8 As 22/2026 – Nejvyšší správní soud

8 As 22/2026- 17 - text  8 As 22/2026-19 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše (soudce zpravodaj) a soudců Pavla Molka a Ondřeje Bartoše v právní věci žalobce: V. V., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu a o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2025, č. j. MV 192583-2/TP-2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2026, č. j. 6 A 155/2025-10, takto: Kasační stížnost se odmítá. Odůvodnění: [1] Nejvyšší správní soud se zabýval tím, zda je kasační stížnost žalobce přípustná. Byla totiž podána 23. 2. 2026 a napadá usnesení, kterým bylo rozhodnuto o žádosti o osvobození od soudního poplatku a o žádosti o ustanovení zástupce, což z ní činí podle § 104 odst. 3 písm. d) a e) s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2026 nepřípustnou kasační stížnost. Žalobce nicméně podal žalobu ještě před účinností tohoto ustanovení, dne 30. 12. 2025, tedy v době, kdy taková kasační stížnost přípustná byla. I. Vymezení věci [2] Žalobce podal žalobu a současně požádal Městský soud v Praze o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řádné doplnění žaloby. Městský soud žalobci zaslal k vyplnění formulář a vyzval ho k zaslání důkazů prokazujících tvrzení o příjmech a výdajích. Žalobce požadované údaje městskému soudu nezaslal. Proto městský soud jeho žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl, a protože tím nebyla splněna jedna z kumulativně stanovených podmínek, zamítl současně i jeho žádost o ustanovení zástupce. II. Obsah kasační stížnosti [3] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl usnesení městského soudu kasační stížností. V ní neformuloval žádnou kasační námitku, nicméně pro řízení o kasační stížnosti požádal o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [4] Podle § 104 odst. 3 písm. d) a e) s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2026 (na základě novely soudního řádu správního zákonem č. 314/2025 Sb.) je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o žádosti o osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek nebo kterým bylo rozhodnuto o návrhu na ustanovení zástupce. [5] Podle přechodného ustanovení ve čl. XI, bod 1 zákona č. 314/2025 Sb. není-li dále stanoveno jinak, použije se zákon č. 150/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Podle čl. XI, bodu 3 zákona č. 314/2025 Sb. kasační stížnosti podané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají podle zákona č. 150/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Z textu čl. XI, bodu 1 a bodu 3 zákona č. 314/2025 Sb. tedy vyplývá, že stěžovatelova kasační stížnost je nepřípustná. Stěžovatel totiž kasační stížnost podal dne 23. 2. 2026, tedy po nabytí účinnosti tohoto zákona. [6] Žalobu však podal stěžovatel dne 30. 12. 2025. V okamžiku podání žaloby tedy proti rozhodnutí městského soudu o neosvobození od soudního poplatku a o neustanovení zástupce kasační stížnost přípustná byla. S ohledem na to, že účinnost výše uvedené změny právní úpravy nastala od 1. 1. 2026, tedy až po podání žaloby a v průběhu běžícího soudního řízení, Nejvyšší správní soud se s ohledem na svou prejudikaturu zabýval tím, zda by odmítnutí kasační stížnosti neodporovalo právu na přístup k soudu. [7] Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 8. 2017, č. j. 1 Azs 243/2017-25, dospěl k závěru, že právo na spravedlivý proces zahrnuje předvídatelnost soudního rozhodování ve spojení s očekáváním jistého postupu soudu vzniklým účastníku v okamžiku, kdy řízení svým úkonem zahájil. Tyto principy vylučují jakýkoli zásah zákonodárce do výkonu spravedlnosti mající za cíl ovlivnit soudní rozhodnutí v určitém (zahájeném) sporu, pokud k takovému zásahu neexistují závažné důvody v obecném zájmu, jak vyplývá z rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 28. 10. 1999, stížnost č. 24846/94, 34165/96 a 34173/96, ve věci Zielinski, Pradal a Gonzalez a ostatní proti Francii. [8] Nejvyšší správní soud v návaznosti na výše uvedená východiska posuzoval ve své judikatuře (např. rozsudky ze dne 31. 8. 2017, č. j. 1 Azs 243/2017-25 či ze dne 8. 11. 2017, č. j. 1 Azs 342/2017-27, nebo ze dne 25. 7. 