmocnitele. Plnou moc zaslal městskému úřadu zmocněnec, nikoliv však ke konkrétnímu číslu jednacímu, tedy nikoliv ke konkrétnímu řízení. Z obsahu správního spisu dále vyplývá, že zmocněnec neučinil v řízení žádný úkon. Až dne 6. 3. 2025 podal sám žalobce žalovanému podnět k učinění opatření proti nečinnosti městského úřadu, a taktéž následně sám podal jak odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, tak i správní žalobu. Postup žalobce se sice nejeví standardní a logický a vykazuje znaky tzv. „procesní pasti“, rozhodující je však skutečně vyjádřená vůle stran. Podle ní sporná plná moc nebyla procesní plnou mocí podle § 33 odst. 2 písm. b) správního řádu. Pro posouzení plné moci není podstatné ani tvrzení o tom, že žalobce je fiktivním provozovatelem. Správní orgány se touto záležitostí ostatně vůbec nezabývaly, neprokázaly ji a posouzení plné moci na ní nezaložily. Městský úřad proto nebyl oprávněn jednat se zmocněncem žalobce a doručovat mu rozhodnutí. Lhůtu k podání odvolání proti rozhodnutí městského úřadu tudíž nebylo možno počítat ode dne jeho doručení zmocněnci a odvolání bylo podáno včas. Krajský soud nicméně rozhodl, že vedle žalovaného ani žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Přihlédl totiž k existenci důvodů hodných zvláštního zřetele ve smyslu § 60 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), spočívajících v tom, že postup žalobce v dané věci se jeví jako připravená procesní past na správní orgány. II. Kasační stížnost [6] Žalovaný („stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [7] Podle stěžovatele se krajský soud dopustil nesprávného posouzení právní otázky, pokud vyšel pouze z čistě formálního hodnocení textu plné moci. Navíc se textu plné moci nedržel. Vedle toho se odchýlil od konstantní judikatury správních soudů, která vykládá úmysl „prezidiálních“ plných mocí jako úmyslnou procesní past. Stěžovatel ve vyjádření k žalobě uvedl celou řadu takových rozsudků, přičemž je nepodstatné, že se týkaly jiných subjektů. Jde o veřejně sdílenou praktiku přebíranou subjekty poskytujícími služby ve vytváření obstrukcí. I za žalobcem stojí právě takové osoby. [8] Ve věci bylo nezbytné postupovat podle textu plné moci a úmyslu stran, nikoliv vycházet z tvrzení uvedených poté. Taková žalobní tvrzení vždy odpovídají směru, jakým se má obstrukce ubírat. V textu plné moci je výslovně uvedeno: „V případě pochybností, nechť je vykládán ve prospěch zastoupení“. Není tedy uvedeno, že má být vykládán ve prospěch „budoucího“ či „prezidiálního“ zastoupení. Logický význam tohoto ustanovení znamená vykládat plnou moc tak, že zmocnitel je zastoupen zmocněncem od doručení plné moci. Plná moc dále výslovně uvádí, že se vztahuje na všechna řízení, která budou zahájena „bez omezení v budoucnu (omezení dáno toliko eventuálním zánikem plné moci, viz níže)“, což neodpovídá znění § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu. Jak plyne z judikatury, vyvolá-li osoba vlastní vinou u správního orgánu domněnku existence zastoupení, nemůže se následně dovolávat nedostatku zmocnění, byl-li správní orgán v dobré víře. [9] Krajský soud přitom pominul širší kontext věci spočívající jednak ve zneužívání institutu deliktní odpovědnosti provozovatele vozidla, jednak v opakovaném využívání obdobných plných mocí v řízeních o přestupcích žalobce jakožto provozovatele vozidel nesoucím znaky programově obstrukční činnosti. O úmyslech osob poskytujících služby fiktivního provozovatele vozidla svědčí i jimi používané vulgární názvy zasílaných příloh podání. [10] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [11] V daném případě se jedná o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce. Protože Nejvyšší správní soud dospěl k závěru o splnění základních podmínek řízení o kasační stížnosti, dále se v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s., zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná, tedy zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se tak může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) ve věci je potřeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. [12] Zároveň však platí, že NSS není v rámci hodnocení přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí