6 As 3/2026 — Nejvyšší správní soud

6 As 3/2026- 32 - text  6 As 3/2026 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Štěpána Výborného a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: městys Cerhenice, sídlem Školská 444, Cerhenice, zastoupený JUDr. Petrem Novotným, advokátem, sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2, proti žalovanému: Městský úřad Kolín, sídlem Karlovo nám. 78, Kolín, proti nezákonnému zásahu žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2025, č. j. 37 A 69/202536, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předmětem posouzení je otázka, zda způsob (nedostatečná kvalita) vyřízení podnětu k zahájení řízení o vydání opatření obecné povahy podle § 77 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), které je řízením zahajovaným z moci úřední, může představovat nezákonný zásah správního orgánu ve smyslu § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [2] Žalobce dne 20. 6. 2025 doručil žalovanému (opakovaný) podnět k vydání opatření obecné povahy podle § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu, kterým by žalovaný podle § 24a zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, stanovil místní úpravu provozu spočívající v zákazu tranzitní nákladní dopravy v obci Cerhenice. Ke svému podnětu žalobce přiložil mapu s vyznačením konkrétních míst, kde navrhoval umístit zákazové značky B 4 (Zákaz vjezdu nákladních automobilů, jejichž hmotnost převyšuje 12 tun) s dodatkovými tabulkami E 14 (Tranzit). Důvodem byla dlouhodobě neúnosná dopravní situace na silnicích II. a III. třídy procházejících Cerhenicemi. Součástí podnětu byla také „Analýza dopadů nákladní dopravy na silniční infrastrukturu v městyse Cerhenice“. [3] Žalovaný reagoval na žalobcův podnět vyjádřením ze dne 23. 7. 2025. Uvedl, že stejnou analýzu obdržel od žalobce již v roce 2022 a reagoval na ni v přípisu ze dne 3. 5. 2022. Zdůraznil, že ani nyní nevyhodnotil důvody uvedené v analýze jako důvodné pro okamžité přijetí navrhovaného opatření. Omezení tranzitu nad 12 tun je případně třeba řešit koncepčně v rámci širších dopravních vztahů, a proto je důležité projednat navrhované řešení se starosty okolních obcí a měst, se správcem silnic II. a III. třídy a s Policií ČR. O výsledku jednání bude žalobce informovat. [4] Žalobce podal dne 27. 8. 2025 ke krajskému soudu žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřoval ve způsobu, jakým žalovaný vyřídil podnět k zahájení řízení o vydání opatření obecné povahy. Vyjádření k podnětu ze dne 23. 7. 2025 obsahovalo toliko obecné fráze o tom, že žalobci nelze vyhovět, resp. že nelze přijímat opatření, která by zvýhodnila jednu obec na úkor druhé. Na konkrétní důvody podnětu ke stanovení místní úpravy provozu podpořené přiloženou analýzou žalovaný nijak nereagoval; jeho reakce byla naprosto nepřiměřená obsahu a míře konkrétnosti podnětu. Žalobce tvrdil přímé zkrácení na svých právech plynoucích z principu dobré správy, tj. na svém veřejném subjektivním právu na to, aby žalovaný náležitě posoudil všechny jím vznesené argumenty a podklady. [5] Krajský soud dospěl k závěru, že kvalita vyřízení podnětu k zahájení řízení podle § 77 odst. 5 věty první zákona o silničním provozu, tj. řízení zahajovaného z moci úřední, pojmově nemůže být nezákonným zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s., a proto žalobu podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl. [6] Podle krajského soudu z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 2 As 285/201686, č. 3563/2017 Sb. NSS, kterým žalobce argumentoval, jednoznačně neplyne samostatné právo na určitou úroveň vypořádání podnětu. V následném rozsudku rozšířeného senátu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/201939, č. 4178/2021 Sb. NSS, Žaves (dále jen „rozsudek ve věci Žaves“), Nejvyšší správní soud konstatoval, že objektivně protizákonná nečinnost správního orgánu při uplatnění jeho úřední moci (nezahájení řízení z moci úřední), která přímo zasáhla do veřejného hmotného subjektivního práva určité osoby, může být nezákonným zásahem. Rozšířený senát se zde však nijak nezabýval otázkou, jak by měl správní soud postupovat v případě, brojíli žalobce proti způsobu vyřízení podnětu podle § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v tom směru, že požaduje pouze „lepší“ (detailnější) vypořádání podnětu. Dále krajský soud upozornil na rozsudky ze dne 15. 