2018, č. j. 8 Azs 41/2018-40) dopady změny právní úpravy, konkrétně novely zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále zákon o pobytu cizinců). Ten ve znění po novele zákonem č. 222/2017 Sb. v § 172 odst. 6 stanovil, že v případě, že je zajištění cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění nebo proti rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení, má být řízení o žalobě, resp. o kasační stížnosti zastaveno. NSS shledal, že pokud stěžovatel podal žalobu v době, kdy zákon o pobytu cizinců nevylučoval jeho věc z meritorního přezkumu správními soudy z důvodu ukončení zajištění, mohl legitimně očekávat, že jeho žaloba i případná kasační stížnost budou řádně projednány. Na základě toho dovodil přípustnost kasační stížnosti i po ukončení zajištění, ač byla podána již v době účinnosti výše uvedeného ustanovení zákona o pobytu cizinců, které v takovém případě ukládalo řízení zastavit. [9] Nejvyšší správní soud proto zvážil, zda není namístě tento závěr aplikovat i na nyní posuzovanou situaci stěžovatele. Tedy zda stěžovatel mohl v době podání žaloby důvodně očekávat, že v případě neúspěchu své žádosti o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce bude moci podat proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost. Nejvyšší správní soud však shledal, že okolnosti nyní posuzované změny právní úpravy jsou z hlediska stěžovatele odlišné oproti okolnostem, z nichž vycházela výše citovaná judikatura. [10] V první řadě se nynější situace liší v tom, že zákon č. 314/2025 Sb. byl vyhlášen ve Sbírce zákonů již dne 2. 9. 2025. Nešlo proto o zásah do běžícího soudního řízení, neboť zákonodárný proces, jehož výsledkem je mimo jiné nepřípustnost stěžovatelovy kasační stížnosti, byl ukončen vyhlášením zákona č. 314/2025 Sb. ve Sbírce zákonů již před zahájením soudního řízení (před podáním žaloby). Již v době podání žaloby tak šlo o úpravu platnou, ač ne ještě účinnou. Stěžovatel tedy mohl vědět, že s účinností od 1. 1. 2026 bude kasační stížnost proti rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudního poplatku a o žádosti o ustanovení zástupce nepřípustná. Stěžovateli zároveň muselo být vzhledem k datu podání žaloby zjevné, že městský soud o jeho žádostech rozhodne až za účinnosti této nové právní úpravy. [11] Ve věcech uvedených v bodu [8] by navíc zastavení řízení (ať už o žalobě nebo o kasační stížnosti) mělo za následek odepření přístupu k soudu, neboť by nedošlo k věcnému přezkumu žaloby, či kasační stížnosti. Nynější situace je však odlišná, neboť stěžovatel není o možnost přezkumu rozhodnutí krajského soudu připraven, co se týče jeho práva na přístup k soudu nebo práva na právní pomoc. [12] Již za účinnosti předchozího znění soudního řádu správního připustil NSS v usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 5. 2021, č. j. Ars 3/2019-43, č. 4209/2021 Sb. NSS, SPR – RSČ, možnost namítat nezákonnost rozhodnutí o neosvobození od soudního poplatku v kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, jímž řízení končí. Tehdy však rozšířený senát omezil takový postup pouze na situace, u nichž v důsledku předchozího pochybení krajského soudu nedošlo k řádnému přezkumu usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků na základě proti němu podané kasační stížnosti (bod 61 usnesení rozšířeného senátu). Tento závěr rozšířeného senátu je s ohledem na novou právní úpravu nutno modifikovat, neboť nyní je kasační stížnost proti takovému usnesení již nepřípustná. Na případně chybné rozhodnutí o (ne)osvobození od soudních poplatků anebo (ne)ustanovení zástupce tak bude třeba nahlížet jako na jiné vady řízení před soudem, u nichž se bude zkoumat jejich možný vliv na rozhodnutí ve věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], případně na zákonnost odmítnutí návrhu nebo na zastavení řízení [§ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.]. Tento závěr ostatně odpovídá i důvodové zprávě k novele soudního řádu správního (Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky: Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Sněmovní tisk č. 777/0, 9. volební období, [cit. 2026-04-13], Dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=9&t=777, str. 117. Ačkoliv se jedná o důvodovou zprávu k původnímu návrhu komplexní novely soudního řádu správního, bylo z něj znění § 104 s. ř. s. převzato do novelizace provedené zákonem