6 As 81/2026 — Nejvyšší správní soud

6 As 81/2026- 32 - text  6 As 81/2026 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Štěpána Výborného v právní věci žalobce: ThDr. R. K., zastoupený Mgr. Lukášem Rapsou, advokátem, sídlem Štupartská 769/18, Praha 1, proti žalovaným: a) Základní škola Teplice, sídlem U Nových lázní 1102, Teplice, a b) Základní škola s rozšířeným vyučováním cizích jazyků, Teplice, sídlem Metelkovo nám. 968, Teplice, obě zastoupeny Mgr. et Mgr. Lucií Neumannovou, advokátkou, sídlem Masarykova třída 2462/55, Teplice, týkající se žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaných spočívajícím v přijetí nezletilých dětí žalobce ke školní docházce, umožnění jejich účasti na vyučování, včetně vyslání jednoho z dětí na adaptační kurz, a v neposkytovaní informací žalobci o vzdělávání jeho dětí, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 3. 2026, č. j. 16 A 22/202561, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované a) náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4 383 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované a) Mgr. et Mgr. Lucie Neumannové, advokátky. IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované b) náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4 383 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované b) Mgr. et Mgr. Lucie Neumannové, advokátky. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalobce se u Krajského soudu v Ústí nad Labem domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaných škol spočívajícím v přijetí žalobcových nezletilých dětí ke školní docházce, umožnění jejich účasti na vyučování (včetně vyslání syna na adaptační kurz) a v neposkytovaní informací žalobci o vzdělávání dětí. V doplnění žaloby se žalobce dále domáhal určení nezákonnosti zásahu Krajského úřadu Ústeckého kraje (dále jen „krajský úřad“) spočívajícího v postupu tohoto úřadu v obnovených řízeních ve věcech rozhodnutí, jimiž byly povoleny přestupy nezletilých dětí žalobce na jiné školy. [2] Krajský soud v Ústí nad Labem nejprve usnesením ze dne 19. 11. 2025, č. j. 16 A 22/202531, odmítl žalobu jako nepřípustnou s odůvodněním, že žalobce se mohl nápravy domáhat jinými právními prostředky [§ 85 s. ř. s. a § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Krajský soud dospěl k závěru, že žalobce se jako účastník řízení o přestupu mohl proti vydaným rozhodnutím bránit odvoláními, popř. žalobami proti rozhodnutím správního orgánu. [3] Toto usnesení Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem ze dne 11. 2. 2026, č. j. 6 As 170/202537. V odůvodnění rozsudku uvedl, že v řízení o přestupu žáka do jiné základní školy je účastníkem tohoto řízení toliko dítě (jednající v zastoupení svým rodičem), nikoli samotný rodič dítěte. V žalobách proti rozhodnutím o přestupu dětí na jinou školy podaných vlastním jménem žalobce by proto žalobce, sledující výhradně vlastní zájmy, nebyl a nemohl být úspěšný, neboť tato rozhodnutí přímo nezasahují do jeho práv a povinností. Nejvyšší správní soud tak shledal nesprávným závěr krajského soudu, že žalobce měl s ohledem na princip subsidiarity k dispozici jiný prostředek soudní ochrany (žalobu proti rozhodnutí), který měl před zásahovou žalobou přednost. [4] Nejvyšší správní soud krajskému soudu vytkl, že se v usnesení vůbec nezabýval dalším žalobcem tvrzeným nezákonným zásahem spočívajícím v tom, že mu nejsou poskytovány informace o vzdělávání jeho nezletilých dětí ve stejném rozsahu jako jejich matce, stejně jako doplňujícím podáním, v němž žalobce napadl postup krajského úřadu v obnovených řízeních ve věcech vydaných správních rozhodnutí, jimiž byly povoleny přestupy žalobcových nezletilých dětí. V této části shledal Nejvyšší správní soud dříve napadené usnesení krajského soudu nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. [5] Krajský soud v dalším řízení usnesením ze dne 4. 3. 2026, č. j. 16 A 22/202549, vyloučil k samostatnému řízení část žaloby směřující proti žalovanému krajskému úřadu (nesouhlas s postupem v obnovených řízeních ve věcech povolených přestupů dětí žalobce na jiné základní školy). V této části proto žaloba přestala být předmětem řízení vedeného pod sp. zn. 16 A 22/2025, v němž bylo vydáno usnesení nyní napadené kasační stížností. [6] Usnesením ze dne 9. 3. 