4. 2021, č. j. 1 As 394/202053, č. 4186/2021 Sb. NSS, a ze dne 18. 8. 2022, č. j. 1 As 110/202230, v nichž Nejvyšší správní soud uzavřel, že nebyly splněny podmínky pro věcný přezkum žalob na ochranu před nezákonným zásahem, který měl spočívat ve způsobu (nedostatečné kvalitě) vyřízení podnětů žalobců. V těchto rozsudcích Nejvyšší správní soud do určité míry pracoval i s tím, jestli by pasivita příslušných správních orgánů, spočívající v nezahájení řízení z moci úřední, tehdejší stěžovatele potenciálně nějak zkracovala na jejich právech; dospěl však k závěru, že nikoliv. [7] Krajský soud dále uvedl, že obecný odkaz na porušení principu dobré správy nezakládá přípustnost zásahové žaloby proti kvalitě vyřízení podnětu podle § 42 správní řádu. Takový podnět může podat kdokoliv, takže by s odkazem na dobrou správu mohl podat i zásahovou žalobu kdokoliv. [8] Podle krajského soudu tedy nelze spolehlivě uzavřít, zda dosavadní judikatura (ne)vylučuje možnost, že by nedostatečné vyřízení podnětu podle § 42 správního řádu mohlo v určitých případech zasáhnout do žalobcových veřejných subjektivních práv, či takovou možnost obecně zapovídá. Nabízí se totiž otázka, jestli může způsob (tj. kvalita) vypořádání podnětu sám o sobě zasáhnout do veřejných subjektivních práv žalobce v těch případech, kdy pasivita správního orgánu v podobě nezahájení řízení z moci úřední má potenciál nějakým způsobem zkrátit žalobce na subjektivních hmotných právech. V nyní posuzované věci však tomu tak nebylo. Žalobce se domáhal „pouze“ kvalitnějšího vypořádání jeho podnětu. Jeho požadavek se přitom může fakticky vyvinout dvěma směry: 1) správní orgán situaci přehodnotí a skutečně přistoupí k zahájení požadovaného řízení, 2) správní orgán poskytne žalobci podrobnější vysvětlení toho, proč požadované správní řízení nezahájí. I v druhém z uvedených případů by byl žalobce z pohledu svého žalobního návrhu „uspokojen“, přestože by se jeho právní postavení nijak nezměnilo. [9] V posuzované věci se žalobce domáhal zahájení řízení o stanovení místní úpravy provozu, kterou by žalovaný dle § 24a zákona o pozemních komunikacích omezil vjezd tranzitní nákladní dopravy do Cerhenic. Soud nevyloučil, že absencí takové úpravy mohl být žalobce dotčen na svých subjektivních hmotných právech. Žalobcem požadovaný zákaz formulovaný v žalobním návrhu (aby soud zakázal žalovanému zasahovat do žalobcových práv tím, že dostatečně podrobně neposoudil existenci rozumných předpokladů pro zahájení řízení o vydání opatření obecné povahy) však není způsobilý zlepšit žalobcovo postavení, neboť jej nijak „nepřiblíží“ k tomu, aby nadále nedocházelo k případnému zásahu do žalobcových subjektivních hmotných práv (dopravním zatížením). Podle krajského soudu je namístě až soudní přezkum „nezahájení“ řízení z moci úřední. Mělli by žalobce za to, že do jeho veřejných subjektivních práv zasahuje žalovaný tím, že v Cerhenicích odmítá stanovit místní úpravu provozu podle § 24a zákona o pozemních komunikacích, může se ve smyslu rozsudku ve věci Žaves domáhat žalobou na ochranu před nezákonných zásahem zahájení postupu podle § 77 zákona o silničním provozu. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [10] Žalobce (stěžovatel) podává proti usnesení krajského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [11] Krajský soud dle stěžovatele nesprávně relativizuje pasáž rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 285/201686, že „šetření i sdělení (oznámení) o vyřízení podnětu dle § 42 správního řádu je úkonem správního orgánu, který není rozhodnutím, může proto být zásahem, a to i nezákonným.“ Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku uvedl, že žaloba dle § 82 a násl. s. ř. s. v této situaci přichází v úvahu, a to za předpokladu, že „tímto oznámením byl žalobce přímo zkrácen na svých právech a že zásah byl zaměřen přímo proti němu.“ Ať již se šestý senát (v usnesení, jímž předložil věc vedenou pod sp. zn. 6 As 108/2019 k posouzení rozšířenému senátu) vyjádřil k těmto závěrům jakkoli, stále platí, že jde o závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu. [12] Stěžovatel zdůrazňuje, že si byl při sepisu žaloby vědom závěrů rozsudku ve věci Žaves, upozorňuje však na odlišnost obou věcí.