7 Afs 125/2025 – Nejvyšší správní soud

7 Afs 125/2025- 44 - text  7 Afs 125/2025 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: obec Neplachovice, se sídlem Na Návsi 16, Neplachovice, zastoupena Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem Olomoucká 261/36, Mohelnice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2025, č. j. 22 Af 28/202440, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně získala formou dotace finanční prostředky na projekt Odkanalizování obce Neplachovice. Auditní šetření Ministerstva financí však později identifikovalo nedodržení podmínek poskytnutí dotace, neboť nebyla dodržena pravidla pro veřejné zakázky při posouzení kvalifikace vítězného uchazeče u zakázky na výběr technického dozoru a koordinátora bezpečnosti práce a ochrany zdraví pro daný projekt, společnosti LAVI ENGINEERING s. r. o. (dále „vybraný uchazeč“). Žalobkyně, která pověřila organizací daného zadávacího řízení společnost Mott MacDonald CZ, spol. s r.o. (dále „administrátor zakázky“), stanovila ve výzvě k této dílčí zakázce požadavek na předložení seznamu alespoň tří významných služeb obdobného charakteru realizovaných v posledních třech letech. K výzvě obdržela tři nabídky. Hodnotící komise ve složení starostky obce a dvou zástupců administrátora zakázky konstatovala, že nabídka vybraného uchazeče spolu s jednou další nabídkou je v souladu se zadávací dokumentací. Vybraný uchazeč (na základě nižší nabídkové ceny) sice předložil seznam pěti referenčních zakázek, nicméně u tří z nich ve skutečnosti prováděl poptávanou službu (technický dozor) sám administrátor zakázky. Navíc zde existoval nesoulad mezi informacemi uvedenými v seznamu a v doložených listinách. Jiná další referenční zakázka vybraného uchazeče pak nedosahovala rozsahu (významnosti) požadovaného ve výzvě. Seznam referencí vybraného uchazeče tedy neprokazoval splnění kvalifikačních požadavků uvedených ve výzvě. Žalobkyně byla v návaznosti na zprávu o auditu operace vyzvána k vrácení nezpůsobilých výdajů. Jelikož s vrácením nesouhlasila, zahájil Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj (dále „finanční úřad“) daňovou kontrolu za účelem správného zjištění a stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně. Žalobkyně podle závěrů finančního úřadu uzavřela smlouvu s vybraným uchazečem i přesto, že nesplnil kvalifikační požadavky (s ohledem na shora uvedené skutečnosti nepředložil tři reference odpovídající stanovené výzvě), čímž jednala v rozporu s podmínkami dotace (konkrétně šlo o rozpor s částí II. bodem 6 podmínek poskytnutí dotace, které tvořily přílohu č. 1 rozhodnutí o poskytnutí dotace, týkajících se postupů při zadávání veřejných zakázek). Za toto porušení rozpočtové kázně jí platebním výměrem stanovil zaplatit odvod ve výši 25 % z částky 827 475 Kč, tedy 206 869 Kč. Proti platebnímu výměru podala žalobkyně odvolání, avšak žalovaný jej rozhodnutím ze dne 19. 9. 2024, č. j. 29022/24/510010612712396, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. [2] Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále „krajský soud“), který ji zamítl. Podle jeho závěrů dotace fakticky představuje peněžitý dar (dobrodiní) ze strany státu, což dává jejímu poskytovateli oprávnění stanovit i kontrolovat podmínky pro její čerpání. Žalobkyně stanovila požadavky na prokázání kvalifikace, které byly pro všechny uchazeče závazné a jejich nedodržení mělo znamenat vyloučení ze zadávacího řízení. Jelikož bylo zjištěno, že u tří z pěti referencí reálně prováděl poptávanou službu sám administrátor zakázky (nikoli tedy vybraný uchazeč), bylo zjevné, že vybraný uchazeč nesplnil kvalifikační předpoklady. To museli nejméně dva členové hodnotící komise vědět, neboť se jednalo o zástupce administrátora zakázky. Stanovení odvodu nelze považovat za nepřiměřeně formalistické, neboť podmínky výzvy stanovovala sama žalobkyně, přičemž jednoho ze tří uchazečů kvůli nesplnění kvalifikace také vyřadila. Argumentaci přehnanými požadavky na administrativu malých obcí považoval krajský soud za nepřiléhavou, neboť zadavatel nese odpovědnost za průběh zadávacího řízení a má povinnost dbát na to, aby proběhlo férově, transparentně a předvídatelně. Na pochybení žalobkyně nic nemění ani skutečnost, že došlo k dodržení účelu dotace. Možný rozpor se zásadou