2026, č. j. 16 A 22/202551, pak krajský soud vyzval žalobce k odstranění vad žaloby, neboť v části týkající se tvrzeného nezákonného zásahu spočívajícího v neposkytování informací o vzdělávání dětí žalobce ve shodném rozsahu jako jejich matce žaloba neobsahovala vylíčení konkrétních skutečností a neoznačovala důkazy k jejich prokázání. Krajský soud požadoval popis a vylíčení konkrétního jednání (jak probíhala komunikace žalovaných se žalobcem, jak s matkou dětí, v čem konkrétně spočíval rozdílný způsob komunikace), kdy konkrétně k tomuto jednání mělo dojít, zda tvrzený zásah byl ukončen, anebo nadále trvá. Dále krajský soud vyzval žalobce k úpravě petitu žaloby v návaznosti na upřesnění žalobních tvrzení. [7] V doplnění ze dne 9. 3. 2026 žalobce obsáhle rekapituloval dosavadní žalobní tvrzení stran přestupu nezletilých dětí na jiné základní školy a nesouhlas s tímto přestupem i vysláním syna na adaptační kurz. Žalobce dále upravil petit žaloby. [8] Krajský soud v záhlaví označeným usnesením žalobu odmítl. Ve vztahu k tvrzenému zásahu přijetí dětí ke školní docházce a umožnění jejich účasti na výuce (včetně vyslání syna na adaptační kurz) tak krajský soud učinil podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Dle krajského soudu popsané jednání nemůže být zásahem do práv žalobce, i kdyby všechna jeho žalobní tvrzení byla pravdivá, neboť není splněna podmínka myslitelného dotčení právní sféry žalobce. [9] Ve vztahu k tvrzenému zásahu spočívajícímu v neposkytování informací o vzdělávání dětí žalobci ve shodném rozsahu jako jejich matce krajský soud žalobu odmítl podle § 37 odst. 5 s. ř. s. Dle krajského soudu žalobce neodstranil soudem vytýkané vady této části žaloby, přestože byl k jejich odstranění vyzván. Doplnění žaloby ze dne 9. 3. 2026 k tvrzenému neposkytování informací (co do vymezení konkrétního jednání a skutkových okolností) nic bližšího neuvedlo, došlo toliko k úpravě petitu. V této části proto není dle krajského soudu žaloba projednatelná, přičemž k výzvě soudu nebyla tato vada odstraněna. II. Kasační stížnost a další vyjádření [10] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost. Namítá, že krajský soud nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího správního soudu obsažený v rozsudku č. j. 6 As 170/202537, neboť se nezabýval částí žaloby směřující proti neposkytování informací žalobci o vzdělávání nezletilých dětí. Napadené usnesení stěžovatel považuje za nepřezkoumatelné, postrádající dostatečné odůvodnění. Stěžovatel krajskému soudu vytýká přepjatý formalismus a odepření soudní ochrany, dle jeho názoru byl obsah žaloby dostatečně určitý. S odkazem na rozsudek č. j. 6 As 170/202537 stěžovatel namítl, že má právo být informován o průběhu a výsledcích vzdělávání svých dětí. Nesouhlasil s krajským soudem, že vady žaloby neodstranil. Naopak má za to, že konkretizoval skutková tvrzení, vymezil tvrzený zásah, označil důkazy a formuloval petit. Dále stěžovatel upozornil, že nebyl krajským soudem informován o složení senátu a neměl možnost uplatnit námitku podjatosti, což považuje za zásah do práva na zákonného soudce. [11] Žalované ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázaly na to, že napadené usnesení krajského soudu je přezkoumatelné, neboť obsahuje jasnou strukturu, rozlišuje jednotlivé žalobní okruhy a u každého z okruhů uvádí konkrétní důvody, pro které byla žaloba odmítnuta. Napadené usnesení je dle žalovaných rovněž zákonné a bylo vydáno v souladu se závazným názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v předchozím rozsudku č. j. 6 As 170/202537. Dle žalovaných stěžovatel závaznost tohoto rozsudku nesprávně interpretuje. Z předchozího zrušujícího rozsudku dle žalovaných vyplývá, že krajský soud pochybil toliko v tom, že v původním usnesení, kterým byla žaloba odmítnuta, nevypořádal všechny žalobní okruhy. Nejvyšší správní soud však krajskému soudu neuložil, aby žalobu věcně projednal, a rovněž nepředjímal, zda jsou v případě těch částí žaloby, které nebyly krajským soudem vypořádány, splněny podmínky řízení. Povinnost krajského soudu spočívala výlučně v tom, aby jednotlivé žalobní okruhy identifikoval a řádně je posoudil. Tento požadavek krajský soud v dalším řízení splnil. Pokud jde o první žalobní okruh, tedy tvrzený zásah spočívající v přijetí dětí ke školní docházce a umožnění jejich účasti na vyučování a adaptačním kurzu, bylo dle žalovaných právní posouzení této otázky závazně vyřešeno předchozím rozsudkem Nejvyššího správního so