hospodárnosti při případném vyloučení vybraného uchazeče (eventuální zajištění zakázky za podstatně vyšší cenu druhým uchazečem) krajský soud nehodnotil, neboť se jednalo pouze o hypotetický scénář, který nenastal. Pokud jde o legitimní očekávání plynoucí z toho, že Státní fond životního prostředí neměl k projektu připomínky, krajský soud upozornil, že tento fond ani poskytovatel dotace výslovně nepotvrdili, že by postup žalobkyně byl v souladu se stanovenými podmínkami. Nepřipomínkování těmito orgány nemohlo založit legitimní očekávání o správnosti postupu žalobkyně. Co se týče tvrzené preference obsahu a zdravé úvahy o účelu právní úpravy před nepřiměřeným formalismem, který ostatně dokládá i sama úspěšná realizace projektu, krajský soud zdůraznil, že úmyslné obcházení podmínek zadávacího řízení nelze považovat za zdravou úvahu o účelu právní úpravy. Ohledně přiměřenosti výše odvodu se krajský soud ztotožnil s hodnocením žalovaného, který zohlednil individuální okolnosti věci. K nedostatku působnosti daňových orgánů v oblasti zadávání veřejných zakázek pak krajský soud poznamenal, že kontrolu dodržení podmínek dotace a konstatování porušení rozpočtové kázně provádí orgány finanční správy podle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky (dále „zákon o Finanční správě“), a § 44a odst. 11 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla). K údajům uvedeným v tabulce pro penalizaci pak krajský soud dodal, že tyto údaje se týkaly hypotetické situace, pokud by žalobkyně neuhradila stanovený odvod včas. Předmětem nynějšího přezkumu však bylo toliko rozhodnutí o odvodu, nikoli o penále. II. Kasační stížnost a následná vyjádření [3] Proti rozsudku krajského soudu označenému v záhlaví podala žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížnost. Upozornila, že předmětem věci je sporné právní hodnocení skutkových zjištění založené na formalistickém přístupu žalovaného, s nímž se krajský soud ztotožnil. Protože jde o otázku rozdílného výkladu práva, stěžovatelka se rozhodla zopakovat svou žalobní argumentaci s tím, že na ní setrvává. V tomto směru tedy znovu – stejně jako předtím v žalobě – konstatovala, že právní hodnocení skutkového stavu ze strany žalovaného bylo subjektivní a formalistické, nesprávně preferující formu nad obsahem, jímž by mělo být primárně hospodárné a účelné jednání obcí. Nesplnění kvalifikačních požadavků ze strany vybraného uchazeče podle ní bylo založeno na soukromém pohledu hodnotitele, neboť právní úprava nevylučuje, že by referenci mohl pro uchazeče vystavit i administrátor zakázky. Stěžovatelka tak vyhodnotila nabídky správně, navíc projekt byl řádně dokončen a slouží svému účelu. Žalovaný založil rozhodnutí na nelogickém až absurdním přístupu k vydávání veřejných prostředků, kdy stěžovatelce fakticky vytýkal hospodárné jednání, které ušetřilo veřejným rozpočtům přibližně 300 000 Kč (oproti druhé posuzované nabídce). Za případné nehospodárné jednání by přitom zástupci obce hypoteticky mohli čelit až trestnímu stíhání. Stěžovatelka tak jednala v souladu se zdravou úvahou o účelu právní úpravy týkající se zadávání veřejných zakázek. Stěžovatelka v kasační stížnosti znovu připomněla i závěry Ústavního soudu o tom, že přemíra požadavků kladených na územní samosprávu již může přesahovat rámec řádného fungování demokratického právního státu, že nelze tolerovat formalistický přístup orgánů veřejné moci založený na sofistikovaném odůvodňování zřejmé nespravedlnosti a že od doslovného textu zákona se lze v procesu interpretace práva odchýlit, vyžadujeli to účel zákona. Upozornila též na své legitimní očekávání založené tím, že Státní fond životního prostředí nevznesl k projektu žádné připomínky. V nastalé situaci neměla stěžovatelka z čeho dovozovat, že porušila zákon, neboť neznala ex post výklad žalovaného k požadavkům zákona a podmínkám dotace. K otázce složení hodnotící komise uvedla, že šlo o osoby odborně znalé, přičemž nebylo prokázáno žádné závadné chování jejích členů. Ani obsazení hodnotící komise proto nevedlo k porušení práva. Navíc platí, že porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek může konstatovat pouze Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, čímž ze strany orgánů finanční správy došlo k překročení jejich působnosti a pravomoci. Zop